Nejstarší prostitutka (57): U řemesla mě drží Němci! | Pro ženy | Blesk.cz

Nejstarší prostitutka (57): U řemesla mě drží Němci!

9. listopadu 2009 | 05:00

Prostitutka Anna D. (57) je na sextrase v Chomutově nejstarší. Sex u silnice nabízí dlouho. Jedinou hygienou jsou kapesníčky a prezervativy. Klienty přesto má! U nejstaršího řemesla ji prý drží Němci z příhraničí.

Anna vyprávěla, jaké to je být mezi nejlevnějšími na pomyslném žebříčku sexuálního trhu. Zná hodně ponížení a výsměch, ale přestat nemíní, i když by pokutami od policie mohla vytapetovat pokoj. K prostituci se po odmlce vrátila, když musela odejít z bytu po matce, která zemřela. S dospělými dětmi se až na dceru nestýká. Má dva syny. Na jejich věk se ani neupamatovala.

K dceři jít nechce, proto přespává u známých, nebo různě. Je vlastně bezdomovkyně, i když si to nechce přiznat. Z prostituce má rychlý prachy a vidí v ní jediné východisko. Proto u nejstaršího řemesla chce vydržet ještě alespoň rok. Aby si prý našetřila na bydlení. Prodávání se ji ponižuje míň, než to, že se jí smějí, že je stará.

„To mi vadí nejvíc. Když na mě z auta ukazují a smějí se, co ta stará kr… tady dělá,“ popsala.

Blesk: „A klienty máte. A jaké?“

A. „Mám. Beru jen Němce. Jezdí stálí zákazníci, občas zastaví nějaký náhodný.“

Blesk: „A věkově?“

A: „Padesátníci, šedesátníci. Taky chlapi třicet, čtyřicet let.“ Pousmála se.

Blesk: „A co požadují a za kolik?“

A: „Jak kdo. Někdo jenom orál, někdo ´ales´ (v němčině všechno). Cena je různá a platí se vždy předem. Za všechno chci 40 euro nebo dvanáct set korun. 25 euro je nejnižší cena za orál. To jsou půlhodinové taxy.“

Blesk: „A kolik tak zákazníků zvládnete za den? Jak dlouho trvá šichta?“

A: „Nyní jich jezdí míň. Celkově jich hodně ubylo. V tomhle období, když se chytnu, tak dva, tři za týden. V létě čtyři až pět za den. Ale nestojím tu denně. Časově chodím tak na poledne. Spíš na třináctou hodinu a končím kolem páté odpoledne. Někdy až k sedmé. Podle toho, jak potřebuji peníze.“

Blesk: „A co hygiena?“

A: „Němci jezdí vymydlení. Navonění. Mají příjemné parfémy.“

Blesk: „Já myslím vaše?“

Anna vytahuje z náprsní kapsy několik prezervativů.

„Mám prezervativy,“ ukázala na dlani. „Na otření kapesník.“

Blesk: „Kde se sex odehrává?“

A: „Většinou v jeho autě v lese. Někdy jedeme na pokoj.“

Blesk: „Proč si myslíte, že za vámi jezdí.“

A: „Jenom za mnou? Myslím všeobecně za námi jezdí proto to, co doma nemají.“

Blesk: „A co doma nemají?“

A: „Nejčastěji si chlapi stěžují, že jim manželky nedělají orální sex. Ten chtějí nejčastěji, prakticky vždy.“

Blesk: „A když chlapa, zákazníka, neuspokojíte. Vracíte peníze?“

A: „Nevracím. Většinou se udělají během chvíle. Někdy jen, co na ně sáhnu. Umím to. To se pak diví, že je tak rychle hotový. To už poznám, začnou se mu třást nohy (poprvé se sebevědomě usměje) a vím, že se s ním nemusím mořit. Někdy mu to trvá dlouho a vůbec nevyvrcholí. Když to trvá přes hodinu, tak mu to řeknu. Většina z nich to vezme na sebe, že mají třeba špatný den.“

Blesk: „A jak se chovají. Nekřičí na vás, nebijí vás.“

A: „Nee, ale hezky ne. Pár jich je surových v tom smyslu, že se mě dotýkají, sahají na mě, že to bolí. To jim řeknu, tak se zmírní.“

Blesk: „A nějaký špatný zážitek.“

Dlouho si vybavuje.

A: „S jedním jsem sedla do auta a odvezl mě strašně daleko. Až k hranicím v Hoře Sv. Šebestiána a zamířil do lesa. Vedl divné řeči. To jsem si říkala: Teď mě tu zabije, je zima, nikdo mě nenajde. Když zastavil, z auta jsem vystoupila a utekla mu. To byla dálka, než jsem došla do Chomutova. Tam mě našel a ptal se proč. Poslala jsme ho do prd…“

Blesk: „A jiný!“

A: „To když přijel Němec. Nechtěl šuk…,ale chtěl, abych mu dala kalhotky. Tak jsem mu je prodala za deset euro. Smích. To byl kšeft.“

Blesk: „Jak dlouho se chcete prodávat?“

A: Ještě alespoň příští léto. Možná déle. Chtěla bych si vydělat, našetřit na bydlení. Nemám, kde bydlet.“ Je zase smutná.

Blesk jí koupil čokoládu pro radost. Dárky jen tak nedostává. Byla vděčná za to, že jsme s ní jednali jako s člověkem. To se jí stává málokdy.

Už v cukrárně v Chomutově, kde rozhovor probíhal, jí prodavačka dávala najevo opovržení. „Lidi se tak ke mně chovají. Prachy jsou to, ale vydřený,“ dodala Anna.

Autor: lac