Jak se randilo za socialismu: Pozvání na schůzku z očí do očí, intimní chvilky v kině i marná čekání

  • Láska v dobách socialismu
    21. listopadu 2025 | 05:00

    Randění za socialismu bylo úplně jiné než dnes. Bez mobilů, bez několika komunikačních kanálů, bez internetových seznamek. Bylo pomalejší, opravdovější, místy komplikované a někdy i pořádně dobrodružné. Kdo chtěl někoho pozvat na rande, musel to udělat osobně, z očí do očí. A kdo chtěl vztah udržet, musel být kreativní, trpělivý a ochotný čekat na schůzku třeba celý týden. Přesto (nebo právě proto) měla tehdejší romantika zvláštní kouzlo, které dnešní doba jen těžko napodobí.

  • Trocha nervozity

    Láska v dobách socialismu
    Autor: www.istock.cz

    Dnes máme všechno na dosah jednoho kliknutí. Pokud se nám někdo líbí, pošleme zprávu, emoji nebo like. Za socialismu nic takového nebylo. Přesto, nebo možná právě díky tomu, byla každá schůzka událostí, kterou člověk nosil v hlavě ještě dlouho potom. Randění bylo spojené s velkým očekáváním, skutečnou snahou a i trochou nervozity. Lidé se museli umět dívat jeden druhému do očí, říct nahlas, co cítí, a doufat, že to nezůstane viset ve vzduchu. A když se konečně domluvili, že se sejdou, byla to zpravidla pevná dohoda. Neexistovalo „napíšu ti později“. Prostě se přišlo. Anebo ne a toto poselství mělo jasný význam. Zkrátka nemá zájem.

  • Když svět řídily pevné linky a náhody

    Láska v dobách socialismu
    Autor: www.istock.cz

    Domluvit si rande byla často malá operace. Telefony doma neměli všichni, a když už byly, obvykle stály v obýváku, kde mohli poslouchat rodiče, sourozenci i prarodiče. Mnoho mladých proto raději volilo romantiku přímého pozvání. Počkat si na sebe po škole u šaten, zastavit se za někým na brigádě nebo se prostě přimotat tam, kde dotyčný býval. Často v tom byla i dávka taktického plánování a něčeho, co by se pravděpodobně v dnešní době nazývalo stalkingem – člověk zkrátka musel vědět, kdy jde dotyčný nebo dotyčná „náhodou“ kolem.

    Když si někdo chtěl říct o schůzku, musel najít odvahu a říct to nahlas. Nebyla možnost to zmírnit smajlíkem ani napsat „omlouvám se, to bylo myšleno jinak“. Byla to komunikace přímočará, upřímná a někdy až bolestně autentická. A pak tu byly vzkazy. Papírky předávané po kamarádech, lístečky schované v učebnicích, dopisy do schránky. Byly to vlastně takoví předchůdci esemesek. Mnoho vztahů začalo právě díky nim. Domluva typu „v pátek v šest u sochy“ byla závaznější než dnešní potvrzení v aplikaci, protože když se člověk nedostavil, nebylo jak to vykomunikovat. Jediná šance byla telefonní budka, a to ještě jen v případě, že jste dotyčného zastihli doma. Vznikaly z toho i legendární historky: Někdo čekal dvě hodiny v zimě, někdo si spletl místo, někdo přišel a ten druhý už byl dávno doma. I to patřilo k randění bez mobilů.

  • Randící lokace

    Láska v dobách socialismu
    Autor: www.istock.cz

    Na drahé večeře, luxusní hotely a oslňující zážitky se tehdy nehrálo, ostatně v šedi socialismu ani nebyly možnosti. Mladí se scházeli v parcích, kde se dalo v klidu sedět i povídat. Dnešní přeplněné kavárny vystřídala lavička pod kaštanem, na níž se řešilo všechno od budoucích plánů po sny. Časté byly i procházky, někdy i několikahodinové. Byly to chvíle, kdy se dalo skutečně mluvit, dívat se druhému do tváře, vnímat jeho gesta. Někdy se šlo na zmrzlinu nebo limonádu, jindy jen k řece, kde se sedělo na zábradlí a koukalo do vody. Zvláštní kapitolou byly kulturní domy a taneční zábavy. Taneční lekce a zábavy byly místem, kde vznikaly první lásky, žárlivosti i první hádky.

    Oblíbenou lokací mladých zamilovaných bylo kino, tedy pokud to kapesné dovolilo. To byl absolutní vrchol romantiky. V potemnělém sále docházelo k prvním dotykům, chycení za ruku, u pokročilejších párů pak i polibkům a intimnějším kontaktům. Filmy se často ani nedokoukaly celé, důležité bylo, že člověk seděl vedle někoho, kdo se mu líbil. A to stačilo.

  • S dozorem v zádech

    Láska v dobách socialismu
    Autor: www.istock.cz

    Jestli měla tehdejší generace něco opravdu společného, byl to nedostatek soukromí. Většina mladých bydlela s rodiči, někdy dokonce s babičkou a dědou. Jeden pokoj byl sdílený se sourozenci, dveře se zavíraly jen na chvíli a opravdu intimní okamžiky byly spíš vzácným úlovkem než něčím běžným.

    Proto se randilo hlavně venku. V létě se sedělo na trávě, v zimě na autobusových zastávkách. S romantikou to bylo složité, člověk se musel snažit víc, aby vytvořil hezký moment. Na piknik stačila deka, termoska s čajem a pár chlebíčků. Když chtěl někdo udělat dojem, přinesl tranzistorové rádio. Ti šťastnější pak měli kamarády s vlastní garsonkou, kteří jim z dobré vůle nebo často i za poplatek svoje prostory propůjčili, a tak si mladí zamilovaní mohli prožít své chvíle vášně. I ty však byly časově omezené a při každém klapnutí dveří člověk trnul, jestli už se majitel bytu nevrací.

  • Trvalé následky

    Láska v dobách socialismu
    Autor: www.istock.cz

    Tato dostaveníčka si ale samozřejmě často nesla následky. Neplánovaná těhotenství byla za socialismu poměrně běžná, protože antikoncepce nebyla samozřejmostí. Hormonální pilulky se sice používaly, ale jejich výběr byl omezený, často měly silné vedlejší účinky a některé ženy je těžko snášely. Kondomy nebyly vždy kvalitní a občas byly dokonce nedostatkovým zbožím, takže zejména mladé páry spoléhaly na improvizaci nebo méně spolehlivé metody. Když pak došlo k nečekanému otěhotnění, pro mnoho dívek to znamenalo rychlou svatbu, aby se předešlo společenskému odsouzení. Někdy se stávalo, že mladé páry začaly společný život dřív, než vůbec stihly zjistit, jestli si spolu opravdu rozumí a chtějí spolu žít. Svatby a rodina kolem osmnácti let nebyly tehdy nic neobvyklého. A právě tyto okolnosti ukazují, jak výrazně způsob randění určovala samotná doba a její omezení.

Klíčová slova:  láska, rande, komunismus, socialismus
Diskuse ke článku
.