Uškrtil lékařku a pak jí snědl sušenky. Mrazivé detaily o spartakiádním vrahovi
Případ spartakiádního vraha Jiřího Straky je i po desetiletích mementem brutality, která se vymyká běžnému chápání. Zatímco televizní seriály se soustředí na práci vyšetřovatelů a dopadení pachatele, skutečný příběh pokračoval i po jeho odsouzení. Pojďme se podívat na fakta, která mapují jeho cestu od rodinného paneláku v Praze 4 až po jeho dnešní život na severu Moravy.
Normalita jen zdánlivá
Jiří Straka vyrůstal v Praze 4 v Ružinovské ulici v rodině, která v dobovém kontextu ničím nevybočovala. Otec zedník trávil většinu času na montážích mimo Prahu, domů se vracel sporadicky a rodinu finančně zajišťoval. Výchovu tak měla v rukou především matka, skladová dělnice, která na syna uplatňovala přísný režim. I když měl IQ 125, ve škole se mu nedařilo. Nebyl jedináček, vyrůstal se dvěma sourozenci, bratrem a sestrou. Tělesné tresty za různé přestupky byly tehdy součástí výchovy a v sociálním standardu 80. let nebyly vnímány jako vybočení z normy. Rodina tak působila spořádaně a funkčně.
Jiří Straka s vyšetřovatelem Jiřím MarkovičemAutor: archiv BleskuZatímco navenek byl Straka tichý učeň, jeho vnitřní svět vypadal úplně jinak. Své deviantní sklony začal realizovat neuvěřitelně brzy. Už v pěti letech! u něj začal voyeurismus, ke kterému se později přidalo frotérství a sledování osamělých žen. Svoje hranice stále posouval. Poprvé souložil tak, že v autobuse násilím svlékl dívku. Ta mu raději vyhověla, aby jí neroztrhal oblečení. Od patnácti u sebe nosil obušek, kterým chtěl ženy omračovat a znásilňovat. Když si pro něj v roce 1985 přišla kriminálka, byl to pro jeho rodiče naprostý šok. Ti kvůli reakcím lidí z okolí nakonec museli z Prahy utéct na Moravu a změnit si jméno. Tíha synových činů a veřejné opovržení pro ně byly natolik nesnesitelné, že se později v rozhovorech nechali slyšet, že by bylo pro všechny lepší, kdyby jejich syn tehdy raději zemřel.
Chladnokrevnost a sušenky po vraždě
Strakovy útoky nebyly jen náhodné výbuchy agrese; často se na ně dopředu chystal. Na jednu z žen si vyrobil speciální provaz s uzly na koncích, aby se mu v rukách netřepil a mohl ho pořádně utáhnout; chtěl mít jistotu, že nebude moct křičet ani se bránit. U jiné zašel v krutosti nejdál. Když zjistil, že se po útoku ještě hýbe, nacpal jí do pusy hlínu a listí a nosní dírky jí ucpal kamínky. Šlo mu o to, aby ji umlčel navždy. Že v něm nebyl kousek citu, ukázal i po vraždě lékařky, kterou uškrtil ramínkem od podprsenky. Z její kabelky si prostě vzal sušenky a hned za rohem je v klidu snědl. Další oběti zase strhl z krku řetízek a pak ho normálně nosil, jako by to byla trofej.
Straka při rekonstrukci činuAutor: Muzeum Policie ČRČasto se v médiích zapomíná na jeho „čtvrtou“, 54letou oběť. Tu Straka napadl v květnu 1985, škrtil ji šňůrou do bezvědomí a její tělo naložil na korbu nákladního auta. Přestože žena zázrakem přežila, utrpěla tak masivní psychické trauma, že se z něj nikdy nevzpamatovala, a o pouhé dva roky později zemřela.
Život za cenu ponižování
Vězení pro Straku nebylo jen odpykáním trestu, ale brutální školou přežití. Jako vrah žen a dětí stál na absolutním konci vězeňské hierarchie v obávaných Valdicích. Spoluvězni se ho pokusili oběsit a přežil jen díky náhodě. Podle drsného svědectví jeho matky Marie, která o tom mluvila v dokumentu ČT, přežil syn tyto roky jen proto, že „dělal děvku silnějšímu“ a sloužil jako sexuální objekt pro vlivné recidivisty výměnou za ochranu.
Jednu z obětí bil do bezvědomí podpatkem její boty.Autor: Muzeum Policie ČRNásilí na něm nepáchali jen trestanci, ale podle Straky i dozorci. Ti prý přihlíželi jeho šikaně a sami se k ní přidávali. Nejčastějším cílem útoků byl jeho rozkrok – opakovaně mu rozkopávali genitálie s tím, že „už si nikdy nešukne“. Když pak v lednu 1989 došlo na skutečnou chirurgickou kastraci, Straka to bral jako vysvobození. Operace pro něj byla v podstatě už jen kosmetické ošetření trosek, které mu mezi nohama po letech mlácení a kopanců zbyly.
Cesta k víře
Kromě kastrace lékaři Strakovi navrhovali také stereotaktickou operaci, což je velmi složitý neurochirurgický zákrok na mozku, který měl utlumit jeho agresivitu a deviantní vzorce chování. Straka však tento zásah kategoricky odmítl. Místo toho se v izolaci vězení a následných léčeben začal upínat k duchovnu. Tento obrat k víře byl pro mnohé překvapivý, ale Strakovi pravděpodobně pomohl vytvořit si novou masku „pokorného hříšníka“.
Jiří Straka po dopadeníAutor: Policie ČRBěhem pobytu v ústavech se nechal pokřtít jako Jiří Pavel pod dohledem evangelických kněží. Tato náboženská konverze hrála roli i v jeho následném propouštění, kdy na lékaře i soudy působil dojmem muže, který své minulosti upřímně lituje a chce žít v souladu s křesťanskými hodnotami. Právě tato proměna mu v roce 2004 otevřela brány opavské léčebny, odkud odešel definitivně na svobodu.
Život s jiným jménem a nová role
Po propuštění se Jiří Straka snažil zůstat neviditelným. Přijal nejběžnější české jméno Jiří Novák a stáhl se na Těšínsko. Oženil se s ženou, kterou poznal během léčby, a vyženil její děti. Lidé z okolí ho vídali, jak se stará o vnuka své ženy, vozí kočárek a tráví čas na hřišti.
Jiří StrakaAutor: ČT 24/Česká televizeI když si změnil jméno, jeho minulost na Slezsku není tajemstvím. Lidé v okolí i v práci se postupem času dozvěděli, o koho jde. Přesto tam Straka funguje bez otevřených konfliktů. Kolegové z logistických skladů a supermarketů, v nichž pracoval, o něm mluví jako o parťákovi, na kterého je v práci spolehnutí. Dokonce působí i v samosprávě domu.
Jizvy jako deník na kůži
Z vězení a léčeben si spartakiádní vrah odnesl řadu jizev, ale také specifická tetování, která fungují jako jakýsi osobní deník traumat. Kromě náboženských symbolů a jména Jiří Pavel má na kůži vytetovaná konkrétní data, která mu mají navždy připomínat dny, kdy byl ve vězení zmlácen nebo kdy podstoupil kastraci.
Autor: profimedia.czPříběh Jiřího Straky dodnes vyvolává víc otázek než odpovědí. I když dnes funguje v rodině a v práci, jeho minulost nikam nezmizela. Žije teď životem, který by mu kdekdo mohl závidět – má rodinu, práci a klid (jeho oběti ne). Otázka však zůstává: Je možné, aby se někdo s diagnózou nekrosadisty skutečně změnil, nebo jen díky kastraci a okolnostem „uspal“ monstrum uvnitř?
-
Související články
Producent Tomáš Hruška (42) a scenárista Jaroslav Hruška (48) jsou tvůrci seriálového fenoménu Metoda …
Kluk (14) vzal tátovi auto a s kamarády vyrazil na výlet po Praze! Policie ho stopla v HolešovičkáchPořádné vrásky na čele způsobil svému tátovi teprve 14letý syn. Bez dovolení si v neděli večer vzal …
Za každou cenu se chtěl dostat do vězení. Doma vzal nůž a vyrazil do centra Sušice s úmyslem vraždit! …
Vyrůstala s pocitem, že nikde není bezpečno – doma ani ve škole. Mladá žena Veronika popsala otřesný …
Ruským Dálným východem otřásá skandál, který nemá obdoby, ale přitom je naprosto legální! Muž už …
Zatímco momentálně televize Nova vysílá první řadu seriálu Extraktoři z roku 2023, ve střižně už …
