Svatopluk Matyáš & Věra Matyášová | Pro ženy | Blesk.cz

Svatopluk Matyáš & Věra Matyášová

5. prosince 2005 | 07:00

Dcera jim neříká tatínku a maminko, ale "Inku" a "Inko"

Svatopluk /Váhy/ & Věra /Lev/ Letos slaví 50 let od svého seznámení. Lidé se jich často ptají, jak je možné, že spolu vydrželi tak dlouho. Tedy hlavně Věra (76) s populárním Svatoplukem (76). Prý je to asi i díky tomu, že ani jeden nebyl jedináčkem, museli se tedy umět dělit a tolerovat ostatní. Potkali se, když Svatopluk točil svůj první film ,"Nevěra" s herečkou Evou Klepáčovou. Věra ve filmu hrála francouzskou překladatelku, která se účastní banketu. Právě v tehdejším Gottwaldově si student DAMU a tanečnice padli dooka. "Věra vypadala velice atraktivně. Měla krásný černý drdol," vzpomíná Svatopluk a Věra dodává: "Tenkrát jsem jako jedna ze čtyř tanečnic jezdila s divadlem ABC šňůru po Moravě s pořadem Limonádový Joe." Společně pak oba účinkovali v divadle u Jana Wericha. "Tenkrát v divadle u Wericha jsme byli bezva parta. Kvůli účinkování v "Caesarovi" jsem dostal rektorskou a děkanskou důtku, protože jsem o 32 minut zmeškal absolventské představení v divadle Disk," směje se herec Svatopluk Matyáš. Jelikož oba působili ve stejné branži, dobře věděli, co herectví obnáší. I díky tomu paní Věra nikdy na svého manžela nežárlila. Dobře věděla, že u milostných scén asistuje mnoho lidí ze štábu a polibky jsou "jenom jako". Katolík a evangelička Vzali se dva roky po seznámení a svatbu si vystrojili opravdu honosnou. Povinností byl tenkrát úřední obřad, novomanželé se však kvůli svým rodičům sezdali ještě i v kostele. "Úřední obřad vůbec nepočítali. Jenže s kostelem nastal problém. Svaťa je katolík a já evangelička. Manžel ustoupil a vzali jsem se v evangelickém kostele U Salvátora," říká Věra. Na obřad se přišlo podívat celé karlínské divadlo, Divadlo ABC a nechyběli ani filmaři z Barrandova. Hostinu měli v 16. patře tehdy nejmodernějšího hotelu International. Věra oficiálně přijala příjmení svého muže, ale dodnes používá své dívčí jméno Benšová. Pod tímto jménem nejen tančila a hrála, ale později i psala do Zemědělských novin, kam nastoupila jako redaktorka. Tatínek na neděli V době, kdy byl Svatopluk jako herec pracovně velmi vytížený, se doma moc dlouho nezdržoval. Nejdříve měl angažmá v hořovickém divadle, poté v Hradci Králové. Když měla Věra čas, jezdila za ním stopem. Poté, co začal hrát v Ostravě a pak v Olomouci, už raději jezdila vlakem. "Odloučení jsme moc neprožívali. Herectví je těžká práce. Dopoledne zkoušky, večer divadlo. Svaťa byl často pryč a zůstalo nám to tak už napořád," říká Věra, která vychovala dceru Alenu skoro sama. Svatopluk byl "tatínek naneděli", jako ve stejnojmenném filmu, kde hrál tuto postavu. Urostlý, opálený muž se právě díky filmu stal idolem žen. S Věrou to však vůbec nehnulo. "V životě jsem na nic nežárlila. To spíš dceři Alence se nelíbilo, když se táta v televizi líbal s jinou. Výhružně pak říkala: "No inku!" vypráví manželka známého herce a Svatopluk nezvyklé oslovení vysvětluje: "Alenka nám neříkala tatínku a maminko, ale "inku" a "inko". Je jí 47 let a říká nám tak pořád." Svatopluk rád žehlí Věra podstoupila operaci srdce a starost o domácnost od té doby zůstala převážně na Svatoplukovi. Tomu to však nedělá žádné problémy. Věra ho dokonce podezřívá, že si práci vymýšlí. Všichni málem padají do mdlob, když Svatopluk vypravuje, jakou radost mu dělá žehlení. Nedávno umyl všechna okna a shrabal listí nejen u domu v Praze, ale i u domu na Slovensku, který zdědili po mamince Věry. Za hranice k sousedům herec jezdí několikrát do roka, i když se často musí rychle vracet kvůli natáčení seriálu "Ulice", kde má roli neurochirurga. "Lituji obyvatele paneláků, kde bydlí třeba můj bratr. Kdybych tam musel žít, koupil bych si kus lesa a tam bych si postavil srub. Táta měl hospodu a řeznictví, takže jsem na velké prostory a těžkou práci zvyklý," vysvětluje Svatopluk, který už se těší, až letos o Vánocích navaří 20 litrů pravé slovenské - kapustnice. Svátky přijede s oběma manželi oslavit Věřina sestra s manželem až z Francie. Každý rok si slibují, že si nebudou kupovat moc dárků, ale vždycky to dopadne tak, že klavír je pod jejich záplavou sotva vidět. Jak to vidí? * Co pro vás znamenají "zlaté časy"? ONA: Když jsme spolu začali chodit a byli jsme mladí a nadšení. ON: Mám je teď, když můžu být doma a dělám to, co mě baví. * Jaké moudro sdělujete svým potomkům nejčastěji? ONA: Dceři jsem často říkala, že všechno zlé je pro něco dobré. ON: Zásadně žádné. * Čeho byste se nedokázal/a vzdát? ONA: Rodiny. Beru ji jako svůj výtvor. ON: Rodina je můj celoživotní cíl. Jsem rád, že jsem ho dosáhl. * Z čeho čerpáte sílu? ONA: Z toho, že jsme všichni pohromadě a máme se moc rádi. ON: Lidi se mě ptají, jak to dělám, že takhle vypadám. A já odpovídám - dělám. Sílu čerpám prací. * Používáte mobilní telefon? ONA: Nemám ho. Jednak špatně vidím, a nechci být přivázaná na špagátku, aby mě každý mohl najít. ON: Já ho mám, ale jsem "expert". Jenom z něj telefonuji, nějaké zapomenuté textové zprávy objeví občas vnuci.

Související články