S plavou hřívou a tváří anděla upírá na kameru modré oči. Širokým úsměvem zdraví televizní diváky. Úspěšné talk show rakouské televize sledují dvě rodiny ze tří. Od chvíle, kdy vystoupila ze stínu vězení, nepřestává fascinovat.

Jak to bylo?
Když se 2. března 1998 desetiletá Natascha vracela ze školy, zastavilo vedle ní auto. Řidič ji přinutil, aby nastoupila. Její únosce, Wolfgang Priklopil, 35letý inženýr ji uvěznil ve svém domě ve Strasshofu na vídeňském předměstí. Osm let života prožila ve sklepě na šesti čtverečních metrech. Podařilo se jí uprchnout až 23. srpna 2006. Téhož dne Priklopil spáchal sebevraždu – skočil pod jedoucí vlak.

Týdně až 200 žádostí o rozhovor
Neobvyklý případ okamžitě zaplňuje titulní strany deníků. Senzace vzbudila obrovskou vlnu mediálního zájmu, která překvapivě neopadá. Když Natascha poprvé veřejně vystoupila, všechny překvapila květnatým jazykem. Navíc jako by instinktivně věděla, jak se dívat do kamery. I dva roky po osvobození dostává týdně na dvě stovky žádostí o rozhovor, nemluvě o nabídkách napsat filmový scénář nebo knihu. Rakouské i zahraniční bulvární deníky nepřestávají informovat o jejím osobním životě: Natascha si užívá na lyžích, Natascha má řidičský průkaz, Natascha tančí v baru s přáteli, Natascha chodí s Davidem Lanskym, synem advokáta…

Pěstované mystérium
Podle nedávného průzkumu zaujímá tato mladá žena na příčce popularity hned druhé místo po rakouském prezidentovi. Její webové stránky patří k pěti nejnavštěvovanějším v zemi. A ona dělá všechno pro to, aby její hvězda nepohasla. Pleť jako z alabastru, držení těla jako tanečnice, přirozené kouzlo osobnosti... to jsou její trumfy nejen pro televizní obrazovku.
Ale vnější pozlátko nestačí, pro udržení zájmu publika se mystérium musí pěstovat. V několika málo rozhovorech, které Natascha poskytla, se nikdy neprojevovala jako oběť, což je s podivem vzhledem k hrozným podmínkám, ve kterých byla vězněná. Odhaduje se, že za své svědectví dostala na dva miliony eur. Vždy chce znát předem otázky a ti, kteří jen vzdáleně naťuknou „zakázané téma“ intimního vztahu, který mohl vzniknout mezi ní a jejím věznitelem, se okamžitě ocitají na černé listině. Stejnou diskrétnost vyžaduje i při natáčení.

Autorizuje každé slovo
Před rokem Natascha autorizovala i knihu, kterou se chystala vydat její matka Brigitta Sirny. Podle vydavatele Mathause Salzera knihu napsaly s matkou čtyřručně a Natascha pak dlouho korigovala rukopis. Dokonce koupila dům, ve které ji Priklopil věznil, údajně proto, aby se z něj nestal cíl turistů. Není bez zajímavosti, že už rok odmítá setkání s otcem. Proč? Snad proto, že prohlásil: „Doufám, že se mé dceři jednoho dne podaří odtrhnout se od morbidní fotky Priklopilovy rakve, kterou nosí stále u sebe.“

Znala matka únosce?
Natascha má nad vším kontrolu. Přesto se před rokem novináři pustili bez jejího vědomí do dalšího pátrání. Pohled na celý případ mění nově zmiňované skutečnosti, například fakt, že se k ní před únosem rodiče chovali hrubě, že existují fotky z dětství, které hraničí s pornografií, a že její matka znala Priklopila ještě před únosem. Zajímavé je, že 24. října minulého roku vyšetřující soudce obnovil vyšetřování. Vznesl možnost existence kompliců. Celý případ tak zůstává i nadále zahalený rouškou tajemství a pochybností.