Lyže mě uhranuly

9. ledna 2006 | 10:00

Někdo nemá zimu vůbec rád a jiný si jí užívá plnými doušky, třeba zrovna na svahu s větrem v zádech

Na spoustě věcí dokážeme lpět a bez mnoha se vůbec nedokážeme obejít. Zkrátka nemáme sílu odepřít si je. Seznámíme vás se dvěma ženami, které podlehly vášni zvané lyže. Každá začala úplně jinak, ale skončily obě stejně, lyžování zbožňují! Ivana (38) Jednou pojedou do Alp Před dvaceti lety začala paní Ivana jezdit pravidelně na hory. Nepatřila k lidem, kteří by lyžovali málem od narození. Vlastně za všechno může její muž. "Poprvé jsem jela na hory až jako vdaná paní. Manžel je ze sportovně založené rodiny a naučil mě všechny fígle." V té době čekala narození prvního potomka. Veselé začátky Nicméně na začátku lyžařské kariéry mladé paní se vyskytl oříšek v podobě nezvládnuté jízdy na vleku. Tento problém odstranila velmi rychle při pobytu s přáteli na chatě. "Bylo nás víc, kteří neuměli na vleku. Jeden známý vzal koště a chodil kolem místnosti a my se pokoušeli nasednout. Byla to legrace," směje po letech paní Ivana. Jablko nepadlo daleko I na jejích dětech se podepsala láska rodičů k lyžování. "Dcera už je dospělá, ale na hory s námi jezdí stále. Poprvé stála na lyžích v šesti letech a syn (12) už ve čtyřech." Rok co rok jezdí všichni na hory, ale pro čtyřčlennou rodinu to není zrovna levná záležitost. "Kdybych to měla odhadnout, tak to vyjde asi 10 000 korun na osobu, to znamená krát čtyři. A to nepočítám oblečení a další maličkosti!" vypočítává maminka. Žádné experimenty Přesto si vůbec nedokáže představit, že by na hory nejeli. Paní Ivana zůstává věrná lyžím, zatímco syn si pořídil ještě snowboard. Ten ale jeho matka vyzkoušet odmítá. Raději prý stojí oběma nohama pevně na zemi. Jako zkušená lyžařka by se mohla odvážit i na malé skokánky uplácané ve stráni, ale ani to ji neláká. "Kdepak! Jednou si děti postavily takový pidi skokánek a já jsem na něj najela. Ani si nepřejte vědět, jak to dopadlo," dává oči v sloup. Jízdu na lyžích ze svahu si zkrátka musí pořádně vychutnat, teprve pak je to ono. Alpský sen Čtyřčlenná rodina jezdí nejčastěji brázdit zasněžené svahy na Klínovec. Díky tomu, že pokaždé vyrazí v partě dvanácti lidí, mají vždycky o zábavu postaráno. Jeden velký sen však paní Ivana má: "Chtěla bych si zalyžovat v Alpách." Až děti odrostou, tak s manželem hodlá vyrazit za svým snem. "Nemyslím si, že mi děti budou chybět. Až mi odroste syn, už asi budu mít nějaké to vnoučátko od dcery. Takže nuda určitě nebude," míní.


Kamila (35) Čechy krásné... Na horách se narodila, a proto k nim má hluboký vztah. Pokud jde o hory, zůstává u ní na prvním místě rodná Šumava. Se svými rodiči a sestrou trávila na zasněžených svazích spoustu času. Hory si však neužívá jen v zimě. Ráda si vyjde do kopců i v teplejších měsících a obdivuje krajinu kolem sebe. Vyvolávání duchů Na své -náctileté období vzpomíná paní Kamila velmi ráda. Jezdívala s partou přátel na hory a užívala si tam spoustu legrace. "Jednou jsme ze srandy vyvolávali duchy," říká, "zvláštní ale je, že když všechno posuzuji s odstupem času, tak musím chtě nechtě přiznat, že všem se ta předpověď vyplnila." Ale nejen vyvolávání duchů utkvělo mladé ženě v paměti. Jako parta mladých lidí vyrazili na hřebeny a podcenili brzké stmívání. "Tam, kde normální lidé běžně jezdí na běžkách za světla, jsme my jeli na sjezdovkách a potmě několik kilometrů," kroutí dnes nad tím bláznovstvím hlavou. Cizina? Nikdy! Je silně spjata s českou krajinou a naše hory ji doslova uchvacují. Nové sjezdovky by sice chtěla poznat, ale i touha po poznání má své hranice. "Lyžování v zahraničí mě vůbec neláká. Myslím si, že tady máme velice mnohokrásných míst, kde se dá lyžovat," říká. Vždycky jezdila na běžky i na sjezdovky. Když se jí místo opravdu líbí, ani jí nevadí, že tam není vlek. Miluje dlouhé sjezdy, ale zbytečně neriskuje. "Mám ráda neznámá místa, na druhou stranu vím, že bych určitě nejelatam, kde je to naprosto neznámé. Například, kde by hrozil pád ze srázu nebo lavina." Několikrát do roka Svou zálibu přenesla paní Kamila i na své dvě dcery. Jedenáctiletá Lucka i o dva roky mladší Klárka stály poprvé na lyžích už ve svých čtyřech letech. Výbavu si rodina každý rok půjčuje. "Jezdíme na hory i víckrát do roka,nemusíme jet na celý týden, stačí třeba jen na víkend, ale pokaždé to stojí za to," zubí se mladá žena, které leckdy ani nevadí, když není sníh. "Ráda chodím po hřebenech a jen tak pozoruji krajinu. Ten klid, atmosféra, to jeprostě něco, co nejde popsat!" zasní se. Každá chvilka dobrá Když už vyrazí na hory, snaží se využít k lyžování každou minutu. Na horách nezná žádné překážky. "Když už, tak už! Jezdím za každého počasí," svěřuje se s úsměvem. "Jezdili jsme, i když sněžilo nebo pršelo. Pak jsme sjížděli svahy obaleni ledovou krustou. Ani smítko na nás nebylo suché nebo nezmrzlé." Přestože mnoho lidí si přeje prožít Silvestra na horách, paní Kamila má zcela odlišný názor. "Silvestr na lyžích mě vůbec neláká. Mám raději soukromí a na horských chatách je na můj vkus příliš mnoho lidí." Letos hory nebudou Letos však čeká paní Kamilu velká změna, na hory tentokrát nevyrazí. Ale rozhodně toho nelituje! "Jsem v pokročilém stupni těhotenství, proto tuto zimu lyžovat nebudu," říká nastávající maminka hrdě.

Související články
1080p 720p 360p
DesktopMobile