TuberkulózaPři slově tuberkulóza se vám nejspíše vybaví odpuzující scény ze starých filmů, jak nemocná postava vykašlává krev. Tuberkulóza však neznamená pouze onemocnění plic, může postihnout kteroukoli tkáň v těle. Nejčastěji však útočí právě na plíce, kde vzniká jejich zánět. Tkáně se rozpadají a místo nich zůstávají dutiny. Příznaky jsou celková únava, horečka, dušnost, kašel, již zmíněné vykašlávání krve nebo bolest na hrudi. Přenáší se vzduchem, ale v přímém styku s nemocným musíte být nejméně 4 hodiny, abyste ji chytli. Rizikové skupiny jsou především bezdomovci a narkomani. Pokud se nakazíte, léčba je náročná a dlouhodobá, může trvat až 9 měsíců. Účinnou prevencí je očkování novorozenců a pak znovu ve 12 letech.Tuberkulóza1477
Tuberkulóza
Při slově tuberkulóza se vám nejspíše vybaví odpuzující scény ze starých filmů, jak nemocná postava vykašlává krev. Tuberkulóza však neznamená pouze onemocnění plic, může postihnout kteroukoli tkáň v těle. Nejčastěji však útočí právě na plíce, kde vzniká jejich zánět. Tkáně se rozpadají a místo nich zůstávají dutiny. Příznaky jsou celková únava, horečka, dušnost, kašel, již zmíněné vykašlávání krve nebo bolest na hrudi. Přenáší se vzduchem, ale v přímém styku s nemocným musíte být nejméně 4 hodiny, abyste ji chytli. Rizikové skupiny jsou především bezdomovci a narkomani. Pokud se nakazíte, léčba je náročná a dlouhodobá, může trvat až 9 měsíců. Účinnou prevencí je očkování novorozenců a pak znovu ve 12 letech.
fb-like
f
VYHLEDAT LÉKÁRNU
r
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
7482932Placený článek1,2,3,5,23,29,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appKateřina Macháčková (73): Muže ke štěstí nepotřebuji!12802023-07-17 16:00:12.97020200<p>Učitelka Králová ze Života na zámku nebo taky Hedvika Kuřátková, manželka kuchařského mistra rozpaků, vypadá desítky let stejně – a to úžasně! Po sedmdesátce navíc pracuje jako nikdy v životě. </p><p>Kdo si počká, ten se dočká. Na rozhovor s Kateřinou se rozhodně dlouhé týdny čekat vyplatilo. Naše setkání v potemnělé kavárně pražského Divadla Palace před otevíračkou bylo vřelé a moc milé. Protože tamní bar ještě nefungoval, nabídla mi herečka svoji minerálku. A taky se dovolila, jestli mi nebude vadit, když si během rozhovoru nasadí na ofinu natáčku. Hned po mně měl dorazit natáčet štáb České televize. A ona chtěla vypadat upraveně. </p>
<p><em><strong>VIDEO: Kateřina Macháčková o osamění a také o tom, proč se zdráhá mluvit o sexu.</strong></em></p>
<p><strong><img id="obj_8057128" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=8057128&resName=article&ts=1689499441947" alt="8057128:article:true:true:true" width="438" height="293" /></strong></p>
<p><strong>Svými vlasy mi připomínáte britskou filmovou hvězdu Helen Mirren, která nedbá na věk ani pravidla a hrdě nosí svoji dlouhou hřívu. Jen ji má tedy šedivou. Do toho byste vy jako letitá blondýnka nešla?</strong></p>
<p>Ne, ne. Moje vlasy mají podivnou barvu – částečně šedivou, částečně špinavou blond. V přirozeném stavu už léta nevypadají dobře. Musím je barvit. A dlouhé je nosím proto, že se mi v kratším střihu nešikovně vlní a každý pramen míří na jinou stranu. Delší vlasy jsou navíc pro divadlo lepší kvůli variabilitě. Helen Mirren se ale podle mě spíš podobám v tom, že ani ona, ani já nemáme žádnou plastiku. A obě na tom nehodláme nic měnit.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>Mini vizitka</strong></p>
<p>+ Narodila se 30. listopadu 1949 v Praze.</p>
<p>+ Otcem Kateřiny byl uznávaný herec a režisér Miroslav Macháček, matkou operní pěvkyně Věra Štiborová.</p>
<p>+ Na divadelním pódiu se objevila ještě jako předškolačka.</p>
<p> + Vystudovala herectví na DAMU.</p>
<p>+ Objevila se v seriálech Rozpaky kuchaře Svatopluka, Cirkus Humberto, Dynastie Nováků, Život na zámku.</p>
<p>+ Hraje v Divadle Palace, Divadle v Řeznické, jezdí na zájezdy po celé republice třeba s hrou Nejstarší řemeslo v produkci Michaely Dolinové. </p>
<p>+ Kromě hraní se věnuje i psaní, vydala knížky plné vzpomínek na svého otce pod názvem Zápisky z blázince, Téma Macháček, Útěk z ráje.</p>
<p>+ Byla dvakrát vdaná, má dvě děti – syna Petra Svojtku, divadelního režiséra, a dceru Helenu, vnučku spisovatelky Heleny Zmatlíkové a šéfredaktorku nakladatelství Artur. </p>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><strong>O tělo se ale asi starat musíte, když jste jako herečka pořád všem na očích, ne?</strong></p>
<p>Necvičím, takže nemám postavu jako Helena Vondráčková. Nechodím ani na omlazující terapie, žádné kosmetiky, masáže. Teprve nedávno jsem byla poprvé v lázních. Ne že bych po tom netoužila, ale já na tohle nemám čas. Jsem pořád v pohybu. Učím na konzervatoři, jezdím na zájezdy po celé republice, hraji na několika scénách. I když v jedné roli sedím hodinu a půl na židli v roli stoleté ženy, je to ohromný výdej energie. Nemám pak sílu dělat pro sebe něco dalšího. I když samozřejmě vím, že by bylo dobré cvičit a posilovat…</p>
<p><strong>Jak přijímáte zvyšující se věk?</strong></p>
<p>Jedinou krizi jsem měla ve třiceti letech. Vypadala jsem dobře, hrála jsem naivky – tehdy jsem si říkala, že to brzy skončí a pak už budu stará a nebudu mít co hrát. Tenkrát se věk v naší profesi vnímal trochu jinak než dnes. Ve čtyřiceti přišel listopad 89, euforická doba, na to vzpomínám moc ráda. Padesátku jsem slavila po seriálu Život na zámku – tenkrát mi na oslavě zazpívala kapela Čechomor, která ve svých počátcích hrála v našem představení, byl to úžasný večírek. Když mi bylo sedmdesát, panoval lockdown. Potajmu jsem se s dětmi sešla a ty pro mě zorganizovaly sešlost, na kterou dorazily moje nejlepší kamarádky – herečky Dana Batulková, Naďa Konvalinková, Ingrid a Čirina, to bylo dojemné. Pracovně to ale bylo období půstu, hrát jsme nemohli a já učila on-line. Byly to časy jakéhosi vnitřního, intimního herectví. Taky jsem ale dostala zajímavé nabídky.<img id="AO_2914287" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" style="width: 439.2px;" title="Skrytý obsah 2914287" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Na covid tedy nevzpomínáte ve zlém? </strong></p>
<p>Vím, že se spousta lidí ocitla v úzkých, pro mnohé to bylo šílené. Na druhou stranu si myslím, že jsme se vrátili ke starým, dobrým hodnotám. Já sama jsem se nenudila. Našla jsem v pozůstalosti po tátovi další sešit jeho deníků – Zápisky z blázince (<em>z prvního sešitu vydala herečka v devadesátých letech knížku – pozn. autorky)</em>. Blížilo se sté výročí jeho narození, takže jsem chystala novou knížku. Se studenty jsme se scházeli přes počítač, pak v rouškách. Dostala jsem nabídku hrát monodrama ve Werichově vile o Chopinovi a Sandové Milostné preludium a vzápětí nabídku hrát stoletou sekretářku Goebbelse – Jeden německý život v Řeznické. Zkoušeli jsme v rouškách, hráli pak pro pár lidí. Když to vypadalo s divadlem bledě, v nadsázce jsem říkala, že budu hrát klidně třeba u sebe doma na zděném plotě. Hodně jsem tehdy taky žila i na Facebooku.</p>
<p><strong>O něm jste řekla, že je to váš dobrý kamarád. Sociální sítě vás baví?</strong></p>
<p>Povahou jsem katastrofistka, ale pořád se mi dějí groteskní věci. Vždycky se u toho sice přizabiju, ale je to legrační. A protože žiji sama, tak tím chci někoho pobavit, třeba i přátele na Facebooku. Tam se taky dozvím, co kdo dělá, jsem v kontaktu s těmi, které běžně nepotkávám.</p>
<p><img id="AO_2914288" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914288" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Věříte na ryzí přátelství mezi herečkami?</strong></p>
<p>Z branže moc ne. Přátelím se s produkční, kterou jsem poznala při natáčení Života na zámku. Teď jsem po čtyřiceti letech potkala svoji spolužačku z DAMU Evu Hudečkovou. Byla na mém představení a já pak na koncertě jejího muže, houslisty Václava Hudečka. Porozuměli jsme si stejně dobře jako kdysi. Cením si na ní toho, jak je férová. Běžné to zrovna není, přece jen mezi herečkami často panuje jistá řevnivost. </p>
<p><strong>Práce máte nad hlavu, nejvíc za celý život, čím se dobíjíte?</strong></p>
<p>Jsem hodně unavená. Práci mám naplánovanou už i na konec roku. Často nemívám ani víkend volný. Před těžkým představením navíc den dva dny trpím, jsem ve stresu, svazuje mě nervozita. S léty je to bohužel čím dál horší. Od pětašedesáti pociťuji, že potřebuji víc času na odpočinek, snažím se si ho dopřát. Jenže žiji v domě a tam je práce taky víc než dost.</p>
<p><strong>I u vás platí, že budete hrát, dokud vás nezastaví zásadní zdravotní potíže?</strong></p>
<p>Herec, který miluje svoje povolání, ten umře na jevišti. Takhle to mám postavené i já, bez práce bych žít nemohla. Je to poslání. Jsem šťastná, že to můžu dělat.</p>
<p><strong>Stíháte být vůbec babičkou? Kolik vnoučat už máte?</strong></p>
<p>Čtyři, je to krása. Zažívám časy jakéhosi naplnění, vnoučata mě dělají šťastnou. Když jsem měla sama děti, byla jsem moc mladá a pořád pracovala. Musela jsem, živila jsem rodinu. Tehdy jsem si říkala, že až budou vnoučata, budu se jim naplno věnovat. Jenže se to tak úplně nepovedlo. Po letech půstu mám zase moře práce. V létě s nimi ale jezdím na dovolenou – tedy i s jejich rodiči, sama bych s nimi asi zešílela. Dávají nám zabrat. Za velkou rodinu jsem vděčná, přece jen jsem vyrůstala jako jedináček a moje dětství ani mládí nebylo ideální. </p>
<p><strong>Máte na mysli to, že jste se hodně stěhovala a vztahy s tátou (<em>hercem Miroslavem Macháčkem – pozn. autorky)</em> nebyly zrovna ideální?</strong></p>
<p>Pendlovala jsem. Máma se dlouhodobě léčila s tuberkulózou a já hodně času strávila u babičky. Maminka mi chyběla, stýskalo se mi. Když byla zdravá, byla jsem s ní v Českých Budějovicích, později jsme kvůli pohostinským režiím mého otčíma pendlovali. Tu jsme bydleli v Uherském Hradišti, tu na Slovensku v Martině nebo v Bratislavě. Připadala jsem si ztracená, dělalo mi problém navazovat vztahy s lidmi. </p>
<p><img id="AO_2914289" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914289" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>A jak jste to měla s tátou?</strong></p>
<p>Byl hodně komplikovaný člověk. Já zase hodně svérázné, živé dítě. Když od nás tehdy dost brutálně odešel a odstěhoval se k mámině nejlepší kamarádce, moc jsme se nevídali. Jen občas si mě bral na víkendy, ale to mě nechával napospas babičce nebo své přítelkyni, protože jsem byla nesnesitelná. Víc vídat jsme se začali až za mých studií na DAMU. Stihli jsme si před jeho odchodem k sobě najít cestu. Nikdy jsem vůči němu nezahořkla, nemám to v povaze. Ale určitě víc jsem ho poznala až skrz jeho pozůstalost. </p>
<p><strong>Nelehké časy jste zažívala i ve vztazích s muži, že?</strong></p>
<p>Bohužel mi do nich hodně mluvila moje máma. První muž – otec syna Petra (<em>herec Petr Svojtka – pozn. autorky)</em> – později tragicky zemřel. Ani moje druhé manželství se nevyvedlo. Já i děti jsme si z těch časů odnesly spoustu šrámů. Ale teď je to mezi námi výtečné. Dcera je moje nejlepší kamarádka a se synem se chystám v červnu do Izraele, kam mě pozval. Všechny svátky a narozeniny jsme všichni spolu.</p>
<p><strong>Žijete ale léta sama. Zvykne si člověk, nebo vám někdy chybí parťák do nepohody?</strong></p>
<p>Vůbec ne, jsem moc ráda sama doma. V tichu. Čtu si nebo si maximálně pustím hudbu a jsem šťastná. Společenského ruchu mám kolem sebe dost v práci, doma si ráda vydechnu. Už vyhledávám samotu. </p>
<p><strong>Sama i cestujete, že? Jak to bylo tenkrát, když jste si nečekaně nadělila cestu na Bora Bora?</strong></p>
<p>Celý život jsem snila o cestě na Tahiti, ale vždycky mi to připadalo jako něco nedostupného. Pak jsem jednou spěchala za dětmi na večeři do restaurace a míjela jsem Čedok. Nevím, co mě vtáhlo dovnitř, ale vstoupila jsem a ptala se, jestli jezdí taky na Tahiti. Řekli, že ne, ale že jsou v kontaktu s jedním Čechem, který má na Bora Bora hotel. To mi cinklo v hlavě, že by to bylo fajn. Přece jen neumím pořádně žádnou řeč. Hned jsem požádala o rezervaci a odjela tam sama ve svých osmapadesáti na čtrnáct dní.</p>
<p><strong>Všechno ale neprobíhalo zrovna hladce…</strong></p>
<p>Tenkrát jsem neprožívala idylické období, přicházela jedna rána za druhou, potřebovala jsem zmizet. Takže jsem překonala i obavy z letu. Vybavila jsem se učebnicí francouzštiny pro samouky, sbalila si malý kufřík s kamerou, stativ a sešit na zapisování zážitků. Cesta byla dost dobrodružná. Ztratila jsem třeba palubní lístek a pak ho za pár hodin našla založený v knížce, nestihla jsem přestup ve Francii, nad Pacifikem jsme letěli ve vichřici. Stevardi už vzadu ze zoufalství kouřili trávu. Ráno nám servírovali zmrzlé croissanty, protože si mysleli, že už na snídani vůbec nedojde. Nakonec to bylo božské, nádherné, i když si pamatuji i na okamžik, kdy jsem se procházela lagunou a plakala. Přece jen jsem byla sama na druhém konci světa. Od té doby jezdím radši s dětmi. S nimi jsem navštívila Thajsko, Egypt, New York, Itálii a už pár let jezdíme společně na řeckou Ithaku. Na cesty do Vietnamu, Kambodže a do Japonska nás s dcerou dokonce doprovázel i můj druhý exmanžel. Abychom se nebály.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>5 věcí, které o Kateřině Macháčkové nevíte</strong></p>
<ul style="list-style-type: circle;">
<li><strong>Kdybych mohla, ráda bych se potkala s…</strong> Maminkou, abychom se rozloučily v dobrém.</li>
<li><strong>Ještě si chci splnit…</strong> Být co nejvíc s dětmi.</li>
<li><strong>Nejhezčí vzpomínka na mládí…</strong> První potlesk na jevišti, když mi bylo pět.</li>
<li><strong>Ze všech negativních vlastností mě na sobě štve hlavně…</strong> Udělám zbrklý krok vpřed (Střelec), pak krok zpět (ascendent Rak) a léta zkoumám, kde jsem udělala chybu, a vyčítám si to.</li>
<li><strong>Radost mi pokaždé spolehlivě udělá…</strong> Úsměv dětí, diváků, ale i spolucestujících v MHD, zvlášť v poslední době.</li>
</ul>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><img id="AO_2914290" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914290" src="" alt="Link" width="425" height="35" /><img id="AO_2914291" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914291" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>herec,Kateřina Macháčková,zámek,kniha,rozhovor,Miroslav Macháček,Divadelní fakulta Akademie múzických umění,divadlo,Divadlo Palace,Helen Mirrenová,Lenka Hatašová,poznámkový blok2023-07-17 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/748293/katerina-machackova-73-muze-ke-stesti-nepotrebuji.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory748293/8477227_.jpg8619
7482932Placený článek1,2,3,5,23,29,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appKateřina Macháčková (73): Muže ke štěstí nepotřebuji!12802023-07-17 16:00:12.97020200<p>Učitelka Králová ze Života na zámku nebo taky Hedvika Kuřátková, manželka kuchařského mistra rozpaků, vypadá desítky let stejně – a to úžasně! Po sedmdesátce navíc pracuje jako nikdy v životě. </p><p>Kdo si počká, ten se dočká. Na rozhovor s Kateřinou se rozhodně dlouhé týdny čekat vyplatilo. Naše setkání v potemnělé kavárně pražského Divadla Palace před otevíračkou bylo vřelé a moc milé. Protože tamní bar ještě nefungoval, nabídla mi herečka svoji minerálku. A taky se dovolila, jestli mi nebude vadit, když si během rozhovoru nasadí na ofinu natáčku. Hned po mně měl dorazit natáčet štáb České televize. A ona chtěla vypadat upraveně. </p>
<p><em><strong>VIDEO: Kateřina Macháčková o osamění a také o tom, proč se zdráhá mluvit o sexu.</strong></em></p>
<p><strong><img id="obj_8057128" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=8057128&resName=article&ts=1689499441947" alt="8057128:article:true:true:true" width="438" height="293" /></strong></p>
<p><strong>Svými vlasy mi připomínáte britskou filmovou hvězdu Helen Mirren, která nedbá na věk ani pravidla a hrdě nosí svoji dlouhou hřívu. Jen ji má tedy šedivou. Do toho byste vy jako letitá blondýnka nešla?</strong></p>
<p>Ne, ne. Moje vlasy mají podivnou barvu – částečně šedivou, částečně špinavou blond. V přirozeném stavu už léta nevypadají dobře. Musím je barvit. A dlouhé je nosím proto, že se mi v kratším střihu nešikovně vlní a každý pramen míří na jinou stranu. Delší vlasy jsou navíc pro divadlo lepší kvůli variabilitě. Helen Mirren se ale podle mě spíš podobám v tom, že ani ona, ani já nemáme žádnou plastiku. A obě na tom nehodláme nic měnit.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>Mini vizitka</strong></p>
<p>+ Narodila se 30. listopadu 1949 v Praze.</p>
<p>+ Otcem Kateřiny byl uznávaný herec a režisér Miroslav Macháček, matkou operní pěvkyně Věra Štiborová.</p>
<p>+ Na divadelním pódiu se objevila ještě jako předškolačka.</p>
<p> + Vystudovala herectví na DAMU.</p>
<p>+ Objevila se v seriálech Rozpaky kuchaře Svatopluka, Cirkus Humberto, Dynastie Nováků, Život na zámku.</p>
<p>+ Hraje v Divadle Palace, Divadle v Řeznické, jezdí na zájezdy po celé republice třeba s hrou Nejstarší řemeslo v produkci Michaely Dolinové. </p>
<p>+ Kromě hraní se věnuje i psaní, vydala knížky plné vzpomínek na svého otce pod názvem Zápisky z blázince, Téma Macháček, Útěk z ráje.</p>
<p>+ Byla dvakrát vdaná, má dvě děti – syna Petra Svojtku, divadelního režiséra, a dceru Helenu, vnučku spisovatelky Heleny Zmatlíkové a šéfredaktorku nakladatelství Artur. </p>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><strong>O tělo se ale asi starat musíte, když jste jako herečka pořád všem na očích, ne?</strong></p>
<p>Necvičím, takže nemám postavu jako Helena Vondráčková. Nechodím ani na omlazující terapie, žádné kosmetiky, masáže. Teprve nedávno jsem byla poprvé v lázních. Ne že bych po tom netoužila, ale já na tohle nemám čas. Jsem pořád v pohybu. Učím na konzervatoři, jezdím na zájezdy po celé republice, hraji na několika scénách. I když v jedné roli sedím hodinu a půl na židli v roli stoleté ženy, je to ohromný výdej energie. Nemám pak sílu dělat pro sebe něco dalšího. I když samozřejmě vím, že by bylo dobré cvičit a posilovat…</p>
<p><strong>Jak přijímáte zvyšující se věk?</strong></p>
<p>Jedinou krizi jsem měla ve třiceti letech. Vypadala jsem dobře, hrála jsem naivky – tehdy jsem si říkala, že to brzy skončí a pak už budu stará a nebudu mít co hrát. Tenkrát se věk v naší profesi vnímal trochu jinak než dnes. Ve čtyřiceti přišel listopad 89, euforická doba, na to vzpomínám moc ráda. Padesátku jsem slavila po seriálu Život na zámku – tenkrát mi na oslavě zazpívala kapela Čechomor, která ve svých počátcích hrála v našem představení, byl to úžasný večírek. Když mi bylo sedmdesát, panoval lockdown. Potajmu jsem se s dětmi sešla a ty pro mě zorganizovaly sešlost, na kterou dorazily moje nejlepší kamarádky – herečky Dana Batulková, Naďa Konvalinková, Ingrid a Čirina, to bylo dojemné. Pracovně to ale bylo období půstu, hrát jsme nemohli a já učila on-line. Byly to časy jakéhosi vnitřního, intimního herectví. Taky jsem ale dostala zajímavé nabídky.<img id="AO_2914287" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" style="width: 439.2px;" title="Skrytý obsah 2914287" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Na covid tedy nevzpomínáte ve zlém? </strong></p>
<p>Vím, že se spousta lidí ocitla v úzkých, pro mnohé to bylo šílené. Na druhou stranu si myslím, že jsme se vrátili ke starým, dobrým hodnotám. Já sama jsem se nenudila. Našla jsem v pozůstalosti po tátovi další sešit jeho deníků – Zápisky z blázince (<em>z prvního sešitu vydala herečka v devadesátých letech knížku – pozn. autorky)</em>. Blížilo se sté výročí jeho narození, takže jsem chystala novou knížku. Se studenty jsme se scházeli přes počítač, pak v rouškách. Dostala jsem nabídku hrát monodrama ve Werichově vile o Chopinovi a Sandové Milostné preludium a vzápětí nabídku hrát stoletou sekretářku Goebbelse – Jeden německý život v Řeznické. Zkoušeli jsme v rouškách, hráli pak pro pár lidí. Když to vypadalo s divadlem bledě, v nadsázce jsem říkala, že budu hrát klidně třeba u sebe doma na zděném plotě. Hodně jsem tehdy taky žila i na Facebooku.</p>
<p><strong>O něm jste řekla, že je to váš dobrý kamarád. Sociální sítě vás baví?</strong></p>
<p>Povahou jsem katastrofistka, ale pořád se mi dějí groteskní věci. Vždycky se u toho sice přizabiju, ale je to legrační. A protože žiji sama, tak tím chci někoho pobavit, třeba i přátele na Facebooku. Tam se taky dozvím, co kdo dělá, jsem v kontaktu s těmi, které běžně nepotkávám.</p>
<p><img id="AO_2914288" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914288" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Věříte na ryzí přátelství mezi herečkami?</strong></p>
<p>Z branže moc ne. Přátelím se s produkční, kterou jsem poznala při natáčení Života na zámku. Teď jsem po čtyřiceti letech potkala svoji spolužačku z DAMU Evu Hudečkovou. Byla na mém představení a já pak na koncertě jejího muže, houslisty Václava Hudečka. Porozuměli jsme si stejně dobře jako kdysi. Cením si na ní toho, jak je férová. Běžné to zrovna není, přece jen mezi herečkami často panuje jistá řevnivost. </p>
<p><strong>Práce máte nad hlavu, nejvíc za celý život, čím se dobíjíte?</strong></p>
<p>Jsem hodně unavená. Práci mám naplánovanou už i na konec roku. Často nemívám ani víkend volný. Před těžkým představením navíc den dva dny trpím, jsem ve stresu, svazuje mě nervozita. S léty je to bohužel čím dál horší. Od pětašedesáti pociťuji, že potřebuji víc času na odpočinek, snažím se si ho dopřát. Jenže žiji v domě a tam je práce taky víc než dost.</p>
<p><strong>I u vás platí, že budete hrát, dokud vás nezastaví zásadní zdravotní potíže?</strong></p>
<p>Herec, který miluje svoje povolání, ten umře na jevišti. Takhle to mám postavené i já, bez práce bych žít nemohla. Je to poslání. Jsem šťastná, že to můžu dělat.</p>
<p><strong>Stíháte být vůbec babičkou? Kolik vnoučat už máte?</strong></p>
<p>Čtyři, je to krása. Zažívám časy jakéhosi naplnění, vnoučata mě dělají šťastnou. Když jsem měla sama děti, byla jsem moc mladá a pořád pracovala. Musela jsem, živila jsem rodinu. Tehdy jsem si říkala, že až budou vnoučata, budu se jim naplno věnovat. Jenže se to tak úplně nepovedlo. Po letech půstu mám zase moře práce. V létě s nimi ale jezdím na dovolenou – tedy i s jejich rodiči, sama bych s nimi asi zešílela. Dávají nám zabrat. Za velkou rodinu jsem vděčná, přece jen jsem vyrůstala jako jedináček a moje dětství ani mládí nebylo ideální. </p>
<p><strong>Máte na mysli to, že jste se hodně stěhovala a vztahy s tátou (<em>hercem Miroslavem Macháčkem – pozn. autorky)</em> nebyly zrovna ideální?</strong></p>
<p>Pendlovala jsem. Máma se dlouhodobě léčila s tuberkulózou a já hodně času strávila u babičky. Maminka mi chyběla, stýskalo se mi. Když byla zdravá, byla jsem s ní v Českých Budějovicích, později jsme kvůli pohostinským režiím mého otčíma pendlovali. Tu jsme bydleli v Uherském Hradišti, tu na Slovensku v Martině nebo v Bratislavě. Připadala jsem si ztracená, dělalo mi problém navazovat vztahy s lidmi. </p>
<p><img id="AO_2914289" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914289" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>A jak jste to měla s tátou?</strong></p>
<p>Byl hodně komplikovaný člověk. Já zase hodně svérázné, živé dítě. Když od nás tehdy dost brutálně odešel a odstěhoval se k mámině nejlepší kamarádce, moc jsme se nevídali. Jen občas si mě bral na víkendy, ale to mě nechával napospas babičce nebo své přítelkyni, protože jsem byla nesnesitelná. Víc vídat jsme se začali až za mých studií na DAMU. Stihli jsme si před jeho odchodem k sobě najít cestu. Nikdy jsem vůči němu nezahořkla, nemám to v povaze. Ale určitě víc jsem ho poznala až skrz jeho pozůstalost. </p>
<p><strong>Nelehké časy jste zažívala i ve vztazích s muži, že?</strong></p>
<p>Bohužel mi do nich hodně mluvila moje máma. První muž – otec syna Petra (<em>herec Petr Svojtka – pozn. autorky)</em> – později tragicky zemřel. Ani moje druhé manželství se nevyvedlo. Já i děti jsme si z těch časů odnesly spoustu šrámů. Ale teď je to mezi námi výtečné. Dcera je moje nejlepší kamarádka a se synem se chystám v červnu do Izraele, kam mě pozval. Všechny svátky a narozeniny jsme všichni spolu.</p>
<p><strong>Žijete ale léta sama. Zvykne si člověk, nebo vám někdy chybí parťák do nepohody?</strong></p>
<p>Vůbec ne, jsem moc ráda sama doma. V tichu. Čtu si nebo si maximálně pustím hudbu a jsem šťastná. Společenského ruchu mám kolem sebe dost v práci, doma si ráda vydechnu. Už vyhledávám samotu. </p>
<p><strong>Sama i cestujete, že? Jak to bylo tenkrát, když jste si nečekaně nadělila cestu na Bora Bora?</strong></p>
<p>Celý život jsem snila o cestě na Tahiti, ale vždycky mi to připadalo jako něco nedostupného. Pak jsem jednou spěchala za dětmi na večeři do restaurace a míjela jsem Čedok. Nevím, co mě vtáhlo dovnitř, ale vstoupila jsem a ptala se, jestli jezdí taky na Tahiti. Řekli, že ne, ale že jsou v kontaktu s jedním Čechem, který má na Bora Bora hotel. To mi cinklo v hlavě, že by to bylo fajn. Přece jen neumím pořádně žádnou řeč. Hned jsem požádala o rezervaci a odjela tam sama ve svých osmapadesáti na čtrnáct dní.</p>
<p><strong>Všechno ale neprobíhalo zrovna hladce…</strong></p>
<p>Tenkrát jsem neprožívala idylické období, přicházela jedna rána za druhou, potřebovala jsem zmizet. Takže jsem překonala i obavy z letu. Vybavila jsem se učebnicí francouzštiny pro samouky, sbalila si malý kufřík s kamerou, stativ a sešit na zapisování zážitků. Cesta byla dost dobrodružná. Ztratila jsem třeba palubní lístek a pak ho za pár hodin našla založený v knížce, nestihla jsem přestup ve Francii, nad Pacifikem jsme letěli ve vichřici. Stevardi už vzadu ze zoufalství kouřili trávu. Ráno nám servírovali zmrzlé croissanty, protože si mysleli, že už na snídani vůbec nedojde. Nakonec to bylo božské, nádherné, i když si pamatuji i na okamžik, kdy jsem se procházela lagunou a plakala. Přece jen jsem byla sama na druhém konci světa. Od té doby jezdím radši s dětmi. S nimi jsem navštívila Thajsko, Egypt, New York, Itálii a už pár let jezdíme společně na řeckou Ithaku. Na cesty do Vietnamu, Kambodže a do Japonska nás s dcerou dokonce doprovázel i můj druhý exmanžel. Abychom se nebály.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>5 věcí, které o Kateřině Macháčkové nevíte</strong></p>
<ul style="list-style-type: circle;">
<li><strong>Kdybych mohla, ráda bych se potkala s…</strong> Maminkou, abychom se rozloučily v dobrém.</li>
<li><strong>Ještě si chci splnit…</strong> Být co nejvíc s dětmi.</li>
<li><strong>Nejhezčí vzpomínka na mládí…</strong> První potlesk na jevišti, když mi bylo pět.</li>
<li><strong>Ze všech negativních vlastností mě na sobě štve hlavně…</strong> Udělám zbrklý krok vpřed (Střelec), pak krok zpět (ascendent Rak) a léta zkoumám, kde jsem udělala chybu, a vyčítám si to.</li>
<li><strong>Radost mi pokaždé spolehlivě udělá…</strong> Úsměv dětí, diváků, ale i spolucestujících v MHD, zvlášť v poslední době.</li>
</ul>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><img id="AO_2914290" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914290" src="" alt="Link" width="425" height="35" /><img id="AO_2914291" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914291" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>herec,Kateřina Macháčková,zámek,kniha,rozhovor,Miroslav Macháček,Divadelní fakulta Akademie múzických umění,divadlo,Divadlo Palace,Helen Mirrenová,Lenka Hatašová,poznámkový blok2023-07-17 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/748293/katerina-machackova-73-muze-ke-stesti-nepotrebuji.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory748293/8477227_.jpg8619
7482932Placený článek1,2,3,5,23,29,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appKateřina Macháčková (73): Muže ke štěstí nepotřebuji!12802023-07-17 16:00:12.97020200<p>Učitelka Králová ze Života na zámku nebo taky Hedvika Kuřátková, manželka kuchařského mistra rozpaků, vypadá desítky let stejně – a to úžasně! Po sedmdesátce navíc pracuje jako nikdy v životě. </p><p>Kdo si počká, ten se dočká. Na rozhovor s Kateřinou se rozhodně dlouhé týdny čekat vyplatilo. Naše setkání v potemnělé kavárně pražského Divadla Palace před otevíračkou bylo vřelé a moc milé. Protože tamní bar ještě nefungoval, nabídla mi herečka svoji minerálku. A taky se dovolila, jestli mi nebude vadit, když si během rozhovoru nasadí na ofinu natáčku. Hned po mně měl dorazit natáčet štáb České televize. A ona chtěla vypadat upraveně. </p>
<p><em><strong>VIDEO: Kateřina Macháčková o osamění a také o tom, proč se zdráhá mluvit o sexu.</strong></em></p>
<p><strong><img id="obj_8057128" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=8057128&resName=article&ts=1689499441947" alt="8057128:article:true:true:true" width="438" height="293" /></strong></p>
<p><strong>Svými vlasy mi připomínáte britskou filmovou hvězdu Helen Mirren, která nedbá na věk ani pravidla a hrdě nosí svoji dlouhou hřívu. Jen ji má tedy šedivou. Do toho byste vy jako letitá blondýnka nešla?</strong></p>
<p>Ne, ne. Moje vlasy mají podivnou barvu – částečně šedivou, částečně špinavou blond. V přirozeném stavu už léta nevypadají dobře. Musím je barvit. A dlouhé je nosím proto, že se mi v kratším střihu nešikovně vlní a každý pramen míří na jinou stranu. Delší vlasy jsou navíc pro divadlo lepší kvůli variabilitě. Helen Mirren se ale podle mě spíš podobám v tom, že ani ona, ani já nemáme žádnou plastiku. A obě na tom nehodláme nic měnit.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>Mini vizitka</strong></p>
<p>+ Narodila se 30. listopadu 1949 v Praze.</p>
<p>+ Otcem Kateřiny byl uznávaný herec a režisér Miroslav Macháček, matkou operní pěvkyně Věra Štiborová.</p>
<p>+ Na divadelním pódiu se objevila ještě jako předškolačka.</p>
<p> + Vystudovala herectví na DAMU.</p>
<p>+ Objevila se v seriálech Rozpaky kuchaře Svatopluka, Cirkus Humberto, Dynastie Nováků, Život na zámku.</p>
<p>+ Hraje v Divadle Palace, Divadle v Řeznické, jezdí na zájezdy po celé republice třeba s hrou Nejstarší řemeslo v produkci Michaely Dolinové. </p>
<p>+ Kromě hraní se věnuje i psaní, vydala knížky plné vzpomínek na svého otce pod názvem Zápisky z blázince, Téma Macháček, Útěk z ráje.</p>
<p>+ Byla dvakrát vdaná, má dvě děti – syna Petra Svojtku, divadelního režiséra, a dceru Helenu, vnučku spisovatelky Heleny Zmatlíkové a šéfredaktorku nakladatelství Artur. </p>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><strong>O tělo se ale asi starat musíte, když jste jako herečka pořád všem na očích, ne?</strong></p>
<p>Necvičím, takže nemám postavu jako Helena Vondráčková. Nechodím ani na omlazující terapie, žádné kosmetiky, masáže. Teprve nedávno jsem byla poprvé v lázních. Ne že bych po tom netoužila, ale já na tohle nemám čas. Jsem pořád v pohybu. Učím na konzervatoři, jezdím na zájezdy po celé republice, hraji na několika scénách. I když v jedné roli sedím hodinu a půl na židli v roli stoleté ženy, je to ohromný výdej energie. Nemám pak sílu dělat pro sebe něco dalšího. I když samozřejmě vím, že by bylo dobré cvičit a posilovat…</p>
<p><strong>Jak přijímáte zvyšující se věk?</strong></p>
<p>Jedinou krizi jsem měla ve třiceti letech. Vypadala jsem dobře, hrála jsem naivky – tehdy jsem si říkala, že to brzy skončí a pak už budu stará a nebudu mít co hrát. Tenkrát se věk v naší profesi vnímal trochu jinak než dnes. Ve čtyřiceti přišel listopad 89, euforická doba, na to vzpomínám moc ráda. Padesátku jsem slavila po seriálu Život na zámku – tenkrát mi na oslavě zazpívala kapela Čechomor, která ve svých počátcích hrála v našem představení, byl to úžasný večírek. Když mi bylo sedmdesát, panoval lockdown. Potajmu jsem se s dětmi sešla a ty pro mě zorganizovaly sešlost, na kterou dorazily moje nejlepší kamarádky – herečky Dana Batulková, Naďa Konvalinková, Ingrid a Čirina, to bylo dojemné. Pracovně to ale bylo období půstu, hrát jsme nemohli a já učila on-line. Byly to časy jakéhosi vnitřního, intimního herectví. Taky jsem ale dostala zajímavé nabídky.<img id="AO_2914287" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" style="width: 439.2px;" title="Skrytý obsah 2914287" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Na covid tedy nevzpomínáte ve zlém? </strong></p>
<p>Vím, že se spousta lidí ocitla v úzkých, pro mnohé to bylo šílené. Na druhou stranu si myslím, že jsme se vrátili ke starým, dobrým hodnotám. Já sama jsem se nenudila. Našla jsem v pozůstalosti po tátovi další sešit jeho deníků – Zápisky z blázince (<em>z prvního sešitu vydala herečka v devadesátých letech knížku – pozn. autorky)</em>. Blížilo se sté výročí jeho narození, takže jsem chystala novou knížku. Se studenty jsme se scházeli přes počítač, pak v rouškách. Dostala jsem nabídku hrát monodrama ve Werichově vile o Chopinovi a Sandové Milostné preludium a vzápětí nabídku hrát stoletou sekretářku Goebbelse – Jeden německý život v Řeznické. Zkoušeli jsme v rouškách, hráli pak pro pár lidí. Když to vypadalo s divadlem bledě, v nadsázce jsem říkala, že budu hrát klidně třeba u sebe doma na zděném plotě. Hodně jsem tehdy taky žila i na Facebooku.</p>
<p><strong>O něm jste řekla, že je to váš dobrý kamarád. Sociální sítě vás baví?</strong></p>
<p>Povahou jsem katastrofistka, ale pořád se mi dějí groteskní věci. Vždycky se u toho sice přizabiju, ale je to legrační. A protože žiji sama, tak tím chci někoho pobavit, třeba i přátele na Facebooku. Tam se taky dozvím, co kdo dělá, jsem v kontaktu s těmi, které běžně nepotkávám.</p>
<p><img id="AO_2914288" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914288" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Věříte na ryzí přátelství mezi herečkami?</strong></p>
<p>Z branže moc ne. Přátelím se s produkční, kterou jsem poznala při natáčení Života na zámku. Teď jsem po čtyřiceti letech potkala svoji spolužačku z DAMU Evu Hudečkovou. Byla na mém představení a já pak na koncertě jejího muže, houslisty Václava Hudečka. Porozuměli jsme si stejně dobře jako kdysi. Cením si na ní toho, jak je férová. Běžné to zrovna není, přece jen mezi herečkami často panuje jistá řevnivost. </p>
<p><strong>Práce máte nad hlavu, nejvíc za celý život, čím se dobíjíte?</strong></p>
<p>Jsem hodně unavená. Práci mám naplánovanou už i na konec roku. Často nemívám ani víkend volný. Před těžkým představením navíc den dva dny trpím, jsem ve stresu, svazuje mě nervozita. S léty je to bohužel čím dál horší. Od pětašedesáti pociťuji, že potřebuji víc času na odpočinek, snažím se si ho dopřát. Jenže žiji v domě a tam je práce taky víc než dost.</p>
<p><strong>I u vás platí, že budete hrát, dokud vás nezastaví zásadní zdravotní potíže?</strong></p>
<p>Herec, který miluje svoje povolání, ten umře na jevišti. Takhle to mám postavené i já, bez práce bych žít nemohla. Je to poslání. Jsem šťastná, že to můžu dělat.</p>
<p><strong>Stíháte být vůbec babičkou? Kolik vnoučat už máte?</strong></p>
<p>Čtyři, je to krása. Zažívám časy jakéhosi naplnění, vnoučata mě dělají šťastnou. Když jsem měla sama děti, byla jsem moc mladá a pořád pracovala. Musela jsem, živila jsem rodinu. Tehdy jsem si říkala, že až budou vnoučata, budu se jim naplno věnovat. Jenže se to tak úplně nepovedlo. Po letech půstu mám zase moře práce. V létě s nimi ale jezdím na dovolenou – tedy i s jejich rodiči, sama bych s nimi asi zešílela. Dávají nám zabrat. Za velkou rodinu jsem vděčná, přece jen jsem vyrůstala jako jedináček a moje dětství ani mládí nebylo ideální. </p>
<p><strong>Máte na mysli to, že jste se hodně stěhovala a vztahy s tátou (<em>hercem Miroslavem Macháčkem – pozn. autorky)</em> nebyly zrovna ideální?</strong></p>
<p>Pendlovala jsem. Máma se dlouhodobě léčila s tuberkulózou a já hodně času strávila u babičky. Maminka mi chyběla, stýskalo se mi. Když byla zdravá, byla jsem s ní v Českých Budějovicích, později jsme kvůli pohostinským režiím mého otčíma pendlovali. Tu jsme bydleli v Uherském Hradišti, tu na Slovensku v Martině nebo v Bratislavě. Připadala jsem si ztracená, dělalo mi problém navazovat vztahy s lidmi. </p>
<p><img id="AO_2914289" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914289" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>A jak jste to měla s tátou?</strong></p>
<p>Byl hodně komplikovaný člověk. Já zase hodně svérázné, živé dítě. Když od nás tehdy dost brutálně odešel a odstěhoval se k mámině nejlepší kamarádce, moc jsme se nevídali. Jen občas si mě bral na víkendy, ale to mě nechával napospas babičce nebo své přítelkyni, protože jsem byla nesnesitelná. Víc vídat jsme se začali až za mých studií na DAMU. Stihli jsme si před jeho odchodem k sobě najít cestu. Nikdy jsem vůči němu nezahořkla, nemám to v povaze. Ale určitě víc jsem ho poznala až skrz jeho pozůstalost. </p>
<p><strong>Nelehké časy jste zažívala i ve vztazích s muži, že?</strong></p>
<p>Bohužel mi do nich hodně mluvila moje máma. První muž – otec syna Petra (<em>herec Petr Svojtka – pozn. autorky)</em> – později tragicky zemřel. Ani moje druhé manželství se nevyvedlo. Já i děti jsme si z těch časů odnesly spoustu šrámů. Ale teď je to mezi námi výtečné. Dcera je moje nejlepší kamarádka a se synem se chystám v červnu do Izraele, kam mě pozval. Všechny svátky a narozeniny jsme všichni spolu.</p>
<p><strong>Žijete ale léta sama. Zvykne si člověk, nebo vám někdy chybí parťák do nepohody?</strong></p>
<p>Vůbec ne, jsem moc ráda sama doma. V tichu. Čtu si nebo si maximálně pustím hudbu a jsem šťastná. Společenského ruchu mám kolem sebe dost v práci, doma si ráda vydechnu. Už vyhledávám samotu. </p>
<p><strong>Sama i cestujete, že? Jak to bylo tenkrát, když jste si nečekaně nadělila cestu na Bora Bora?</strong></p>
<p>Celý život jsem snila o cestě na Tahiti, ale vždycky mi to připadalo jako něco nedostupného. Pak jsem jednou spěchala za dětmi na večeři do restaurace a míjela jsem Čedok. Nevím, co mě vtáhlo dovnitř, ale vstoupila jsem a ptala se, jestli jezdí taky na Tahiti. Řekli, že ne, ale že jsou v kontaktu s jedním Čechem, který má na Bora Bora hotel. To mi cinklo v hlavě, že by to bylo fajn. Přece jen neumím pořádně žádnou řeč. Hned jsem požádala o rezervaci a odjela tam sama ve svých osmapadesáti na čtrnáct dní.</p>
<p><strong>Všechno ale neprobíhalo zrovna hladce…</strong></p>
<p>Tenkrát jsem neprožívala idylické období, přicházela jedna rána za druhou, potřebovala jsem zmizet. Takže jsem překonala i obavy z letu. Vybavila jsem se učebnicí francouzštiny pro samouky, sbalila si malý kufřík s kamerou, stativ a sešit na zapisování zážitků. Cesta byla dost dobrodružná. Ztratila jsem třeba palubní lístek a pak ho za pár hodin našla založený v knížce, nestihla jsem přestup ve Francii, nad Pacifikem jsme letěli ve vichřici. Stevardi už vzadu ze zoufalství kouřili trávu. Ráno nám servírovali zmrzlé croissanty, protože si mysleli, že už na snídani vůbec nedojde. Nakonec to bylo božské, nádherné, i když si pamatuji i na okamžik, kdy jsem se procházela lagunou a plakala. Přece jen jsem byla sama na druhém konci světa. Od té doby jezdím radši s dětmi. S nimi jsem navštívila Thajsko, Egypt, New York, Itálii a už pár let jezdíme společně na řeckou Ithaku. Na cesty do Vietnamu, Kambodže a do Japonska nás s dcerou dokonce doprovázel i můj druhý exmanžel. Abychom se nebály.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>5 věcí, které o Kateřině Macháčkové nevíte</strong></p>
<ul style="list-style-type: circle;">
<li><strong>Kdybych mohla, ráda bych se potkala s…</strong> Maminkou, abychom se rozloučily v dobrém.</li>
<li><strong>Ještě si chci splnit…</strong> Být co nejvíc s dětmi.</li>
<li><strong>Nejhezčí vzpomínka na mládí…</strong> První potlesk na jevišti, když mi bylo pět.</li>
<li><strong>Ze všech negativních vlastností mě na sobě štve hlavně…</strong> Udělám zbrklý krok vpřed (Střelec), pak krok zpět (ascendent Rak) a léta zkoumám, kde jsem udělala chybu, a vyčítám si to.</li>
<li><strong>Radost mi pokaždé spolehlivě udělá…</strong> Úsměv dětí, diváků, ale i spolucestujících v MHD, zvlášť v poslední době.</li>
</ul>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><img id="AO_2914290" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914290" src="" alt="Link" width="425" height="35" /><img id="AO_2914291" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914291" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>herec,Kateřina Macháčková,zámek,kniha,rozhovor,Miroslav Macháček,Divadelní fakulta Akademie múzických umění,divadlo,Divadlo Palace,Helen Mirrenová,Lenka Hatašová,poznámkový blok2023-07-17 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/748293/katerina-machackova-73-muze-ke-stesti-nepotrebuji.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory748293/8477227_.jpg8619
7482932Placený článek1,2,3,5,23,29,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appKateřina Macháčková (73): Muže ke štěstí nepotřebuji!12802023-07-17 16:00:12.97020200<p>Učitelka Králová ze Života na zámku nebo taky Hedvika Kuřátková, manželka kuchařského mistra rozpaků, vypadá desítky let stejně – a to úžasně! Po sedmdesátce navíc pracuje jako nikdy v životě. </p><p>Kdo si počká, ten se dočká. Na rozhovor s Kateřinou se rozhodně dlouhé týdny čekat vyplatilo. Naše setkání v potemnělé kavárně pražského Divadla Palace před otevíračkou bylo vřelé a moc milé. Protože tamní bar ještě nefungoval, nabídla mi herečka svoji minerálku. A taky se dovolila, jestli mi nebude vadit, když si během rozhovoru nasadí na ofinu natáčku. Hned po mně měl dorazit natáčet štáb České televize. A ona chtěla vypadat upraveně. </p>
<p><em><strong>VIDEO: Kateřina Macháčková o osamění a také o tom, proč se zdráhá mluvit o sexu.</strong></em></p>
<p><strong><img id="obj_8057128" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=8057128&resName=article&ts=1689499441947" alt="8057128:article:true:true:true" width="438" height="293" /></strong></p>
<p><strong>Svými vlasy mi připomínáte britskou filmovou hvězdu Helen Mirren, která nedbá na věk ani pravidla a hrdě nosí svoji dlouhou hřívu. Jen ji má tedy šedivou. Do toho byste vy jako letitá blondýnka nešla?</strong></p>
<p>Ne, ne. Moje vlasy mají podivnou barvu – částečně šedivou, částečně špinavou blond. V přirozeném stavu už léta nevypadají dobře. Musím je barvit. A dlouhé je nosím proto, že se mi v kratším střihu nešikovně vlní a každý pramen míří na jinou stranu. Delší vlasy jsou navíc pro divadlo lepší kvůli variabilitě. Helen Mirren se ale podle mě spíš podobám v tom, že ani ona, ani já nemáme žádnou plastiku. A obě na tom nehodláme nic měnit.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>Mini vizitka</strong></p>
<p>+ Narodila se 30. listopadu 1949 v Praze.</p>
<p>+ Otcem Kateřiny byl uznávaný herec a režisér Miroslav Macháček, matkou operní pěvkyně Věra Štiborová.</p>
<p>+ Na divadelním pódiu se objevila ještě jako předškolačka.</p>
<p> + Vystudovala herectví na DAMU.</p>
<p>+ Objevila se v seriálech Rozpaky kuchaře Svatopluka, Cirkus Humberto, Dynastie Nováků, Život na zámku.</p>
<p>+ Hraje v Divadle Palace, Divadle v Řeznické, jezdí na zájezdy po celé republice třeba s hrou Nejstarší řemeslo v produkci Michaely Dolinové. </p>
<p>+ Kromě hraní se věnuje i psaní, vydala knížky plné vzpomínek na svého otce pod názvem Zápisky z blázince, Téma Macháček, Útěk z ráje.</p>
<p>+ Byla dvakrát vdaná, má dvě děti – syna Petra Svojtku, divadelního režiséra, a dceru Helenu, vnučku spisovatelky Heleny Zmatlíkové a šéfredaktorku nakladatelství Artur. </p>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><strong>O tělo se ale asi starat musíte, když jste jako herečka pořád všem na očích, ne?</strong></p>
<p>Necvičím, takže nemám postavu jako Helena Vondráčková. Nechodím ani na omlazující terapie, žádné kosmetiky, masáže. Teprve nedávno jsem byla poprvé v lázních. Ne že bych po tom netoužila, ale já na tohle nemám čas. Jsem pořád v pohybu. Učím na konzervatoři, jezdím na zájezdy po celé republice, hraji na několika scénách. I když v jedné roli sedím hodinu a půl na židli v roli stoleté ženy, je to ohromný výdej energie. Nemám pak sílu dělat pro sebe něco dalšího. I když samozřejmě vím, že by bylo dobré cvičit a posilovat…</p>
<p><strong>Jak přijímáte zvyšující se věk?</strong></p>
<p>Jedinou krizi jsem měla ve třiceti letech. Vypadala jsem dobře, hrála jsem naivky – tehdy jsem si říkala, že to brzy skončí a pak už budu stará a nebudu mít co hrát. Tenkrát se věk v naší profesi vnímal trochu jinak než dnes. Ve čtyřiceti přišel listopad 89, euforická doba, na to vzpomínám moc ráda. Padesátku jsem slavila po seriálu Život na zámku – tenkrát mi na oslavě zazpívala kapela Čechomor, která ve svých počátcích hrála v našem představení, byl to úžasný večírek. Když mi bylo sedmdesát, panoval lockdown. Potajmu jsem se s dětmi sešla a ty pro mě zorganizovaly sešlost, na kterou dorazily moje nejlepší kamarádky – herečky Dana Batulková, Naďa Konvalinková, Ingrid a Čirina, to bylo dojemné. Pracovně to ale bylo období půstu, hrát jsme nemohli a já učila on-line. Byly to časy jakéhosi vnitřního, intimního herectví. Taky jsem ale dostala zajímavé nabídky.<img id="AO_2914287" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" style="width: 439.2px;" title="Skrytý obsah 2914287" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Na covid tedy nevzpomínáte ve zlém? </strong></p>
<p>Vím, že se spousta lidí ocitla v úzkých, pro mnohé to bylo šílené. Na druhou stranu si myslím, že jsme se vrátili ke starým, dobrým hodnotám. Já sama jsem se nenudila. Našla jsem v pozůstalosti po tátovi další sešit jeho deníků – Zápisky z blázince (<em>z prvního sešitu vydala herečka v devadesátých letech knížku – pozn. autorky)</em>. Blížilo se sté výročí jeho narození, takže jsem chystala novou knížku. Se studenty jsme se scházeli přes počítač, pak v rouškách. Dostala jsem nabídku hrát monodrama ve Werichově vile o Chopinovi a Sandové Milostné preludium a vzápětí nabídku hrát stoletou sekretářku Goebbelse – Jeden německý život v Řeznické. Zkoušeli jsme v rouškách, hráli pak pro pár lidí. Když to vypadalo s divadlem bledě, v nadsázce jsem říkala, že budu hrát klidně třeba u sebe doma na zděném plotě. Hodně jsem tehdy taky žila i na Facebooku.</p>
<p><strong>O něm jste řekla, že je to váš dobrý kamarád. Sociální sítě vás baví?</strong></p>
<p>Povahou jsem katastrofistka, ale pořád se mi dějí groteskní věci. Vždycky se u toho sice přizabiju, ale je to legrační. A protože žiji sama, tak tím chci někoho pobavit, třeba i přátele na Facebooku. Tam se taky dozvím, co kdo dělá, jsem v kontaktu s těmi, které běžně nepotkávám.</p>
<p><img id="AO_2914288" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914288" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Věříte na ryzí přátelství mezi herečkami?</strong></p>
<p>Z branže moc ne. Přátelím se s produkční, kterou jsem poznala při natáčení Života na zámku. Teď jsem po čtyřiceti letech potkala svoji spolužačku z DAMU Evu Hudečkovou. Byla na mém představení a já pak na koncertě jejího muže, houslisty Václava Hudečka. Porozuměli jsme si stejně dobře jako kdysi. Cením si na ní toho, jak je férová. Běžné to zrovna není, přece jen mezi herečkami často panuje jistá řevnivost. </p>
<p><strong>Práce máte nad hlavu, nejvíc za celý život, čím se dobíjíte?</strong></p>
<p>Jsem hodně unavená. Práci mám naplánovanou už i na konec roku. Často nemívám ani víkend volný. Před těžkým představením navíc den dva dny trpím, jsem ve stresu, svazuje mě nervozita. S léty je to bohužel čím dál horší. Od pětašedesáti pociťuji, že potřebuji víc času na odpočinek, snažím se si ho dopřát. Jenže žiji v domě a tam je práce taky víc než dost.</p>
<p><strong>I u vás platí, že budete hrát, dokud vás nezastaví zásadní zdravotní potíže?</strong></p>
<p>Herec, který miluje svoje povolání, ten umře na jevišti. Takhle to mám postavené i já, bez práce bych žít nemohla. Je to poslání. Jsem šťastná, že to můžu dělat.</p>
<p><strong>Stíháte být vůbec babičkou? Kolik vnoučat už máte?</strong></p>
<p>Čtyři, je to krása. Zažívám časy jakéhosi naplnění, vnoučata mě dělají šťastnou. Když jsem měla sama děti, byla jsem moc mladá a pořád pracovala. Musela jsem, živila jsem rodinu. Tehdy jsem si říkala, že až budou vnoučata, budu se jim naplno věnovat. Jenže se to tak úplně nepovedlo. Po letech půstu mám zase moře práce. V létě s nimi ale jezdím na dovolenou – tedy i s jejich rodiči, sama bych s nimi asi zešílela. Dávají nám zabrat. Za velkou rodinu jsem vděčná, přece jen jsem vyrůstala jako jedináček a moje dětství ani mládí nebylo ideální. </p>
<p><strong>Máte na mysli to, že jste se hodně stěhovala a vztahy s tátou (<em>hercem Miroslavem Macháčkem – pozn. autorky)</em> nebyly zrovna ideální?</strong></p>
<p>Pendlovala jsem. Máma se dlouhodobě léčila s tuberkulózou a já hodně času strávila u babičky. Maminka mi chyběla, stýskalo se mi. Když byla zdravá, byla jsem s ní v Českých Budějovicích, později jsme kvůli pohostinským režiím mého otčíma pendlovali. Tu jsme bydleli v Uherském Hradišti, tu na Slovensku v Martině nebo v Bratislavě. Připadala jsem si ztracená, dělalo mi problém navazovat vztahy s lidmi. </p>
<p><img id="AO_2914289" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914289" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>A jak jste to měla s tátou?</strong></p>
<p>Byl hodně komplikovaný člověk. Já zase hodně svérázné, živé dítě. Když od nás tehdy dost brutálně odešel a odstěhoval se k mámině nejlepší kamarádce, moc jsme se nevídali. Jen občas si mě bral na víkendy, ale to mě nechával napospas babičce nebo své přítelkyni, protože jsem byla nesnesitelná. Víc vídat jsme se začali až za mých studií na DAMU. Stihli jsme si před jeho odchodem k sobě najít cestu. Nikdy jsem vůči němu nezahořkla, nemám to v povaze. Ale určitě víc jsem ho poznala až skrz jeho pozůstalost. </p>
<p><strong>Nelehké časy jste zažívala i ve vztazích s muži, že?</strong></p>
<p>Bohužel mi do nich hodně mluvila moje máma. První muž – otec syna Petra (<em>herec Petr Svojtka – pozn. autorky)</em> – později tragicky zemřel. Ani moje druhé manželství se nevyvedlo. Já i děti jsme si z těch časů odnesly spoustu šrámů. Ale teď je to mezi námi výtečné. Dcera je moje nejlepší kamarádka a se synem se chystám v červnu do Izraele, kam mě pozval. Všechny svátky a narozeniny jsme všichni spolu.</p>
<p><strong>Žijete ale léta sama. Zvykne si člověk, nebo vám někdy chybí parťák do nepohody?</strong></p>
<p>Vůbec ne, jsem moc ráda sama doma. V tichu. Čtu si nebo si maximálně pustím hudbu a jsem šťastná. Společenského ruchu mám kolem sebe dost v práci, doma si ráda vydechnu. Už vyhledávám samotu. </p>
<p><strong>Sama i cestujete, že? Jak to bylo tenkrát, když jste si nečekaně nadělila cestu na Bora Bora?</strong></p>
<p>Celý život jsem snila o cestě na Tahiti, ale vždycky mi to připadalo jako něco nedostupného. Pak jsem jednou spěchala za dětmi na večeři do restaurace a míjela jsem Čedok. Nevím, co mě vtáhlo dovnitř, ale vstoupila jsem a ptala se, jestli jezdí taky na Tahiti. Řekli, že ne, ale že jsou v kontaktu s jedním Čechem, který má na Bora Bora hotel. To mi cinklo v hlavě, že by to bylo fajn. Přece jen neumím pořádně žádnou řeč. Hned jsem požádala o rezervaci a odjela tam sama ve svých osmapadesáti na čtrnáct dní.</p>
<p><strong>Všechno ale neprobíhalo zrovna hladce…</strong></p>
<p>Tenkrát jsem neprožívala idylické období, přicházela jedna rána za druhou, potřebovala jsem zmizet. Takže jsem překonala i obavy z letu. Vybavila jsem se učebnicí francouzštiny pro samouky, sbalila si malý kufřík s kamerou, stativ a sešit na zapisování zážitků. Cesta byla dost dobrodružná. Ztratila jsem třeba palubní lístek a pak ho za pár hodin našla založený v knížce, nestihla jsem přestup ve Francii, nad Pacifikem jsme letěli ve vichřici. Stevardi už vzadu ze zoufalství kouřili trávu. Ráno nám servírovali zmrzlé croissanty, protože si mysleli, že už na snídani vůbec nedojde. Nakonec to bylo božské, nádherné, i když si pamatuji i na okamžik, kdy jsem se procházela lagunou a plakala. Přece jen jsem byla sama na druhém konci světa. Od té doby jezdím radši s dětmi. S nimi jsem navštívila Thajsko, Egypt, New York, Itálii a už pár let jezdíme společně na řeckou Ithaku. Na cesty do Vietnamu, Kambodže a do Japonska nás s dcerou dokonce doprovázel i můj druhý exmanžel. Abychom se nebály.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>5 věcí, které o Kateřině Macháčkové nevíte</strong></p>
<ul style="list-style-type: circle;">
<li><strong>Kdybych mohla, ráda bych se potkala s…</strong> Maminkou, abychom se rozloučily v dobrém.</li>
<li><strong>Ještě si chci splnit…</strong> Být co nejvíc s dětmi.</li>
<li><strong>Nejhezčí vzpomínka na mládí…</strong> První potlesk na jevišti, když mi bylo pět.</li>
<li><strong>Ze všech negativních vlastností mě na sobě štve hlavně…</strong> Udělám zbrklý krok vpřed (Střelec), pak krok zpět (ascendent Rak) a léta zkoumám, kde jsem udělala chybu, a vyčítám si to.</li>
<li><strong>Radost mi pokaždé spolehlivě udělá…</strong> Úsměv dětí, diváků, ale i spolucestujících v MHD, zvlášť v poslední době.</li>
</ul>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><img id="AO_2914290" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914290" src="" alt="Link" width="425" height="35" /><img id="AO_2914291" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914291" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>herec,Kateřina Macháčková,zámek,kniha,rozhovor,Miroslav Macháček,Divadelní fakulta Akademie múzických umění,divadlo,Divadlo Palace,Helen Mirrenová,Lenka Hatašová,poznámkový blok2023-07-17 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/748293/katerina-machackova-73-muze-ke-stesti-nepotrebuji.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory748293/8477227_.jpg8619
7482932Placený článek1,2,3,5,23,29,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appKateřina Macháčková (73): Muže ke štěstí nepotřebuji!12802023-07-17 16:00:12.97020200<p>Učitelka Králová ze Života na zámku nebo taky Hedvika Kuřátková, manželka kuchařského mistra rozpaků, vypadá desítky let stejně – a to úžasně! Po sedmdesátce navíc pracuje jako nikdy v životě. </p><p>Kdo si počká, ten se dočká. Na rozhovor s Kateřinou se rozhodně dlouhé týdny čekat vyplatilo. Naše setkání v potemnělé kavárně pražského Divadla Palace před otevíračkou bylo vřelé a moc milé. Protože tamní bar ještě nefungoval, nabídla mi herečka svoji minerálku. A taky se dovolila, jestli mi nebude vadit, když si během rozhovoru nasadí na ofinu natáčku. Hned po mně měl dorazit natáčet štáb České televize. A ona chtěla vypadat upraveně. </p>
<p><em><strong>VIDEO: Kateřina Macháčková o osamění a také o tom, proč se zdráhá mluvit o sexu.</strong></em></p>
<p><strong><img id="obj_8057128" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=8057128&resName=article&ts=1689499441947" alt="8057128:article:true:true:true" width="438" height="293" /></strong></p>
<p><strong>Svými vlasy mi připomínáte britskou filmovou hvězdu Helen Mirren, která nedbá na věk ani pravidla a hrdě nosí svoji dlouhou hřívu. Jen ji má tedy šedivou. Do toho byste vy jako letitá blondýnka nešla?</strong></p>
<p>Ne, ne. Moje vlasy mají podivnou barvu – částečně šedivou, částečně špinavou blond. V přirozeném stavu už léta nevypadají dobře. Musím je barvit. A dlouhé je nosím proto, že se mi v kratším střihu nešikovně vlní a každý pramen míří na jinou stranu. Delší vlasy jsou navíc pro divadlo lepší kvůli variabilitě. Helen Mirren se ale podle mě spíš podobám v tom, že ani ona, ani já nemáme žádnou plastiku. A obě na tom nehodláme nic měnit.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>Mini vizitka</strong></p>
<p>+ Narodila se 30. listopadu 1949 v Praze.</p>
<p>+ Otcem Kateřiny byl uznávaný herec a režisér Miroslav Macháček, matkou operní pěvkyně Věra Štiborová.</p>
<p>+ Na divadelním pódiu se objevila ještě jako předškolačka.</p>
<p> + Vystudovala herectví na DAMU.</p>
<p>+ Objevila se v seriálech Rozpaky kuchaře Svatopluka, Cirkus Humberto, Dynastie Nováků, Život na zámku.</p>
<p>+ Hraje v Divadle Palace, Divadle v Řeznické, jezdí na zájezdy po celé republice třeba s hrou Nejstarší řemeslo v produkci Michaely Dolinové. </p>
<p>+ Kromě hraní se věnuje i psaní, vydala knížky plné vzpomínek na svého otce pod názvem Zápisky z blázince, Téma Macháček, Útěk z ráje.</p>
<p>+ Byla dvakrát vdaná, má dvě děti – syna Petra Svojtku, divadelního režiséra, a dceru Helenu, vnučku spisovatelky Heleny Zmatlíkové a šéfredaktorku nakladatelství Artur. </p>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><strong>O tělo se ale asi starat musíte, když jste jako herečka pořád všem na očích, ne?</strong></p>
<p>Necvičím, takže nemám postavu jako Helena Vondráčková. Nechodím ani na omlazující terapie, žádné kosmetiky, masáže. Teprve nedávno jsem byla poprvé v lázních. Ne že bych po tom netoužila, ale já na tohle nemám čas. Jsem pořád v pohybu. Učím na konzervatoři, jezdím na zájezdy po celé republice, hraji na několika scénách. I když v jedné roli sedím hodinu a půl na židli v roli stoleté ženy, je to ohromný výdej energie. Nemám pak sílu dělat pro sebe něco dalšího. I když samozřejmě vím, že by bylo dobré cvičit a posilovat…</p>
<p><strong>Jak přijímáte zvyšující se věk?</strong></p>
<p>Jedinou krizi jsem měla ve třiceti letech. Vypadala jsem dobře, hrála jsem naivky – tehdy jsem si říkala, že to brzy skončí a pak už budu stará a nebudu mít co hrát. Tenkrát se věk v naší profesi vnímal trochu jinak než dnes. Ve čtyřiceti přišel listopad 89, euforická doba, na to vzpomínám moc ráda. Padesátku jsem slavila po seriálu Život na zámku – tenkrát mi na oslavě zazpívala kapela Čechomor, která ve svých počátcích hrála v našem představení, byl to úžasný večírek. Když mi bylo sedmdesát, panoval lockdown. Potajmu jsem se s dětmi sešla a ty pro mě zorganizovaly sešlost, na kterou dorazily moje nejlepší kamarádky – herečky Dana Batulková, Naďa Konvalinková, Ingrid a Čirina, to bylo dojemné. Pracovně to ale bylo období půstu, hrát jsme nemohli a já učila on-line. Byly to časy jakéhosi vnitřního, intimního herectví. Taky jsem ale dostala zajímavé nabídky.<img id="AO_2914287" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" style="width: 439.2px;" title="Skrytý obsah 2914287" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Na covid tedy nevzpomínáte ve zlém? </strong></p>
<p>Vím, že se spousta lidí ocitla v úzkých, pro mnohé to bylo šílené. Na druhou stranu si myslím, že jsme se vrátili ke starým, dobrým hodnotám. Já sama jsem se nenudila. Našla jsem v pozůstalosti po tátovi další sešit jeho deníků – Zápisky z blázince (<em>z prvního sešitu vydala herečka v devadesátých letech knížku – pozn. autorky)</em>. Blížilo se sté výročí jeho narození, takže jsem chystala novou knížku. Se studenty jsme se scházeli přes počítač, pak v rouškách. Dostala jsem nabídku hrát monodrama ve Werichově vile o Chopinovi a Sandové Milostné preludium a vzápětí nabídku hrát stoletou sekretářku Goebbelse – Jeden německý život v Řeznické. Zkoušeli jsme v rouškách, hráli pak pro pár lidí. Když to vypadalo s divadlem bledě, v nadsázce jsem říkala, že budu hrát klidně třeba u sebe doma na zděném plotě. Hodně jsem tehdy taky žila i na Facebooku.</p>
<p><strong>O něm jste řekla, že je to váš dobrý kamarád. Sociální sítě vás baví?</strong></p>
<p>Povahou jsem katastrofistka, ale pořád se mi dějí groteskní věci. Vždycky se u toho sice přizabiju, ale je to legrační. A protože žiji sama, tak tím chci někoho pobavit, třeba i přátele na Facebooku. Tam se taky dozvím, co kdo dělá, jsem v kontaktu s těmi, které běžně nepotkávám.</p>
<p><img id="AO_2914288" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914288" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Věříte na ryzí přátelství mezi herečkami?</strong></p>
<p>Z branže moc ne. Přátelím se s produkční, kterou jsem poznala při natáčení Života na zámku. Teď jsem po čtyřiceti letech potkala svoji spolužačku z DAMU Evu Hudečkovou. Byla na mém představení a já pak na koncertě jejího muže, houslisty Václava Hudečka. Porozuměli jsme si stejně dobře jako kdysi. Cením si na ní toho, jak je férová. Běžné to zrovna není, přece jen mezi herečkami často panuje jistá řevnivost. </p>
<p><strong>Práce máte nad hlavu, nejvíc za celý život, čím se dobíjíte?</strong></p>
<p>Jsem hodně unavená. Práci mám naplánovanou už i na konec roku. Často nemívám ani víkend volný. Před těžkým představením navíc den dva dny trpím, jsem ve stresu, svazuje mě nervozita. S léty je to bohužel čím dál horší. Od pětašedesáti pociťuji, že potřebuji víc času na odpočinek, snažím se si ho dopřát. Jenže žiji v domě a tam je práce taky víc než dost.</p>
<p><strong>I u vás platí, že budete hrát, dokud vás nezastaví zásadní zdravotní potíže?</strong></p>
<p>Herec, který miluje svoje povolání, ten umře na jevišti. Takhle to mám postavené i já, bez práce bych žít nemohla. Je to poslání. Jsem šťastná, že to můžu dělat.</p>
<p><strong>Stíháte být vůbec babičkou? Kolik vnoučat už máte?</strong></p>
<p>Čtyři, je to krása. Zažívám časy jakéhosi naplnění, vnoučata mě dělají šťastnou. Když jsem měla sama děti, byla jsem moc mladá a pořád pracovala. Musela jsem, živila jsem rodinu. Tehdy jsem si říkala, že až budou vnoučata, budu se jim naplno věnovat. Jenže se to tak úplně nepovedlo. Po letech půstu mám zase moře práce. V létě s nimi ale jezdím na dovolenou – tedy i s jejich rodiči, sama bych s nimi asi zešílela. Dávají nám zabrat. Za velkou rodinu jsem vděčná, přece jen jsem vyrůstala jako jedináček a moje dětství ani mládí nebylo ideální. </p>
<p><strong>Máte na mysli to, že jste se hodně stěhovala a vztahy s tátou (<em>hercem Miroslavem Macháčkem – pozn. autorky)</em> nebyly zrovna ideální?</strong></p>
<p>Pendlovala jsem. Máma se dlouhodobě léčila s tuberkulózou a já hodně času strávila u babičky. Maminka mi chyběla, stýskalo se mi. Když byla zdravá, byla jsem s ní v Českých Budějovicích, později jsme kvůli pohostinským režiím mého otčíma pendlovali. Tu jsme bydleli v Uherském Hradišti, tu na Slovensku v Martině nebo v Bratislavě. Připadala jsem si ztracená, dělalo mi problém navazovat vztahy s lidmi. </p>
<p><img id="AO_2914289" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914289" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>A jak jste to měla s tátou?</strong></p>
<p>Byl hodně komplikovaný člověk. Já zase hodně svérázné, živé dítě. Když od nás tehdy dost brutálně odešel a odstěhoval se k mámině nejlepší kamarádce, moc jsme se nevídali. Jen občas si mě bral na víkendy, ale to mě nechával napospas babičce nebo své přítelkyni, protože jsem byla nesnesitelná. Víc vídat jsme se začali až za mých studií na DAMU. Stihli jsme si před jeho odchodem k sobě najít cestu. Nikdy jsem vůči němu nezahořkla, nemám to v povaze. Ale určitě víc jsem ho poznala až skrz jeho pozůstalost. </p>
<p><strong>Nelehké časy jste zažívala i ve vztazích s muži, že?</strong></p>
<p>Bohužel mi do nich hodně mluvila moje máma. První muž – otec syna Petra (<em>herec Petr Svojtka – pozn. autorky)</em> – později tragicky zemřel. Ani moje druhé manželství se nevyvedlo. Já i děti jsme si z těch časů odnesly spoustu šrámů. Ale teď je to mezi námi výtečné. Dcera je moje nejlepší kamarádka a se synem se chystám v červnu do Izraele, kam mě pozval. Všechny svátky a narozeniny jsme všichni spolu.</p>
<p><strong>Žijete ale léta sama. Zvykne si člověk, nebo vám někdy chybí parťák do nepohody?</strong></p>
<p>Vůbec ne, jsem moc ráda sama doma. V tichu. Čtu si nebo si maximálně pustím hudbu a jsem šťastná. Společenského ruchu mám kolem sebe dost v práci, doma si ráda vydechnu. Už vyhledávám samotu. </p>
<p><strong>Sama i cestujete, že? Jak to bylo tenkrát, když jste si nečekaně nadělila cestu na Bora Bora?</strong></p>
<p>Celý život jsem snila o cestě na Tahiti, ale vždycky mi to připadalo jako něco nedostupného. Pak jsem jednou spěchala za dětmi na večeři do restaurace a míjela jsem Čedok. Nevím, co mě vtáhlo dovnitř, ale vstoupila jsem a ptala se, jestli jezdí taky na Tahiti. Řekli, že ne, ale že jsou v kontaktu s jedním Čechem, který má na Bora Bora hotel. To mi cinklo v hlavě, že by to bylo fajn. Přece jen neumím pořádně žádnou řeč. Hned jsem požádala o rezervaci a odjela tam sama ve svých osmapadesáti na čtrnáct dní.</p>
<p><strong>Všechno ale neprobíhalo zrovna hladce…</strong></p>
<p>Tenkrát jsem neprožívala idylické období, přicházela jedna rána za druhou, potřebovala jsem zmizet. Takže jsem překonala i obavy z letu. Vybavila jsem se učebnicí francouzštiny pro samouky, sbalila si malý kufřík s kamerou, stativ a sešit na zapisování zážitků. Cesta byla dost dobrodružná. Ztratila jsem třeba palubní lístek a pak ho za pár hodin našla založený v knížce, nestihla jsem přestup ve Francii, nad Pacifikem jsme letěli ve vichřici. Stevardi už vzadu ze zoufalství kouřili trávu. Ráno nám servírovali zmrzlé croissanty, protože si mysleli, že už na snídani vůbec nedojde. Nakonec to bylo božské, nádherné, i když si pamatuji i na okamžik, kdy jsem se procházela lagunou a plakala. Přece jen jsem byla sama na druhém konci světa. Od té doby jezdím radši s dětmi. S nimi jsem navštívila Thajsko, Egypt, New York, Itálii a už pár let jezdíme společně na řeckou Ithaku. Na cesty do Vietnamu, Kambodže a do Japonska nás s dcerou dokonce doprovázel i můj druhý exmanžel. Abychom se nebály.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>5 věcí, které o Kateřině Macháčkové nevíte</strong></p>
<ul style="list-style-type: circle;">
<li><strong>Kdybych mohla, ráda bych se potkala s…</strong> Maminkou, abychom se rozloučily v dobrém.</li>
<li><strong>Ještě si chci splnit…</strong> Být co nejvíc s dětmi.</li>
<li><strong>Nejhezčí vzpomínka na mládí…</strong> První potlesk na jevišti, když mi bylo pět.</li>
<li><strong>Ze všech negativních vlastností mě na sobě štve hlavně…</strong> Udělám zbrklý krok vpřed (Střelec), pak krok zpět (ascendent Rak) a léta zkoumám, kde jsem udělala chybu, a vyčítám si to.</li>
<li><strong>Radost mi pokaždé spolehlivě udělá…</strong> Úsměv dětí, diváků, ale i spolucestujících v MHD, zvlášť v poslední době.</li>
</ul>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><img id="AO_2914290" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914290" src="" alt="Link" width="425" height="35" /><img id="AO_2914291" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914291" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>herec,Kateřina Macháčková,zámek,kniha,rozhovor,Miroslav Macháček,Divadelní fakulta Akademie múzických umění,divadlo,Divadlo Palace,Helen Mirrenová,Lenka Hatašová,poznámkový blok2023-07-17 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/748293/katerina-machackova-73-muze-ke-stesti-nepotrebuji.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory748293/8477227_.jpg8619
7482932Placený článek1,2,3,5,23,29,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appKateřina Macháčková (73): Muže ke štěstí nepotřebuji!12802023-07-17 16:00:12.97020200<p>Učitelka Králová ze Života na zámku nebo taky Hedvika Kuřátková, manželka kuchařského mistra rozpaků, vypadá desítky let stejně – a to úžasně! Po sedmdesátce navíc pracuje jako nikdy v životě. </p><p>Kdo si počká, ten se dočká. Na rozhovor s Kateřinou se rozhodně dlouhé týdny čekat vyplatilo. Naše setkání v potemnělé kavárně pražského Divadla Palace před otevíračkou bylo vřelé a moc milé. Protože tamní bar ještě nefungoval, nabídla mi herečka svoji minerálku. A taky se dovolila, jestli mi nebude vadit, když si během rozhovoru nasadí na ofinu natáčku. Hned po mně měl dorazit natáčet štáb České televize. A ona chtěla vypadat upraveně. </p>
<p><em><strong>VIDEO: Kateřina Macháčková o osamění a také o tom, proč se zdráhá mluvit o sexu.</strong></em></p>
<p><strong><img id="obj_8057128" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=8057128&resName=article&ts=1689499441947" alt="8057128:article:true:true:true" width="438" height="293" /></strong></p>
<p><strong>Svými vlasy mi připomínáte britskou filmovou hvězdu Helen Mirren, která nedbá na věk ani pravidla a hrdě nosí svoji dlouhou hřívu. Jen ji má tedy šedivou. Do toho byste vy jako letitá blondýnka nešla?</strong></p>
<p>Ne, ne. Moje vlasy mají podivnou barvu – částečně šedivou, částečně špinavou blond. V přirozeném stavu už léta nevypadají dobře. Musím je barvit. A dlouhé je nosím proto, že se mi v kratším střihu nešikovně vlní a každý pramen míří na jinou stranu. Delší vlasy jsou navíc pro divadlo lepší kvůli variabilitě. Helen Mirren se ale podle mě spíš podobám v tom, že ani ona, ani já nemáme žádnou plastiku. A obě na tom nehodláme nic měnit.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>Mini vizitka</strong></p>
<p>+ Narodila se 30. listopadu 1949 v Praze.</p>
<p>+ Otcem Kateřiny byl uznávaný herec a režisér Miroslav Macháček, matkou operní pěvkyně Věra Štiborová.</p>
<p>+ Na divadelním pódiu se objevila ještě jako předškolačka.</p>
<p> + Vystudovala herectví na DAMU.</p>
<p>+ Objevila se v seriálech Rozpaky kuchaře Svatopluka, Cirkus Humberto, Dynastie Nováků, Život na zámku.</p>
<p>+ Hraje v Divadle Palace, Divadle v Řeznické, jezdí na zájezdy po celé republice třeba s hrou Nejstarší řemeslo v produkci Michaely Dolinové. </p>
<p>+ Kromě hraní se věnuje i psaní, vydala knížky plné vzpomínek na svého otce pod názvem Zápisky z blázince, Téma Macháček, Útěk z ráje.</p>
<p>+ Byla dvakrát vdaná, má dvě děti – syna Petra Svojtku, divadelního režiséra, a dceru Helenu, vnučku spisovatelky Heleny Zmatlíkové a šéfredaktorku nakladatelství Artur. </p>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><strong>O tělo se ale asi starat musíte, když jste jako herečka pořád všem na očích, ne?</strong></p>
<p>Necvičím, takže nemám postavu jako Helena Vondráčková. Nechodím ani na omlazující terapie, žádné kosmetiky, masáže. Teprve nedávno jsem byla poprvé v lázních. Ne že bych po tom netoužila, ale já na tohle nemám čas. Jsem pořád v pohybu. Učím na konzervatoři, jezdím na zájezdy po celé republice, hraji na několika scénách. I když v jedné roli sedím hodinu a půl na židli v roli stoleté ženy, je to ohromný výdej energie. Nemám pak sílu dělat pro sebe něco dalšího. I když samozřejmě vím, že by bylo dobré cvičit a posilovat…</p>
<p><strong>Jak přijímáte zvyšující se věk?</strong></p>
<p>Jedinou krizi jsem měla ve třiceti letech. Vypadala jsem dobře, hrála jsem naivky – tehdy jsem si říkala, že to brzy skončí a pak už budu stará a nebudu mít co hrát. Tenkrát se věk v naší profesi vnímal trochu jinak než dnes. Ve čtyřiceti přišel listopad 89, euforická doba, na to vzpomínám moc ráda. Padesátku jsem slavila po seriálu Život na zámku – tenkrát mi na oslavě zazpívala kapela Čechomor, která ve svých počátcích hrála v našem představení, byl to úžasný večírek. Když mi bylo sedmdesát, panoval lockdown. Potajmu jsem se s dětmi sešla a ty pro mě zorganizovaly sešlost, na kterou dorazily moje nejlepší kamarádky – herečky Dana Batulková, Naďa Konvalinková, Ingrid a Čirina, to bylo dojemné. Pracovně to ale bylo období půstu, hrát jsme nemohli a já učila on-line. Byly to časy jakéhosi vnitřního, intimního herectví. Taky jsem ale dostala zajímavé nabídky.<img id="AO_2914287" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" style="width: 439.2px;" title="Skrytý obsah 2914287" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Na covid tedy nevzpomínáte ve zlém? </strong></p>
<p>Vím, že se spousta lidí ocitla v úzkých, pro mnohé to bylo šílené. Na druhou stranu si myslím, že jsme se vrátili ke starým, dobrým hodnotám. Já sama jsem se nenudila. Našla jsem v pozůstalosti po tátovi další sešit jeho deníků – Zápisky z blázince (<em>z prvního sešitu vydala herečka v devadesátých letech knížku – pozn. autorky)</em>. Blížilo se sté výročí jeho narození, takže jsem chystala novou knížku. Se studenty jsme se scházeli přes počítač, pak v rouškách. Dostala jsem nabídku hrát monodrama ve Werichově vile o Chopinovi a Sandové Milostné preludium a vzápětí nabídku hrát stoletou sekretářku Goebbelse – Jeden německý život v Řeznické. Zkoušeli jsme v rouškách, hráli pak pro pár lidí. Když to vypadalo s divadlem bledě, v nadsázce jsem říkala, že budu hrát klidně třeba u sebe doma na zděném plotě. Hodně jsem tehdy taky žila i na Facebooku.</p>
<p><strong>O něm jste řekla, že je to váš dobrý kamarád. Sociální sítě vás baví?</strong></p>
<p>Povahou jsem katastrofistka, ale pořád se mi dějí groteskní věci. Vždycky se u toho sice přizabiju, ale je to legrační. A protože žiji sama, tak tím chci někoho pobavit, třeba i přátele na Facebooku. Tam se taky dozvím, co kdo dělá, jsem v kontaktu s těmi, které běžně nepotkávám.</p>
<p><img id="AO_2914288" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914288" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Věříte na ryzí přátelství mezi herečkami?</strong></p>
<p>Z branže moc ne. Přátelím se s produkční, kterou jsem poznala při natáčení Života na zámku. Teď jsem po čtyřiceti letech potkala svoji spolužačku z DAMU Evu Hudečkovou. Byla na mém představení a já pak na koncertě jejího muže, houslisty Václava Hudečka. Porozuměli jsme si stejně dobře jako kdysi. Cením si na ní toho, jak je férová. Běžné to zrovna není, přece jen mezi herečkami často panuje jistá řevnivost. </p>
<p><strong>Práce máte nad hlavu, nejvíc za celý život, čím se dobíjíte?</strong></p>
<p>Jsem hodně unavená. Práci mám naplánovanou už i na konec roku. Často nemívám ani víkend volný. Před těžkým představením navíc den dva dny trpím, jsem ve stresu, svazuje mě nervozita. S léty je to bohužel čím dál horší. Od pětašedesáti pociťuji, že potřebuji víc času na odpočinek, snažím se si ho dopřát. Jenže žiji v domě a tam je práce taky víc než dost.</p>
<p><strong>I u vás platí, že budete hrát, dokud vás nezastaví zásadní zdravotní potíže?</strong></p>
<p>Herec, který miluje svoje povolání, ten umře na jevišti. Takhle to mám postavené i já, bez práce bych žít nemohla. Je to poslání. Jsem šťastná, že to můžu dělat.</p>
<p><strong>Stíháte být vůbec babičkou? Kolik vnoučat už máte?</strong></p>
<p>Čtyři, je to krása. Zažívám časy jakéhosi naplnění, vnoučata mě dělají šťastnou. Když jsem měla sama děti, byla jsem moc mladá a pořád pracovala. Musela jsem, živila jsem rodinu. Tehdy jsem si říkala, že až budou vnoučata, budu se jim naplno věnovat. Jenže se to tak úplně nepovedlo. Po letech půstu mám zase moře práce. V létě s nimi ale jezdím na dovolenou – tedy i s jejich rodiči, sama bych s nimi asi zešílela. Dávají nám zabrat. Za velkou rodinu jsem vděčná, přece jen jsem vyrůstala jako jedináček a moje dětství ani mládí nebylo ideální. </p>
<p><strong>Máte na mysli to, že jste se hodně stěhovala a vztahy s tátou (<em>hercem Miroslavem Macháčkem – pozn. autorky)</em> nebyly zrovna ideální?</strong></p>
<p>Pendlovala jsem. Máma se dlouhodobě léčila s tuberkulózou a já hodně času strávila u babičky. Maminka mi chyběla, stýskalo se mi. Když byla zdravá, byla jsem s ní v Českých Budějovicích, později jsme kvůli pohostinským režiím mého otčíma pendlovali. Tu jsme bydleli v Uherském Hradišti, tu na Slovensku v Martině nebo v Bratislavě. Připadala jsem si ztracená, dělalo mi problém navazovat vztahy s lidmi. </p>
<p><img id="AO_2914289" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914289" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>A jak jste to měla s tátou?</strong></p>
<p>Byl hodně komplikovaný člověk. Já zase hodně svérázné, živé dítě. Když od nás tehdy dost brutálně odešel a odstěhoval se k mámině nejlepší kamarádce, moc jsme se nevídali. Jen občas si mě bral na víkendy, ale to mě nechával napospas babičce nebo své přítelkyni, protože jsem byla nesnesitelná. Víc vídat jsme se začali až za mých studií na DAMU. Stihli jsme si před jeho odchodem k sobě najít cestu. Nikdy jsem vůči němu nezahořkla, nemám to v povaze. Ale určitě víc jsem ho poznala až skrz jeho pozůstalost. </p>
<p><strong>Nelehké časy jste zažívala i ve vztazích s muži, že?</strong></p>
<p>Bohužel mi do nich hodně mluvila moje máma. První muž – otec syna Petra (<em>herec Petr Svojtka – pozn. autorky)</em> – později tragicky zemřel. Ani moje druhé manželství se nevyvedlo. Já i děti jsme si z těch časů odnesly spoustu šrámů. Ale teď je to mezi námi výtečné. Dcera je moje nejlepší kamarádka a se synem se chystám v červnu do Izraele, kam mě pozval. Všechny svátky a narozeniny jsme všichni spolu.</p>
<p><strong>Žijete ale léta sama. Zvykne si člověk, nebo vám někdy chybí parťák do nepohody?</strong></p>
<p>Vůbec ne, jsem moc ráda sama doma. V tichu. Čtu si nebo si maximálně pustím hudbu a jsem šťastná. Společenského ruchu mám kolem sebe dost v práci, doma si ráda vydechnu. Už vyhledávám samotu. </p>
<p><strong>Sama i cestujete, že? Jak to bylo tenkrát, když jste si nečekaně nadělila cestu na Bora Bora?</strong></p>
<p>Celý život jsem snila o cestě na Tahiti, ale vždycky mi to připadalo jako něco nedostupného. Pak jsem jednou spěchala za dětmi na večeři do restaurace a míjela jsem Čedok. Nevím, co mě vtáhlo dovnitř, ale vstoupila jsem a ptala se, jestli jezdí taky na Tahiti. Řekli, že ne, ale že jsou v kontaktu s jedním Čechem, který má na Bora Bora hotel. To mi cinklo v hlavě, že by to bylo fajn. Přece jen neumím pořádně žádnou řeč. Hned jsem požádala o rezervaci a odjela tam sama ve svých osmapadesáti na čtrnáct dní.</p>
<p><strong>Všechno ale neprobíhalo zrovna hladce…</strong></p>
<p>Tenkrát jsem neprožívala idylické období, přicházela jedna rána za druhou, potřebovala jsem zmizet. Takže jsem překonala i obavy z letu. Vybavila jsem se učebnicí francouzštiny pro samouky, sbalila si malý kufřík s kamerou, stativ a sešit na zapisování zážitků. Cesta byla dost dobrodružná. Ztratila jsem třeba palubní lístek a pak ho za pár hodin našla založený v knížce, nestihla jsem přestup ve Francii, nad Pacifikem jsme letěli ve vichřici. Stevardi už vzadu ze zoufalství kouřili trávu. Ráno nám servírovali zmrzlé croissanty, protože si mysleli, že už na snídani vůbec nedojde. Nakonec to bylo božské, nádherné, i když si pamatuji i na okamžik, kdy jsem se procházela lagunou a plakala. Přece jen jsem byla sama na druhém konci světa. Od té doby jezdím radši s dětmi. S nimi jsem navštívila Thajsko, Egypt, New York, Itálii a už pár let jezdíme společně na řeckou Ithaku. Na cesty do Vietnamu, Kambodže a do Japonska nás s dcerou dokonce doprovázel i můj druhý exmanžel. Abychom se nebály.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>5 věcí, které o Kateřině Macháčkové nevíte</strong></p>
<ul style="list-style-type: circle;">
<li><strong>Kdybych mohla, ráda bych se potkala s…</strong> Maminkou, abychom se rozloučily v dobrém.</li>
<li><strong>Ještě si chci splnit…</strong> Být co nejvíc s dětmi.</li>
<li><strong>Nejhezčí vzpomínka na mládí…</strong> První potlesk na jevišti, když mi bylo pět.</li>
<li><strong>Ze všech negativních vlastností mě na sobě štve hlavně…</strong> Udělám zbrklý krok vpřed (Střelec), pak krok zpět (ascendent Rak) a léta zkoumám, kde jsem udělala chybu, a vyčítám si to.</li>
<li><strong>Radost mi pokaždé spolehlivě udělá…</strong> Úsměv dětí, diváků, ale i spolucestujících v MHD, zvlášť v poslední době.</li>
</ul>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><img id="AO_2914290" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914290" src="" alt="Link" width="425" height="35" /><img id="AO_2914291" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914291" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>herec,Kateřina Macháčková,zámek,kniha,rozhovor,Miroslav Macháček,Divadelní fakulta Akademie múzických umění,divadlo,Divadlo Palace,Helen Mirrenová,Lenka Hatašová,poznámkový blok2023-07-17 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/748293/katerina-machackova-73-muze-ke-stesti-nepotrebuji.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory748293/8477227_.jpg8619
7482932Placený článek1,2,3,5,23,29,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appKateřina Macháčková (73): Muže ke štěstí nepotřebuji!12802023-07-17 16:00:12.97020200<p>Učitelka Králová ze Života na zámku nebo taky Hedvika Kuřátková, manželka kuchařského mistra rozpaků, vypadá desítky let stejně – a to úžasně! Po sedmdesátce navíc pracuje jako nikdy v životě. </p><p>Kdo si počká, ten se dočká. Na rozhovor s Kateřinou se rozhodně dlouhé týdny čekat vyplatilo. Naše setkání v potemnělé kavárně pražského Divadla Palace před otevíračkou bylo vřelé a moc milé. Protože tamní bar ještě nefungoval, nabídla mi herečka svoji minerálku. A taky se dovolila, jestli mi nebude vadit, když si během rozhovoru nasadí na ofinu natáčku. Hned po mně měl dorazit natáčet štáb České televize. A ona chtěla vypadat upraveně. </p>
<p><em><strong>VIDEO: Kateřina Macháčková o osamění a také o tom, proč se zdráhá mluvit o sexu.</strong></em></p>
<p><strong><img id="obj_8057128" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=8057128&resName=article&ts=1689499441947" alt="8057128:article:true:true:true" width="438" height="293" /></strong></p>
<p><strong>Svými vlasy mi připomínáte britskou filmovou hvězdu Helen Mirren, která nedbá na věk ani pravidla a hrdě nosí svoji dlouhou hřívu. Jen ji má tedy šedivou. Do toho byste vy jako letitá blondýnka nešla?</strong></p>
<p>Ne, ne. Moje vlasy mají podivnou barvu – částečně šedivou, částečně špinavou blond. V přirozeném stavu už léta nevypadají dobře. Musím je barvit. A dlouhé je nosím proto, že se mi v kratším střihu nešikovně vlní a každý pramen míří na jinou stranu. Delší vlasy jsou navíc pro divadlo lepší kvůli variabilitě. Helen Mirren se ale podle mě spíš podobám v tom, že ani ona, ani já nemáme žádnou plastiku. A obě na tom nehodláme nic měnit.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>Mini vizitka</strong></p>
<p>+ Narodila se 30. listopadu 1949 v Praze.</p>
<p>+ Otcem Kateřiny byl uznávaný herec a režisér Miroslav Macháček, matkou operní pěvkyně Věra Štiborová.</p>
<p>+ Na divadelním pódiu se objevila ještě jako předškolačka.</p>
<p> + Vystudovala herectví na DAMU.</p>
<p>+ Objevila se v seriálech Rozpaky kuchaře Svatopluka, Cirkus Humberto, Dynastie Nováků, Život na zámku.</p>
<p>+ Hraje v Divadle Palace, Divadle v Řeznické, jezdí na zájezdy po celé republice třeba s hrou Nejstarší řemeslo v produkci Michaely Dolinové. </p>
<p>+ Kromě hraní se věnuje i psaní, vydala knížky plné vzpomínek na svého otce pod názvem Zápisky z blázince, Téma Macháček, Útěk z ráje.</p>
<p>+ Byla dvakrát vdaná, má dvě děti – syna Petra Svojtku, divadelního režiséra, a dceru Helenu, vnučku spisovatelky Heleny Zmatlíkové a šéfredaktorku nakladatelství Artur. </p>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><strong>O tělo se ale asi starat musíte, když jste jako herečka pořád všem na očích, ne?</strong></p>
<p>Necvičím, takže nemám postavu jako Helena Vondráčková. Nechodím ani na omlazující terapie, žádné kosmetiky, masáže. Teprve nedávno jsem byla poprvé v lázních. Ne že bych po tom netoužila, ale já na tohle nemám čas. Jsem pořád v pohybu. Učím na konzervatoři, jezdím na zájezdy po celé republice, hraji na několika scénách. I když v jedné roli sedím hodinu a půl na židli v roli stoleté ženy, je to ohromný výdej energie. Nemám pak sílu dělat pro sebe něco dalšího. I když samozřejmě vím, že by bylo dobré cvičit a posilovat…</p>
<p><strong>Jak přijímáte zvyšující se věk?</strong></p>
<p>Jedinou krizi jsem měla ve třiceti letech. Vypadala jsem dobře, hrála jsem naivky – tehdy jsem si říkala, že to brzy skončí a pak už budu stará a nebudu mít co hrát. Tenkrát se věk v naší profesi vnímal trochu jinak než dnes. Ve čtyřiceti přišel listopad 89, euforická doba, na to vzpomínám moc ráda. Padesátku jsem slavila po seriálu Život na zámku – tenkrát mi na oslavě zazpívala kapela Čechomor, která ve svých počátcích hrála v našem představení, byl to úžasný večírek. Když mi bylo sedmdesát, panoval lockdown. Potajmu jsem se s dětmi sešla a ty pro mě zorganizovaly sešlost, na kterou dorazily moje nejlepší kamarádky – herečky Dana Batulková, Naďa Konvalinková, Ingrid a Čirina, to bylo dojemné. Pracovně to ale bylo období půstu, hrát jsme nemohli a já učila on-line. Byly to časy jakéhosi vnitřního, intimního herectví. Taky jsem ale dostala zajímavé nabídky.<img id="AO_2914287" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" style="width: 439.2px;" title="Skrytý obsah 2914287" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Na covid tedy nevzpomínáte ve zlém? </strong></p>
<p>Vím, že se spousta lidí ocitla v úzkých, pro mnohé to bylo šílené. Na druhou stranu si myslím, že jsme se vrátili ke starým, dobrým hodnotám. Já sama jsem se nenudila. Našla jsem v pozůstalosti po tátovi další sešit jeho deníků – Zápisky z blázince (<em>z prvního sešitu vydala herečka v devadesátých letech knížku – pozn. autorky)</em>. Blížilo se sté výročí jeho narození, takže jsem chystala novou knížku. Se studenty jsme se scházeli přes počítač, pak v rouškách. Dostala jsem nabídku hrát monodrama ve Werichově vile o Chopinovi a Sandové Milostné preludium a vzápětí nabídku hrát stoletou sekretářku Goebbelse – Jeden německý život v Řeznické. Zkoušeli jsme v rouškách, hráli pak pro pár lidí. Když to vypadalo s divadlem bledě, v nadsázce jsem říkala, že budu hrát klidně třeba u sebe doma na zděném plotě. Hodně jsem tehdy taky žila i na Facebooku.</p>
<p><strong>O něm jste řekla, že je to váš dobrý kamarád. Sociální sítě vás baví?</strong></p>
<p>Povahou jsem katastrofistka, ale pořád se mi dějí groteskní věci. Vždycky se u toho sice přizabiju, ale je to legrační. A protože žiji sama, tak tím chci někoho pobavit, třeba i přátele na Facebooku. Tam se taky dozvím, co kdo dělá, jsem v kontaktu s těmi, které běžně nepotkávám.</p>
<p><img id="AO_2914288" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914288" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Věříte na ryzí přátelství mezi herečkami?</strong></p>
<p>Z branže moc ne. Přátelím se s produkční, kterou jsem poznala při natáčení Života na zámku. Teď jsem po čtyřiceti letech potkala svoji spolužačku z DAMU Evu Hudečkovou. Byla na mém představení a já pak na koncertě jejího muže, houslisty Václava Hudečka. Porozuměli jsme si stejně dobře jako kdysi. Cením si na ní toho, jak je férová. Běžné to zrovna není, přece jen mezi herečkami často panuje jistá řevnivost. </p>
<p><strong>Práce máte nad hlavu, nejvíc za celý život, čím se dobíjíte?</strong></p>
<p>Jsem hodně unavená. Práci mám naplánovanou už i na konec roku. Často nemívám ani víkend volný. Před těžkým představením navíc den dva dny trpím, jsem ve stresu, svazuje mě nervozita. S léty je to bohužel čím dál horší. Od pětašedesáti pociťuji, že potřebuji víc času na odpočinek, snažím se si ho dopřát. Jenže žiji v domě a tam je práce taky víc než dost.</p>
<p><strong>I u vás platí, že budete hrát, dokud vás nezastaví zásadní zdravotní potíže?</strong></p>
<p>Herec, který miluje svoje povolání, ten umře na jevišti. Takhle to mám postavené i já, bez práce bych žít nemohla. Je to poslání. Jsem šťastná, že to můžu dělat.</p>
<p><strong>Stíháte být vůbec babičkou? Kolik vnoučat už máte?</strong></p>
<p>Čtyři, je to krása. Zažívám časy jakéhosi naplnění, vnoučata mě dělají šťastnou. Když jsem měla sama děti, byla jsem moc mladá a pořád pracovala. Musela jsem, živila jsem rodinu. Tehdy jsem si říkala, že až budou vnoučata, budu se jim naplno věnovat. Jenže se to tak úplně nepovedlo. Po letech půstu mám zase moře práce. V létě s nimi ale jezdím na dovolenou – tedy i s jejich rodiči, sama bych s nimi asi zešílela. Dávají nám zabrat. Za velkou rodinu jsem vděčná, přece jen jsem vyrůstala jako jedináček a moje dětství ani mládí nebylo ideální. </p>
<p><strong>Máte na mysli to, že jste se hodně stěhovala a vztahy s tátou (<em>hercem Miroslavem Macháčkem – pozn. autorky)</em> nebyly zrovna ideální?</strong></p>
<p>Pendlovala jsem. Máma se dlouhodobě léčila s tuberkulózou a já hodně času strávila u babičky. Maminka mi chyběla, stýskalo se mi. Když byla zdravá, byla jsem s ní v Českých Budějovicích, později jsme kvůli pohostinským režiím mého otčíma pendlovali. Tu jsme bydleli v Uherském Hradišti, tu na Slovensku v Martině nebo v Bratislavě. Připadala jsem si ztracená, dělalo mi problém navazovat vztahy s lidmi. </p>
<p><img id="AO_2914289" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914289" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>A jak jste to měla s tátou?</strong></p>
<p>Byl hodně komplikovaný člověk. Já zase hodně svérázné, živé dítě. Když od nás tehdy dost brutálně odešel a odstěhoval se k mámině nejlepší kamarádce, moc jsme se nevídali. Jen občas si mě bral na víkendy, ale to mě nechával napospas babičce nebo své přítelkyni, protože jsem byla nesnesitelná. Víc vídat jsme se začali až za mých studií na DAMU. Stihli jsme si před jeho odchodem k sobě najít cestu. Nikdy jsem vůči němu nezahořkla, nemám to v povaze. Ale určitě víc jsem ho poznala až skrz jeho pozůstalost. </p>
<p><strong>Nelehké časy jste zažívala i ve vztazích s muži, že?</strong></p>
<p>Bohužel mi do nich hodně mluvila moje máma. První muž – otec syna Petra (<em>herec Petr Svojtka – pozn. autorky)</em> – později tragicky zemřel. Ani moje druhé manželství se nevyvedlo. Já i děti jsme si z těch časů odnesly spoustu šrámů. Ale teď je to mezi námi výtečné. Dcera je moje nejlepší kamarádka a se synem se chystám v červnu do Izraele, kam mě pozval. Všechny svátky a narozeniny jsme všichni spolu.</p>
<p><strong>Žijete ale léta sama. Zvykne si člověk, nebo vám někdy chybí parťák do nepohody?</strong></p>
<p>Vůbec ne, jsem moc ráda sama doma. V tichu. Čtu si nebo si maximálně pustím hudbu a jsem šťastná. Společenského ruchu mám kolem sebe dost v práci, doma si ráda vydechnu. Už vyhledávám samotu. </p>
<p><strong>Sama i cestujete, že? Jak to bylo tenkrát, když jste si nečekaně nadělila cestu na Bora Bora?</strong></p>
<p>Celý život jsem snila o cestě na Tahiti, ale vždycky mi to připadalo jako něco nedostupného. Pak jsem jednou spěchala za dětmi na večeři do restaurace a míjela jsem Čedok. Nevím, co mě vtáhlo dovnitř, ale vstoupila jsem a ptala se, jestli jezdí taky na Tahiti. Řekli, že ne, ale že jsou v kontaktu s jedním Čechem, který má na Bora Bora hotel. To mi cinklo v hlavě, že by to bylo fajn. Přece jen neumím pořádně žádnou řeč. Hned jsem požádala o rezervaci a odjela tam sama ve svých osmapadesáti na čtrnáct dní.</p>
<p><strong>Všechno ale neprobíhalo zrovna hladce…</strong></p>
<p>Tenkrát jsem neprožívala idylické období, přicházela jedna rána za druhou, potřebovala jsem zmizet. Takže jsem překonala i obavy z letu. Vybavila jsem se učebnicí francouzštiny pro samouky, sbalila si malý kufřík s kamerou, stativ a sešit na zapisování zážitků. Cesta byla dost dobrodružná. Ztratila jsem třeba palubní lístek a pak ho za pár hodin našla založený v knížce, nestihla jsem přestup ve Francii, nad Pacifikem jsme letěli ve vichřici. Stevardi už vzadu ze zoufalství kouřili trávu. Ráno nám servírovali zmrzlé croissanty, protože si mysleli, že už na snídani vůbec nedojde. Nakonec to bylo božské, nádherné, i když si pamatuji i na okamžik, kdy jsem se procházela lagunou a plakala. Přece jen jsem byla sama na druhém konci světa. Od té doby jezdím radši s dětmi. S nimi jsem navštívila Thajsko, Egypt, New York, Itálii a už pár let jezdíme společně na řeckou Ithaku. Na cesty do Vietnamu, Kambodže a do Japonska nás s dcerou dokonce doprovázel i můj druhý exmanžel. Abychom se nebály.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>5 věcí, které o Kateřině Macháčkové nevíte</strong></p>
<ul style="list-style-type: circle;">
<li><strong>Kdybych mohla, ráda bych se potkala s…</strong> Maminkou, abychom se rozloučily v dobrém.</li>
<li><strong>Ještě si chci splnit…</strong> Být co nejvíc s dětmi.</li>
<li><strong>Nejhezčí vzpomínka na mládí…</strong> První potlesk na jevišti, když mi bylo pět.</li>
<li><strong>Ze všech negativních vlastností mě na sobě štve hlavně…</strong> Udělám zbrklý krok vpřed (Střelec), pak krok zpět (ascendent Rak) a léta zkoumám, kde jsem udělala chybu, a vyčítám si to.</li>
<li><strong>Radost mi pokaždé spolehlivě udělá…</strong> Úsměv dětí, diváků, ale i spolucestujících v MHD, zvlášť v poslední době.</li>
</ul>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><img id="AO_2914290" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914290" src="" alt="Link" width="425" height="35" /><img id="AO_2914291" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914291" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>herec,Kateřina Macháčková,zámek,kniha,rozhovor,Miroslav Macháček,Divadelní fakulta Akademie múzických umění,divadlo,Divadlo Palace,Helen Mirrenová,Lenka Hatašová,poznámkový blok2023-07-17 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/748293/katerina-machackova-73-muze-ke-stesti-nepotrebuji.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory748293/8477227_.jpg8619
7482932Placený článek1,2,3,5,23,29,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appKateřina Macháčková (73): Muže ke štěstí nepotřebuji!12802023-07-17 16:00:12.97020200<p>Učitelka Králová ze Života na zámku nebo taky Hedvika Kuřátková, manželka kuchařského mistra rozpaků, vypadá desítky let stejně – a to úžasně! Po sedmdesátce navíc pracuje jako nikdy v životě. </p><p>Kdo si počká, ten se dočká. Na rozhovor s Kateřinou se rozhodně dlouhé týdny čekat vyplatilo. Naše setkání v potemnělé kavárně pražského Divadla Palace před otevíračkou bylo vřelé a moc milé. Protože tamní bar ještě nefungoval, nabídla mi herečka svoji minerálku. A taky se dovolila, jestli mi nebude vadit, když si během rozhovoru nasadí na ofinu natáčku. Hned po mně měl dorazit natáčet štáb České televize. A ona chtěla vypadat upraveně. </p>
<p><em><strong>VIDEO: Kateřina Macháčková o osamění a také o tom, proč se zdráhá mluvit o sexu.</strong></em></p>
<p><strong><img id="obj_8057128" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=8057128&resName=article&ts=1689499441947" alt="8057128:article:true:true:true" width="438" height="293" /></strong></p>
<p><strong>Svými vlasy mi připomínáte britskou filmovou hvězdu Helen Mirren, která nedbá na věk ani pravidla a hrdě nosí svoji dlouhou hřívu. Jen ji má tedy šedivou. Do toho byste vy jako letitá blondýnka nešla?</strong></p>
<p>Ne, ne. Moje vlasy mají podivnou barvu – částečně šedivou, částečně špinavou blond. V přirozeném stavu už léta nevypadají dobře. Musím je barvit. A dlouhé je nosím proto, že se mi v kratším střihu nešikovně vlní a každý pramen míří na jinou stranu. Delší vlasy jsou navíc pro divadlo lepší kvůli variabilitě. Helen Mirren se ale podle mě spíš podobám v tom, že ani ona, ani já nemáme žádnou plastiku. A obě na tom nehodláme nic měnit.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>Mini vizitka</strong></p>
<p>+ Narodila se 30. listopadu 1949 v Praze.</p>
<p>+ Otcem Kateřiny byl uznávaný herec a režisér Miroslav Macháček, matkou operní pěvkyně Věra Štiborová.</p>
<p>+ Na divadelním pódiu se objevila ještě jako předškolačka.</p>
<p> + Vystudovala herectví na DAMU.</p>
<p>+ Objevila se v seriálech Rozpaky kuchaře Svatopluka, Cirkus Humberto, Dynastie Nováků, Život na zámku.</p>
<p>+ Hraje v Divadle Palace, Divadle v Řeznické, jezdí na zájezdy po celé republice třeba s hrou Nejstarší řemeslo v produkci Michaely Dolinové. </p>
<p>+ Kromě hraní se věnuje i psaní, vydala knížky plné vzpomínek na svého otce pod názvem Zápisky z blázince, Téma Macháček, Útěk z ráje.</p>
<p>+ Byla dvakrát vdaná, má dvě děti – syna Petra Svojtku, divadelního režiséra, a dceru Helenu, vnučku spisovatelky Heleny Zmatlíkové a šéfredaktorku nakladatelství Artur. </p>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><strong>O tělo se ale asi starat musíte, když jste jako herečka pořád všem na očích, ne?</strong></p>
<p>Necvičím, takže nemám postavu jako Helena Vondráčková. Nechodím ani na omlazující terapie, žádné kosmetiky, masáže. Teprve nedávno jsem byla poprvé v lázních. Ne že bych po tom netoužila, ale já na tohle nemám čas. Jsem pořád v pohybu. Učím na konzervatoři, jezdím na zájezdy po celé republice, hraji na několika scénách. I když v jedné roli sedím hodinu a půl na židli v roli stoleté ženy, je to ohromný výdej energie. Nemám pak sílu dělat pro sebe něco dalšího. I když samozřejmě vím, že by bylo dobré cvičit a posilovat…</p>
<p><strong>Jak přijímáte zvyšující se věk?</strong></p>
<p>Jedinou krizi jsem měla ve třiceti letech. Vypadala jsem dobře, hrála jsem naivky – tehdy jsem si říkala, že to brzy skončí a pak už budu stará a nebudu mít co hrát. Tenkrát se věk v naší profesi vnímal trochu jinak než dnes. Ve čtyřiceti přišel listopad 89, euforická doba, na to vzpomínám moc ráda. Padesátku jsem slavila po seriálu Život na zámku – tenkrát mi na oslavě zazpívala kapela Čechomor, která ve svých počátcích hrála v našem představení, byl to úžasný večírek. Když mi bylo sedmdesát, panoval lockdown. Potajmu jsem se s dětmi sešla a ty pro mě zorganizovaly sešlost, na kterou dorazily moje nejlepší kamarádky – herečky Dana Batulková, Naďa Konvalinková, Ingrid a Čirina, to bylo dojemné. Pracovně to ale bylo období půstu, hrát jsme nemohli a já učila on-line. Byly to časy jakéhosi vnitřního, intimního herectví. Taky jsem ale dostala zajímavé nabídky.<img id="AO_2914287" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" style="width: 439.2px;" title="Skrytý obsah 2914287" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Na covid tedy nevzpomínáte ve zlém? </strong></p>
<p>Vím, že se spousta lidí ocitla v úzkých, pro mnohé to bylo šílené. Na druhou stranu si myslím, že jsme se vrátili ke starým, dobrým hodnotám. Já sama jsem se nenudila. Našla jsem v pozůstalosti po tátovi další sešit jeho deníků – Zápisky z blázince (<em>z prvního sešitu vydala herečka v devadesátých letech knížku – pozn. autorky)</em>. Blížilo se sté výročí jeho narození, takže jsem chystala novou knížku. Se studenty jsme se scházeli přes počítač, pak v rouškách. Dostala jsem nabídku hrát monodrama ve Werichově vile o Chopinovi a Sandové Milostné preludium a vzápětí nabídku hrát stoletou sekretářku Goebbelse – Jeden německý život v Řeznické. Zkoušeli jsme v rouškách, hráli pak pro pár lidí. Když to vypadalo s divadlem bledě, v nadsázce jsem říkala, že budu hrát klidně třeba u sebe doma na zděném plotě. Hodně jsem tehdy taky žila i na Facebooku.</p>
<p><strong>O něm jste řekla, že je to váš dobrý kamarád. Sociální sítě vás baví?</strong></p>
<p>Povahou jsem katastrofistka, ale pořád se mi dějí groteskní věci. Vždycky se u toho sice přizabiju, ale je to legrační. A protože žiji sama, tak tím chci někoho pobavit, třeba i přátele na Facebooku. Tam se taky dozvím, co kdo dělá, jsem v kontaktu s těmi, které běžně nepotkávám.</p>
<p><img id="AO_2914288" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914288" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Věříte na ryzí přátelství mezi herečkami?</strong></p>
<p>Z branže moc ne. Přátelím se s produkční, kterou jsem poznala při natáčení Života na zámku. Teď jsem po čtyřiceti letech potkala svoji spolužačku z DAMU Evu Hudečkovou. Byla na mém představení a já pak na koncertě jejího muže, houslisty Václava Hudečka. Porozuměli jsme si stejně dobře jako kdysi. Cením si na ní toho, jak je férová. Běžné to zrovna není, přece jen mezi herečkami často panuje jistá řevnivost. </p>
<p><strong>Práce máte nad hlavu, nejvíc za celý život, čím se dobíjíte?</strong></p>
<p>Jsem hodně unavená. Práci mám naplánovanou už i na konec roku. Často nemívám ani víkend volný. Před těžkým představením navíc den dva dny trpím, jsem ve stresu, svazuje mě nervozita. S léty je to bohužel čím dál horší. Od pětašedesáti pociťuji, že potřebuji víc času na odpočinek, snažím se si ho dopřát. Jenže žiji v domě a tam je práce taky víc než dost.</p>
<p><strong>I u vás platí, že budete hrát, dokud vás nezastaví zásadní zdravotní potíže?</strong></p>
<p>Herec, který miluje svoje povolání, ten umře na jevišti. Takhle to mám postavené i já, bez práce bych žít nemohla. Je to poslání. Jsem šťastná, že to můžu dělat.</p>
<p><strong>Stíháte být vůbec babičkou? Kolik vnoučat už máte?</strong></p>
<p>Čtyři, je to krása. Zažívám časy jakéhosi naplnění, vnoučata mě dělají šťastnou. Když jsem měla sama děti, byla jsem moc mladá a pořád pracovala. Musela jsem, živila jsem rodinu. Tehdy jsem si říkala, že až budou vnoučata, budu se jim naplno věnovat. Jenže se to tak úplně nepovedlo. Po letech půstu mám zase moře práce. V létě s nimi ale jezdím na dovolenou – tedy i s jejich rodiči, sama bych s nimi asi zešílela. Dávají nám zabrat. Za velkou rodinu jsem vděčná, přece jen jsem vyrůstala jako jedináček a moje dětství ani mládí nebylo ideální. </p>
<p><strong>Máte na mysli to, že jste se hodně stěhovala a vztahy s tátou (<em>hercem Miroslavem Macháčkem – pozn. autorky)</em> nebyly zrovna ideální?</strong></p>
<p>Pendlovala jsem. Máma se dlouhodobě léčila s tuberkulózou a já hodně času strávila u babičky. Maminka mi chyběla, stýskalo se mi. Když byla zdravá, byla jsem s ní v Českých Budějovicích, později jsme kvůli pohostinským režiím mého otčíma pendlovali. Tu jsme bydleli v Uherském Hradišti, tu na Slovensku v Martině nebo v Bratislavě. Připadala jsem si ztracená, dělalo mi problém navazovat vztahy s lidmi. </p>
<p><img id="AO_2914289" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914289" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>A jak jste to měla s tátou?</strong></p>
<p>Byl hodně komplikovaný člověk. Já zase hodně svérázné, živé dítě. Když od nás tehdy dost brutálně odešel a odstěhoval se k mámině nejlepší kamarádce, moc jsme se nevídali. Jen občas si mě bral na víkendy, ale to mě nechával napospas babičce nebo své přítelkyni, protože jsem byla nesnesitelná. Víc vídat jsme se začali až za mých studií na DAMU. Stihli jsme si před jeho odchodem k sobě najít cestu. Nikdy jsem vůči němu nezahořkla, nemám to v povaze. Ale určitě víc jsem ho poznala až skrz jeho pozůstalost. </p>
<p><strong>Nelehké časy jste zažívala i ve vztazích s muži, že?</strong></p>
<p>Bohužel mi do nich hodně mluvila moje máma. První muž – otec syna Petra (<em>herec Petr Svojtka – pozn. autorky)</em> – později tragicky zemřel. Ani moje druhé manželství se nevyvedlo. Já i děti jsme si z těch časů odnesly spoustu šrámů. Ale teď je to mezi námi výtečné. Dcera je moje nejlepší kamarádka a se synem se chystám v červnu do Izraele, kam mě pozval. Všechny svátky a narozeniny jsme všichni spolu.</p>
<p><strong>Žijete ale léta sama. Zvykne si člověk, nebo vám někdy chybí parťák do nepohody?</strong></p>
<p>Vůbec ne, jsem moc ráda sama doma. V tichu. Čtu si nebo si maximálně pustím hudbu a jsem šťastná. Společenského ruchu mám kolem sebe dost v práci, doma si ráda vydechnu. Už vyhledávám samotu. </p>
<p><strong>Sama i cestujete, že? Jak to bylo tenkrát, když jste si nečekaně nadělila cestu na Bora Bora?</strong></p>
<p>Celý život jsem snila o cestě na Tahiti, ale vždycky mi to připadalo jako něco nedostupného. Pak jsem jednou spěchala za dětmi na večeři do restaurace a míjela jsem Čedok. Nevím, co mě vtáhlo dovnitř, ale vstoupila jsem a ptala se, jestli jezdí taky na Tahiti. Řekli, že ne, ale že jsou v kontaktu s jedním Čechem, který má na Bora Bora hotel. To mi cinklo v hlavě, že by to bylo fajn. Přece jen neumím pořádně žádnou řeč. Hned jsem požádala o rezervaci a odjela tam sama ve svých osmapadesáti na čtrnáct dní.</p>
<p><strong>Všechno ale neprobíhalo zrovna hladce…</strong></p>
<p>Tenkrát jsem neprožívala idylické období, přicházela jedna rána za druhou, potřebovala jsem zmizet. Takže jsem překonala i obavy z letu. Vybavila jsem se učebnicí francouzštiny pro samouky, sbalila si malý kufřík s kamerou, stativ a sešit na zapisování zážitků. Cesta byla dost dobrodružná. Ztratila jsem třeba palubní lístek a pak ho za pár hodin našla založený v knížce, nestihla jsem přestup ve Francii, nad Pacifikem jsme letěli ve vichřici. Stevardi už vzadu ze zoufalství kouřili trávu. Ráno nám servírovali zmrzlé croissanty, protože si mysleli, že už na snídani vůbec nedojde. Nakonec to bylo božské, nádherné, i když si pamatuji i na okamžik, kdy jsem se procházela lagunou a plakala. Přece jen jsem byla sama na druhém konci světa. Od té doby jezdím radši s dětmi. S nimi jsem navštívila Thajsko, Egypt, New York, Itálii a už pár let jezdíme společně na řeckou Ithaku. Na cesty do Vietnamu, Kambodže a do Japonska nás s dcerou dokonce doprovázel i můj druhý exmanžel. Abychom se nebály.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>5 věcí, které o Kateřině Macháčkové nevíte</strong></p>
<ul style="list-style-type: circle;">
<li><strong>Kdybych mohla, ráda bych se potkala s…</strong> Maminkou, abychom se rozloučily v dobrém.</li>
<li><strong>Ještě si chci splnit…</strong> Být co nejvíc s dětmi.</li>
<li><strong>Nejhezčí vzpomínka na mládí…</strong> První potlesk na jevišti, když mi bylo pět.</li>
<li><strong>Ze všech negativních vlastností mě na sobě štve hlavně…</strong> Udělám zbrklý krok vpřed (Střelec), pak krok zpět (ascendent Rak) a léta zkoumám, kde jsem udělala chybu, a vyčítám si to.</li>
<li><strong>Radost mi pokaždé spolehlivě udělá…</strong> Úsměv dětí, diváků, ale i spolucestujících v MHD, zvlášť v poslední době.</li>
</ul>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><img id="AO_2914290" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914290" src="" alt="Link" width="425" height="35" /><img id="AO_2914291" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914291" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>herec,Kateřina Macháčková,zámek,kniha,rozhovor,Miroslav Macháček,Divadelní fakulta Akademie múzických umění,divadlo,Divadlo Palace,Helen Mirrenová,Lenka Hatašová,poznámkový blok2023-07-17 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/748293/katerina-machackova-73-muze-ke-stesti-nepotrebuji.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory748293/8477227_.jpg8619
7482932Placený článek1,2,3,5,23,29,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appKateřina Macháčková (73): Muže ke štěstí nepotřebuji!12802023-07-17 16:00:12.97020200<p>Učitelka Králová ze Života na zámku nebo taky Hedvika Kuřátková, manželka kuchařského mistra rozpaků, vypadá desítky let stejně – a to úžasně! Po sedmdesátce navíc pracuje jako nikdy v životě. </p><p>Kdo si počká, ten se dočká. Na rozhovor s Kateřinou se rozhodně dlouhé týdny čekat vyplatilo. Naše setkání v potemnělé kavárně pražského Divadla Palace před otevíračkou bylo vřelé a moc milé. Protože tamní bar ještě nefungoval, nabídla mi herečka svoji minerálku. A taky se dovolila, jestli mi nebude vadit, když si během rozhovoru nasadí na ofinu natáčku. Hned po mně měl dorazit natáčet štáb České televize. A ona chtěla vypadat upraveně. </p>
<p><em><strong>VIDEO: Kateřina Macháčková o osamění a také o tom, proč se zdráhá mluvit o sexu.</strong></em></p>
<p><strong><img id="obj_8057128" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=8057128&resName=article&ts=1689499441947" alt="8057128:article:true:true:true" width="438" height="293" /></strong></p>
<p><strong>Svými vlasy mi připomínáte britskou filmovou hvězdu Helen Mirren, která nedbá na věk ani pravidla a hrdě nosí svoji dlouhou hřívu. Jen ji má tedy šedivou. Do toho byste vy jako letitá blondýnka nešla?</strong></p>
<p>Ne, ne. Moje vlasy mají podivnou barvu – částečně šedivou, částečně špinavou blond. V přirozeném stavu už léta nevypadají dobře. Musím je barvit. A dlouhé je nosím proto, že se mi v kratším střihu nešikovně vlní a každý pramen míří na jinou stranu. Delší vlasy jsou navíc pro divadlo lepší kvůli variabilitě. Helen Mirren se ale podle mě spíš podobám v tom, že ani ona, ani já nemáme žádnou plastiku. A obě na tom nehodláme nic měnit.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>Mini vizitka</strong></p>
<p>+ Narodila se 30. listopadu 1949 v Praze.</p>
<p>+ Otcem Kateřiny byl uznávaný herec a režisér Miroslav Macháček, matkou operní pěvkyně Věra Štiborová.</p>
<p>+ Na divadelním pódiu se objevila ještě jako předškolačka.</p>
<p> + Vystudovala herectví na DAMU.</p>
<p>+ Objevila se v seriálech Rozpaky kuchaře Svatopluka, Cirkus Humberto, Dynastie Nováků, Život na zámku.</p>
<p>+ Hraje v Divadle Palace, Divadle v Řeznické, jezdí na zájezdy po celé republice třeba s hrou Nejstarší řemeslo v produkci Michaely Dolinové. </p>
<p>+ Kromě hraní se věnuje i psaní, vydala knížky plné vzpomínek na svého otce pod názvem Zápisky z blázince, Téma Macháček, Útěk z ráje.</p>
<p>+ Byla dvakrát vdaná, má dvě děti – syna Petra Svojtku, divadelního režiséra, a dceru Helenu, vnučku spisovatelky Heleny Zmatlíkové a šéfredaktorku nakladatelství Artur. </p>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><strong>O tělo se ale asi starat musíte, když jste jako herečka pořád všem na očích, ne?</strong></p>
<p>Necvičím, takže nemám postavu jako Helena Vondráčková. Nechodím ani na omlazující terapie, žádné kosmetiky, masáže. Teprve nedávno jsem byla poprvé v lázních. Ne že bych po tom netoužila, ale já na tohle nemám čas. Jsem pořád v pohybu. Učím na konzervatoři, jezdím na zájezdy po celé republice, hraji na několika scénách. I když v jedné roli sedím hodinu a půl na židli v roli stoleté ženy, je to ohromný výdej energie. Nemám pak sílu dělat pro sebe něco dalšího. I když samozřejmě vím, že by bylo dobré cvičit a posilovat…</p>
<p><strong>Jak přijímáte zvyšující se věk?</strong></p>
<p>Jedinou krizi jsem měla ve třiceti letech. Vypadala jsem dobře, hrála jsem naivky – tehdy jsem si říkala, že to brzy skončí a pak už budu stará a nebudu mít co hrát. Tenkrát se věk v naší profesi vnímal trochu jinak než dnes. Ve čtyřiceti přišel listopad 89, euforická doba, na to vzpomínám moc ráda. Padesátku jsem slavila po seriálu Život na zámku – tenkrát mi na oslavě zazpívala kapela Čechomor, která ve svých počátcích hrála v našem představení, byl to úžasný večírek. Když mi bylo sedmdesát, panoval lockdown. Potajmu jsem se s dětmi sešla a ty pro mě zorganizovaly sešlost, na kterou dorazily moje nejlepší kamarádky – herečky Dana Batulková, Naďa Konvalinková, Ingrid a Čirina, to bylo dojemné. Pracovně to ale bylo období půstu, hrát jsme nemohli a já učila on-line. Byly to časy jakéhosi vnitřního, intimního herectví. Taky jsem ale dostala zajímavé nabídky.<img id="AO_2914287" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" style="width: 439.2px;" title="Skrytý obsah 2914287" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Na covid tedy nevzpomínáte ve zlém? </strong></p>
<p>Vím, že se spousta lidí ocitla v úzkých, pro mnohé to bylo šílené. Na druhou stranu si myslím, že jsme se vrátili ke starým, dobrým hodnotám. Já sama jsem se nenudila. Našla jsem v pozůstalosti po tátovi další sešit jeho deníků – Zápisky z blázince (<em>z prvního sešitu vydala herečka v devadesátých letech knížku – pozn. autorky)</em>. Blížilo se sté výročí jeho narození, takže jsem chystala novou knížku. Se studenty jsme se scházeli přes počítač, pak v rouškách. Dostala jsem nabídku hrát monodrama ve Werichově vile o Chopinovi a Sandové Milostné preludium a vzápětí nabídku hrát stoletou sekretářku Goebbelse – Jeden německý život v Řeznické. Zkoušeli jsme v rouškách, hráli pak pro pár lidí. Když to vypadalo s divadlem bledě, v nadsázce jsem říkala, že budu hrát klidně třeba u sebe doma na zděném plotě. Hodně jsem tehdy taky žila i na Facebooku.</p>
<p><strong>O něm jste řekla, že je to váš dobrý kamarád. Sociální sítě vás baví?</strong></p>
<p>Povahou jsem katastrofistka, ale pořád se mi dějí groteskní věci. Vždycky se u toho sice přizabiju, ale je to legrační. A protože žiji sama, tak tím chci někoho pobavit, třeba i přátele na Facebooku. Tam se taky dozvím, co kdo dělá, jsem v kontaktu s těmi, které běžně nepotkávám.</p>
<p><img id="AO_2914288" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914288" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Věříte na ryzí přátelství mezi herečkami?</strong></p>
<p>Z branže moc ne. Přátelím se s produkční, kterou jsem poznala při natáčení Života na zámku. Teď jsem po čtyřiceti letech potkala svoji spolužačku z DAMU Evu Hudečkovou. Byla na mém představení a já pak na koncertě jejího muže, houslisty Václava Hudečka. Porozuměli jsme si stejně dobře jako kdysi. Cením si na ní toho, jak je férová. Běžné to zrovna není, přece jen mezi herečkami často panuje jistá řevnivost. </p>
<p><strong>Práce máte nad hlavu, nejvíc za celý život, čím se dobíjíte?</strong></p>
<p>Jsem hodně unavená. Práci mám naplánovanou už i na konec roku. Často nemívám ani víkend volný. Před těžkým představením navíc den dva dny trpím, jsem ve stresu, svazuje mě nervozita. S léty je to bohužel čím dál horší. Od pětašedesáti pociťuji, že potřebuji víc času na odpočinek, snažím se si ho dopřát. Jenže žiji v domě a tam je práce taky víc než dost.</p>
<p><strong>I u vás platí, že budete hrát, dokud vás nezastaví zásadní zdravotní potíže?</strong></p>
<p>Herec, který miluje svoje povolání, ten umře na jevišti. Takhle to mám postavené i já, bez práce bych žít nemohla. Je to poslání. Jsem šťastná, že to můžu dělat.</p>
<p><strong>Stíháte být vůbec babičkou? Kolik vnoučat už máte?</strong></p>
<p>Čtyři, je to krása. Zažívám časy jakéhosi naplnění, vnoučata mě dělají šťastnou. Když jsem měla sama děti, byla jsem moc mladá a pořád pracovala. Musela jsem, živila jsem rodinu. Tehdy jsem si říkala, že až budou vnoučata, budu se jim naplno věnovat. Jenže se to tak úplně nepovedlo. Po letech půstu mám zase moře práce. V létě s nimi ale jezdím na dovolenou – tedy i s jejich rodiči, sama bych s nimi asi zešílela. Dávají nám zabrat. Za velkou rodinu jsem vděčná, přece jen jsem vyrůstala jako jedináček a moje dětství ani mládí nebylo ideální. </p>
<p><strong>Máte na mysli to, že jste se hodně stěhovala a vztahy s tátou (<em>hercem Miroslavem Macháčkem – pozn. autorky)</em> nebyly zrovna ideální?</strong></p>
<p>Pendlovala jsem. Máma se dlouhodobě léčila s tuberkulózou a já hodně času strávila u babičky. Maminka mi chyběla, stýskalo se mi. Když byla zdravá, byla jsem s ní v Českých Budějovicích, později jsme kvůli pohostinským režiím mého otčíma pendlovali. Tu jsme bydleli v Uherském Hradišti, tu na Slovensku v Martině nebo v Bratislavě. Připadala jsem si ztracená, dělalo mi problém navazovat vztahy s lidmi. </p>
<p><img id="AO_2914289" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914289" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>A jak jste to měla s tátou?</strong></p>
<p>Byl hodně komplikovaný člověk. Já zase hodně svérázné, živé dítě. Když od nás tehdy dost brutálně odešel a odstěhoval se k mámině nejlepší kamarádce, moc jsme se nevídali. Jen občas si mě bral na víkendy, ale to mě nechával napospas babičce nebo své přítelkyni, protože jsem byla nesnesitelná. Víc vídat jsme se začali až za mých studií na DAMU. Stihli jsme si před jeho odchodem k sobě najít cestu. Nikdy jsem vůči němu nezahořkla, nemám to v povaze. Ale určitě víc jsem ho poznala až skrz jeho pozůstalost. </p>
<p><strong>Nelehké časy jste zažívala i ve vztazích s muži, že?</strong></p>
<p>Bohužel mi do nich hodně mluvila moje máma. První muž – otec syna Petra (<em>herec Petr Svojtka – pozn. autorky)</em> – později tragicky zemřel. Ani moje druhé manželství se nevyvedlo. Já i děti jsme si z těch časů odnesly spoustu šrámů. Ale teď je to mezi námi výtečné. Dcera je moje nejlepší kamarádka a se synem se chystám v červnu do Izraele, kam mě pozval. Všechny svátky a narozeniny jsme všichni spolu.</p>
<p><strong>Žijete ale léta sama. Zvykne si člověk, nebo vám někdy chybí parťák do nepohody?</strong></p>
<p>Vůbec ne, jsem moc ráda sama doma. V tichu. Čtu si nebo si maximálně pustím hudbu a jsem šťastná. Společenského ruchu mám kolem sebe dost v práci, doma si ráda vydechnu. Už vyhledávám samotu. </p>
<p><strong>Sama i cestujete, že? Jak to bylo tenkrát, když jste si nečekaně nadělila cestu na Bora Bora?</strong></p>
<p>Celý život jsem snila o cestě na Tahiti, ale vždycky mi to připadalo jako něco nedostupného. Pak jsem jednou spěchala za dětmi na večeři do restaurace a míjela jsem Čedok. Nevím, co mě vtáhlo dovnitř, ale vstoupila jsem a ptala se, jestli jezdí taky na Tahiti. Řekli, že ne, ale že jsou v kontaktu s jedním Čechem, který má na Bora Bora hotel. To mi cinklo v hlavě, že by to bylo fajn. Přece jen neumím pořádně žádnou řeč. Hned jsem požádala o rezervaci a odjela tam sama ve svých osmapadesáti na čtrnáct dní.</p>
<p><strong>Všechno ale neprobíhalo zrovna hladce…</strong></p>
<p>Tenkrát jsem neprožívala idylické období, přicházela jedna rána za druhou, potřebovala jsem zmizet. Takže jsem překonala i obavy z letu. Vybavila jsem se učebnicí francouzštiny pro samouky, sbalila si malý kufřík s kamerou, stativ a sešit na zapisování zážitků. Cesta byla dost dobrodružná. Ztratila jsem třeba palubní lístek a pak ho za pár hodin našla založený v knížce, nestihla jsem přestup ve Francii, nad Pacifikem jsme letěli ve vichřici. Stevardi už vzadu ze zoufalství kouřili trávu. Ráno nám servírovali zmrzlé croissanty, protože si mysleli, že už na snídani vůbec nedojde. Nakonec to bylo božské, nádherné, i když si pamatuji i na okamžik, kdy jsem se procházela lagunou a plakala. Přece jen jsem byla sama na druhém konci světa. Od té doby jezdím radši s dětmi. S nimi jsem navštívila Thajsko, Egypt, New York, Itálii a už pár let jezdíme společně na řeckou Ithaku. Na cesty do Vietnamu, Kambodže a do Japonska nás s dcerou dokonce doprovázel i můj druhý exmanžel. Abychom se nebály.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>5 věcí, které o Kateřině Macháčkové nevíte</strong></p>
<ul style="list-style-type: circle;">
<li><strong>Kdybych mohla, ráda bych se potkala s…</strong> Maminkou, abychom se rozloučily v dobrém.</li>
<li><strong>Ještě si chci splnit…</strong> Být co nejvíc s dětmi.</li>
<li><strong>Nejhezčí vzpomínka na mládí…</strong> První potlesk na jevišti, když mi bylo pět.</li>
<li><strong>Ze všech negativních vlastností mě na sobě štve hlavně…</strong> Udělám zbrklý krok vpřed (Střelec), pak krok zpět (ascendent Rak) a léta zkoumám, kde jsem udělala chybu, a vyčítám si to.</li>
<li><strong>Radost mi pokaždé spolehlivě udělá…</strong> Úsměv dětí, diváků, ale i spolucestujících v MHD, zvlášť v poslední době.</li>
</ul>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><img id="AO_2914290" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914290" src="" alt="Link" width="425" height="35" /><img id="AO_2914291" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914291" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>herec,Kateřina Macháčková,zámek,kniha,rozhovor,Miroslav Macháček,Divadelní fakulta Akademie múzických umění,divadlo,Divadlo Palace,Helen Mirrenová,Lenka Hatašová,poznámkový blok2023-07-17 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/748293/katerina-machackova-73-muze-ke-stesti-nepotrebuji.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory748293/8477227_.jpg8619
7482932Placený článek1,2,3,5,23,29,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appKateřina Macháčková (73): Muže ke štěstí nepotřebuji!12802023-07-17 16:00:12.97020200<p>Učitelka Králová ze Života na zámku nebo taky Hedvika Kuřátková, manželka kuchařského mistra rozpaků, vypadá desítky let stejně – a to úžasně! Po sedmdesátce navíc pracuje jako nikdy v životě. </p><p>Kdo si počká, ten se dočká. Na rozhovor s Kateřinou se rozhodně dlouhé týdny čekat vyplatilo. Naše setkání v potemnělé kavárně pražského Divadla Palace před otevíračkou bylo vřelé a moc milé. Protože tamní bar ještě nefungoval, nabídla mi herečka svoji minerálku. A taky se dovolila, jestli mi nebude vadit, když si během rozhovoru nasadí na ofinu natáčku. Hned po mně měl dorazit natáčet štáb České televize. A ona chtěla vypadat upraveně. </p>
<p><em><strong>VIDEO: Kateřina Macháčková o osamění a také o tom, proč se zdráhá mluvit o sexu.</strong></em></p>
<p><strong><img id="obj_8057128" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=8057128&resName=article&ts=1689499441947" alt="8057128:article:true:true:true" width="438" height="293" /></strong></p>
<p><strong>Svými vlasy mi připomínáte britskou filmovou hvězdu Helen Mirren, která nedbá na věk ani pravidla a hrdě nosí svoji dlouhou hřívu. Jen ji má tedy šedivou. Do toho byste vy jako letitá blondýnka nešla?</strong></p>
<p>Ne, ne. Moje vlasy mají podivnou barvu – částečně šedivou, částečně špinavou blond. V přirozeném stavu už léta nevypadají dobře. Musím je barvit. A dlouhé je nosím proto, že se mi v kratším střihu nešikovně vlní a každý pramen míří na jinou stranu. Delší vlasy jsou navíc pro divadlo lepší kvůli variabilitě. Helen Mirren se ale podle mě spíš podobám v tom, že ani ona, ani já nemáme žádnou plastiku. A obě na tom nehodláme nic měnit.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>Mini vizitka</strong></p>
<p>+ Narodila se 30. listopadu 1949 v Praze.</p>
<p>+ Otcem Kateřiny byl uznávaný herec a režisér Miroslav Macháček, matkou operní pěvkyně Věra Štiborová.</p>
<p>+ Na divadelním pódiu se objevila ještě jako předškolačka.</p>
<p> + Vystudovala herectví na DAMU.</p>
<p>+ Objevila se v seriálech Rozpaky kuchaře Svatopluka, Cirkus Humberto, Dynastie Nováků, Život na zámku.</p>
<p>+ Hraje v Divadle Palace, Divadle v Řeznické, jezdí na zájezdy po celé republice třeba s hrou Nejstarší řemeslo v produkci Michaely Dolinové. </p>
<p>+ Kromě hraní se věnuje i psaní, vydala knížky plné vzpomínek na svého otce pod názvem Zápisky z blázince, Téma Macháček, Útěk z ráje.</p>
<p>+ Byla dvakrát vdaná, má dvě děti – syna Petra Svojtku, divadelního režiséra, a dceru Helenu, vnučku spisovatelky Heleny Zmatlíkové a šéfredaktorku nakladatelství Artur. </p>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><strong>O tělo se ale asi starat musíte, když jste jako herečka pořád všem na očích, ne?</strong></p>
<p>Necvičím, takže nemám postavu jako Helena Vondráčková. Nechodím ani na omlazující terapie, žádné kosmetiky, masáže. Teprve nedávno jsem byla poprvé v lázních. Ne že bych po tom netoužila, ale já na tohle nemám čas. Jsem pořád v pohybu. Učím na konzervatoři, jezdím na zájezdy po celé republice, hraji na několika scénách. I když v jedné roli sedím hodinu a půl na židli v roli stoleté ženy, je to ohromný výdej energie. Nemám pak sílu dělat pro sebe něco dalšího. I když samozřejmě vím, že by bylo dobré cvičit a posilovat…</p>
<p><strong>Jak přijímáte zvyšující se věk?</strong></p>
<p>Jedinou krizi jsem měla ve třiceti letech. Vypadala jsem dobře, hrála jsem naivky – tehdy jsem si říkala, že to brzy skončí a pak už budu stará a nebudu mít co hrát. Tenkrát se věk v naší profesi vnímal trochu jinak než dnes. Ve čtyřiceti přišel listopad 89, euforická doba, na to vzpomínám moc ráda. Padesátku jsem slavila po seriálu Život na zámku – tenkrát mi na oslavě zazpívala kapela Čechomor, která ve svých počátcích hrála v našem představení, byl to úžasný večírek. Když mi bylo sedmdesát, panoval lockdown. Potajmu jsem se s dětmi sešla a ty pro mě zorganizovaly sešlost, na kterou dorazily moje nejlepší kamarádky – herečky Dana Batulková, Naďa Konvalinková, Ingrid a Čirina, to bylo dojemné. Pracovně to ale bylo období půstu, hrát jsme nemohli a já učila on-line. Byly to časy jakéhosi vnitřního, intimního herectví. Taky jsem ale dostala zajímavé nabídky.<img id="AO_2914287" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" style="width: 439.2px;" title="Skrytý obsah 2914287" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Na covid tedy nevzpomínáte ve zlém? </strong></p>
<p>Vím, že se spousta lidí ocitla v úzkých, pro mnohé to bylo šílené. Na druhou stranu si myslím, že jsme se vrátili ke starým, dobrým hodnotám. Já sama jsem se nenudila. Našla jsem v pozůstalosti po tátovi další sešit jeho deníků – Zápisky z blázince (<em>z prvního sešitu vydala herečka v devadesátých letech knížku – pozn. autorky)</em>. Blížilo se sté výročí jeho narození, takže jsem chystala novou knížku. Se studenty jsme se scházeli přes počítač, pak v rouškách. Dostala jsem nabídku hrát monodrama ve Werichově vile o Chopinovi a Sandové Milostné preludium a vzápětí nabídku hrát stoletou sekretářku Goebbelse – Jeden německý život v Řeznické. Zkoušeli jsme v rouškách, hráli pak pro pár lidí. Když to vypadalo s divadlem bledě, v nadsázce jsem říkala, že budu hrát klidně třeba u sebe doma na zděném plotě. Hodně jsem tehdy taky žila i na Facebooku.</p>
<p><strong>O něm jste řekla, že je to váš dobrý kamarád. Sociální sítě vás baví?</strong></p>
<p>Povahou jsem katastrofistka, ale pořád se mi dějí groteskní věci. Vždycky se u toho sice přizabiju, ale je to legrační. A protože žiji sama, tak tím chci někoho pobavit, třeba i přátele na Facebooku. Tam se taky dozvím, co kdo dělá, jsem v kontaktu s těmi, které běžně nepotkávám.</p>
<p><img id="AO_2914288" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914288" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Věříte na ryzí přátelství mezi herečkami?</strong></p>
<p>Z branže moc ne. Přátelím se s produkční, kterou jsem poznala při natáčení Života na zámku. Teď jsem po čtyřiceti letech potkala svoji spolužačku z DAMU Evu Hudečkovou. Byla na mém představení a já pak na koncertě jejího muže, houslisty Václava Hudečka. Porozuměli jsme si stejně dobře jako kdysi. Cením si na ní toho, jak je férová. Běžné to zrovna není, přece jen mezi herečkami často panuje jistá řevnivost. </p>
<p><strong>Práce máte nad hlavu, nejvíc za celý život, čím se dobíjíte?</strong></p>
<p>Jsem hodně unavená. Práci mám naplánovanou už i na konec roku. Často nemívám ani víkend volný. Před těžkým představením navíc den dva dny trpím, jsem ve stresu, svazuje mě nervozita. S léty je to bohužel čím dál horší. Od pětašedesáti pociťuji, že potřebuji víc času na odpočinek, snažím se si ho dopřát. Jenže žiji v domě a tam je práce taky víc než dost.</p>
<p><strong>I u vás platí, že budete hrát, dokud vás nezastaví zásadní zdravotní potíže?</strong></p>
<p>Herec, který miluje svoje povolání, ten umře na jevišti. Takhle to mám postavené i já, bez práce bych žít nemohla. Je to poslání. Jsem šťastná, že to můžu dělat.</p>
<p><strong>Stíháte být vůbec babičkou? Kolik vnoučat už máte?</strong></p>
<p>Čtyři, je to krása. Zažívám časy jakéhosi naplnění, vnoučata mě dělají šťastnou. Když jsem měla sama děti, byla jsem moc mladá a pořád pracovala. Musela jsem, živila jsem rodinu. Tehdy jsem si říkala, že až budou vnoučata, budu se jim naplno věnovat. Jenže se to tak úplně nepovedlo. Po letech půstu mám zase moře práce. V létě s nimi ale jezdím na dovolenou – tedy i s jejich rodiči, sama bych s nimi asi zešílela. Dávají nám zabrat. Za velkou rodinu jsem vděčná, přece jen jsem vyrůstala jako jedináček a moje dětství ani mládí nebylo ideální. </p>
<p><strong>Máte na mysli to, že jste se hodně stěhovala a vztahy s tátou (<em>hercem Miroslavem Macháčkem – pozn. autorky)</em> nebyly zrovna ideální?</strong></p>
<p>Pendlovala jsem. Máma se dlouhodobě léčila s tuberkulózou a já hodně času strávila u babičky. Maminka mi chyběla, stýskalo se mi. Když byla zdravá, byla jsem s ní v Českých Budějovicích, později jsme kvůli pohostinským režiím mého otčíma pendlovali. Tu jsme bydleli v Uherském Hradišti, tu na Slovensku v Martině nebo v Bratislavě. Připadala jsem si ztracená, dělalo mi problém navazovat vztahy s lidmi. </p>
<p><img id="AO_2914289" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914289" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>A jak jste to měla s tátou?</strong></p>
<p>Byl hodně komplikovaný člověk. Já zase hodně svérázné, živé dítě. Když od nás tehdy dost brutálně odešel a odstěhoval se k mámině nejlepší kamarádce, moc jsme se nevídali. Jen občas si mě bral na víkendy, ale to mě nechával napospas babičce nebo své přítelkyni, protože jsem byla nesnesitelná. Víc vídat jsme se začali až za mých studií na DAMU. Stihli jsme si před jeho odchodem k sobě najít cestu. Nikdy jsem vůči němu nezahořkla, nemám to v povaze. Ale určitě víc jsem ho poznala až skrz jeho pozůstalost. </p>
<p><strong>Nelehké časy jste zažívala i ve vztazích s muži, že?</strong></p>
<p>Bohužel mi do nich hodně mluvila moje máma. První muž – otec syna Petra (<em>herec Petr Svojtka – pozn. autorky)</em> – později tragicky zemřel. Ani moje druhé manželství se nevyvedlo. Já i děti jsme si z těch časů odnesly spoustu šrámů. Ale teď je to mezi námi výtečné. Dcera je moje nejlepší kamarádka a se synem se chystám v červnu do Izraele, kam mě pozval. Všechny svátky a narozeniny jsme všichni spolu.</p>
<p><strong>Žijete ale léta sama. Zvykne si člověk, nebo vám někdy chybí parťák do nepohody?</strong></p>
<p>Vůbec ne, jsem moc ráda sama doma. V tichu. Čtu si nebo si maximálně pustím hudbu a jsem šťastná. Společenského ruchu mám kolem sebe dost v práci, doma si ráda vydechnu. Už vyhledávám samotu. </p>
<p><strong>Sama i cestujete, že? Jak to bylo tenkrát, když jste si nečekaně nadělila cestu na Bora Bora?</strong></p>
<p>Celý život jsem snila o cestě na Tahiti, ale vždycky mi to připadalo jako něco nedostupného. Pak jsem jednou spěchala za dětmi na večeři do restaurace a míjela jsem Čedok. Nevím, co mě vtáhlo dovnitř, ale vstoupila jsem a ptala se, jestli jezdí taky na Tahiti. Řekli, že ne, ale že jsou v kontaktu s jedním Čechem, který má na Bora Bora hotel. To mi cinklo v hlavě, že by to bylo fajn. Přece jen neumím pořádně žádnou řeč. Hned jsem požádala o rezervaci a odjela tam sama ve svých osmapadesáti na čtrnáct dní.</p>
<p><strong>Všechno ale neprobíhalo zrovna hladce…</strong></p>
<p>Tenkrát jsem neprožívala idylické období, přicházela jedna rána za druhou, potřebovala jsem zmizet. Takže jsem překonala i obavy z letu. Vybavila jsem se učebnicí francouzštiny pro samouky, sbalila si malý kufřík s kamerou, stativ a sešit na zapisování zážitků. Cesta byla dost dobrodružná. Ztratila jsem třeba palubní lístek a pak ho za pár hodin našla založený v knížce, nestihla jsem přestup ve Francii, nad Pacifikem jsme letěli ve vichřici. Stevardi už vzadu ze zoufalství kouřili trávu. Ráno nám servírovali zmrzlé croissanty, protože si mysleli, že už na snídani vůbec nedojde. Nakonec to bylo božské, nádherné, i když si pamatuji i na okamžik, kdy jsem se procházela lagunou a plakala. Přece jen jsem byla sama na druhém konci světa. Od té doby jezdím radši s dětmi. S nimi jsem navštívila Thajsko, Egypt, New York, Itálii a už pár let jezdíme společně na řeckou Ithaku. Na cesty do Vietnamu, Kambodže a do Japonska nás s dcerou dokonce doprovázel i můj druhý exmanžel. Abychom se nebály.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>5 věcí, které o Kateřině Macháčkové nevíte</strong></p>
<ul style="list-style-type: circle;">
<li><strong>Kdybych mohla, ráda bych se potkala s…</strong> Maminkou, abychom se rozloučily v dobrém.</li>
<li><strong>Ještě si chci splnit…</strong> Být co nejvíc s dětmi.</li>
<li><strong>Nejhezčí vzpomínka na mládí…</strong> První potlesk na jevišti, když mi bylo pět.</li>
<li><strong>Ze všech negativních vlastností mě na sobě štve hlavně…</strong> Udělám zbrklý krok vpřed (Střelec), pak krok zpět (ascendent Rak) a léta zkoumám, kde jsem udělala chybu, a vyčítám si to.</li>
<li><strong>Radost mi pokaždé spolehlivě udělá…</strong> Úsměv dětí, diváků, ale i spolucestujících v MHD, zvlášť v poslední době.</li>
</ul>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><img id="AO_2914290" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914290" src="" alt="Link" width="425" height="35" /><img id="AO_2914291" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914291" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>herec,Kateřina Macháčková,zámek,kniha,rozhovor,Miroslav Macháček,Divadelní fakulta Akademie múzických umění,divadlo,Divadlo Palace,Helen Mirrenová,Lenka Hatašová,poznámkový blok2023-07-17 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/748293/katerina-machackova-73-muze-ke-stesti-nepotrebuji.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory748293/8477227_.jpg8619
7482932Placený článek1,2,3,5,23,29,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appKateřina Macháčková (73): Muže ke štěstí nepotřebuji!12802023-07-17 16:00:12.97020200<p>Učitelka Králová ze Života na zámku nebo taky Hedvika Kuřátková, manželka kuchařského mistra rozpaků, vypadá desítky let stejně – a to úžasně! Po sedmdesátce navíc pracuje jako nikdy v životě. </p><p>Kdo si počká, ten se dočká. Na rozhovor s Kateřinou se rozhodně dlouhé týdny čekat vyplatilo. Naše setkání v potemnělé kavárně pražského Divadla Palace před otevíračkou bylo vřelé a moc milé. Protože tamní bar ještě nefungoval, nabídla mi herečka svoji minerálku. A taky se dovolila, jestli mi nebude vadit, když si během rozhovoru nasadí na ofinu natáčku. Hned po mně měl dorazit natáčet štáb České televize. A ona chtěla vypadat upraveně. </p>
<p><em><strong>VIDEO: Kateřina Macháčková o osamění a také o tom, proč se zdráhá mluvit o sexu.</strong></em></p>
<p><strong><img id="obj_8057128" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=8057128&resName=article&ts=1689499441947" alt="8057128:article:true:true:true" width="438" height="293" /></strong></p>
<p><strong>Svými vlasy mi připomínáte britskou filmovou hvězdu Helen Mirren, která nedbá na věk ani pravidla a hrdě nosí svoji dlouhou hřívu. Jen ji má tedy šedivou. Do toho byste vy jako letitá blondýnka nešla?</strong></p>
<p>Ne, ne. Moje vlasy mají podivnou barvu – částečně šedivou, částečně špinavou blond. V přirozeném stavu už léta nevypadají dobře. Musím je barvit. A dlouhé je nosím proto, že se mi v kratším střihu nešikovně vlní a každý pramen míří na jinou stranu. Delší vlasy jsou navíc pro divadlo lepší kvůli variabilitě. Helen Mirren se ale podle mě spíš podobám v tom, že ani ona, ani já nemáme žádnou plastiku. A obě na tom nehodláme nic měnit.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>Mini vizitka</strong></p>
<p>+ Narodila se 30. listopadu 1949 v Praze.</p>
<p>+ Otcem Kateřiny byl uznávaný herec a režisér Miroslav Macháček, matkou operní pěvkyně Věra Štiborová.</p>
<p>+ Na divadelním pódiu se objevila ještě jako předškolačka.</p>
<p> + Vystudovala herectví na DAMU.</p>
<p>+ Objevila se v seriálech Rozpaky kuchaře Svatopluka, Cirkus Humberto, Dynastie Nováků, Život na zámku.</p>
<p>+ Hraje v Divadle Palace, Divadle v Řeznické, jezdí na zájezdy po celé republice třeba s hrou Nejstarší řemeslo v produkci Michaely Dolinové. </p>
<p>+ Kromě hraní se věnuje i psaní, vydala knížky plné vzpomínek na svého otce pod názvem Zápisky z blázince, Téma Macháček, Útěk z ráje.</p>
<p>+ Byla dvakrát vdaná, má dvě děti – syna Petra Svojtku, divadelního režiséra, a dceru Helenu, vnučku spisovatelky Heleny Zmatlíkové a šéfredaktorku nakladatelství Artur. </p>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><strong>O tělo se ale asi starat musíte, když jste jako herečka pořád všem na očích, ne?</strong></p>
<p>Necvičím, takže nemám postavu jako Helena Vondráčková. Nechodím ani na omlazující terapie, žádné kosmetiky, masáže. Teprve nedávno jsem byla poprvé v lázních. Ne že bych po tom netoužila, ale já na tohle nemám čas. Jsem pořád v pohybu. Učím na konzervatoři, jezdím na zájezdy po celé republice, hraji na několika scénách. I když v jedné roli sedím hodinu a půl na židli v roli stoleté ženy, je to ohromný výdej energie. Nemám pak sílu dělat pro sebe něco dalšího. I když samozřejmě vím, že by bylo dobré cvičit a posilovat…</p>
<p><strong>Jak přijímáte zvyšující se věk?</strong></p>
<p>Jedinou krizi jsem měla ve třiceti letech. Vypadala jsem dobře, hrála jsem naivky – tehdy jsem si říkala, že to brzy skončí a pak už budu stará a nebudu mít co hrát. Tenkrát se věk v naší profesi vnímal trochu jinak než dnes. Ve čtyřiceti přišel listopad 89, euforická doba, na to vzpomínám moc ráda. Padesátku jsem slavila po seriálu Život na zámku – tenkrát mi na oslavě zazpívala kapela Čechomor, která ve svých počátcích hrála v našem představení, byl to úžasný večírek. Když mi bylo sedmdesát, panoval lockdown. Potajmu jsem se s dětmi sešla a ty pro mě zorganizovaly sešlost, na kterou dorazily moje nejlepší kamarádky – herečky Dana Batulková, Naďa Konvalinková, Ingrid a Čirina, to bylo dojemné. Pracovně to ale bylo období půstu, hrát jsme nemohli a já učila on-line. Byly to časy jakéhosi vnitřního, intimního herectví. Taky jsem ale dostala zajímavé nabídky.<img id="AO_2914287" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" style="width: 439.2px;" title="Skrytý obsah 2914287" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Na covid tedy nevzpomínáte ve zlém? </strong></p>
<p>Vím, že se spousta lidí ocitla v úzkých, pro mnohé to bylo šílené. Na druhou stranu si myslím, že jsme se vrátili ke starým, dobrým hodnotám. Já sama jsem se nenudila. Našla jsem v pozůstalosti po tátovi další sešit jeho deníků – Zápisky z blázince (<em>z prvního sešitu vydala herečka v devadesátých letech knížku – pozn. autorky)</em>. Blížilo se sté výročí jeho narození, takže jsem chystala novou knížku. Se studenty jsme se scházeli přes počítač, pak v rouškách. Dostala jsem nabídku hrát monodrama ve Werichově vile o Chopinovi a Sandové Milostné preludium a vzápětí nabídku hrát stoletou sekretářku Goebbelse – Jeden německý život v Řeznické. Zkoušeli jsme v rouškách, hráli pak pro pár lidí. Když to vypadalo s divadlem bledě, v nadsázce jsem říkala, že budu hrát klidně třeba u sebe doma na zděném plotě. Hodně jsem tehdy taky žila i na Facebooku.</p>
<p><strong>O něm jste řekla, že je to váš dobrý kamarád. Sociální sítě vás baví?</strong></p>
<p>Povahou jsem katastrofistka, ale pořád se mi dějí groteskní věci. Vždycky se u toho sice přizabiju, ale je to legrační. A protože žiji sama, tak tím chci někoho pobavit, třeba i přátele na Facebooku. Tam se taky dozvím, co kdo dělá, jsem v kontaktu s těmi, které běžně nepotkávám.</p>
<p><img id="AO_2914288" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914288" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Věříte na ryzí přátelství mezi herečkami?</strong></p>
<p>Z branže moc ne. Přátelím se s produkční, kterou jsem poznala při natáčení Života na zámku. Teď jsem po čtyřiceti letech potkala svoji spolužačku z DAMU Evu Hudečkovou. Byla na mém představení a já pak na koncertě jejího muže, houslisty Václava Hudečka. Porozuměli jsme si stejně dobře jako kdysi. Cením si na ní toho, jak je férová. Běžné to zrovna není, přece jen mezi herečkami často panuje jistá řevnivost. </p>
<p><strong>Práce máte nad hlavu, nejvíc za celý život, čím se dobíjíte?</strong></p>
<p>Jsem hodně unavená. Práci mám naplánovanou už i na konec roku. Často nemívám ani víkend volný. Před těžkým představením navíc den dva dny trpím, jsem ve stresu, svazuje mě nervozita. S léty je to bohužel čím dál horší. Od pětašedesáti pociťuji, že potřebuji víc času na odpočinek, snažím se si ho dopřát. Jenže žiji v domě a tam je práce taky víc než dost.</p>
<p><strong>I u vás platí, že budete hrát, dokud vás nezastaví zásadní zdravotní potíže?</strong></p>
<p>Herec, který miluje svoje povolání, ten umře na jevišti. Takhle to mám postavené i já, bez práce bych žít nemohla. Je to poslání. Jsem šťastná, že to můžu dělat.</p>
<p><strong>Stíháte být vůbec babičkou? Kolik vnoučat už máte?</strong></p>
<p>Čtyři, je to krása. Zažívám časy jakéhosi naplnění, vnoučata mě dělají šťastnou. Když jsem měla sama děti, byla jsem moc mladá a pořád pracovala. Musela jsem, živila jsem rodinu. Tehdy jsem si říkala, že až budou vnoučata, budu se jim naplno věnovat. Jenže se to tak úplně nepovedlo. Po letech půstu mám zase moře práce. V létě s nimi ale jezdím na dovolenou – tedy i s jejich rodiči, sama bych s nimi asi zešílela. Dávají nám zabrat. Za velkou rodinu jsem vděčná, přece jen jsem vyrůstala jako jedináček a moje dětství ani mládí nebylo ideální. </p>
<p><strong>Máte na mysli to, že jste se hodně stěhovala a vztahy s tátou (<em>hercem Miroslavem Macháčkem – pozn. autorky)</em> nebyly zrovna ideální?</strong></p>
<p>Pendlovala jsem. Máma se dlouhodobě léčila s tuberkulózou a já hodně času strávila u babičky. Maminka mi chyběla, stýskalo se mi. Když byla zdravá, byla jsem s ní v Českých Budějovicích, později jsme kvůli pohostinským režiím mého otčíma pendlovali. Tu jsme bydleli v Uherském Hradišti, tu na Slovensku v Martině nebo v Bratislavě. Připadala jsem si ztracená, dělalo mi problém navazovat vztahy s lidmi. </p>
<p><img id="AO_2914289" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914289" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>A jak jste to měla s tátou?</strong></p>
<p>Byl hodně komplikovaný člověk. Já zase hodně svérázné, živé dítě. Když od nás tehdy dost brutálně odešel a odstěhoval se k mámině nejlepší kamarádce, moc jsme se nevídali. Jen občas si mě bral na víkendy, ale to mě nechával napospas babičce nebo své přítelkyni, protože jsem byla nesnesitelná. Víc vídat jsme se začali až za mých studií na DAMU. Stihli jsme si před jeho odchodem k sobě najít cestu. Nikdy jsem vůči němu nezahořkla, nemám to v povaze. Ale určitě víc jsem ho poznala až skrz jeho pozůstalost. </p>
<p><strong>Nelehké časy jste zažívala i ve vztazích s muži, že?</strong></p>
<p>Bohužel mi do nich hodně mluvila moje máma. První muž – otec syna Petra (<em>herec Petr Svojtka – pozn. autorky)</em> – později tragicky zemřel. Ani moje druhé manželství se nevyvedlo. Já i děti jsme si z těch časů odnesly spoustu šrámů. Ale teď je to mezi námi výtečné. Dcera je moje nejlepší kamarádka a se synem se chystám v červnu do Izraele, kam mě pozval. Všechny svátky a narozeniny jsme všichni spolu.</p>
<p><strong>Žijete ale léta sama. Zvykne si člověk, nebo vám někdy chybí parťák do nepohody?</strong></p>
<p>Vůbec ne, jsem moc ráda sama doma. V tichu. Čtu si nebo si maximálně pustím hudbu a jsem šťastná. Společenského ruchu mám kolem sebe dost v práci, doma si ráda vydechnu. Už vyhledávám samotu. </p>
<p><strong>Sama i cestujete, že? Jak to bylo tenkrát, když jste si nečekaně nadělila cestu na Bora Bora?</strong></p>
<p>Celý život jsem snila o cestě na Tahiti, ale vždycky mi to připadalo jako něco nedostupného. Pak jsem jednou spěchala za dětmi na večeři do restaurace a míjela jsem Čedok. Nevím, co mě vtáhlo dovnitř, ale vstoupila jsem a ptala se, jestli jezdí taky na Tahiti. Řekli, že ne, ale že jsou v kontaktu s jedním Čechem, který má na Bora Bora hotel. To mi cinklo v hlavě, že by to bylo fajn. Přece jen neumím pořádně žádnou řeč. Hned jsem požádala o rezervaci a odjela tam sama ve svých osmapadesáti na čtrnáct dní.</p>
<p><strong>Všechno ale neprobíhalo zrovna hladce…</strong></p>
<p>Tenkrát jsem neprožívala idylické období, přicházela jedna rána za druhou, potřebovala jsem zmizet. Takže jsem překonala i obavy z letu. Vybavila jsem se učebnicí francouzštiny pro samouky, sbalila si malý kufřík s kamerou, stativ a sešit na zapisování zážitků. Cesta byla dost dobrodružná. Ztratila jsem třeba palubní lístek a pak ho za pár hodin našla založený v knížce, nestihla jsem přestup ve Francii, nad Pacifikem jsme letěli ve vichřici. Stevardi už vzadu ze zoufalství kouřili trávu. Ráno nám servírovali zmrzlé croissanty, protože si mysleli, že už na snídani vůbec nedojde. Nakonec to bylo božské, nádherné, i když si pamatuji i na okamžik, kdy jsem se procházela lagunou a plakala. Přece jen jsem byla sama na druhém konci světa. Od té doby jezdím radši s dětmi. S nimi jsem navštívila Thajsko, Egypt, New York, Itálii a už pár let jezdíme společně na řeckou Ithaku. Na cesty do Vietnamu, Kambodže a do Japonska nás s dcerou dokonce doprovázel i můj druhý exmanžel. Abychom se nebály.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>5 věcí, které o Kateřině Macháčkové nevíte</strong></p>
<ul style="list-style-type: circle;">
<li><strong>Kdybych mohla, ráda bych se potkala s…</strong> Maminkou, abychom se rozloučily v dobrém.</li>
<li><strong>Ještě si chci splnit…</strong> Být co nejvíc s dětmi.</li>
<li><strong>Nejhezčí vzpomínka na mládí…</strong> První potlesk na jevišti, když mi bylo pět.</li>
<li><strong>Ze všech negativních vlastností mě na sobě štve hlavně…</strong> Udělám zbrklý krok vpřed (Střelec), pak krok zpět (ascendent Rak) a léta zkoumám, kde jsem udělala chybu, a vyčítám si to.</li>
<li><strong>Radost mi pokaždé spolehlivě udělá…</strong> Úsměv dětí, diváků, ale i spolucestujících v MHD, zvlášť v poslední době.</li>
</ul>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><img id="AO_2914290" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914290" src="" alt="Link" width="425" height="35" /><img id="AO_2914291" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914291" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>herec,Kateřina Macháčková,zámek,kniha,rozhovor,Miroslav Macháček,Divadelní fakulta Akademie múzických umění,divadlo,Divadlo Palace,Helen Mirrenová,Lenka Hatašová,poznámkový blok2023-07-17 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/748293/katerina-machackova-73-muze-ke-stesti-nepotrebuji.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory748293/8477227_.jpg8619
7482932Placený článek1,2,3,5,23,29,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appKateřina Macháčková (73): Muže ke štěstí nepotřebuji!12802023-07-17 16:00:12.97020200<p>Učitelka Králová ze Života na zámku nebo taky Hedvika Kuřátková, manželka kuchařského mistra rozpaků, vypadá desítky let stejně – a to úžasně! Po sedmdesátce navíc pracuje jako nikdy v životě. </p><p>Kdo si počká, ten se dočká. Na rozhovor s Kateřinou se rozhodně dlouhé týdny čekat vyplatilo. Naše setkání v potemnělé kavárně pražského Divadla Palace před otevíračkou bylo vřelé a moc milé. Protože tamní bar ještě nefungoval, nabídla mi herečka svoji minerálku. A taky se dovolila, jestli mi nebude vadit, když si během rozhovoru nasadí na ofinu natáčku. Hned po mně měl dorazit natáčet štáb České televize. A ona chtěla vypadat upraveně. </p>
<p><em><strong>VIDEO: Kateřina Macháčková o osamění a také o tom, proč se zdráhá mluvit o sexu.</strong></em></p>
<p><strong><img id="obj_8057128" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=8057128&resName=article&ts=1689499441947" alt="8057128:article:true:true:true" width="438" height="293" /></strong></p>
<p><strong>Svými vlasy mi připomínáte britskou filmovou hvězdu Helen Mirren, která nedbá na věk ani pravidla a hrdě nosí svoji dlouhou hřívu. Jen ji má tedy šedivou. Do toho byste vy jako letitá blondýnka nešla?</strong></p>
<p>Ne, ne. Moje vlasy mají podivnou barvu – částečně šedivou, částečně špinavou blond. V přirozeném stavu už léta nevypadají dobře. Musím je barvit. A dlouhé je nosím proto, že se mi v kratším střihu nešikovně vlní a každý pramen míří na jinou stranu. Delší vlasy jsou navíc pro divadlo lepší kvůli variabilitě. Helen Mirren se ale podle mě spíš podobám v tom, že ani ona, ani já nemáme žádnou plastiku. A obě na tom nehodláme nic měnit.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>Mini vizitka</strong></p>
<p>+ Narodila se 30. listopadu 1949 v Praze.</p>
<p>+ Otcem Kateřiny byl uznávaný herec a režisér Miroslav Macháček, matkou operní pěvkyně Věra Štiborová.</p>
<p>+ Na divadelním pódiu se objevila ještě jako předškolačka.</p>
<p> + Vystudovala herectví na DAMU.</p>
<p>+ Objevila se v seriálech Rozpaky kuchaře Svatopluka, Cirkus Humberto, Dynastie Nováků, Život na zámku.</p>
<p>+ Hraje v Divadle Palace, Divadle v Řeznické, jezdí na zájezdy po celé republice třeba s hrou Nejstarší řemeslo v produkci Michaely Dolinové. </p>
<p>+ Kromě hraní se věnuje i psaní, vydala knížky plné vzpomínek na svého otce pod názvem Zápisky z blázince, Téma Macháček, Útěk z ráje.</p>
<p>+ Byla dvakrát vdaná, má dvě děti – syna Petra Svojtku, divadelního režiséra, a dceru Helenu, vnučku spisovatelky Heleny Zmatlíkové a šéfredaktorku nakladatelství Artur. </p>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><strong>O tělo se ale asi starat musíte, když jste jako herečka pořád všem na očích, ne?</strong></p>
<p>Necvičím, takže nemám postavu jako Helena Vondráčková. Nechodím ani na omlazující terapie, žádné kosmetiky, masáže. Teprve nedávno jsem byla poprvé v lázních. Ne že bych po tom netoužila, ale já na tohle nemám čas. Jsem pořád v pohybu. Učím na konzervatoři, jezdím na zájezdy po celé republice, hraji na několika scénách. I když v jedné roli sedím hodinu a půl na židli v roli stoleté ženy, je to ohromný výdej energie. Nemám pak sílu dělat pro sebe něco dalšího. I když samozřejmě vím, že by bylo dobré cvičit a posilovat…</p>
<p><strong>Jak přijímáte zvyšující se věk?</strong></p>
<p>Jedinou krizi jsem měla ve třiceti letech. Vypadala jsem dobře, hrála jsem naivky – tehdy jsem si říkala, že to brzy skončí a pak už budu stará a nebudu mít co hrát. Tenkrát se věk v naší profesi vnímal trochu jinak než dnes. Ve čtyřiceti přišel listopad 89, euforická doba, na to vzpomínám moc ráda. Padesátku jsem slavila po seriálu Život na zámku – tenkrát mi na oslavě zazpívala kapela Čechomor, která ve svých počátcích hrála v našem představení, byl to úžasný večírek. Když mi bylo sedmdesát, panoval lockdown. Potajmu jsem se s dětmi sešla a ty pro mě zorganizovaly sešlost, na kterou dorazily moje nejlepší kamarádky – herečky Dana Batulková, Naďa Konvalinková, Ingrid a Čirina, to bylo dojemné. Pracovně to ale bylo období půstu, hrát jsme nemohli a já učila on-line. Byly to časy jakéhosi vnitřního, intimního herectví. Taky jsem ale dostala zajímavé nabídky.<img id="AO_2914287" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" style="width: 439.2px;" title="Skrytý obsah 2914287" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Na covid tedy nevzpomínáte ve zlém? </strong></p>
<p>Vím, že se spousta lidí ocitla v úzkých, pro mnohé to bylo šílené. Na druhou stranu si myslím, že jsme se vrátili ke starým, dobrým hodnotám. Já sama jsem se nenudila. Našla jsem v pozůstalosti po tátovi další sešit jeho deníků – Zápisky z blázince (<em>z prvního sešitu vydala herečka v devadesátých letech knížku – pozn. autorky)</em>. Blížilo se sté výročí jeho narození, takže jsem chystala novou knížku. Se studenty jsme se scházeli přes počítač, pak v rouškách. Dostala jsem nabídku hrát monodrama ve Werichově vile o Chopinovi a Sandové Milostné preludium a vzápětí nabídku hrát stoletou sekretářku Goebbelse – Jeden německý život v Řeznické. Zkoušeli jsme v rouškách, hráli pak pro pár lidí. Když to vypadalo s divadlem bledě, v nadsázce jsem říkala, že budu hrát klidně třeba u sebe doma na zděném plotě. Hodně jsem tehdy taky žila i na Facebooku.</p>
<p><strong>O něm jste řekla, že je to váš dobrý kamarád. Sociální sítě vás baví?</strong></p>
<p>Povahou jsem katastrofistka, ale pořád se mi dějí groteskní věci. Vždycky se u toho sice přizabiju, ale je to legrační. A protože žiji sama, tak tím chci někoho pobavit, třeba i přátele na Facebooku. Tam se taky dozvím, co kdo dělá, jsem v kontaktu s těmi, které běžně nepotkávám.</p>
<p><img id="AO_2914288" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914288" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Věříte na ryzí přátelství mezi herečkami?</strong></p>
<p>Z branže moc ne. Přátelím se s produkční, kterou jsem poznala při natáčení Života na zámku. Teď jsem po čtyřiceti letech potkala svoji spolužačku z DAMU Evu Hudečkovou. Byla na mém představení a já pak na koncertě jejího muže, houslisty Václava Hudečka. Porozuměli jsme si stejně dobře jako kdysi. Cením si na ní toho, jak je férová. Běžné to zrovna není, přece jen mezi herečkami často panuje jistá řevnivost. </p>
<p><strong>Práce máte nad hlavu, nejvíc za celý život, čím se dobíjíte?</strong></p>
<p>Jsem hodně unavená. Práci mám naplánovanou už i na konec roku. Často nemívám ani víkend volný. Před těžkým představením navíc den dva dny trpím, jsem ve stresu, svazuje mě nervozita. S léty je to bohužel čím dál horší. Od pětašedesáti pociťuji, že potřebuji víc času na odpočinek, snažím se si ho dopřát. Jenže žiji v domě a tam je práce taky víc než dost.</p>
<p><strong>I u vás platí, že budete hrát, dokud vás nezastaví zásadní zdravotní potíže?</strong></p>
<p>Herec, který miluje svoje povolání, ten umře na jevišti. Takhle to mám postavené i já, bez práce bych žít nemohla. Je to poslání. Jsem šťastná, že to můžu dělat.</p>
<p><strong>Stíháte být vůbec babičkou? Kolik vnoučat už máte?</strong></p>
<p>Čtyři, je to krása. Zažívám časy jakéhosi naplnění, vnoučata mě dělají šťastnou. Když jsem měla sama děti, byla jsem moc mladá a pořád pracovala. Musela jsem, živila jsem rodinu. Tehdy jsem si říkala, že až budou vnoučata, budu se jim naplno věnovat. Jenže se to tak úplně nepovedlo. Po letech půstu mám zase moře práce. V létě s nimi ale jezdím na dovolenou – tedy i s jejich rodiči, sama bych s nimi asi zešílela. Dávají nám zabrat. Za velkou rodinu jsem vděčná, přece jen jsem vyrůstala jako jedináček a moje dětství ani mládí nebylo ideální. </p>
<p><strong>Máte na mysli to, že jste se hodně stěhovala a vztahy s tátou (<em>hercem Miroslavem Macháčkem – pozn. autorky)</em> nebyly zrovna ideální?</strong></p>
<p>Pendlovala jsem. Máma se dlouhodobě léčila s tuberkulózou a já hodně času strávila u babičky. Maminka mi chyběla, stýskalo se mi. Když byla zdravá, byla jsem s ní v Českých Budějovicích, později jsme kvůli pohostinským režiím mého otčíma pendlovali. Tu jsme bydleli v Uherském Hradišti, tu na Slovensku v Martině nebo v Bratislavě. Připadala jsem si ztracená, dělalo mi problém navazovat vztahy s lidmi. </p>
<p><img id="AO_2914289" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914289" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>A jak jste to měla s tátou?</strong></p>
<p>Byl hodně komplikovaný člověk. Já zase hodně svérázné, živé dítě. Když od nás tehdy dost brutálně odešel a odstěhoval se k mámině nejlepší kamarádce, moc jsme se nevídali. Jen občas si mě bral na víkendy, ale to mě nechával napospas babičce nebo své přítelkyni, protože jsem byla nesnesitelná. Víc vídat jsme se začali až za mých studií na DAMU. Stihli jsme si před jeho odchodem k sobě najít cestu. Nikdy jsem vůči němu nezahořkla, nemám to v povaze. Ale určitě víc jsem ho poznala až skrz jeho pozůstalost. </p>
<p><strong>Nelehké časy jste zažívala i ve vztazích s muži, že?</strong></p>
<p>Bohužel mi do nich hodně mluvila moje máma. První muž – otec syna Petra (<em>herec Petr Svojtka – pozn. autorky)</em> – později tragicky zemřel. Ani moje druhé manželství se nevyvedlo. Já i děti jsme si z těch časů odnesly spoustu šrámů. Ale teď je to mezi námi výtečné. Dcera je moje nejlepší kamarádka a se synem se chystám v červnu do Izraele, kam mě pozval. Všechny svátky a narozeniny jsme všichni spolu.</p>
<p><strong>Žijete ale léta sama. Zvykne si člověk, nebo vám někdy chybí parťák do nepohody?</strong></p>
<p>Vůbec ne, jsem moc ráda sama doma. V tichu. Čtu si nebo si maximálně pustím hudbu a jsem šťastná. Společenského ruchu mám kolem sebe dost v práci, doma si ráda vydechnu. Už vyhledávám samotu. </p>
<p><strong>Sama i cestujete, že? Jak to bylo tenkrát, když jste si nečekaně nadělila cestu na Bora Bora?</strong></p>
<p>Celý život jsem snila o cestě na Tahiti, ale vždycky mi to připadalo jako něco nedostupného. Pak jsem jednou spěchala za dětmi na večeři do restaurace a míjela jsem Čedok. Nevím, co mě vtáhlo dovnitř, ale vstoupila jsem a ptala se, jestli jezdí taky na Tahiti. Řekli, že ne, ale že jsou v kontaktu s jedním Čechem, který má na Bora Bora hotel. To mi cinklo v hlavě, že by to bylo fajn. Přece jen neumím pořádně žádnou řeč. Hned jsem požádala o rezervaci a odjela tam sama ve svých osmapadesáti na čtrnáct dní.</p>
<p><strong>Všechno ale neprobíhalo zrovna hladce…</strong></p>
<p>Tenkrát jsem neprožívala idylické období, přicházela jedna rána za druhou, potřebovala jsem zmizet. Takže jsem překonala i obavy z letu. Vybavila jsem se učebnicí francouzštiny pro samouky, sbalila si malý kufřík s kamerou, stativ a sešit na zapisování zážitků. Cesta byla dost dobrodružná. Ztratila jsem třeba palubní lístek a pak ho za pár hodin našla založený v knížce, nestihla jsem přestup ve Francii, nad Pacifikem jsme letěli ve vichřici. Stevardi už vzadu ze zoufalství kouřili trávu. Ráno nám servírovali zmrzlé croissanty, protože si mysleli, že už na snídani vůbec nedojde. Nakonec to bylo božské, nádherné, i když si pamatuji i na okamžik, kdy jsem se procházela lagunou a plakala. Přece jen jsem byla sama na druhém konci světa. Od té doby jezdím radši s dětmi. S nimi jsem navštívila Thajsko, Egypt, New York, Itálii a už pár let jezdíme společně na řeckou Ithaku. Na cesty do Vietnamu, Kambodže a do Japonska nás s dcerou dokonce doprovázel i můj druhý exmanžel. Abychom se nebály.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>5 věcí, které o Kateřině Macháčkové nevíte</strong></p>
<ul style="list-style-type: circle;">
<li><strong>Kdybych mohla, ráda bych se potkala s…</strong> Maminkou, abychom se rozloučily v dobrém.</li>
<li><strong>Ještě si chci splnit…</strong> Být co nejvíc s dětmi.</li>
<li><strong>Nejhezčí vzpomínka na mládí…</strong> První potlesk na jevišti, když mi bylo pět.</li>
<li><strong>Ze všech negativních vlastností mě na sobě štve hlavně…</strong> Udělám zbrklý krok vpřed (Střelec), pak krok zpět (ascendent Rak) a léta zkoumám, kde jsem udělala chybu, a vyčítám si to.</li>
<li><strong>Radost mi pokaždé spolehlivě udělá…</strong> Úsměv dětí, diváků, ale i spolucestujících v MHD, zvlášť v poslední době.</li>
</ul>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><img id="AO_2914290" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914290" src="" alt="Link" width="425" height="35" /><img id="AO_2914291" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914291" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>herec,Kateřina Macháčková,zámek,kniha,rozhovor,Miroslav Macháček,Divadelní fakulta Akademie múzických umění,divadlo,Divadlo Palace,Helen Mirrenová,Lenka Hatašová,poznámkový blok2023-07-17 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/748293/katerina-machackova-73-muze-ke-stesti-nepotrebuji.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory748293/8477227_.jpg8619
7482932Placený článek1,2,3,5,23,29,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appKateřina Macháčková (73): Muže ke štěstí nepotřebuji!12802023-07-17 16:00:12.97020200<p>Učitelka Králová ze Života na zámku nebo taky Hedvika Kuřátková, manželka kuchařského mistra rozpaků, vypadá desítky let stejně – a to úžasně! Po sedmdesátce navíc pracuje jako nikdy v životě. </p><p>Kdo si počká, ten se dočká. Na rozhovor s Kateřinou se rozhodně dlouhé týdny čekat vyplatilo. Naše setkání v potemnělé kavárně pražského Divadla Palace před otevíračkou bylo vřelé a moc milé. Protože tamní bar ještě nefungoval, nabídla mi herečka svoji minerálku. A taky se dovolila, jestli mi nebude vadit, když si během rozhovoru nasadí na ofinu natáčku. Hned po mně měl dorazit natáčet štáb České televize. A ona chtěla vypadat upraveně. </p>
<p><em><strong>VIDEO: Kateřina Macháčková o osamění a také o tom, proč se zdráhá mluvit o sexu.</strong></em></p>
<p><strong><img id="obj_8057128" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=8057128&resName=article&ts=1689499441947" alt="8057128:article:true:true:true" width="438" height="293" /></strong></p>
<p><strong>Svými vlasy mi připomínáte britskou filmovou hvězdu Helen Mirren, která nedbá na věk ani pravidla a hrdě nosí svoji dlouhou hřívu. Jen ji má tedy šedivou. Do toho byste vy jako letitá blondýnka nešla?</strong></p>
<p>Ne, ne. Moje vlasy mají podivnou barvu – částečně šedivou, částečně špinavou blond. V přirozeném stavu už léta nevypadají dobře. Musím je barvit. A dlouhé je nosím proto, že se mi v kratším střihu nešikovně vlní a každý pramen míří na jinou stranu. Delší vlasy jsou navíc pro divadlo lepší kvůli variabilitě. Helen Mirren se ale podle mě spíš podobám v tom, že ani ona, ani já nemáme žádnou plastiku. A obě na tom nehodláme nic měnit.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>Mini vizitka</strong></p>
<p>+ Narodila se 30. listopadu 1949 v Praze.</p>
<p>+ Otcem Kateřiny byl uznávaný herec a režisér Miroslav Macháček, matkou operní pěvkyně Věra Štiborová.</p>
<p>+ Na divadelním pódiu se objevila ještě jako předškolačka.</p>
<p> + Vystudovala herectví na DAMU.</p>
<p>+ Objevila se v seriálech Rozpaky kuchaře Svatopluka, Cirkus Humberto, Dynastie Nováků, Život na zámku.</p>
<p>+ Hraje v Divadle Palace, Divadle v Řeznické, jezdí na zájezdy po celé republice třeba s hrou Nejstarší řemeslo v produkci Michaely Dolinové. </p>
<p>+ Kromě hraní se věnuje i psaní, vydala knížky plné vzpomínek na svého otce pod názvem Zápisky z blázince, Téma Macháček, Útěk z ráje.</p>
<p>+ Byla dvakrát vdaná, má dvě děti – syna Petra Svojtku, divadelního režiséra, a dceru Helenu, vnučku spisovatelky Heleny Zmatlíkové a šéfredaktorku nakladatelství Artur. </p>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><strong>O tělo se ale asi starat musíte, když jste jako herečka pořád všem na očích, ne?</strong></p>
<p>Necvičím, takže nemám postavu jako Helena Vondráčková. Nechodím ani na omlazující terapie, žádné kosmetiky, masáže. Teprve nedávno jsem byla poprvé v lázních. Ne že bych po tom netoužila, ale já na tohle nemám čas. Jsem pořád v pohybu. Učím na konzervatoři, jezdím na zájezdy po celé republice, hraji na několika scénách. I když v jedné roli sedím hodinu a půl na židli v roli stoleté ženy, je to ohromný výdej energie. Nemám pak sílu dělat pro sebe něco dalšího. I když samozřejmě vím, že by bylo dobré cvičit a posilovat…</p>
<p><strong>Jak přijímáte zvyšující se věk?</strong></p>
<p>Jedinou krizi jsem měla ve třiceti letech. Vypadala jsem dobře, hrála jsem naivky – tehdy jsem si říkala, že to brzy skončí a pak už budu stará a nebudu mít co hrát. Tenkrát se věk v naší profesi vnímal trochu jinak než dnes. Ve čtyřiceti přišel listopad 89, euforická doba, na to vzpomínám moc ráda. Padesátku jsem slavila po seriálu Život na zámku – tenkrát mi na oslavě zazpívala kapela Čechomor, která ve svých počátcích hrála v našem představení, byl to úžasný večírek. Když mi bylo sedmdesát, panoval lockdown. Potajmu jsem se s dětmi sešla a ty pro mě zorganizovaly sešlost, na kterou dorazily moje nejlepší kamarádky – herečky Dana Batulková, Naďa Konvalinková, Ingrid a Čirina, to bylo dojemné. Pracovně to ale bylo období půstu, hrát jsme nemohli a já učila on-line. Byly to časy jakéhosi vnitřního, intimního herectví. Taky jsem ale dostala zajímavé nabídky.<img id="AO_2914287" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" style="width: 439.2px;" title="Skrytý obsah 2914287" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Na covid tedy nevzpomínáte ve zlém? </strong></p>
<p>Vím, že se spousta lidí ocitla v úzkých, pro mnohé to bylo šílené. Na druhou stranu si myslím, že jsme se vrátili ke starým, dobrým hodnotám. Já sama jsem se nenudila. Našla jsem v pozůstalosti po tátovi další sešit jeho deníků – Zápisky z blázince (<em>z prvního sešitu vydala herečka v devadesátých letech knížku – pozn. autorky)</em>. Blížilo se sté výročí jeho narození, takže jsem chystala novou knížku. Se studenty jsme se scházeli přes počítač, pak v rouškách. Dostala jsem nabídku hrát monodrama ve Werichově vile o Chopinovi a Sandové Milostné preludium a vzápětí nabídku hrát stoletou sekretářku Goebbelse – Jeden německý život v Řeznické. Zkoušeli jsme v rouškách, hráli pak pro pár lidí. Když to vypadalo s divadlem bledě, v nadsázce jsem říkala, že budu hrát klidně třeba u sebe doma na zděném plotě. Hodně jsem tehdy taky žila i na Facebooku.</p>
<p><strong>O něm jste řekla, že je to váš dobrý kamarád. Sociální sítě vás baví?</strong></p>
<p>Povahou jsem katastrofistka, ale pořád se mi dějí groteskní věci. Vždycky se u toho sice přizabiju, ale je to legrační. A protože žiji sama, tak tím chci někoho pobavit, třeba i přátele na Facebooku. Tam se taky dozvím, co kdo dělá, jsem v kontaktu s těmi, které běžně nepotkávám.</p>
<p><img id="AO_2914288" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914288" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Věříte na ryzí přátelství mezi herečkami?</strong></p>
<p>Z branže moc ne. Přátelím se s produkční, kterou jsem poznala při natáčení Života na zámku. Teď jsem po čtyřiceti letech potkala svoji spolužačku z DAMU Evu Hudečkovou. Byla na mém představení a já pak na koncertě jejího muže, houslisty Václava Hudečka. Porozuměli jsme si stejně dobře jako kdysi. Cením si na ní toho, jak je férová. Běžné to zrovna není, přece jen mezi herečkami často panuje jistá řevnivost. </p>
<p><strong>Práce máte nad hlavu, nejvíc za celý život, čím se dobíjíte?</strong></p>
<p>Jsem hodně unavená. Práci mám naplánovanou už i na konec roku. Často nemívám ani víkend volný. Před těžkým představením navíc den dva dny trpím, jsem ve stresu, svazuje mě nervozita. S léty je to bohužel čím dál horší. Od pětašedesáti pociťuji, že potřebuji víc času na odpočinek, snažím se si ho dopřát. Jenže žiji v domě a tam je práce taky víc než dost.</p>
<p><strong>I u vás platí, že budete hrát, dokud vás nezastaví zásadní zdravotní potíže?</strong></p>
<p>Herec, který miluje svoje povolání, ten umře na jevišti. Takhle to mám postavené i já, bez práce bych žít nemohla. Je to poslání. Jsem šťastná, že to můžu dělat.</p>
<p><strong>Stíháte být vůbec babičkou? Kolik vnoučat už máte?</strong></p>
<p>Čtyři, je to krása. Zažívám časy jakéhosi naplnění, vnoučata mě dělají šťastnou. Když jsem měla sama děti, byla jsem moc mladá a pořád pracovala. Musela jsem, živila jsem rodinu. Tehdy jsem si říkala, že až budou vnoučata, budu se jim naplno věnovat. Jenže se to tak úplně nepovedlo. Po letech půstu mám zase moře práce. V létě s nimi ale jezdím na dovolenou – tedy i s jejich rodiči, sama bych s nimi asi zešílela. Dávají nám zabrat. Za velkou rodinu jsem vděčná, přece jen jsem vyrůstala jako jedináček a moje dětství ani mládí nebylo ideální. </p>
<p><strong>Máte na mysli to, že jste se hodně stěhovala a vztahy s tátou (<em>hercem Miroslavem Macháčkem – pozn. autorky)</em> nebyly zrovna ideální?</strong></p>
<p>Pendlovala jsem. Máma se dlouhodobě léčila s tuberkulózou a já hodně času strávila u babičky. Maminka mi chyběla, stýskalo se mi. Když byla zdravá, byla jsem s ní v Českých Budějovicích, později jsme kvůli pohostinským režiím mého otčíma pendlovali. Tu jsme bydleli v Uherském Hradišti, tu na Slovensku v Martině nebo v Bratislavě. Připadala jsem si ztracená, dělalo mi problém navazovat vztahy s lidmi. </p>
<p><img id="AO_2914289" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914289" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>A jak jste to měla s tátou?</strong></p>
<p>Byl hodně komplikovaný člověk. Já zase hodně svérázné, živé dítě. Když od nás tehdy dost brutálně odešel a odstěhoval se k mámině nejlepší kamarádce, moc jsme se nevídali. Jen občas si mě bral na víkendy, ale to mě nechával napospas babičce nebo své přítelkyni, protože jsem byla nesnesitelná. Víc vídat jsme se začali až za mých studií na DAMU. Stihli jsme si před jeho odchodem k sobě najít cestu. Nikdy jsem vůči němu nezahořkla, nemám to v povaze. Ale určitě víc jsem ho poznala až skrz jeho pozůstalost. </p>
<p><strong>Nelehké časy jste zažívala i ve vztazích s muži, že?</strong></p>
<p>Bohužel mi do nich hodně mluvila moje máma. První muž – otec syna Petra (<em>herec Petr Svojtka – pozn. autorky)</em> – později tragicky zemřel. Ani moje druhé manželství se nevyvedlo. Já i děti jsme si z těch časů odnesly spoustu šrámů. Ale teď je to mezi námi výtečné. Dcera je moje nejlepší kamarádka a se synem se chystám v červnu do Izraele, kam mě pozval. Všechny svátky a narozeniny jsme všichni spolu.</p>
<p><strong>Žijete ale léta sama. Zvykne si člověk, nebo vám někdy chybí parťák do nepohody?</strong></p>
<p>Vůbec ne, jsem moc ráda sama doma. V tichu. Čtu si nebo si maximálně pustím hudbu a jsem šťastná. Společenského ruchu mám kolem sebe dost v práci, doma si ráda vydechnu. Už vyhledávám samotu. </p>
<p><strong>Sama i cestujete, že? Jak to bylo tenkrát, když jste si nečekaně nadělila cestu na Bora Bora?</strong></p>
<p>Celý život jsem snila o cestě na Tahiti, ale vždycky mi to připadalo jako něco nedostupného. Pak jsem jednou spěchala za dětmi na večeři do restaurace a míjela jsem Čedok. Nevím, co mě vtáhlo dovnitř, ale vstoupila jsem a ptala se, jestli jezdí taky na Tahiti. Řekli, že ne, ale že jsou v kontaktu s jedním Čechem, který má na Bora Bora hotel. To mi cinklo v hlavě, že by to bylo fajn. Přece jen neumím pořádně žádnou řeč. Hned jsem požádala o rezervaci a odjela tam sama ve svých osmapadesáti na čtrnáct dní.</p>
<p><strong>Všechno ale neprobíhalo zrovna hladce…</strong></p>
<p>Tenkrát jsem neprožívala idylické období, přicházela jedna rána za druhou, potřebovala jsem zmizet. Takže jsem překonala i obavy z letu. Vybavila jsem se učebnicí francouzštiny pro samouky, sbalila si malý kufřík s kamerou, stativ a sešit na zapisování zážitků. Cesta byla dost dobrodružná. Ztratila jsem třeba palubní lístek a pak ho za pár hodin našla založený v knížce, nestihla jsem přestup ve Francii, nad Pacifikem jsme letěli ve vichřici. Stevardi už vzadu ze zoufalství kouřili trávu. Ráno nám servírovali zmrzlé croissanty, protože si mysleli, že už na snídani vůbec nedojde. Nakonec to bylo božské, nádherné, i když si pamatuji i na okamžik, kdy jsem se procházela lagunou a plakala. Přece jen jsem byla sama na druhém konci světa. Od té doby jezdím radši s dětmi. S nimi jsem navštívila Thajsko, Egypt, New York, Itálii a už pár let jezdíme společně na řeckou Ithaku. Na cesty do Vietnamu, Kambodže a do Japonska nás s dcerou dokonce doprovázel i můj druhý exmanžel. Abychom se nebály.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>5 věcí, které o Kateřině Macháčkové nevíte</strong></p>
<ul style="list-style-type: circle;">
<li><strong>Kdybych mohla, ráda bych se potkala s…</strong> Maminkou, abychom se rozloučily v dobrém.</li>
<li><strong>Ještě si chci splnit…</strong> Být co nejvíc s dětmi.</li>
<li><strong>Nejhezčí vzpomínka na mládí…</strong> První potlesk na jevišti, když mi bylo pět.</li>
<li><strong>Ze všech negativních vlastností mě na sobě štve hlavně…</strong> Udělám zbrklý krok vpřed (Střelec), pak krok zpět (ascendent Rak) a léta zkoumám, kde jsem udělala chybu, a vyčítám si to.</li>
<li><strong>Radost mi pokaždé spolehlivě udělá…</strong> Úsměv dětí, diváků, ale i spolucestujících v MHD, zvlášť v poslední době.</li>
</ul>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><img id="AO_2914290" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914290" src="" alt="Link" width="425" height="35" /><img id="AO_2914291" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914291" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>herec,Kateřina Macháčková,zámek,kniha,rozhovor,Miroslav Macháček,Divadelní fakulta Akademie múzických umění,divadlo,Divadlo Palace,Helen Mirrenová,Lenka Hatašová,poznámkový blok2023-07-17 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/748293/katerina-machackova-73-muze-ke-stesti-nepotrebuji.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory748293/8477227_.jpg8619
7482932Placený článek1,2,3,5,23,29,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appKateřina Macháčková (73): Muže ke štěstí nepotřebuji!12802023-07-17 16:00:12.97020200<p>Učitelka Králová ze Života na zámku nebo taky Hedvika Kuřátková, manželka kuchařského mistra rozpaků, vypadá desítky let stejně – a to úžasně! Po sedmdesátce navíc pracuje jako nikdy v životě. </p><p>Kdo si počká, ten se dočká. Na rozhovor s Kateřinou se rozhodně dlouhé týdny čekat vyplatilo. Naše setkání v potemnělé kavárně pražského Divadla Palace před otevíračkou bylo vřelé a moc milé. Protože tamní bar ještě nefungoval, nabídla mi herečka svoji minerálku. A taky se dovolila, jestli mi nebude vadit, když si během rozhovoru nasadí na ofinu natáčku. Hned po mně měl dorazit natáčet štáb České televize. A ona chtěla vypadat upraveně. </p>
<p><em><strong>VIDEO: Kateřina Macháčková o osamění a také o tom, proč se zdráhá mluvit o sexu.</strong></em></p>
<p><strong><img id="obj_8057128" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=8057128&resName=article&ts=1689499441947" alt="8057128:article:true:true:true" width="438" height="293" /></strong></p>
<p><strong>Svými vlasy mi připomínáte britskou filmovou hvězdu Helen Mirren, která nedbá na věk ani pravidla a hrdě nosí svoji dlouhou hřívu. Jen ji má tedy šedivou. Do toho byste vy jako letitá blondýnka nešla?</strong></p>
<p>Ne, ne. Moje vlasy mají podivnou barvu – částečně šedivou, částečně špinavou blond. V přirozeném stavu už léta nevypadají dobře. Musím je barvit. A dlouhé je nosím proto, že se mi v kratším střihu nešikovně vlní a každý pramen míří na jinou stranu. Delší vlasy jsou navíc pro divadlo lepší kvůli variabilitě. Helen Mirren se ale podle mě spíš podobám v tom, že ani ona, ani já nemáme žádnou plastiku. A obě na tom nehodláme nic měnit.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>Mini vizitka</strong></p>
<p>+ Narodila se 30. listopadu 1949 v Praze.</p>
<p>+ Otcem Kateřiny byl uznávaný herec a režisér Miroslav Macháček, matkou operní pěvkyně Věra Štiborová.</p>
<p>+ Na divadelním pódiu se objevila ještě jako předškolačka.</p>
<p> + Vystudovala herectví na DAMU.</p>
<p>+ Objevila se v seriálech Rozpaky kuchaře Svatopluka, Cirkus Humberto, Dynastie Nováků, Život na zámku.</p>
<p>+ Hraje v Divadle Palace, Divadle v Řeznické, jezdí na zájezdy po celé republice třeba s hrou Nejstarší řemeslo v produkci Michaely Dolinové. </p>
<p>+ Kromě hraní se věnuje i psaní, vydala knížky plné vzpomínek na svého otce pod názvem Zápisky z blázince, Téma Macháček, Útěk z ráje.</p>
<p>+ Byla dvakrát vdaná, má dvě děti – syna Petra Svojtku, divadelního režiséra, a dceru Helenu, vnučku spisovatelky Heleny Zmatlíkové a šéfredaktorku nakladatelství Artur. </p>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><strong>O tělo se ale asi starat musíte, když jste jako herečka pořád všem na očích, ne?</strong></p>
<p>Necvičím, takže nemám postavu jako Helena Vondráčková. Nechodím ani na omlazující terapie, žádné kosmetiky, masáže. Teprve nedávno jsem byla poprvé v lázních. Ne že bych po tom netoužila, ale já na tohle nemám čas. Jsem pořád v pohybu. Učím na konzervatoři, jezdím na zájezdy po celé republice, hraji na několika scénách. I když v jedné roli sedím hodinu a půl na židli v roli stoleté ženy, je to ohromný výdej energie. Nemám pak sílu dělat pro sebe něco dalšího. I když samozřejmě vím, že by bylo dobré cvičit a posilovat…</p>
<p><strong>Jak přijímáte zvyšující se věk?</strong></p>
<p>Jedinou krizi jsem měla ve třiceti letech. Vypadala jsem dobře, hrála jsem naivky – tehdy jsem si říkala, že to brzy skončí a pak už budu stará a nebudu mít co hrát. Tenkrát se věk v naší profesi vnímal trochu jinak než dnes. Ve čtyřiceti přišel listopad 89, euforická doba, na to vzpomínám moc ráda. Padesátku jsem slavila po seriálu Život na zámku – tenkrát mi na oslavě zazpívala kapela Čechomor, která ve svých počátcích hrála v našem představení, byl to úžasný večírek. Když mi bylo sedmdesát, panoval lockdown. Potajmu jsem se s dětmi sešla a ty pro mě zorganizovaly sešlost, na kterou dorazily moje nejlepší kamarádky – herečky Dana Batulková, Naďa Konvalinková, Ingrid a Čirina, to bylo dojemné. Pracovně to ale bylo období půstu, hrát jsme nemohli a já učila on-line. Byly to časy jakéhosi vnitřního, intimního herectví. Taky jsem ale dostala zajímavé nabídky.<img id="AO_2914287" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" style="width: 439.2px;" title="Skrytý obsah 2914287" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Na covid tedy nevzpomínáte ve zlém? </strong></p>
<p>Vím, že se spousta lidí ocitla v úzkých, pro mnohé to bylo šílené. Na druhou stranu si myslím, že jsme se vrátili ke starým, dobrým hodnotám. Já sama jsem se nenudila. Našla jsem v pozůstalosti po tátovi další sešit jeho deníků – Zápisky z blázince (<em>z prvního sešitu vydala herečka v devadesátých letech knížku – pozn. autorky)</em>. Blížilo se sté výročí jeho narození, takže jsem chystala novou knížku. Se studenty jsme se scházeli přes počítač, pak v rouškách. Dostala jsem nabídku hrát monodrama ve Werichově vile o Chopinovi a Sandové Milostné preludium a vzápětí nabídku hrát stoletou sekretářku Goebbelse – Jeden německý život v Řeznické. Zkoušeli jsme v rouškách, hráli pak pro pár lidí. Když to vypadalo s divadlem bledě, v nadsázce jsem říkala, že budu hrát klidně třeba u sebe doma na zděném plotě. Hodně jsem tehdy taky žila i na Facebooku.</p>
<p><strong>O něm jste řekla, že je to váš dobrý kamarád. Sociální sítě vás baví?</strong></p>
<p>Povahou jsem katastrofistka, ale pořád se mi dějí groteskní věci. Vždycky se u toho sice přizabiju, ale je to legrační. A protože žiji sama, tak tím chci někoho pobavit, třeba i přátele na Facebooku. Tam se taky dozvím, co kdo dělá, jsem v kontaktu s těmi, které běžně nepotkávám.</p>
<p><img id="AO_2914288" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914288" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Věříte na ryzí přátelství mezi herečkami?</strong></p>
<p>Z branže moc ne. Přátelím se s produkční, kterou jsem poznala při natáčení Života na zámku. Teď jsem po čtyřiceti letech potkala svoji spolužačku z DAMU Evu Hudečkovou. Byla na mém představení a já pak na koncertě jejího muže, houslisty Václava Hudečka. Porozuměli jsme si stejně dobře jako kdysi. Cením si na ní toho, jak je férová. Běžné to zrovna není, přece jen mezi herečkami často panuje jistá řevnivost. </p>
<p><strong>Práce máte nad hlavu, nejvíc za celý život, čím se dobíjíte?</strong></p>
<p>Jsem hodně unavená. Práci mám naplánovanou už i na konec roku. Často nemívám ani víkend volný. Před těžkým představením navíc den dva dny trpím, jsem ve stresu, svazuje mě nervozita. S léty je to bohužel čím dál horší. Od pětašedesáti pociťuji, že potřebuji víc času na odpočinek, snažím se si ho dopřát. Jenže žiji v domě a tam je práce taky víc než dost.</p>
<p><strong>I u vás platí, že budete hrát, dokud vás nezastaví zásadní zdravotní potíže?</strong></p>
<p>Herec, který miluje svoje povolání, ten umře na jevišti. Takhle to mám postavené i já, bez práce bych žít nemohla. Je to poslání. Jsem šťastná, že to můžu dělat.</p>
<p><strong>Stíháte být vůbec babičkou? Kolik vnoučat už máte?</strong></p>
<p>Čtyři, je to krása. Zažívám časy jakéhosi naplnění, vnoučata mě dělají šťastnou. Když jsem měla sama děti, byla jsem moc mladá a pořád pracovala. Musela jsem, živila jsem rodinu. Tehdy jsem si říkala, že až budou vnoučata, budu se jim naplno věnovat. Jenže se to tak úplně nepovedlo. Po letech půstu mám zase moře práce. V létě s nimi ale jezdím na dovolenou – tedy i s jejich rodiči, sama bych s nimi asi zešílela. Dávají nám zabrat. Za velkou rodinu jsem vděčná, přece jen jsem vyrůstala jako jedináček a moje dětství ani mládí nebylo ideální. </p>
<p><strong>Máte na mysli to, že jste se hodně stěhovala a vztahy s tátou (<em>hercem Miroslavem Macháčkem – pozn. autorky)</em> nebyly zrovna ideální?</strong></p>
<p>Pendlovala jsem. Máma se dlouhodobě léčila s tuberkulózou a já hodně času strávila u babičky. Maminka mi chyběla, stýskalo se mi. Když byla zdravá, byla jsem s ní v Českých Budějovicích, později jsme kvůli pohostinským režiím mého otčíma pendlovali. Tu jsme bydleli v Uherském Hradišti, tu na Slovensku v Martině nebo v Bratislavě. Připadala jsem si ztracená, dělalo mi problém navazovat vztahy s lidmi. </p>
<p><img id="AO_2914289" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914289" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>A jak jste to měla s tátou?</strong></p>
<p>Byl hodně komplikovaný člověk. Já zase hodně svérázné, živé dítě. Když od nás tehdy dost brutálně odešel a odstěhoval se k mámině nejlepší kamarádce, moc jsme se nevídali. Jen občas si mě bral na víkendy, ale to mě nechával napospas babičce nebo své přítelkyni, protože jsem byla nesnesitelná. Víc vídat jsme se začali až za mých studií na DAMU. Stihli jsme si před jeho odchodem k sobě najít cestu. Nikdy jsem vůči němu nezahořkla, nemám to v povaze. Ale určitě víc jsem ho poznala až skrz jeho pozůstalost. </p>
<p><strong>Nelehké časy jste zažívala i ve vztazích s muži, že?</strong></p>
<p>Bohužel mi do nich hodně mluvila moje máma. První muž – otec syna Petra (<em>herec Petr Svojtka – pozn. autorky)</em> – později tragicky zemřel. Ani moje druhé manželství se nevyvedlo. Já i děti jsme si z těch časů odnesly spoustu šrámů. Ale teď je to mezi námi výtečné. Dcera je moje nejlepší kamarádka a se synem se chystám v červnu do Izraele, kam mě pozval. Všechny svátky a narozeniny jsme všichni spolu.</p>
<p><strong>Žijete ale léta sama. Zvykne si člověk, nebo vám někdy chybí parťák do nepohody?</strong></p>
<p>Vůbec ne, jsem moc ráda sama doma. V tichu. Čtu si nebo si maximálně pustím hudbu a jsem šťastná. Společenského ruchu mám kolem sebe dost v práci, doma si ráda vydechnu. Už vyhledávám samotu. </p>
<p><strong>Sama i cestujete, že? Jak to bylo tenkrát, když jste si nečekaně nadělila cestu na Bora Bora?</strong></p>
<p>Celý život jsem snila o cestě na Tahiti, ale vždycky mi to připadalo jako něco nedostupného. Pak jsem jednou spěchala za dětmi na večeři do restaurace a míjela jsem Čedok. Nevím, co mě vtáhlo dovnitř, ale vstoupila jsem a ptala se, jestli jezdí taky na Tahiti. Řekli, že ne, ale že jsou v kontaktu s jedním Čechem, který má na Bora Bora hotel. To mi cinklo v hlavě, že by to bylo fajn. Přece jen neumím pořádně žádnou řeč. Hned jsem požádala o rezervaci a odjela tam sama ve svých osmapadesáti na čtrnáct dní.</p>
<p><strong>Všechno ale neprobíhalo zrovna hladce…</strong></p>
<p>Tenkrát jsem neprožívala idylické období, přicházela jedna rána za druhou, potřebovala jsem zmizet. Takže jsem překonala i obavy z letu. Vybavila jsem se učebnicí francouzštiny pro samouky, sbalila si malý kufřík s kamerou, stativ a sešit na zapisování zážitků. Cesta byla dost dobrodružná. Ztratila jsem třeba palubní lístek a pak ho za pár hodin našla založený v knížce, nestihla jsem přestup ve Francii, nad Pacifikem jsme letěli ve vichřici. Stevardi už vzadu ze zoufalství kouřili trávu. Ráno nám servírovali zmrzlé croissanty, protože si mysleli, že už na snídani vůbec nedojde. Nakonec to bylo božské, nádherné, i když si pamatuji i na okamžik, kdy jsem se procházela lagunou a plakala. Přece jen jsem byla sama na druhém konci světa. Od té doby jezdím radši s dětmi. S nimi jsem navštívila Thajsko, Egypt, New York, Itálii a už pár let jezdíme společně na řeckou Ithaku. Na cesty do Vietnamu, Kambodže a do Japonska nás s dcerou dokonce doprovázel i můj druhý exmanžel. Abychom se nebály.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>5 věcí, které o Kateřině Macháčkové nevíte</strong></p>
<ul style="list-style-type: circle;">
<li><strong>Kdybych mohla, ráda bych se potkala s…</strong> Maminkou, abychom se rozloučily v dobrém.</li>
<li><strong>Ještě si chci splnit…</strong> Být co nejvíc s dětmi.</li>
<li><strong>Nejhezčí vzpomínka na mládí…</strong> První potlesk na jevišti, když mi bylo pět.</li>
<li><strong>Ze všech negativních vlastností mě na sobě štve hlavně…</strong> Udělám zbrklý krok vpřed (Střelec), pak krok zpět (ascendent Rak) a léta zkoumám, kde jsem udělala chybu, a vyčítám si to.</li>
<li><strong>Radost mi pokaždé spolehlivě udělá…</strong> Úsměv dětí, diváků, ale i spolucestujících v MHD, zvlášť v poslední době.</li>
</ul>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><img id="AO_2914290" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914290" src="" alt="Link" width="425" height="35" /><img id="AO_2914291" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914291" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>herec,Kateřina Macháčková,zámek,kniha,rozhovor,Miroslav Macháček,Divadelní fakulta Akademie múzických umění,divadlo,Divadlo Palace,Helen Mirrenová,Lenka Hatašová,poznámkový blok2023-07-17 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/748293/katerina-machackova-73-muze-ke-stesti-nepotrebuji.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory748293/8477227_.jpg8619
7482932Placený článek1,2,3,5,23,29,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appKateřina Macháčková (73): Muže ke štěstí nepotřebuji!12802023-07-17 16:00:12.97020200<p>Učitelka Králová ze Života na zámku nebo taky Hedvika Kuřátková, manželka kuchařského mistra rozpaků, vypadá desítky let stejně – a to úžasně! Po sedmdesátce navíc pracuje jako nikdy v životě. </p><p>Kdo si počká, ten se dočká. Na rozhovor s Kateřinou se rozhodně dlouhé týdny čekat vyplatilo. Naše setkání v potemnělé kavárně pražského Divadla Palace před otevíračkou bylo vřelé a moc milé. Protože tamní bar ještě nefungoval, nabídla mi herečka svoji minerálku. A taky se dovolila, jestli mi nebude vadit, když si během rozhovoru nasadí na ofinu natáčku. Hned po mně měl dorazit natáčet štáb České televize. A ona chtěla vypadat upraveně. </p>
<p><em><strong>VIDEO: Kateřina Macháčková o osamění a také o tom, proč se zdráhá mluvit o sexu.</strong></em></p>
<p><strong><img id="obj_8057128" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=8057128&resName=article&ts=1689499441947" alt="8057128:article:true:true:true" width="438" height="293" /></strong></p>
<p><strong>Svými vlasy mi připomínáte britskou filmovou hvězdu Helen Mirren, která nedbá na věk ani pravidla a hrdě nosí svoji dlouhou hřívu. Jen ji má tedy šedivou. Do toho byste vy jako letitá blondýnka nešla?</strong></p>
<p>Ne, ne. Moje vlasy mají podivnou barvu – částečně šedivou, částečně špinavou blond. V přirozeném stavu už léta nevypadají dobře. Musím je barvit. A dlouhé je nosím proto, že se mi v kratším střihu nešikovně vlní a každý pramen míří na jinou stranu. Delší vlasy jsou navíc pro divadlo lepší kvůli variabilitě. Helen Mirren se ale podle mě spíš podobám v tom, že ani ona, ani já nemáme žádnou plastiku. A obě na tom nehodláme nic měnit.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>Mini vizitka</strong></p>
<p>+ Narodila se 30. listopadu 1949 v Praze.</p>
<p>+ Otcem Kateřiny byl uznávaný herec a režisér Miroslav Macháček, matkou operní pěvkyně Věra Štiborová.</p>
<p>+ Na divadelním pódiu se objevila ještě jako předškolačka.</p>
<p> + Vystudovala herectví na DAMU.</p>
<p>+ Objevila se v seriálech Rozpaky kuchaře Svatopluka, Cirkus Humberto, Dynastie Nováků, Život na zámku.</p>
<p>+ Hraje v Divadle Palace, Divadle v Řeznické, jezdí na zájezdy po celé republice třeba s hrou Nejstarší řemeslo v produkci Michaely Dolinové. </p>
<p>+ Kromě hraní se věnuje i psaní, vydala knížky plné vzpomínek na svého otce pod názvem Zápisky z blázince, Téma Macháček, Útěk z ráje.</p>
<p>+ Byla dvakrát vdaná, má dvě děti – syna Petra Svojtku, divadelního režiséra, a dceru Helenu, vnučku spisovatelky Heleny Zmatlíkové a šéfredaktorku nakladatelství Artur. </p>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><strong>O tělo se ale asi starat musíte, když jste jako herečka pořád všem na očích, ne?</strong></p>
<p>Necvičím, takže nemám postavu jako Helena Vondráčková. Nechodím ani na omlazující terapie, žádné kosmetiky, masáže. Teprve nedávno jsem byla poprvé v lázních. Ne že bych po tom netoužila, ale já na tohle nemám čas. Jsem pořád v pohybu. Učím na konzervatoři, jezdím na zájezdy po celé republice, hraji na několika scénách. I když v jedné roli sedím hodinu a půl na židli v roli stoleté ženy, je to ohromný výdej energie. Nemám pak sílu dělat pro sebe něco dalšího. I když samozřejmě vím, že by bylo dobré cvičit a posilovat…</p>
<p><strong>Jak přijímáte zvyšující se věk?</strong></p>
<p>Jedinou krizi jsem měla ve třiceti letech. Vypadala jsem dobře, hrála jsem naivky – tehdy jsem si říkala, že to brzy skončí a pak už budu stará a nebudu mít co hrát. Tenkrát se věk v naší profesi vnímal trochu jinak než dnes. Ve čtyřiceti přišel listopad 89, euforická doba, na to vzpomínám moc ráda. Padesátku jsem slavila po seriálu Život na zámku – tenkrát mi na oslavě zazpívala kapela Čechomor, která ve svých počátcích hrála v našem představení, byl to úžasný večírek. Když mi bylo sedmdesát, panoval lockdown. Potajmu jsem se s dětmi sešla a ty pro mě zorganizovaly sešlost, na kterou dorazily moje nejlepší kamarádky – herečky Dana Batulková, Naďa Konvalinková, Ingrid a Čirina, to bylo dojemné. Pracovně to ale bylo období půstu, hrát jsme nemohli a já učila on-line. Byly to časy jakéhosi vnitřního, intimního herectví. Taky jsem ale dostala zajímavé nabídky.<img id="AO_2914287" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" style="width: 439.2px;" title="Skrytý obsah 2914287" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Na covid tedy nevzpomínáte ve zlém? </strong></p>
<p>Vím, že se spousta lidí ocitla v úzkých, pro mnohé to bylo šílené. Na druhou stranu si myslím, že jsme se vrátili ke starým, dobrým hodnotám. Já sama jsem se nenudila. Našla jsem v pozůstalosti po tátovi další sešit jeho deníků – Zápisky z blázince (<em>z prvního sešitu vydala herečka v devadesátých letech knížku – pozn. autorky)</em>. Blížilo se sté výročí jeho narození, takže jsem chystala novou knížku. Se studenty jsme se scházeli přes počítač, pak v rouškách. Dostala jsem nabídku hrát monodrama ve Werichově vile o Chopinovi a Sandové Milostné preludium a vzápětí nabídku hrát stoletou sekretářku Goebbelse – Jeden německý život v Řeznické. Zkoušeli jsme v rouškách, hráli pak pro pár lidí. Když to vypadalo s divadlem bledě, v nadsázce jsem říkala, že budu hrát klidně třeba u sebe doma na zděném plotě. Hodně jsem tehdy taky žila i na Facebooku.</p>
<p><strong>O něm jste řekla, že je to váš dobrý kamarád. Sociální sítě vás baví?</strong></p>
<p>Povahou jsem katastrofistka, ale pořád se mi dějí groteskní věci. Vždycky se u toho sice přizabiju, ale je to legrační. A protože žiji sama, tak tím chci někoho pobavit, třeba i přátele na Facebooku. Tam se taky dozvím, co kdo dělá, jsem v kontaktu s těmi, které běžně nepotkávám.</p>
<p><img id="AO_2914288" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914288" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Věříte na ryzí přátelství mezi herečkami?</strong></p>
<p>Z branže moc ne. Přátelím se s produkční, kterou jsem poznala při natáčení Života na zámku. Teď jsem po čtyřiceti letech potkala svoji spolužačku z DAMU Evu Hudečkovou. Byla na mém představení a já pak na koncertě jejího muže, houslisty Václava Hudečka. Porozuměli jsme si stejně dobře jako kdysi. Cením si na ní toho, jak je férová. Běžné to zrovna není, přece jen mezi herečkami často panuje jistá řevnivost. </p>
<p><strong>Práce máte nad hlavu, nejvíc za celý život, čím se dobíjíte?</strong></p>
<p>Jsem hodně unavená. Práci mám naplánovanou už i na konec roku. Často nemívám ani víkend volný. Před těžkým představením navíc den dva dny trpím, jsem ve stresu, svazuje mě nervozita. S léty je to bohužel čím dál horší. Od pětašedesáti pociťuji, že potřebuji víc času na odpočinek, snažím se si ho dopřát. Jenže žiji v domě a tam je práce taky víc než dost.</p>
<p><strong>I u vás platí, že budete hrát, dokud vás nezastaví zásadní zdravotní potíže?</strong></p>
<p>Herec, který miluje svoje povolání, ten umře na jevišti. Takhle to mám postavené i já, bez práce bych žít nemohla. Je to poslání. Jsem šťastná, že to můžu dělat.</p>
<p><strong>Stíháte být vůbec babičkou? Kolik vnoučat už máte?</strong></p>
<p>Čtyři, je to krása. Zažívám časy jakéhosi naplnění, vnoučata mě dělají šťastnou. Když jsem měla sama děti, byla jsem moc mladá a pořád pracovala. Musela jsem, živila jsem rodinu. Tehdy jsem si říkala, že až budou vnoučata, budu se jim naplno věnovat. Jenže se to tak úplně nepovedlo. Po letech půstu mám zase moře práce. V létě s nimi ale jezdím na dovolenou – tedy i s jejich rodiči, sama bych s nimi asi zešílela. Dávají nám zabrat. Za velkou rodinu jsem vděčná, přece jen jsem vyrůstala jako jedináček a moje dětství ani mládí nebylo ideální. </p>
<p><strong>Máte na mysli to, že jste se hodně stěhovala a vztahy s tátou (<em>hercem Miroslavem Macháčkem – pozn. autorky)</em> nebyly zrovna ideální?</strong></p>
<p>Pendlovala jsem. Máma se dlouhodobě léčila s tuberkulózou a já hodně času strávila u babičky. Maminka mi chyběla, stýskalo se mi. Když byla zdravá, byla jsem s ní v Českých Budějovicích, později jsme kvůli pohostinským režiím mého otčíma pendlovali. Tu jsme bydleli v Uherském Hradišti, tu na Slovensku v Martině nebo v Bratislavě. Připadala jsem si ztracená, dělalo mi problém navazovat vztahy s lidmi. </p>
<p><img id="AO_2914289" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914289" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>A jak jste to měla s tátou?</strong></p>
<p>Byl hodně komplikovaný člověk. Já zase hodně svérázné, živé dítě. Když od nás tehdy dost brutálně odešel a odstěhoval se k mámině nejlepší kamarádce, moc jsme se nevídali. Jen občas si mě bral na víkendy, ale to mě nechával napospas babičce nebo své přítelkyni, protože jsem byla nesnesitelná. Víc vídat jsme se začali až za mých studií na DAMU. Stihli jsme si před jeho odchodem k sobě najít cestu. Nikdy jsem vůči němu nezahořkla, nemám to v povaze. Ale určitě víc jsem ho poznala až skrz jeho pozůstalost. </p>
<p><strong>Nelehké časy jste zažívala i ve vztazích s muži, že?</strong></p>
<p>Bohužel mi do nich hodně mluvila moje máma. První muž – otec syna Petra (<em>herec Petr Svojtka – pozn. autorky)</em> – později tragicky zemřel. Ani moje druhé manželství se nevyvedlo. Já i děti jsme si z těch časů odnesly spoustu šrámů. Ale teď je to mezi námi výtečné. Dcera je moje nejlepší kamarádka a se synem se chystám v červnu do Izraele, kam mě pozval. Všechny svátky a narozeniny jsme všichni spolu.</p>
<p><strong>Žijete ale léta sama. Zvykne si člověk, nebo vám někdy chybí parťák do nepohody?</strong></p>
<p>Vůbec ne, jsem moc ráda sama doma. V tichu. Čtu si nebo si maximálně pustím hudbu a jsem šťastná. Společenského ruchu mám kolem sebe dost v práci, doma si ráda vydechnu. Už vyhledávám samotu. </p>
<p><strong>Sama i cestujete, že? Jak to bylo tenkrát, když jste si nečekaně nadělila cestu na Bora Bora?</strong></p>
<p>Celý život jsem snila o cestě na Tahiti, ale vždycky mi to připadalo jako něco nedostupného. Pak jsem jednou spěchala za dětmi na večeři do restaurace a míjela jsem Čedok. Nevím, co mě vtáhlo dovnitř, ale vstoupila jsem a ptala se, jestli jezdí taky na Tahiti. Řekli, že ne, ale že jsou v kontaktu s jedním Čechem, který má na Bora Bora hotel. To mi cinklo v hlavě, že by to bylo fajn. Přece jen neumím pořádně žádnou řeč. Hned jsem požádala o rezervaci a odjela tam sama ve svých osmapadesáti na čtrnáct dní.</p>
<p><strong>Všechno ale neprobíhalo zrovna hladce…</strong></p>
<p>Tenkrát jsem neprožívala idylické období, přicházela jedna rána za druhou, potřebovala jsem zmizet. Takže jsem překonala i obavy z letu. Vybavila jsem se učebnicí francouzštiny pro samouky, sbalila si malý kufřík s kamerou, stativ a sešit na zapisování zážitků. Cesta byla dost dobrodružná. Ztratila jsem třeba palubní lístek a pak ho za pár hodin našla založený v knížce, nestihla jsem přestup ve Francii, nad Pacifikem jsme letěli ve vichřici. Stevardi už vzadu ze zoufalství kouřili trávu. Ráno nám servírovali zmrzlé croissanty, protože si mysleli, že už na snídani vůbec nedojde. Nakonec to bylo božské, nádherné, i když si pamatuji i na okamžik, kdy jsem se procházela lagunou a plakala. Přece jen jsem byla sama na druhém konci světa. Od té doby jezdím radši s dětmi. S nimi jsem navštívila Thajsko, Egypt, New York, Itálii a už pár let jezdíme společně na řeckou Ithaku. Na cesty do Vietnamu, Kambodže a do Japonska nás s dcerou dokonce doprovázel i můj druhý exmanžel. Abychom se nebály.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>5 věcí, které o Kateřině Macháčkové nevíte</strong></p>
<ul style="list-style-type: circle;">
<li><strong>Kdybych mohla, ráda bych se potkala s…</strong> Maminkou, abychom se rozloučily v dobrém.</li>
<li><strong>Ještě si chci splnit…</strong> Být co nejvíc s dětmi.</li>
<li><strong>Nejhezčí vzpomínka na mládí…</strong> První potlesk na jevišti, když mi bylo pět.</li>
<li><strong>Ze všech negativních vlastností mě na sobě štve hlavně…</strong> Udělám zbrklý krok vpřed (Střelec), pak krok zpět (ascendent Rak) a léta zkoumám, kde jsem udělala chybu, a vyčítám si to.</li>
<li><strong>Radost mi pokaždé spolehlivě udělá…</strong> Úsměv dětí, diváků, ale i spolucestujících v MHD, zvlášť v poslední době.</li>
</ul>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><img id="AO_2914290" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914290" src="" alt="Link" width="425" height="35" /><img id="AO_2914291" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914291" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>herec,Kateřina Macháčková,zámek,kniha,rozhovor,Miroslav Macháček,Divadelní fakulta Akademie múzických umění,divadlo,Divadlo Palace,Helen Mirrenová,Lenka Hatašová,poznámkový blok2023-07-17 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/748293/katerina-machackova-73-muze-ke-stesti-nepotrebuji.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory748293/8477227_.jpg8619
7482932Placený článek1,2,3,5,23,29,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appKateřina Macháčková (73): Muže ke štěstí nepotřebuji!12802023-07-17 16:00:12.97020200<p>Učitelka Králová ze Života na zámku nebo taky Hedvika Kuřátková, manželka kuchařského mistra rozpaků, vypadá desítky let stejně – a to úžasně! Po sedmdesátce navíc pracuje jako nikdy v životě. </p><p>Kdo si počká, ten se dočká. Na rozhovor s Kateřinou se rozhodně dlouhé týdny čekat vyplatilo. Naše setkání v potemnělé kavárně pražského Divadla Palace před otevíračkou bylo vřelé a moc milé. Protože tamní bar ještě nefungoval, nabídla mi herečka svoji minerálku. A taky se dovolila, jestli mi nebude vadit, když si během rozhovoru nasadí na ofinu natáčku. Hned po mně měl dorazit natáčet štáb České televize. A ona chtěla vypadat upraveně. </p>
<p><em><strong>VIDEO: Kateřina Macháčková o osamění a také o tom, proč se zdráhá mluvit o sexu.</strong></em></p>
<p><strong><img id="obj_8057128" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=8057128&resName=article&ts=1689499441947" alt="8057128:article:true:true:true" width="438" height="293" /></strong></p>
<p><strong>Svými vlasy mi připomínáte britskou filmovou hvězdu Helen Mirren, která nedbá na věk ani pravidla a hrdě nosí svoji dlouhou hřívu. Jen ji má tedy šedivou. Do toho byste vy jako letitá blondýnka nešla?</strong></p>
<p>Ne, ne. Moje vlasy mají podivnou barvu – částečně šedivou, částečně špinavou blond. V přirozeném stavu už léta nevypadají dobře. Musím je barvit. A dlouhé je nosím proto, že se mi v kratším střihu nešikovně vlní a každý pramen míří na jinou stranu. Delší vlasy jsou navíc pro divadlo lepší kvůli variabilitě. Helen Mirren se ale podle mě spíš podobám v tom, že ani ona, ani já nemáme žádnou plastiku. A obě na tom nehodláme nic měnit.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>Mini vizitka</strong></p>
<p>+ Narodila se 30. listopadu 1949 v Praze.</p>
<p>+ Otcem Kateřiny byl uznávaný herec a režisér Miroslav Macháček, matkou operní pěvkyně Věra Štiborová.</p>
<p>+ Na divadelním pódiu se objevila ještě jako předškolačka.</p>
<p> + Vystudovala herectví na DAMU.</p>
<p>+ Objevila se v seriálech Rozpaky kuchaře Svatopluka, Cirkus Humberto, Dynastie Nováků, Život na zámku.</p>
<p>+ Hraje v Divadle Palace, Divadle v Řeznické, jezdí na zájezdy po celé republice třeba s hrou Nejstarší řemeslo v produkci Michaely Dolinové. </p>
<p>+ Kromě hraní se věnuje i psaní, vydala knížky plné vzpomínek na svého otce pod názvem Zápisky z blázince, Téma Macháček, Útěk z ráje.</p>
<p>+ Byla dvakrát vdaná, má dvě děti – syna Petra Svojtku, divadelního režiséra, a dceru Helenu, vnučku spisovatelky Heleny Zmatlíkové a šéfredaktorku nakladatelství Artur. </p>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><strong>O tělo se ale asi starat musíte, když jste jako herečka pořád všem na očích, ne?</strong></p>
<p>Necvičím, takže nemám postavu jako Helena Vondráčková. Nechodím ani na omlazující terapie, žádné kosmetiky, masáže. Teprve nedávno jsem byla poprvé v lázních. Ne že bych po tom netoužila, ale já na tohle nemám čas. Jsem pořád v pohybu. Učím na konzervatoři, jezdím na zájezdy po celé republice, hraji na několika scénách. I když v jedné roli sedím hodinu a půl na židli v roli stoleté ženy, je to ohromný výdej energie. Nemám pak sílu dělat pro sebe něco dalšího. I když samozřejmě vím, že by bylo dobré cvičit a posilovat…</p>
<p><strong>Jak přijímáte zvyšující se věk?</strong></p>
<p>Jedinou krizi jsem měla ve třiceti letech. Vypadala jsem dobře, hrála jsem naivky – tehdy jsem si říkala, že to brzy skončí a pak už budu stará a nebudu mít co hrát. Tenkrát se věk v naší profesi vnímal trochu jinak než dnes. Ve čtyřiceti přišel listopad 89, euforická doba, na to vzpomínám moc ráda. Padesátku jsem slavila po seriálu Život na zámku – tenkrát mi na oslavě zazpívala kapela Čechomor, která ve svých počátcích hrála v našem představení, byl to úžasný večírek. Když mi bylo sedmdesát, panoval lockdown. Potajmu jsem se s dětmi sešla a ty pro mě zorganizovaly sešlost, na kterou dorazily moje nejlepší kamarádky – herečky Dana Batulková, Naďa Konvalinková, Ingrid a Čirina, to bylo dojemné. Pracovně to ale bylo období půstu, hrát jsme nemohli a já učila on-line. Byly to časy jakéhosi vnitřního, intimního herectví. Taky jsem ale dostala zajímavé nabídky.<img id="AO_2914287" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" style="width: 439.2px;" title="Skrytý obsah 2914287" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Na covid tedy nevzpomínáte ve zlém? </strong></p>
<p>Vím, že se spousta lidí ocitla v úzkých, pro mnohé to bylo šílené. Na druhou stranu si myslím, že jsme se vrátili ke starým, dobrým hodnotám. Já sama jsem se nenudila. Našla jsem v pozůstalosti po tátovi další sešit jeho deníků – Zápisky z blázince (<em>z prvního sešitu vydala herečka v devadesátých letech knížku – pozn. autorky)</em>. Blížilo se sté výročí jeho narození, takže jsem chystala novou knížku. Se studenty jsme se scházeli přes počítač, pak v rouškách. Dostala jsem nabídku hrát monodrama ve Werichově vile o Chopinovi a Sandové Milostné preludium a vzápětí nabídku hrát stoletou sekretářku Goebbelse – Jeden německý život v Řeznické. Zkoušeli jsme v rouškách, hráli pak pro pár lidí. Když to vypadalo s divadlem bledě, v nadsázce jsem říkala, že budu hrát klidně třeba u sebe doma na zděném plotě. Hodně jsem tehdy taky žila i na Facebooku.</p>
<p><strong>O něm jste řekla, že je to váš dobrý kamarád. Sociální sítě vás baví?</strong></p>
<p>Povahou jsem katastrofistka, ale pořád se mi dějí groteskní věci. Vždycky se u toho sice přizabiju, ale je to legrační. A protože žiji sama, tak tím chci někoho pobavit, třeba i přátele na Facebooku. Tam se taky dozvím, co kdo dělá, jsem v kontaktu s těmi, které běžně nepotkávám.</p>
<p><img id="AO_2914288" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914288" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Věříte na ryzí přátelství mezi herečkami?</strong></p>
<p>Z branže moc ne. Přátelím se s produkční, kterou jsem poznala při natáčení Života na zámku. Teď jsem po čtyřiceti letech potkala svoji spolužačku z DAMU Evu Hudečkovou. Byla na mém představení a já pak na koncertě jejího muže, houslisty Václava Hudečka. Porozuměli jsme si stejně dobře jako kdysi. Cením si na ní toho, jak je férová. Běžné to zrovna není, přece jen mezi herečkami často panuje jistá řevnivost. </p>
<p><strong>Práce máte nad hlavu, nejvíc za celý život, čím se dobíjíte?</strong></p>
<p>Jsem hodně unavená. Práci mám naplánovanou už i na konec roku. Často nemívám ani víkend volný. Před těžkým představením navíc den dva dny trpím, jsem ve stresu, svazuje mě nervozita. S léty je to bohužel čím dál horší. Od pětašedesáti pociťuji, že potřebuji víc času na odpočinek, snažím se si ho dopřát. Jenže žiji v domě a tam je práce taky víc než dost.</p>
<p><strong>I u vás platí, že budete hrát, dokud vás nezastaví zásadní zdravotní potíže?</strong></p>
<p>Herec, který miluje svoje povolání, ten umře na jevišti. Takhle to mám postavené i já, bez práce bych žít nemohla. Je to poslání. Jsem šťastná, že to můžu dělat.</p>
<p><strong>Stíháte být vůbec babičkou? Kolik vnoučat už máte?</strong></p>
<p>Čtyři, je to krása. Zažívám časy jakéhosi naplnění, vnoučata mě dělají šťastnou. Když jsem měla sama děti, byla jsem moc mladá a pořád pracovala. Musela jsem, živila jsem rodinu. Tehdy jsem si říkala, že až budou vnoučata, budu se jim naplno věnovat. Jenže se to tak úplně nepovedlo. Po letech půstu mám zase moře práce. V létě s nimi ale jezdím na dovolenou – tedy i s jejich rodiči, sama bych s nimi asi zešílela. Dávají nám zabrat. Za velkou rodinu jsem vděčná, přece jen jsem vyrůstala jako jedináček a moje dětství ani mládí nebylo ideální. </p>
<p><strong>Máte na mysli to, že jste se hodně stěhovala a vztahy s tátou (<em>hercem Miroslavem Macháčkem – pozn. autorky)</em> nebyly zrovna ideální?</strong></p>
<p>Pendlovala jsem. Máma se dlouhodobě léčila s tuberkulózou a já hodně času strávila u babičky. Maminka mi chyběla, stýskalo se mi. Když byla zdravá, byla jsem s ní v Českých Budějovicích, později jsme kvůli pohostinským režiím mého otčíma pendlovali. Tu jsme bydleli v Uherském Hradišti, tu na Slovensku v Martině nebo v Bratislavě. Připadala jsem si ztracená, dělalo mi problém navazovat vztahy s lidmi. </p>
<p><img id="AO_2914289" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914289" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>A jak jste to měla s tátou?</strong></p>
<p>Byl hodně komplikovaný člověk. Já zase hodně svérázné, živé dítě. Když od nás tehdy dost brutálně odešel a odstěhoval se k mámině nejlepší kamarádce, moc jsme se nevídali. Jen občas si mě bral na víkendy, ale to mě nechával napospas babičce nebo své přítelkyni, protože jsem byla nesnesitelná. Víc vídat jsme se začali až za mých studií na DAMU. Stihli jsme si před jeho odchodem k sobě najít cestu. Nikdy jsem vůči němu nezahořkla, nemám to v povaze. Ale určitě víc jsem ho poznala až skrz jeho pozůstalost. </p>
<p><strong>Nelehké časy jste zažívala i ve vztazích s muži, že?</strong></p>
<p>Bohužel mi do nich hodně mluvila moje máma. První muž – otec syna Petra (<em>herec Petr Svojtka – pozn. autorky)</em> – později tragicky zemřel. Ani moje druhé manželství se nevyvedlo. Já i děti jsme si z těch časů odnesly spoustu šrámů. Ale teď je to mezi námi výtečné. Dcera je moje nejlepší kamarádka a se synem se chystám v červnu do Izraele, kam mě pozval. Všechny svátky a narozeniny jsme všichni spolu.</p>
<p><strong>Žijete ale léta sama. Zvykne si člověk, nebo vám někdy chybí parťák do nepohody?</strong></p>
<p>Vůbec ne, jsem moc ráda sama doma. V tichu. Čtu si nebo si maximálně pustím hudbu a jsem šťastná. Společenského ruchu mám kolem sebe dost v práci, doma si ráda vydechnu. Už vyhledávám samotu. </p>
<p><strong>Sama i cestujete, že? Jak to bylo tenkrát, když jste si nečekaně nadělila cestu na Bora Bora?</strong></p>
<p>Celý život jsem snila o cestě na Tahiti, ale vždycky mi to připadalo jako něco nedostupného. Pak jsem jednou spěchala za dětmi na večeři do restaurace a míjela jsem Čedok. Nevím, co mě vtáhlo dovnitř, ale vstoupila jsem a ptala se, jestli jezdí taky na Tahiti. Řekli, že ne, ale že jsou v kontaktu s jedním Čechem, který má na Bora Bora hotel. To mi cinklo v hlavě, že by to bylo fajn. Přece jen neumím pořádně žádnou řeč. Hned jsem požádala o rezervaci a odjela tam sama ve svých osmapadesáti na čtrnáct dní.</p>
<p><strong>Všechno ale neprobíhalo zrovna hladce…</strong></p>
<p>Tenkrát jsem neprožívala idylické období, přicházela jedna rána za druhou, potřebovala jsem zmizet. Takže jsem překonala i obavy z letu. Vybavila jsem se učebnicí francouzštiny pro samouky, sbalila si malý kufřík s kamerou, stativ a sešit na zapisování zážitků. Cesta byla dost dobrodružná. Ztratila jsem třeba palubní lístek a pak ho za pár hodin našla založený v knížce, nestihla jsem přestup ve Francii, nad Pacifikem jsme letěli ve vichřici. Stevardi už vzadu ze zoufalství kouřili trávu. Ráno nám servírovali zmrzlé croissanty, protože si mysleli, že už na snídani vůbec nedojde. Nakonec to bylo božské, nádherné, i když si pamatuji i na okamžik, kdy jsem se procházela lagunou a plakala. Přece jen jsem byla sama na druhém konci světa. Od té doby jezdím radši s dětmi. S nimi jsem navštívila Thajsko, Egypt, New York, Itálii a už pár let jezdíme společně na řeckou Ithaku. Na cesty do Vietnamu, Kambodže a do Japonska nás s dcerou dokonce doprovázel i můj druhý exmanžel. Abychom se nebály.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>5 věcí, které o Kateřině Macháčkové nevíte</strong></p>
<ul style="list-style-type: circle;">
<li><strong>Kdybych mohla, ráda bych se potkala s…</strong> Maminkou, abychom se rozloučily v dobrém.</li>
<li><strong>Ještě si chci splnit…</strong> Být co nejvíc s dětmi.</li>
<li><strong>Nejhezčí vzpomínka na mládí…</strong> První potlesk na jevišti, když mi bylo pět.</li>
<li><strong>Ze všech negativních vlastností mě na sobě štve hlavně…</strong> Udělám zbrklý krok vpřed (Střelec), pak krok zpět (ascendent Rak) a léta zkoumám, kde jsem udělala chybu, a vyčítám si to.</li>
<li><strong>Radost mi pokaždé spolehlivě udělá…</strong> Úsměv dětí, diváků, ale i spolucestujících v MHD, zvlášť v poslední době.</li>
</ul>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><img id="AO_2914290" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914290" src="" alt="Link" width="425" height="35" /><img id="AO_2914291" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914291" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>herec,Kateřina Macháčková,zámek,kniha,rozhovor,Miroslav Macháček,Divadelní fakulta Akademie múzických umění,divadlo,Divadlo Palace,Helen Mirrenová,Lenka Hatašová,poznámkový blok2023-07-17 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/748293/katerina-machackova-73-muze-ke-stesti-nepotrebuji.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory748293/8477227_.jpg8619
7482932Placený článek1,2,3,5,23,29,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appKateřina Macháčková (73): Muže ke štěstí nepotřebuji!12802023-07-17 16:00:12.97020200<p>Učitelka Králová ze Života na zámku nebo taky Hedvika Kuřátková, manželka kuchařského mistra rozpaků, vypadá desítky let stejně – a to úžasně! Po sedmdesátce navíc pracuje jako nikdy v životě. </p><p>Kdo si počká, ten se dočká. Na rozhovor s Kateřinou se rozhodně dlouhé týdny čekat vyplatilo. Naše setkání v potemnělé kavárně pražského Divadla Palace před otevíračkou bylo vřelé a moc milé. Protože tamní bar ještě nefungoval, nabídla mi herečka svoji minerálku. A taky se dovolila, jestli mi nebude vadit, když si během rozhovoru nasadí na ofinu natáčku. Hned po mně měl dorazit natáčet štáb České televize. A ona chtěla vypadat upraveně. </p>
<p><em><strong>VIDEO: Kateřina Macháčková o osamění a také o tom, proč se zdráhá mluvit o sexu.</strong></em></p>
<p><strong><img id="obj_8057128" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=8057128&resName=article&ts=1689499441947" alt="8057128:article:true:true:true" width="438" height="293" /></strong></p>
<p><strong>Svými vlasy mi připomínáte britskou filmovou hvězdu Helen Mirren, která nedbá na věk ani pravidla a hrdě nosí svoji dlouhou hřívu. Jen ji má tedy šedivou. Do toho byste vy jako letitá blondýnka nešla?</strong></p>
<p>Ne, ne. Moje vlasy mají podivnou barvu – částečně šedivou, částečně špinavou blond. V přirozeném stavu už léta nevypadají dobře. Musím je barvit. A dlouhé je nosím proto, že se mi v kratším střihu nešikovně vlní a každý pramen míří na jinou stranu. Delší vlasy jsou navíc pro divadlo lepší kvůli variabilitě. Helen Mirren se ale podle mě spíš podobám v tom, že ani ona, ani já nemáme žádnou plastiku. A obě na tom nehodláme nic měnit.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>Mini vizitka</strong></p>
<p>+ Narodila se 30. listopadu 1949 v Praze.</p>
<p>+ Otcem Kateřiny byl uznávaný herec a režisér Miroslav Macháček, matkou operní pěvkyně Věra Štiborová.</p>
<p>+ Na divadelním pódiu se objevila ještě jako předškolačka.</p>
<p> + Vystudovala herectví na DAMU.</p>
<p>+ Objevila se v seriálech Rozpaky kuchaře Svatopluka, Cirkus Humberto, Dynastie Nováků, Život na zámku.</p>
<p>+ Hraje v Divadle Palace, Divadle v Řeznické, jezdí na zájezdy po celé republice třeba s hrou Nejstarší řemeslo v produkci Michaely Dolinové. </p>
<p>+ Kromě hraní se věnuje i psaní, vydala knížky plné vzpomínek na svého otce pod názvem Zápisky z blázince, Téma Macháček, Útěk z ráje.</p>
<p>+ Byla dvakrát vdaná, má dvě děti – syna Petra Svojtku, divadelního režiséra, a dceru Helenu, vnučku spisovatelky Heleny Zmatlíkové a šéfredaktorku nakladatelství Artur. </p>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><strong>O tělo se ale asi starat musíte, když jste jako herečka pořád všem na očích, ne?</strong></p>
<p>Necvičím, takže nemám postavu jako Helena Vondráčková. Nechodím ani na omlazující terapie, žádné kosmetiky, masáže. Teprve nedávno jsem byla poprvé v lázních. Ne že bych po tom netoužila, ale já na tohle nemám čas. Jsem pořád v pohybu. Učím na konzervatoři, jezdím na zájezdy po celé republice, hraji na několika scénách. I když v jedné roli sedím hodinu a půl na židli v roli stoleté ženy, je to ohromný výdej energie. Nemám pak sílu dělat pro sebe něco dalšího. I když samozřejmě vím, že by bylo dobré cvičit a posilovat…</p>
<p><strong>Jak přijímáte zvyšující se věk?</strong></p>
<p>Jedinou krizi jsem měla ve třiceti letech. Vypadala jsem dobře, hrála jsem naivky – tehdy jsem si říkala, že to brzy skončí a pak už budu stará a nebudu mít co hrát. Tenkrát se věk v naší profesi vnímal trochu jinak než dnes. Ve čtyřiceti přišel listopad 89, euforická doba, na to vzpomínám moc ráda. Padesátku jsem slavila po seriálu Život na zámku – tenkrát mi na oslavě zazpívala kapela Čechomor, která ve svých počátcích hrála v našem představení, byl to úžasný večírek. Když mi bylo sedmdesát, panoval lockdown. Potajmu jsem se s dětmi sešla a ty pro mě zorganizovaly sešlost, na kterou dorazily moje nejlepší kamarádky – herečky Dana Batulková, Naďa Konvalinková, Ingrid a Čirina, to bylo dojemné. Pracovně to ale bylo období půstu, hrát jsme nemohli a já učila on-line. Byly to časy jakéhosi vnitřního, intimního herectví. Taky jsem ale dostala zajímavé nabídky.<img id="AO_2914287" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" style="width: 439.2px;" title="Skrytý obsah 2914287" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Na covid tedy nevzpomínáte ve zlém? </strong></p>
<p>Vím, že se spousta lidí ocitla v úzkých, pro mnohé to bylo šílené. Na druhou stranu si myslím, že jsme se vrátili ke starým, dobrým hodnotám. Já sama jsem se nenudila. Našla jsem v pozůstalosti po tátovi další sešit jeho deníků – Zápisky z blázince (<em>z prvního sešitu vydala herečka v devadesátých letech knížku – pozn. autorky)</em>. Blížilo se sté výročí jeho narození, takže jsem chystala novou knížku. Se studenty jsme se scházeli přes počítač, pak v rouškách. Dostala jsem nabídku hrát monodrama ve Werichově vile o Chopinovi a Sandové Milostné preludium a vzápětí nabídku hrát stoletou sekretářku Goebbelse – Jeden německý život v Řeznické. Zkoušeli jsme v rouškách, hráli pak pro pár lidí. Když to vypadalo s divadlem bledě, v nadsázce jsem říkala, že budu hrát klidně třeba u sebe doma na zděném plotě. Hodně jsem tehdy taky žila i na Facebooku.</p>
<p><strong>O něm jste řekla, že je to váš dobrý kamarád. Sociální sítě vás baví?</strong></p>
<p>Povahou jsem katastrofistka, ale pořád se mi dějí groteskní věci. Vždycky se u toho sice přizabiju, ale je to legrační. A protože žiji sama, tak tím chci někoho pobavit, třeba i přátele na Facebooku. Tam se taky dozvím, co kdo dělá, jsem v kontaktu s těmi, které běžně nepotkávám.</p>
<p><img id="AO_2914288" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914288" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Věříte na ryzí přátelství mezi herečkami?</strong></p>
<p>Z branže moc ne. Přátelím se s produkční, kterou jsem poznala při natáčení Života na zámku. Teď jsem po čtyřiceti letech potkala svoji spolužačku z DAMU Evu Hudečkovou. Byla na mém představení a já pak na koncertě jejího muže, houslisty Václava Hudečka. Porozuměli jsme si stejně dobře jako kdysi. Cením si na ní toho, jak je férová. Běžné to zrovna není, přece jen mezi herečkami často panuje jistá řevnivost. </p>
<p><strong>Práce máte nad hlavu, nejvíc za celý život, čím se dobíjíte?</strong></p>
<p>Jsem hodně unavená. Práci mám naplánovanou už i na konec roku. Často nemívám ani víkend volný. Před těžkým představením navíc den dva dny trpím, jsem ve stresu, svazuje mě nervozita. S léty je to bohužel čím dál horší. Od pětašedesáti pociťuji, že potřebuji víc času na odpočinek, snažím se si ho dopřát. Jenže žiji v domě a tam je práce taky víc než dost.</p>
<p><strong>I u vás platí, že budete hrát, dokud vás nezastaví zásadní zdravotní potíže?</strong></p>
<p>Herec, který miluje svoje povolání, ten umře na jevišti. Takhle to mám postavené i já, bez práce bych žít nemohla. Je to poslání. Jsem šťastná, že to můžu dělat.</p>
<p><strong>Stíháte být vůbec babičkou? Kolik vnoučat už máte?</strong></p>
<p>Čtyři, je to krása. Zažívám časy jakéhosi naplnění, vnoučata mě dělají šťastnou. Když jsem měla sama děti, byla jsem moc mladá a pořád pracovala. Musela jsem, živila jsem rodinu. Tehdy jsem si říkala, že až budou vnoučata, budu se jim naplno věnovat. Jenže se to tak úplně nepovedlo. Po letech půstu mám zase moře práce. V létě s nimi ale jezdím na dovolenou – tedy i s jejich rodiči, sama bych s nimi asi zešílela. Dávají nám zabrat. Za velkou rodinu jsem vděčná, přece jen jsem vyrůstala jako jedináček a moje dětství ani mládí nebylo ideální. </p>
<p><strong>Máte na mysli to, že jste se hodně stěhovala a vztahy s tátou (<em>hercem Miroslavem Macháčkem – pozn. autorky)</em> nebyly zrovna ideální?</strong></p>
<p>Pendlovala jsem. Máma se dlouhodobě léčila s tuberkulózou a já hodně času strávila u babičky. Maminka mi chyběla, stýskalo se mi. Když byla zdravá, byla jsem s ní v Českých Budějovicích, později jsme kvůli pohostinským režiím mého otčíma pendlovali. Tu jsme bydleli v Uherském Hradišti, tu na Slovensku v Martině nebo v Bratislavě. Připadala jsem si ztracená, dělalo mi problém navazovat vztahy s lidmi. </p>
<p><img id="AO_2914289" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914289" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>A jak jste to měla s tátou?</strong></p>
<p>Byl hodně komplikovaný člověk. Já zase hodně svérázné, živé dítě. Když od nás tehdy dost brutálně odešel a odstěhoval se k mámině nejlepší kamarádce, moc jsme se nevídali. Jen občas si mě bral na víkendy, ale to mě nechával napospas babičce nebo své přítelkyni, protože jsem byla nesnesitelná. Víc vídat jsme se začali až za mých studií na DAMU. Stihli jsme si před jeho odchodem k sobě najít cestu. Nikdy jsem vůči němu nezahořkla, nemám to v povaze. Ale určitě víc jsem ho poznala až skrz jeho pozůstalost. </p>
<p><strong>Nelehké časy jste zažívala i ve vztazích s muži, že?</strong></p>
<p>Bohužel mi do nich hodně mluvila moje máma. První muž – otec syna Petra (<em>herec Petr Svojtka – pozn. autorky)</em> – později tragicky zemřel. Ani moje druhé manželství se nevyvedlo. Já i děti jsme si z těch časů odnesly spoustu šrámů. Ale teď je to mezi námi výtečné. Dcera je moje nejlepší kamarádka a se synem se chystám v červnu do Izraele, kam mě pozval. Všechny svátky a narozeniny jsme všichni spolu.</p>
<p><strong>Žijete ale léta sama. Zvykne si člověk, nebo vám někdy chybí parťák do nepohody?</strong></p>
<p>Vůbec ne, jsem moc ráda sama doma. V tichu. Čtu si nebo si maximálně pustím hudbu a jsem šťastná. Společenského ruchu mám kolem sebe dost v práci, doma si ráda vydechnu. Už vyhledávám samotu. </p>
<p><strong>Sama i cestujete, že? Jak to bylo tenkrát, když jste si nečekaně nadělila cestu na Bora Bora?</strong></p>
<p>Celý život jsem snila o cestě na Tahiti, ale vždycky mi to připadalo jako něco nedostupného. Pak jsem jednou spěchala za dětmi na večeři do restaurace a míjela jsem Čedok. Nevím, co mě vtáhlo dovnitř, ale vstoupila jsem a ptala se, jestli jezdí taky na Tahiti. Řekli, že ne, ale že jsou v kontaktu s jedním Čechem, který má na Bora Bora hotel. To mi cinklo v hlavě, že by to bylo fajn. Přece jen neumím pořádně žádnou řeč. Hned jsem požádala o rezervaci a odjela tam sama ve svých osmapadesáti na čtrnáct dní.</p>
<p><strong>Všechno ale neprobíhalo zrovna hladce…</strong></p>
<p>Tenkrát jsem neprožívala idylické období, přicházela jedna rána za druhou, potřebovala jsem zmizet. Takže jsem překonala i obavy z letu. Vybavila jsem se učebnicí francouzštiny pro samouky, sbalila si malý kufřík s kamerou, stativ a sešit na zapisování zážitků. Cesta byla dost dobrodružná. Ztratila jsem třeba palubní lístek a pak ho za pár hodin našla založený v knížce, nestihla jsem přestup ve Francii, nad Pacifikem jsme letěli ve vichřici. Stevardi už vzadu ze zoufalství kouřili trávu. Ráno nám servírovali zmrzlé croissanty, protože si mysleli, že už na snídani vůbec nedojde. Nakonec to bylo božské, nádherné, i když si pamatuji i na okamžik, kdy jsem se procházela lagunou a plakala. Přece jen jsem byla sama na druhém konci světa. Od té doby jezdím radši s dětmi. S nimi jsem navštívila Thajsko, Egypt, New York, Itálii a už pár let jezdíme společně na řeckou Ithaku. Na cesty do Vietnamu, Kambodže a do Japonska nás s dcerou dokonce doprovázel i můj druhý exmanžel. Abychom se nebály.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>5 věcí, které o Kateřině Macháčkové nevíte</strong></p>
<ul style="list-style-type: circle;">
<li><strong>Kdybych mohla, ráda bych se potkala s…</strong> Maminkou, abychom se rozloučily v dobrém.</li>
<li><strong>Ještě si chci splnit…</strong> Být co nejvíc s dětmi.</li>
<li><strong>Nejhezčí vzpomínka na mládí…</strong> První potlesk na jevišti, když mi bylo pět.</li>
<li><strong>Ze všech negativních vlastností mě na sobě štve hlavně…</strong> Udělám zbrklý krok vpřed (Střelec), pak krok zpět (ascendent Rak) a léta zkoumám, kde jsem udělala chybu, a vyčítám si to.</li>
<li><strong>Radost mi pokaždé spolehlivě udělá…</strong> Úsměv dětí, diváků, ale i spolucestujících v MHD, zvlášť v poslední době.</li>
</ul>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><img id="AO_2914290" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914290" src="" alt="Link" width="425" height="35" /><img id="AO_2914291" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914291" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>herec,Kateřina Macháčková,zámek,kniha,rozhovor,Miroslav Macháček,Divadelní fakulta Akademie múzických umění,divadlo,Divadlo Palace,Helen Mirrenová,Lenka Hatašová,poznámkový blok2023-07-17 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/748293/katerina-machackova-73-muze-ke-stesti-nepotrebuji.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory748293/8477227_.jpg8619
7482932Placený článek1,2,3,5,23,29,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appKateřina Macháčková (73): Muže ke štěstí nepotřebuji!12802023-07-17 16:00:12.97020200<p>Učitelka Králová ze Života na zámku nebo taky Hedvika Kuřátková, manželka kuchařského mistra rozpaků, vypadá desítky let stejně – a to úžasně! Po sedmdesátce navíc pracuje jako nikdy v životě. </p><p>Kdo si počká, ten se dočká. Na rozhovor s Kateřinou se rozhodně dlouhé týdny čekat vyplatilo. Naše setkání v potemnělé kavárně pražského Divadla Palace před otevíračkou bylo vřelé a moc milé. Protože tamní bar ještě nefungoval, nabídla mi herečka svoji minerálku. A taky se dovolila, jestli mi nebude vadit, když si během rozhovoru nasadí na ofinu natáčku. Hned po mně měl dorazit natáčet štáb České televize. A ona chtěla vypadat upraveně. </p>
<p><em><strong>VIDEO: Kateřina Macháčková o osamění a také o tom, proč se zdráhá mluvit o sexu.</strong></em></p>
<p><strong><img id="obj_8057128" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=8057128&resName=article&ts=1689499441947" alt="8057128:article:true:true:true" width="438" height="293" /></strong></p>
<p><strong>Svými vlasy mi připomínáte britskou filmovou hvězdu Helen Mirren, která nedbá na věk ani pravidla a hrdě nosí svoji dlouhou hřívu. Jen ji má tedy šedivou. Do toho byste vy jako letitá blondýnka nešla?</strong></p>
<p>Ne, ne. Moje vlasy mají podivnou barvu – částečně šedivou, částečně špinavou blond. V přirozeném stavu už léta nevypadají dobře. Musím je barvit. A dlouhé je nosím proto, že se mi v kratším střihu nešikovně vlní a každý pramen míří na jinou stranu. Delší vlasy jsou navíc pro divadlo lepší kvůli variabilitě. Helen Mirren se ale podle mě spíš podobám v tom, že ani ona, ani já nemáme žádnou plastiku. A obě na tom nehodláme nic měnit.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>Mini vizitka</strong></p>
<p>+ Narodila se 30. listopadu 1949 v Praze.</p>
<p>+ Otcem Kateřiny byl uznávaný herec a režisér Miroslav Macháček, matkou operní pěvkyně Věra Štiborová.</p>
<p>+ Na divadelním pódiu se objevila ještě jako předškolačka.</p>
<p> + Vystudovala herectví na DAMU.</p>
<p>+ Objevila se v seriálech Rozpaky kuchaře Svatopluka, Cirkus Humberto, Dynastie Nováků, Život na zámku.</p>
<p>+ Hraje v Divadle Palace, Divadle v Řeznické, jezdí na zájezdy po celé republice třeba s hrou Nejstarší řemeslo v produkci Michaely Dolinové. </p>
<p>+ Kromě hraní se věnuje i psaní, vydala knížky plné vzpomínek na svého otce pod názvem Zápisky z blázince, Téma Macháček, Útěk z ráje.</p>
<p>+ Byla dvakrát vdaná, má dvě děti – syna Petra Svojtku, divadelního režiséra, a dceru Helenu, vnučku spisovatelky Heleny Zmatlíkové a šéfredaktorku nakladatelství Artur. </p>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><strong>O tělo se ale asi starat musíte, když jste jako herečka pořád všem na očích, ne?</strong></p>
<p>Necvičím, takže nemám postavu jako Helena Vondráčková. Nechodím ani na omlazující terapie, žádné kosmetiky, masáže. Teprve nedávno jsem byla poprvé v lázních. Ne že bych po tom netoužila, ale já na tohle nemám čas. Jsem pořád v pohybu. Učím na konzervatoři, jezdím na zájezdy po celé republice, hraji na několika scénách. I když v jedné roli sedím hodinu a půl na židli v roli stoleté ženy, je to ohromný výdej energie. Nemám pak sílu dělat pro sebe něco dalšího. I když samozřejmě vím, že by bylo dobré cvičit a posilovat…</p>
<p><strong>Jak přijímáte zvyšující se věk?</strong></p>
<p>Jedinou krizi jsem měla ve třiceti letech. Vypadala jsem dobře, hrála jsem naivky – tehdy jsem si říkala, že to brzy skončí a pak už budu stará a nebudu mít co hrát. Tenkrát se věk v naší profesi vnímal trochu jinak než dnes. Ve čtyřiceti přišel listopad 89, euforická doba, na to vzpomínám moc ráda. Padesátku jsem slavila po seriálu Život na zámku – tenkrát mi na oslavě zazpívala kapela Čechomor, která ve svých počátcích hrála v našem představení, byl to úžasný večírek. Když mi bylo sedmdesát, panoval lockdown. Potajmu jsem se s dětmi sešla a ty pro mě zorganizovaly sešlost, na kterou dorazily moje nejlepší kamarádky – herečky Dana Batulková, Naďa Konvalinková, Ingrid a Čirina, to bylo dojemné. Pracovně to ale bylo období půstu, hrát jsme nemohli a já učila on-line. Byly to časy jakéhosi vnitřního, intimního herectví. Taky jsem ale dostala zajímavé nabídky.<img id="AO_2914287" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" style="width: 439.2px;" title="Skrytý obsah 2914287" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Na covid tedy nevzpomínáte ve zlém? </strong></p>
<p>Vím, že se spousta lidí ocitla v úzkých, pro mnohé to bylo šílené. Na druhou stranu si myslím, že jsme se vrátili ke starým, dobrým hodnotám. Já sama jsem se nenudila. Našla jsem v pozůstalosti po tátovi další sešit jeho deníků – Zápisky z blázince (<em>z prvního sešitu vydala herečka v devadesátých letech knížku – pozn. autorky)</em>. Blížilo se sté výročí jeho narození, takže jsem chystala novou knížku. Se studenty jsme se scházeli přes počítač, pak v rouškách. Dostala jsem nabídku hrát monodrama ve Werichově vile o Chopinovi a Sandové Milostné preludium a vzápětí nabídku hrát stoletou sekretářku Goebbelse – Jeden německý život v Řeznické. Zkoušeli jsme v rouškách, hráli pak pro pár lidí. Když to vypadalo s divadlem bledě, v nadsázce jsem říkala, že budu hrát klidně třeba u sebe doma na zděném plotě. Hodně jsem tehdy taky žila i na Facebooku.</p>
<p><strong>O něm jste řekla, že je to váš dobrý kamarád. Sociální sítě vás baví?</strong></p>
<p>Povahou jsem katastrofistka, ale pořád se mi dějí groteskní věci. Vždycky se u toho sice přizabiju, ale je to legrační. A protože žiji sama, tak tím chci někoho pobavit, třeba i přátele na Facebooku. Tam se taky dozvím, co kdo dělá, jsem v kontaktu s těmi, které běžně nepotkávám.</p>
<p><img id="AO_2914288" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914288" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Věříte na ryzí přátelství mezi herečkami?</strong></p>
<p>Z branže moc ne. Přátelím se s produkční, kterou jsem poznala při natáčení Života na zámku. Teď jsem po čtyřiceti letech potkala svoji spolužačku z DAMU Evu Hudečkovou. Byla na mém představení a já pak na koncertě jejího muže, houslisty Václava Hudečka. Porozuměli jsme si stejně dobře jako kdysi. Cením si na ní toho, jak je férová. Běžné to zrovna není, přece jen mezi herečkami často panuje jistá řevnivost. </p>
<p><strong>Práce máte nad hlavu, nejvíc za celý život, čím se dobíjíte?</strong></p>
<p>Jsem hodně unavená. Práci mám naplánovanou už i na konec roku. Často nemívám ani víkend volný. Před těžkým představením navíc den dva dny trpím, jsem ve stresu, svazuje mě nervozita. S léty je to bohužel čím dál horší. Od pětašedesáti pociťuji, že potřebuji víc času na odpočinek, snažím se si ho dopřát. Jenže žiji v domě a tam je práce taky víc než dost.</p>
<p><strong>I u vás platí, že budete hrát, dokud vás nezastaví zásadní zdravotní potíže?</strong></p>
<p>Herec, který miluje svoje povolání, ten umře na jevišti. Takhle to mám postavené i já, bez práce bych žít nemohla. Je to poslání. Jsem šťastná, že to můžu dělat.</p>
<p><strong>Stíháte být vůbec babičkou? Kolik vnoučat už máte?</strong></p>
<p>Čtyři, je to krása. Zažívám časy jakéhosi naplnění, vnoučata mě dělají šťastnou. Když jsem měla sama děti, byla jsem moc mladá a pořád pracovala. Musela jsem, živila jsem rodinu. Tehdy jsem si říkala, že až budou vnoučata, budu se jim naplno věnovat. Jenže se to tak úplně nepovedlo. Po letech půstu mám zase moře práce. V létě s nimi ale jezdím na dovolenou – tedy i s jejich rodiči, sama bych s nimi asi zešílela. Dávají nám zabrat. Za velkou rodinu jsem vděčná, přece jen jsem vyrůstala jako jedináček a moje dětství ani mládí nebylo ideální. </p>
<p><strong>Máte na mysli to, že jste se hodně stěhovala a vztahy s tátou (<em>hercem Miroslavem Macháčkem – pozn. autorky)</em> nebyly zrovna ideální?</strong></p>
<p>Pendlovala jsem. Máma se dlouhodobě léčila s tuberkulózou a já hodně času strávila u babičky. Maminka mi chyběla, stýskalo se mi. Když byla zdravá, byla jsem s ní v Českých Budějovicích, později jsme kvůli pohostinským režiím mého otčíma pendlovali. Tu jsme bydleli v Uherském Hradišti, tu na Slovensku v Martině nebo v Bratislavě. Připadala jsem si ztracená, dělalo mi problém navazovat vztahy s lidmi. </p>
<p><img id="AO_2914289" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914289" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>A jak jste to měla s tátou?</strong></p>
<p>Byl hodně komplikovaný člověk. Já zase hodně svérázné, živé dítě. Když od nás tehdy dost brutálně odešel a odstěhoval se k mámině nejlepší kamarádce, moc jsme se nevídali. Jen občas si mě bral na víkendy, ale to mě nechával napospas babičce nebo své přítelkyni, protože jsem byla nesnesitelná. Víc vídat jsme se začali až za mých studií na DAMU. Stihli jsme si před jeho odchodem k sobě najít cestu. Nikdy jsem vůči němu nezahořkla, nemám to v povaze. Ale určitě víc jsem ho poznala až skrz jeho pozůstalost. </p>
<p><strong>Nelehké časy jste zažívala i ve vztazích s muži, že?</strong></p>
<p>Bohužel mi do nich hodně mluvila moje máma. První muž – otec syna Petra (<em>herec Petr Svojtka – pozn. autorky)</em> – později tragicky zemřel. Ani moje druhé manželství se nevyvedlo. Já i děti jsme si z těch časů odnesly spoustu šrámů. Ale teď je to mezi námi výtečné. Dcera je moje nejlepší kamarádka a se synem se chystám v červnu do Izraele, kam mě pozval. Všechny svátky a narozeniny jsme všichni spolu.</p>
<p><strong>Žijete ale léta sama. Zvykne si člověk, nebo vám někdy chybí parťák do nepohody?</strong></p>
<p>Vůbec ne, jsem moc ráda sama doma. V tichu. Čtu si nebo si maximálně pustím hudbu a jsem šťastná. Společenského ruchu mám kolem sebe dost v práci, doma si ráda vydechnu. Už vyhledávám samotu. </p>
<p><strong>Sama i cestujete, že? Jak to bylo tenkrát, když jste si nečekaně nadělila cestu na Bora Bora?</strong></p>
<p>Celý život jsem snila o cestě na Tahiti, ale vždycky mi to připadalo jako něco nedostupného. Pak jsem jednou spěchala za dětmi na večeři do restaurace a míjela jsem Čedok. Nevím, co mě vtáhlo dovnitř, ale vstoupila jsem a ptala se, jestli jezdí taky na Tahiti. Řekli, že ne, ale že jsou v kontaktu s jedním Čechem, který má na Bora Bora hotel. To mi cinklo v hlavě, že by to bylo fajn. Přece jen neumím pořádně žádnou řeč. Hned jsem požádala o rezervaci a odjela tam sama ve svých osmapadesáti na čtrnáct dní.</p>
<p><strong>Všechno ale neprobíhalo zrovna hladce…</strong></p>
<p>Tenkrát jsem neprožívala idylické období, přicházela jedna rána za druhou, potřebovala jsem zmizet. Takže jsem překonala i obavy z letu. Vybavila jsem se učebnicí francouzštiny pro samouky, sbalila si malý kufřík s kamerou, stativ a sešit na zapisování zážitků. Cesta byla dost dobrodružná. Ztratila jsem třeba palubní lístek a pak ho za pár hodin našla založený v knížce, nestihla jsem přestup ve Francii, nad Pacifikem jsme letěli ve vichřici. Stevardi už vzadu ze zoufalství kouřili trávu. Ráno nám servírovali zmrzlé croissanty, protože si mysleli, že už na snídani vůbec nedojde. Nakonec to bylo božské, nádherné, i když si pamatuji i na okamžik, kdy jsem se procházela lagunou a plakala. Přece jen jsem byla sama na druhém konci světa. Od té doby jezdím radši s dětmi. S nimi jsem navštívila Thajsko, Egypt, New York, Itálii a už pár let jezdíme společně na řeckou Ithaku. Na cesty do Vietnamu, Kambodže a do Japonska nás s dcerou dokonce doprovázel i můj druhý exmanžel. Abychom se nebály.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>5 věcí, které o Kateřině Macháčkové nevíte</strong></p>
<ul style="list-style-type: circle;">
<li><strong>Kdybych mohla, ráda bych se potkala s…</strong> Maminkou, abychom se rozloučily v dobrém.</li>
<li><strong>Ještě si chci splnit…</strong> Být co nejvíc s dětmi.</li>
<li><strong>Nejhezčí vzpomínka na mládí…</strong> První potlesk na jevišti, když mi bylo pět.</li>
<li><strong>Ze všech negativních vlastností mě na sobě štve hlavně…</strong> Udělám zbrklý krok vpřed (Střelec), pak krok zpět (ascendent Rak) a léta zkoumám, kde jsem udělala chybu, a vyčítám si to.</li>
<li><strong>Radost mi pokaždé spolehlivě udělá…</strong> Úsměv dětí, diváků, ale i spolucestujících v MHD, zvlášť v poslední době.</li>
</ul>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><img id="AO_2914290" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914290" src="" alt="Link" width="425" height="35" /><img id="AO_2914291" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914291" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>herec,Kateřina Macháčková,zámek,kniha,rozhovor,Miroslav Macháček,Divadelní fakulta Akademie múzických umění,divadlo,Divadlo Palace,Helen Mirrenová,Lenka Hatašová,poznámkový blok2023-07-17 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/748293/katerina-machackova-73-muze-ke-stesti-nepotrebuji.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory748293/8477227_.jpg8619
7482932Placený článek1,2,3,5,23,29,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appKateřina Macháčková (73): Muže ke štěstí nepotřebuji!12802023-07-17 16:00:12.97020200<p>Učitelka Králová ze Života na zámku nebo taky Hedvika Kuřátková, manželka kuchařského mistra rozpaků, vypadá desítky let stejně – a to úžasně! Po sedmdesátce navíc pracuje jako nikdy v životě. </p><p>Kdo si počká, ten se dočká. Na rozhovor s Kateřinou se rozhodně dlouhé týdny čekat vyplatilo. Naše setkání v potemnělé kavárně pražského Divadla Palace před otevíračkou bylo vřelé a moc milé. Protože tamní bar ještě nefungoval, nabídla mi herečka svoji minerálku. A taky se dovolila, jestli mi nebude vadit, když si během rozhovoru nasadí na ofinu natáčku. Hned po mně měl dorazit natáčet štáb České televize. A ona chtěla vypadat upraveně. </p>
<p><em><strong>VIDEO: Kateřina Macháčková o osamění a také o tom, proč se zdráhá mluvit o sexu.</strong></em></p>
<p><strong><img id="obj_8057128" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=8057128&resName=article&ts=1689499441947" alt="8057128:article:true:true:true" width="438" height="293" /></strong></p>
<p><strong>Svými vlasy mi připomínáte britskou filmovou hvězdu Helen Mirren, která nedbá na věk ani pravidla a hrdě nosí svoji dlouhou hřívu. Jen ji má tedy šedivou. Do toho byste vy jako letitá blondýnka nešla?</strong></p>
<p>Ne, ne. Moje vlasy mají podivnou barvu – částečně šedivou, částečně špinavou blond. V přirozeném stavu už léta nevypadají dobře. Musím je barvit. A dlouhé je nosím proto, že se mi v kratším střihu nešikovně vlní a každý pramen míří na jinou stranu. Delší vlasy jsou navíc pro divadlo lepší kvůli variabilitě. Helen Mirren se ale podle mě spíš podobám v tom, že ani ona, ani já nemáme žádnou plastiku. A obě na tom nehodláme nic měnit.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>Mini vizitka</strong></p>
<p>+ Narodila se 30. listopadu 1949 v Praze.</p>
<p>+ Otcem Kateřiny byl uznávaný herec a režisér Miroslav Macháček, matkou operní pěvkyně Věra Štiborová.</p>
<p>+ Na divadelním pódiu se objevila ještě jako předškolačka.</p>
<p> + Vystudovala herectví na DAMU.</p>
<p>+ Objevila se v seriálech Rozpaky kuchaře Svatopluka, Cirkus Humberto, Dynastie Nováků, Život na zámku.</p>
<p>+ Hraje v Divadle Palace, Divadle v Řeznické, jezdí na zájezdy po celé republice třeba s hrou Nejstarší řemeslo v produkci Michaely Dolinové. </p>
<p>+ Kromě hraní se věnuje i psaní, vydala knížky plné vzpomínek na svého otce pod názvem Zápisky z blázince, Téma Macháček, Útěk z ráje.</p>
<p>+ Byla dvakrát vdaná, má dvě děti – syna Petra Svojtku, divadelního režiséra, a dceru Helenu, vnučku spisovatelky Heleny Zmatlíkové a šéfredaktorku nakladatelství Artur. </p>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><strong>O tělo se ale asi starat musíte, když jste jako herečka pořád všem na očích, ne?</strong></p>
<p>Necvičím, takže nemám postavu jako Helena Vondráčková. Nechodím ani na omlazující terapie, žádné kosmetiky, masáže. Teprve nedávno jsem byla poprvé v lázních. Ne že bych po tom netoužila, ale já na tohle nemám čas. Jsem pořád v pohybu. Učím na konzervatoři, jezdím na zájezdy po celé republice, hraji na několika scénách. I když v jedné roli sedím hodinu a půl na židli v roli stoleté ženy, je to ohromný výdej energie. Nemám pak sílu dělat pro sebe něco dalšího. I když samozřejmě vím, že by bylo dobré cvičit a posilovat…</p>
<p><strong>Jak přijímáte zvyšující se věk?</strong></p>
<p>Jedinou krizi jsem měla ve třiceti letech. Vypadala jsem dobře, hrála jsem naivky – tehdy jsem si říkala, že to brzy skončí a pak už budu stará a nebudu mít co hrát. Tenkrát se věk v naší profesi vnímal trochu jinak než dnes. Ve čtyřiceti přišel listopad 89, euforická doba, na to vzpomínám moc ráda. Padesátku jsem slavila po seriálu Život na zámku – tenkrát mi na oslavě zazpívala kapela Čechomor, která ve svých počátcích hrála v našem představení, byl to úžasný večírek. Když mi bylo sedmdesát, panoval lockdown. Potajmu jsem se s dětmi sešla a ty pro mě zorganizovaly sešlost, na kterou dorazily moje nejlepší kamarádky – herečky Dana Batulková, Naďa Konvalinková, Ingrid a Čirina, to bylo dojemné. Pracovně to ale bylo období půstu, hrát jsme nemohli a já učila on-line. Byly to časy jakéhosi vnitřního, intimního herectví. Taky jsem ale dostala zajímavé nabídky.<img id="AO_2914287" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" style="width: 439.2px;" title="Skrytý obsah 2914287" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Na covid tedy nevzpomínáte ve zlém? </strong></p>
<p>Vím, že se spousta lidí ocitla v úzkých, pro mnohé to bylo šílené. Na druhou stranu si myslím, že jsme se vrátili ke starým, dobrým hodnotám. Já sama jsem se nenudila. Našla jsem v pozůstalosti po tátovi další sešit jeho deníků – Zápisky z blázince (<em>z prvního sešitu vydala herečka v devadesátých letech knížku – pozn. autorky)</em>. Blížilo se sté výročí jeho narození, takže jsem chystala novou knížku. Se studenty jsme se scházeli přes počítač, pak v rouškách. Dostala jsem nabídku hrát monodrama ve Werichově vile o Chopinovi a Sandové Milostné preludium a vzápětí nabídku hrát stoletou sekretářku Goebbelse – Jeden německý život v Řeznické. Zkoušeli jsme v rouškách, hráli pak pro pár lidí. Když to vypadalo s divadlem bledě, v nadsázce jsem říkala, že budu hrát klidně třeba u sebe doma na zděném plotě. Hodně jsem tehdy taky žila i na Facebooku.</p>
<p><strong>O něm jste řekla, že je to váš dobrý kamarád. Sociální sítě vás baví?</strong></p>
<p>Povahou jsem katastrofistka, ale pořád se mi dějí groteskní věci. Vždycky se u toho sice přizabiju, ale je to legrační. A protože žiji sama, tak tím chci někoho pobavit, třeba i přátele na Facebooku. Tam se taky dozvím, co kdo dělá, jsem v kontaktu s těmi, které běžně nepotkávám.</p>
<p><img id="AO_2914288" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914288" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Věříte na ryzí přátelství mezi herečkami?</strong></p>
<p>Z branže moc ne. Přátelím se s produkční, kterou jsem poznala při natáčení Života na zámku. Teď jsem po čtyřiceti letech potkala svoji spolužačku z DAMU Evu Hudečkovou. Byla na mém představení a já pak na koncertě jejího muže, houslisty Václava Hudečka. Porozuměli jsme si stejně dobře jako kdysi. Cením si na ní toho, jak je férová. Běžné to zrovna není, přece jen mezi herečkami často panuje jistá řevnivost. </p>
<p><strong>Práce máte nad hlavu, nejvíc za celý život, čím se dobíjíte?</strong></p>
<p>Jsem hodně unavená. Práci mám naplánovanou už i na konec roku. Často nemívám ani víkend volný. Před těžkým představením navíc den dva dny trpím, jsem ve stresu, svazuje mě nervozita. S léty je to bohužel čím dál horší. Od pětašedesáti pociťuji, že potřebuji víc času na odpočinek, snažím se si ho dopřát. Jenže žiji v domě a tam je práce taky víc než dost.</p>
<p><strong>I u vás platí, že budete hrát, dokud vás nezastaví zásadní zdravotní potíže?</strong></p>
<p>Herec, který miluje svoje povolání, ten umře na jevišti. Takhle to mám postavené i já, bez práce bych žít nemohla. Je to poslání. Jsem šťastná, že to můžu dělat.</p>
<p><strong>Stíháte být vůbec babičkou? Kolik vnoučat už máte?</strong></p>
<p>Čtyři, je to krása. Zažívám časy jakéhosi naplnění, vnoučata mě dělají šťastnou. Když jsem měla sama děti, byla jsem moc mladá a pořád pracovala. Musela jsem, živila jsem rodinu. Tehdy jsem si říkala, že až budou vnoučata, budu se jim naplno věnovat. Jenže se to tak úplně nepovedlo. Po letech půstu mám zase moře práce. V létě s nimi ale jezdím na dovolenou – tedy i s jejich rodiči, sama bych s nimi asi zešílela. Dávají nám zabrat. Za velkou rodinu jsem vděčná, přece jen jsem vyrůstala jako jedináček a moje dětství ani mládí nebylo ideální. </p>
<p><strong>Máte na mysli to, že jste se hodně stěhovala a vztahy s tátou (<em>hercem Miroslavem Macháčkem – pozn. autorky)</em> nebyly zrovna ideální?</strong></p>
<p>Pendlovala jsem. Máma se dlouhodobě léčila s tuberkulózou a já hodně času strávila u babičky. Maminka mi chyběla, stýskalo se mi. Když byla zdravá, byla jsem s ní v Českých Budějovicích, později jsme kvůli pohostinským režiím mého otčíma pendlovali. Tu jsme bydleli v Uherském Hradišti, tu na Slovensku v Martině nebo v Bratislavě. Připadala jsem si ztracená, dělalo mi problém navazovat vztahy s lidmi. </p>
<p><img id="AO_2914289" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914289" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>A jak jste to měla s tátou?</strong></p>
<p>Byl hodně komplikovaný člověk. Já zase hodně svérázné, živé dítě. Když od nás tehdy dost brutálně odešel a odstěhoval se k mámině nejlepší kamarádce, moc jsme se nevídali. Jen občas si mě bral na víkendy, ale to mě nechával napospas babičce nebo své přítelkyni, protože jsem byla nesnesitelná. Víc vídat jsme se začali až za mých studií na DAMU. Stihli jsme si před jeho odchodem k sobě najít cestu. Nikdy jsem vůči němu nezahořkla, nemám to v povaze. Ale určitě víc jsem ho poznala až skrz jeho pozůstalost. </p>
<p><strong>Nelehké časy jste zažívala i ve vztazích s muži, že?</strong></p>
<p>Bohužel mi do nich hodně mluvila moje máma. První muž – otec syna Petra (<em>herec Petr Svojtka – pozn. autorky)</em> – později tragicky zemřel. Ani moje druhé manželství se nevyvedlo. Já i děti jsme si z těch časů odnesly spoustu šrámů. Ale teď je to mezi námi výtečné. Dcera je moje nejlepší kamarádka a se synem se chystám v červnu do Izraele, kam mě pozval. Všechny svátky a narozeniny jsme všichni spolu.</p>
<p><strong>Žijete ale léta sama. Zvykne si člověk, nebo vám někdy chybí parťák do nepohody?</strong></p>
<p>Vůbec ne, jsem moc ráda sama doma. V tichu. Čtu si nebo si maximálně pustím hudbu a jsem šťastná. Společenského ruchu mám kolem sebe dost v práci, doma si ráda vydechnu. Už vyhledávám samotu. </p>
<p><strong>Sama i cestujete, že? Jak to bylo tenkrát, když jste si nečekaně nadělila cestu na Bora Bora?</strong></p>
<p>Celý život jsem snila o cestě na Tahiti, ale vždycky mi to připadalo jako něco nedostupného. Pak jsem jednou spěchala za dětmi na večeři do restaurace a míjela jsem Čedok. Nevím, co mě vtáhlo dovnitř, ale vstoupila jsem a ptala se, jestli jezdí taky na Tahiti. Řekli, že ne, ale že jsou v kontaktu s jedním Čechem, který má na Bora Bora hotel. To mi cinklo v hlavě, že by to bylo fajn. Přece jen neumím pořádně žádnou řeč. Hned jsem požádala o rezervaci a odjela tam sama ve svých osmapadesáti na čtrnáct dní.</p>
<p><strong>Všechno ale neprobíhalo zrovna hladce…</strong></p>
<p>Tenkrát jsem neprožívala idylické období, přicházela jedna rána za druhou, potřebovala jsem zmizet. Takže jsem překonala i obavy z letu. Vybavila jsem se učebnicí francouzštiny pro samouky, sbalila si malý kufřík s kamerou, stativ a sešit na zapisování zážitků. Cesta byla dost dobrodružná. Ztratila jsem třeba palubní lístek a pak ho za pár hodin našla založený v knížce, nestihla jsem přestup ve Francii, nad Pacifikem jsme letěli ve vichřici. Stevardi už vzadu ze zoufalství kouřili trávu. Ráno nám servírovali zmrzlé croissanty, protože si mysleli, že už na snídani vůbec nedojde. Nakonec to bylo božské, nádherné, i když si pamatuji i na okamžik, kdy jsem se procházela lagunou a plakala. Přece jen jsem byla sama na druhém konci světa. Od té doby jezdím radši s dětmi. S nimi jsem navštívila Thajsko, Egypt, New York, Itálii a už pár let jezdíme společně na řeckou Ithaku. Na cesty do Vietnamu, Kambodže a do Japonska nás s dcerou dokonce doprovázel i můj druhý exmanžel. Abychom se nebály.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>5 věcí, které o Kateřině Macháčkové nevíte</strong></p>
<ul style="list-style-type: circle;">
<li><strong>Kdybych mohla, ráda bych se potkala s…</strong> Maminkou, abychom se rozloučily v dobrém.</li>
<li><strong>Ještě si chci splnit…</strong> Být co nejvíc s dětmi.</li>
<li><strong>Nejhezčí vzpomínka na mládí…</strong> První potlesk na jevišti, když mi bylo pět.</li>
<li><strong>Ze všech negativních vlastností mě na sobě štve hlavně…</strong> Udělám zbrklý krok vpřed (Střelec), pak krok zpět (ascendent Rak) a léta zkoumám, kde jsem udělala chybu, a vyčítám si to.</li>
<li><strong>Radost mi pokaždé spolehlivě udělá…</strong> Úsměv dětí, diváků, ale i spolucestujících v MHD, zvlášť v poslední době.</li>
</ul>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><img id="AO_2914290" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914290" src="" alt="Link" width="425" height="35" /><img id="AO_2914291" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914291" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>herec,Kateřina Macháčková,zámek,kniha,rozhovor,Miroslav Macháček,Divadelní fakulta Akademie múzických umění,divadlo,Divadlo Palace,Helen Mirrenová,Lenka Hatašová,poznámkový blok2023-07-17 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/748293/katerina-machackova-73-muze-ke-stesti-nepotrebuji.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory748293/8477227_.jpg8619
7482932Placený článek1,2,3,5,23,29,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appKateřina Macháčková (73): Muže ke štěstí nepotřebuji!12802023-07-17 16:00:12.97020200<p>Učitelka Králová ze Života na zámku nebo taky Hedvika Kuřátková, manželka kuchařského mistra rozpaků, vypadá desítky let stejně – a to úžasně! Po sedmdesátce navíc pracuje jako nikdy v životě. </p><p>Kdo si počká, ten se dočká. Na rozhovor s Kateřinou se rozhodně dlouhé týdny čekat vyplatilo. Naše setkání v potemnělé kavárně pražského Divadla Palace před otevíračkou bylo vřelé a moc milé. Protože tamní bar ještě nefungoval, nabídla mi herečka svoji minerálku. A taky se dovolila, jestli mi nebude vadit, když si během rozhovoru nasadí na ofinu natáčku. Hned po mně měl dorazit natáčet štáb České televize. A ona chtěla vypadat upraveně. </p>
<p><em><strong>VIDEO: Kateřina Macháčková o osamění a také o tom, proč se zdráhá mluvit o sexu.</strong></em></p>
<p><strong><img id="obj_8057128" class="custom" title="VIDEO" src="/image2res/?iMag=1&id=8057128&resName=article&ts=1689499441947" alt="8057128:article:true:true:true" width="438" height="293" /></strong></p>
<p><strong>Svými vlasy mi připomínáte britskou filmovou hvězdu Helen Mirren, která nedbá na věk ani pravidla a hrdě nosí svoji dlouhou hřívu. Jen ji má tedy šedivou. Do toho byste vy jako letitá blondýnka nešla?</strong></p>
<p>Ne, ne. Moje vlasy mají podivnou barvu – částečně šedivou, částečně špinavou blond. V přirozeném stavu už léta nevypadají dobře. Musím je barvit. A dlouhé je nosím proto, že se mi v kratším střihu nešikovně vlní a každý pramen míří na jinou stranu. Delší vlasy jsou navíc pro divadlo lepší kvůli variabilitě. Helen Mirren se ale podle mě spíš podobám v tom, že ani ona, ani já nemáme žádnou plastiku. A obě na tom nehodláme nic měnit.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>Mini vizitka</strong></p>
<p>+ Narodila se 30. listopadu 1949 v Praze.</p>
<p>+ Otcem Kateřiny byl uznávaný herec a režisér Miroslav Macháček, matkou operní pěvkyně Věra Štiborová.</p>
<p>+ Na divadelním pódiu se objevila ještě jako předškolačka.</p>
<p> + Vystudovala herectví na DAMU.</p>
<p>+ Objevila se v seriálech Rozpaky kuchaře Svatopluka, Cirkus Humberto, Dynastie Nováků, Život na zámku.</p>
<p>+ Hraje v Divadle Palace, Divadle v Řeznické, jezdí na zájezdy po celé republice třeba s hrou Nejstarší řemeslo v produkci Michaely Dolinové. </p>
<p>+ Kromě hraní se věnuje i psaní, vydala knížky plné vzpomínek na svého otce pod názvem Zápisky z blázince, Téma Macháček, Útěk z ráje.</p>
<p>+ Byla dvakrát vdaná, má dvě děti – syna Petra Svojtku, divadelního režiséra, a dceru Helenu, vnučku spisovatelky Heleny Zmatlíkové a šéfredaktorku nakladatelství Artur. </p>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><strong>O tělo se ale asi starat musíte, když jste jako herečka pořád všem na očích, ne?</strong></p>
<p>Necvičím, takže nemám postavu jako Helena Vondráčková. Nechodím ani na omlazující terapie, žádné kosmetiky, masáže. Teprve nedávno jsem byla poprvé v lázních. Ne že bych po tom netoužila, ale já na tohle nemám čas. Jsem pořád v pohybu. Učím na konzervatoři, jezdím na zájezdy po celé republice, hraji na několika scénách. I když v jedné roli sedím hodinu a půl na židli v roli stoleté ženy, je to ohromný výdej energie. Nemám pak sílu dělat pro sebe něco dalšího. I když samozřejmě vím, že by bylo dobré cvičit a posilovat…</p>
<p><strong>Jak přijímáte zvyšující se věk?</strong></p>
<p>Jedinou krizi jsem měla ve třiceti letech. Vypadala jsem dobře, hrála jsem naivky – tehdy jsem si říkala, že to brzy skončí a pak už budu stará a nebudu mít co hrát. Tenkrát se věk v naší profesi vnímal trochu jinak než dnes. Ve čtyřiceti přišel listopad 89, euforická doba, na to vzpomínám moc ráda. Padesátku jsem slavila po seriálu Život na zámku – tenkrát mi na oslavě zazpívala kapela Čechomor, která ve svých počátcích hrála v našem představení, byl to úžasný večírek. Když mi bylo sedmdesát, panoval lockdown. Potajmu jsem se s dětmi sešla a ty pro mě zorganizovaly sešlost, na kterou dorazily moje nejlepší kamarádky – herečky Dana Batulková, Naďa Konvalinková, Ingrid a Čirina, to bylo dojemné. Pracovně to ale bylo období půstu, hrát jsme nemohli a já učila on-line. Byly to časy jakéhosi vnitřního, intimního herectví. Taky jsem ale dostala zajímavé nabídky.<img id="AO_2914287" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" style="width: 439.2px;" title="Skrytý obsah 2914287" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Na covid tedy nevzpomínáte ve zlém? </strong></p>
<p>Vím, že se spousta lidí ocitla v úzkých, pro mnohé to bylo šílené. Na druhou stranu si myslím, že jsme se vrátili ke starým, dobrým hodnotám. Já sama jsem se nenudila. Našla jsem v pozůstalosti po tátovi další sešit jeho deníků – Zápisky z blázince (<em>z prvního sešitu vydala herečka v devadesátých letech knížku – pozn. autorky)</em>. Blížilo se sté výročí jeho narození, takže jsem chystala novou knížku. Se studenty jsme se scházeli přes počítač, pak v rouškách. Dostala jsem nabídku hrát monodrama ve Werichově vile o Chopinovi a Sandové Milostné preludium a vzápětí nabídku hrát stoletou sekretářku Goebbelse – Jeden německý život v Řeznické. Zkoušeli jsme v rouškách, hráli pak pro pár lidí. Když to vypadalo s divadlem bledě, v nadsázce jsem říkala, že budu hrát klidně třeba u sebe doma na zděném plotě. Hodně jsem tehdy taky žila i na Facebooku.</p>
<p><strong>O něm jste řekla, že je to váš dobrý kamarád. Sociální sítě vás baví?</strong></p>
<p>Povahou jsem katastrofistka, ale pořád se mi dějí groteskní věci. Vždycky se u toho sice přizabiju, ale je to legrační. A protože žiji sama, tak tím chci někoho pobavit, třeba i přátele na Facebooku. Tam se taky dozvím, co kdo dělá, jsem v kontaktu s těmi, které běžně nepotkávám.</p>
<p><img id="AO_2914288" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914288" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>Věříte na ryzí přátelství mezi herečkami?</strong></p>
<p>Z branže moc ne. Přátelím se s produkční, kterou jsem poznala při natáčení Života na zámku. Teď jsem po čtyřiceti letech potkala svoji spolužačku z DAMU Evu Hudečkovou. Byla na mém představení a já pak na koncertě jejího muže, houslisty Václava Hudečka. Porozuměli jsme si stejně dobře jako kdysi. Cením si na ní toho, jak je férová. Běžné to zrovna není, přece jen mezi herečkami často panuje jistá řevnivost. </p>
<p><strong>Práce máte nad hlavu, nejvíc za celý život, čím se dobíjíte?</strong></p>
<p>Jsem hodně unavená. Práci mám naplánovanou už i na konec roku. Často nemívám ani víkend volný. Před těžkým představením navíc den dva dny trpím, jsem ve stresu, svazuje mě nervozita. S léty je to bohužel čím dál horší. Od pětašedesáti pociťuji, že potřebuji víc času na odpočinek, snažím se si ho dopřát. Jenže žiji v domě a tam je práce taky víc než dost.</p>
<p><strong>I u vás platí, že budete hrát, dokud vás nezastaví zásadní zdravotní potíže?</strong></p>
<p>Herec, který miluje svoje povolání, ten umře na jevišti. Takhle to mám postavené i já, bez práce bych žít nemohla. Je to poslání. Jsem šťastná, že to můžu dělat.</p>
<p><strong>Stíháte být vůbec babičkou? Kolik vnoučat už máte?</strong></p>
<p>Čtyři, je to krása. Zažívám časy jakéhosi naplnění, vnoučata mě dělají šťastnou. Když jsem měla sama děti, byla jsem moc mladá a pořád pracovala. Musela jsem, živila jsem rodinu. Tehdy jsem si říkala, že až budou vnoučata, budu se jim naplno věnovat. Jenže se to tak úplně nepovedlo. Po letech půstu mám zase moře práce. V létě s nimi ale jezdím na dovolenou – tedy i s jejich rodiči, sama bych s nimi asi zešílela. Dávají nám zabrat. Za velkou rodinu jsem vděčná, přece jen jsem vyrůstala jako jedináček a moje dětství ani mládí nebylo ideální. </p>
<p><strong>Máte na mysli to, že jste se hodně stěhovala a vztahy s tátou (<em>hercem Miroslavem Macháčkem – pozn. autorky)</em> nebyly zrovna ideální?</strong></p>
<p>Pendlovala jsem. Máma se dlouhodobě léčila s tuberkulózou a já hodně času strávila u babičky. Maminka mi chyběla, stýskalo se mi. Když byla zdravá, byla jsem s ní v Českých Budějovicích, později jsme kvůli pohostinským režiím mého otčíma pendlovali. Tu jsme bydleli v Uherském Hradišti, tu na Slovensku v Martině nebo v Bratislavě. Připadala jsem si ztracená, dělalo mi problém navazovat vztahy s lidmi. </p>
<p><img id="AO_2914289" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914289" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<p><strong>A jak jste to měla s tátou?</strong></p>
<p>Byl hodně komplikovaný člověk. Já zase hodně svérázné, živé dítě. Když od nás tehdy dost brutálně odešel a odstěhoval se k mámině nejlepší kamarádce, moc jsme se nevídali. Jen občas si mě bral na víkendy, ale to mě nechával napospas babičce nebo své přítelkyni, protože jsem byla nesnesitelná. Víc vídat jsme se začali až za mých studií na DAMU. Stihli jsme si před jeho odchodem k sobě najít cestu. Nikdy jsem vůči němu nezahořkla, nemám to v povaze. Ale určitě víc jsem ho poznala až skrz jeho pozůstalost. </p>
<p><strong>Nelehké časy jste zažívala i ve vztazích s muži, že?</strong></p>
<p>Bohužel mi do nich hodně mluvila moje máma. První muž – otec syna Petra (<em>herec Petr Svojtka – pozn. autorky)</em> – později tragicky zemřel. Ani moje druhé manželství se nevyvedlo. Já i děti jsme si z těch časů odnesly spoustu šrámů. Ale teď je to mezi námi výtečné. Dcera je moje nejlepší kamarádka a se synem se chystám v červnu do Izraele, kam mě pozval. Všechny svátky a narozeniny jsme všichni spolu.</p>
<p><strong>Žijete ale léta sama. Zvykne si člověk, nebo vám někdy chybí parťák do nepohody?</strong></p>
<p>Vůbec ne, jsem moc ráda sama doma. V tichu. Čtu si nebo si maximálně pustím hudbu a jsem šťastná. Společenského ruchu mám kolem sebe dost v práci, doma si ráda vydechnu. Už vyhledávám samotu. </p>
<p><strong>Sama i cestujete, že? Jak to bylo tenkrát, když jste si nečekaně nadělila cestu na Bora Bora?</strong></p>
<p>Celý život jsem snila o cestě na Tahiti, ale vždycky mi to připadalo jako něco nedostupného. Pak jsem jednou spěchala za dětmi na večeři do restaurace a míjela jsem Čedok. Nevím, co mě vtáhlo dovnitř, ale vstoupila jsem a ptala se, jestli jezdí taky na Tahiti. Řekli, že ne, ale že jsou v kontaktu s jedním Čechem, který má na Bora Bora hotel. To mi cinklo v hlavě, že by to bylo fajn. Přece jen neumím pořádně žádnou řeč. Hned jsem požádala o rezervaci a odjela tam sama ve svých osmapadesáti na čtrnáct dní.</p>
<p><strong>Všechno ale neprobíhalo zrovna hladce…</strong></p>
<p>Tenkrát jsem neprožívala idylické období, přicházela jedna rána za druhou, potřebovala jsem zmizet. Takže jsem překonala i obavy z letu. Vybavila jsem se učebnicí francouzštiny pro samouky, sbalila si malý kufřík s kamerou, stativ a sešit na zapisování zážitků. Cesta byla dost dobrodružná. Ztratila jsem třeba palubní lístek a pak ho za pár hodin našla založený v knížce, nestihla jsem přestup ve Francii, nad Pacifikem jsme letěli ve vichřici. Stevardi už vzadu ze zoufalství kouřili trávu. Ráno nám servírovali zmrzlé croissanty, protože si mysleli, že už na snídani vůbec nedojde. Nakonec to bylo božské, nádherné, i když si pamatuji i na okamžik, kdy jsem se procházela lagunou a plakala. Přece jen jsem byla sama na druhém konci světa. Od té doby jezdím radši s dětmi. S nimi jsem navštívila Thajsko, Egypt, New York, Itálii a už pár let jezdíme společně na řeckou Ithaku. Na cesty do Vietnamu, Kambodže a do Japonska nás s dcerou dokonce doprovázel i můj druhý exmanžel. Abychom se nebály.</p>
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<p style="text-align: center;"><strong>5 věcí, které o Kateřině Macháčkové nevíte</strong></p>
<ul style="list-style-type: circle;">
<li><strong>Kdybych mohla, ráda bych se potkala s…</strong> Maminkou, abychom se rozloučily v dobrém.</li>
<li><strong>Ještě si chci splnit…</strong> Být co nejvíc s dětmi.</li>
<li><strong>Nejhezčí vzpomínka na mládí…</strong> První potlesk na jevišti, když mi bylo pět.</li>
<li><strong>Ze všech negativních vlastností mě na sobě štve hlavně…</strong> Udělám zbrklý krok vpřed (Střelec), pak krok zpět (ascendent Rak) a léta zkoumám, kde jsem udělala chybu, a vyčítám si to.</li>
<li><strong>Radost mi pokaždé spolehlivě udělá…</strong> Úsměv dětí, diváků, ale i spolucestujících v MHD, zvlášť v poslední době.</li>
</ul>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p><img id="AO_2914290" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914290" src="" alt="Link" width="425" height="35" /><img id="AO_2914291" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 2914291" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>herec,Kateřina Macháčková,zámek,kniha,rozhovor,Miroslav Macháček,Divadelní fakulta Akademie múzických umění,divadlo,Divadlo Palace,Helen Mirrenová,Lenka Hatašová,poznámkový blok2023-07-17 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/748293/katerina-machackova-73-muze-ke-stesti-nepotrebuji.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory748293/8477227_.jpg8619
DALŠÍ ČLÁNKY