Patříme s manželem ke generaci, pro kterou není mobil samozřejmostí. Zvykli jsme si na pevnou linku, ale když se děti od nás odstěhovaly, náš telefonní účet začal kvůli častému volání na mobil horentně narůstat. A tak jsme se rozhodli i my, že si pořídíme mobil. Základy nás děti jakž takž naučily, i když nechápaly, že pro ně tak jednoduché věci mohou být pro nás tak složité. Časem jsem zvládla nejen zjišťování nepřijatých hovorů, ale i psaní SMS, včetně vymazávání došlých zpráv. Co se týká ostatních funkcí mobilu, ve většině z nich ještě tápu a některé jsou pro mě naprostou záhadou. Naštěstí manžel si pamatuje pár jiných věcí, a tak společně mobil zvládáme. Mobilomániemi však nic neříká a rozhodně by mě nenapadlo odeslat za měsíc 1 300 SMS jako moji 15letou neteř. Někdy však zapomenu, co jsem se z ovládání mobilu pracně naučila. A tak, když jsem po delším čase potřebovala odeslat SMS, trochu jsem tápala. Ten den jsme se vydali s manželem do lesoparku, cestou jsme se měli setkat s naší kamarádkou. Ale minuli jsme se, a tak - jelikož jsem věděla, že na rozdíl ode mě kamarádka nosí mobil vždycky u sebe - jsem se rozhodla jí poslat textovku. Sedla jsem si na lavičku a začala vyťukávat písmenka. Zapomněla jsem však zprávu uložit a hned jsem ji vymazala. Nezbylo mi, než text pracně poskládat znovu. Konečně hotovo, zpráva odeslána! Po chvilce mi přišla odpověď: "A co já s tím?!" Trošku jsem se zarazila a podívala se na odesílatele. Byl jím můj syn, který si ten den něco vyřizoval v Praze. Bylo mi jasné, že informace ze severních Čech s textem: "Jsme u rybníka," ho musela v Praze hodně překvapit. Zkusila jsem zprávu s určitými obavami odeslat znovu, tentokrát už úspěšně. Ještě zajímavější zážitek s odesíláním SMS měl jeden náš známý. Poslal své přítelkyni zamilovanou SMS, něco ve smyslu: "Posílám Ti sladkou pusu!" Jenže omylem ji namísto přítelkyni poslal svému šéfovi. Což zjistil až druhý den po příchodu do práce, když se ho šéf dotazoval na jeho sexuální orientaci. JITKA, Kadaň