Začátky v Moskvě a první filmové pokusy
Inna Michajlovna Čurikovová, jak se celým jménem představitelka Marfuši jmenovala, se narodila 5. října 1943 v Moskvě. Herectví ji přitahovalo už od dětství a šla si za ním s nekompromisní vytrvalostí. Vystudovala divadelní institut při moskevském Malém divadle a zpočátku se uplatňovala hlavně jako komediální herečka. Před kamerou začala sbírat zkušenosti na začátku 60. let. Dlouho se ale musela spokojit s epizodními rolemi, většinou komicky laděnými. Vše změnila až jedna pohádka…
Jak se zrodila Marfuša?
Když režisér Alexandr Rou připravoval obsazení pohádky Mrazík, měl o roli Marfuši jinou představu. Nakonec ale rozhodlo několik minut na konkurzu; Čurikovová měla rozlousknout ořechy vlastními zuby, a jelikož to zvládla naprosto přesvědčivě, Rou okamžitě změnil názor.
Role Marfuši byla sice výrazná a nezapomenutelná, ale pro herečku to nebyl úplně šťastný začátek. Sama přiznávala, že se po prvním promítání sama sobě vůbec nelíbila. Přišla si ošklivá a znetvořená. „V reálu jsem určitě byla hezčí než ve filmu,“ smála se později.
Podívejte se na rozhovor o pohádkových seriálech s Janou Nagyovou:
Drsné natáčení, cibule místo jablka
Natáčení mělo i své extrémní stránky. Zimní scény se natáčely na Kolském poloostrově, kde byla krutá zima. A rekvizity v podobě jídla? Byla to kapitola sama pro sebe. Čurikovová vzpomínala na šetrnou rekvizitářku, která sice připravila pečené selátko, ale aby ho herci náhodou nesnědli, polila ho a všechny ostatní pochoutky benzinem. „Tři dny jsme točili scénu, kde se tváříme sytě a spokojeně. Tři dny nám pod nosem smrděl benzin.“ Když měla Marfuša jíst jablko, dostala cibuli. Když měla pít mléko, dostala obarvenou vodu. „Slzy mi tekly, ale musela jsem se tvářit, že je to šťavnaté jablko,“ smála se herečka v roce 2012.
S Nastěnkou se měly rády
Čurikovová se dlouho vídala i s přímo éterickou představitelkou Nastěnky, herečkou Nataljou Sedych. Vzpomínala, jak se ji během studií snažila naučit mluvit hlasitěji, byť neúspěšně. A když se jí novináři ptali, jestli ruskou ženu víc vystihuje Nastěnka, nebo Marfuša, odpověděla bez zaváhání, že obojí dohromady.
Umělecké manželství jí vyšlo
Ačkoli se publikum zamilovalo především do Marfuši, Čurikovová byla mnohem víc než jedna pohádková role. Koncem 60. let se pracovně potkala s debutujícím režisérem Glebem Panfilovem. Stal se jejím životním partnerem i tvůrčím parťákem. Hrála téměř ve všech jeho filmech, a díky nim se definitivně zařadila mezi nejvýraznější herečky sovětské éry.
Její filmografie čítá desítky snímků; tragédie, dramata, melodramata i komedie. Za film Válečná romance získala Stříbrného medvěda na Berlinale 1984. Dvakrát byla hostem karlovarského festivalu, navštívila i Febiofest. Její kariéra přitom nebyla jen filmová. V moskevském divadle Lenkom patřila k nejoblíbenějším osobnostem. Publiku se hluboko vryla do paměti třeba rolí frivolní babičky, za kterou pravidelně sklízela ovace vstoje.
Milovaná hvězda sovětského filmu
S Panfilovem měla syna Ivana, který pokračuje v umělecké tradici svých rodičů. Žila v domě na okraji Moskvy a život zasvětila práci. Byla milovanou hvězdou v Rusku i mimo něj, a to dlouho poté, co už pohádka Mrazík dávno vstoupila do kategorie legend. Zemřela 14. ledna 2023 ve věku 79 let. Za sebou nechala obrovské dílo, příběhy z natáčení, které baví generace, a jednu z nejikoničtějších postav filmové historie.
