Klára Issová: Nevěděla jsem, jak mám zahrát ožralou, nikdy se mi to nestalo

720p 360p
VIDEO: Adam Balažovič/bpž
25. ledna 2018 | 06:00

Klára Issová (38) se právě objevuje v kinech v roli Olinky v nové komedii Filipa Renče (52) a Haliny Pawlowské (62) Zoufalé ženy dělají zoufalé věci. Komedie trhá rekordy v návštěvnosti a Klára prozradila, jak taková velká role ovlivnila její osobní život.

 

Kláro, vy hrajete hlavní roli. Když vám přišla nabídka, jak jste reagovala? Znala jste tu knihu?
Měla jsem tři nabídky naráz, takže jsem producentům musela říct, že jsou v pořadí, ale že si nejdřív musím přečíst scénáře, které přišly předtím. Říkala jsem si: paní Pawlowská, Filip Renč... A pak jsem si četla scénář a upřímně jsem se u toho bavila. Myslím si, že je to sen každé herečky, zahrát si postavu, která během děje stárne od osmnácti až po čtyřicet let. Zahrát si všechny věkové kategorie bylo skvělé, trochu jsem se bála také toho, že je to komedie, a to není jednoduchý žánr. V každém případě to byla výzva.

Vaše postava prožije mnoho bláznivých situací. Vypadá to, že na place byla při natáčení dost legrace!
Legrace byla, pro mě osobně to byla odměna – slyšet smích zpoza kamery. Lidé ze štábu se ale také nemohou smát pořád, když některé scény natáčíte pořád dokola. S Filipem jsem si na začátku řekla, že i když je to občas stres, aby se všechno stihlo, tak se tím zkusíme bavit a nechat se vést. Já jsem za to hrozně ráda, protože jsme si to užili. Moje postava tam opravdu zažívá katastrofické situace. Je to hrdinka, se kterou se může spousta z nás ztotožnit, akorát my jsme to trochu posunuli do extrému, protože je to komedie.

Jaké to je natáčet situace, ve kterých se vaše postava úplně znemožní?
Herec se nesmí bát se ztrapnit. Postavu prožíváte naplno, ona zažívá to drama, ale herectví je trošku jiné, trochu s nadhledem a komikou.

Která situace byla pro vás během natáčení nejtěžší?
Nejtěžší bylo hrát ožralou, protože tak, jak byla Olinka opilá na svém maturitním plese, jsem nikdy ve skutečnosti opilá nebyla. Celou dobu jsem se ptala sama sebe, jak to udělám, a to i v okamžiku, kdy jsem šla na plac. Občas to herec prožívá i tak, že do poslední chviličky neví, jak to zahraje. Musím říct, že mě tahle role opravdu hodně bavila a dala jsem si záležet na přípravě. Asi čtyři týdny jsem doma kreslila mapu, kde byly všechny věkové etapy, a k nim jsem si psala, jaké má v té době postava strachy, touhy, komplexy, co poslouchá za muziku, takže jsem se o ní dozvěděla mnohem víc a dotvořila jsem si ji, abych ji znala skrz naskrz.

Jak takováhle studie charakteru potom ovlivní váš život? Jak to vnímal váš partner?
Když máte takhle opravdu velkou roli a natáčení probíhá zhruba šest týdnů – a já jsem tam byla každý den dvanáct až šestnáct hodin – tak na těch šest týdnů rodinný nebo partnerský život přestanou trochu existovat. Prostě doma nejste, takže to trošičku partnerství ovlivní, ale že by mě ovlivňovaly role do budoucna, že se s nimi tak sžiju a už se toho nemohu zbavit, to ne. Člověk se dokáže naučit jisté mechanismy, jak z toho vystoupit. Cítila jsem se spíš dost unavená, ale šťastná, že jsme to zvládli.

Která životní etapa se vám hrála nejlépe?
Nejpřirozeněji mi šlo období, kdy je Olina dospělá, je z ní psycholožka a má trochu odžito, takže trochu to, co jsem teď já. Nejvíc mě bavilo vracet se do mládí a prožívat to „telecí“ období, kdy má člověk ještě čistou duši a naivitu a velké oči v očekávání života, ale on se ten život pak ubírá trošku jinak. S tím byly spojeny i masky a kostýmy, takže jsme měli na sobě různé hrůzy z fundusu a příčes.

Diskuse ke článku
.
DesktopMobile