Čtvrtek 24. září 2020
Svátek slaví Jaromír, zítra Zlata
Oblačno, déšť 22°C

Tvrdohlavá dcera

8. ledna 2007 | 10:00

Dva roky mám ženatého přítele, který má tři děti. Chceme žít spolu s jeho dětmi, problém je však v jeho nejstarší dceři

Dva roky mám ženatého přítele, který má tři děti (14, 12 a 7 let). S manželkou si nerozuměl už dříve, hádky u nich byly na denním pořádku. Jeho žena navíc pije. Dohodli jsme se, že spolu začneme nový život, ale problém je v jeho nejstarší dceři, která nechce od matky odejít. Co máme dělat? Nechceme ji nechat napospas alkoholičce, která se odmítá léčit... IVETA Petr Šmolka: Milá Iveto, asi mě nebudete mít moc ráda, ale nějak se s tou vaší neláskou pokusím statečně poprat. Určitě totiž ode mě uslyšíte něco úplně jiného, než byste chtěla slyšet. Víte, vždycky mi připadá zvláštní, když některý z lidských příběhů vyznívá až příliš jednoznačně. U těch, které se týkají vztahových problémů, jsem se už naučil být dost opatrný v soudech, pokud mám k dispozici jen verzi jedné strany. I tak mi ale připadá poněkud zvláštní, že si ten váš mučedník pořizoval s onou "satorií" tolik dětí. A proč k tomu, aby se pokusil něco změnit, potřeboval vztah s vámi? Teď už totiž sotva kdo rozplete, zda skutečně jen uniká od ženy, se kterou se nejen jeho život, ale i život jejich dětí mění v očistec. Nebo jestli si teď spíš pracně nehledá společensky přijatelné důvody pro odchod k vám. Těžko tedy budu souhlasit s vaším tvrzením, že problém je jen v jeho nejstarší dceři. Co je divného na tom, že ta dívka nechce opustit vlastní matku, i kdyby byla doopravdy tak strašná, jak ji líčíte? Třeba za ni ve svých 14 letech cítí určitou zodpovědnost a nechce ji nechat "v tom srabu" úplně samotnou. A ještě ke všemu odejít zrovna k vám. Tedy k ženě, kterou může ta dívka docela oprávněně vnímat jako jednu z příčin rozpadu jejich rodiny. Ne-li jako příčinu hlavní. Ovšem něco jiného by bylo, kdyby se váš partner už před časem rozhodl manželství ukončit, a to dokonce i za cenu, že bude žít nějakou dobu s dětmi úplně sám. Také bych se ptal, zda si na sebe neberete přece jen trochu velké sousto. Navykat si nejen na soužití s partnerem, ale zároveň i na soužití s jeho dvěma (třemi) dětmi, není žádná legrace. Zatím si můžete připadat jako silná a statečná žena - zachránkyně. Kde je však psáno, že se vám ta role po nějakém čase nezačne zajídat? Obzvlášť, kdybyste uvažovala o tom, že si pořídíte i vlastního potomka. Prostě si myslím, že byste měla své rozhodnutí ještě zvážit a třeba se o něm s někým fundovaným (nejen prostřednictvím dopisu) poradit.

Související články