8°C
Ve starověku se zónám špatného vlnění říkalo dračí žíly.Lidé vypozorovali, že právě tato místa byla pod silným působením podzemních vod a proudů, zlomů v zemské kůře a podobným vlivům, které nešlo nijak pozorovat, ale měly na organismus tak velký vliv, že byly strůjci nejrůznějších onemocnění.
Termín dračí žíla později staří Řekové nahradili označením geopatogenní zóna (podle původního geo - země a pathos -utrpení nebo nemoc). S tímto označením operují také dnešní odborníci, kteří geopatogenní zóny označují za výsledky poruch elektromagnetického vlnění.
Pokud je někde pocítíte, rozhodně to nenechávejte jen tak být! Delší pobyt v těchto místech totiž může vyvolat i daleko vážnější poruchy, než je "pouhá" migréna. Poslední vědecké studie totiž hledají možné spojitosti mezi vlivem geopatogenních zón a vznikem rakoviny.
Prostě všechno jinak
Při delších pozorováních se skutečně zjistilo, že lidé, kteří trpěli stejnou nemocí, poměrně často bydleli pohromadě. Senzibilové, kteří spolupracují s lékaři, jsou dokonce toho názoru, že třeba i infarkt nebo mrtvice postihne častěji lidi, kteří dlouhodobě žijí nebo spí v patogenní zóně.
„Dlouho jsme se s manželem potýkali se silnými bolestmi kloubů a mívali jsme migrény. Muž proto zavolal člověka, který umí zacházet s virgulemi a hledat nezdravé zóny. Pozvali jsme ho k nám a museli jsme nakonec zpřeházet v podstatě všechen nábytek - postele, jídelnu, gauč u televize, prostě všechno jinak. Neřekl si za to ani korunu. Od té doby máme po potížích,“ pochvaluje si paní Hedvika z Říčan u Prahy.
Prokletý dům
Jednou z nejznámějších budov v Čechách s nechvalnou pověstí prokletého domu je tzv. Werichova vila na pražské Kampě. Dům pochází ze 17. století a říká se, že ho kdysi proklela stará cikánka. Faktem je, že mnoho jeho obyvatel zemřelo v průběhu staletí na rakovinu. Je to jen náhoda, nebo se tady naplno projevilo, že budova stojí na ostrově nad podzemními proudy, typickými dračími žílami?
Po druhé světové válce se vila stala domovem básníka Vladimíra Holana a Jana Wericha (básník bydlel v přízemí, Jan Werich s manželkou a dcerou obývali horní patra). Po zákazu komunistů publikovat propadl Vladimír Holan těžkým depresím a alkoholu. Uzavřel se do dobrovolné izolace ve svém pokoji s věčně zataženými závěsy.Hrůzné tajemství Werichovy vily
Soužití Werichových a Holanových pak nebylo vůbec dobré. Obě manželky se z nepochopitelných důvodů nesnášely a podle Holana se sám Werich stával divným, zlověstně se pochechtával a bloumal po domě.
Postupně tak onemocněli rakovinou všichni členové Werichovy rodiny. Nejdřív zemřela paní Zdenka, pak Jan, a nakonec dcera Jana. Její dceru Zdenu pak vychovávala Janina kamarádka. Zdena možná i kvůli včasnému odstěhování z Kampy prokletí domu unikla.
Na rakovinu v domě ostatně údajně zemřela i řada z předchozích obyvatel. Poslední stálou obyvatelkou démonické vily se stala v roce 1985 (pět let po Werichově smrti) Anna Havránková - Slavíčková z rodu slavného malíře Antonína Slavíčka. Po ničivých povodních v roce 2002 se už ale do domu nevrátila. Od té doby budova chátrá. Čím narušíte špatnou zónu?
Rušičkami geopatogenních zón jsou například obyčejné kameny. Prokázalo se, že především ty, které leží na polích, citelně snižují vliv patogenních zón. Vhodné jsou větší kameny (přibližně velikosti papíru A4). Dají se umístit kamkoli do interiéru a působí i jako krásná dekorace. Když je nejhůř, stačí větší oblázky. Pokud máte peníze na mramorové obklady, máte nad dračími žílami prakticky vyhráno. Mramor je vynikajícím stínidlem proti geopatogenním zónám.
Báječně vám poslouží také svíčky, které dokážou negativní vliv geopatogenní zóny rušit v případě, že jsou vyšší než 21 cm, takže dokážou světlo rozptýlit do větší vzdálenosti. Nejsou ale z logických důvodů vhodné u postelí.
Úplně zrušit se geopatogenní zóna nedá, podstatné ale je o ní vědět a bydlení podle ní přizpůsobit. Před koupí bytu nebo domu se vám vyplatí najmout si proutkaře, aby lokalitu proměřil a poradil, jak a kterým směrem objekt orientovat, anebo jestli ho vůbec kupovat.
Zvířata a děti je cítí
Odedávna lidé pozorovali, že si psi lehávají na zdravá místa, kdežto kočky spíš do patogenních zón - říká se, že je vychytávají a doslova léčí postiženou lokalitu. Velmi citlivé jsou pak na patogenní zóny děti. Když spí na nevhodném místě, choulí se v noci pořád do některého koutku postele a rodiče tomu často nerozumí. Přitom většinou stačí postýlku posunout třeba o metr stranou a je po problémech
