Vojta Kotek v nové sérii o Marii Terezii: Netušil jsem, že člověka mohou bolet vlasy

26. listopadu 2017 | 06:00

Na Nový rok se můžete v České televizi těšit na dlouho očekávanou minisérii o Marii Terezii, ve které si Vojtěch Kotek (29) zahrál manžela vládkyně – Františka Štěpána Lotrinského. Jak si užil natáčení, ale také to, jak se u Kotků slaví netradičním způsobem Vánoce, nám vyprávěl v rozhovoru.

 

Vojto, jaké bylo hrát tak významnou historickou postavu?
František Štěpán byl sice významná postava, ale byl historií trochu opomenut a pramenů, ze kterých se o něm dá něco vyčíst, je skutečně hrozně málo. Pro mě to tím pádem byla ze začátku trochu detektivní práce, ale nakonec jsem tomu absolutně propadl, protože to byl neuvěřitelně zajímavý člověk. Měl tak trochu zakázáno se účastnit politických záležitostí, zaměřil se na byznys a začal zakládat manufaktury, vydělal obrovské množství peněz, a to vše tak mimochodem a potichoučku – až do doby, kdy z něj Marie Terezie udělala finančního správce celé monarchie, protože byl velice zdatný. Zároveň se o něm říká, že to byl hrozně fajn chlapík, který miloval život, rád se bavil, měl rád ženy a obrovsky miloval své děti, takže to pro mě bylo velice zábavné natáčení.

Zmínil jste, že na vás ve filmu vyšla romantická linka. Připadal jste si sexy v těch oblecích a parukách?
Ideál krásy a estetiky se liší dle doby, ale já jsem si většinu času v těch kostýmech připadal spíš jako cukrkandl. Jako bych vypadl z nějaké pohádky. Na druhou stranu jsem moc rád, protože kostým vám pomáhá chodit rovně, úplně vás vyšponuje, já normálně chodím dost shrbený. Tady ještě chodíte v podpatcích, což je úplně nové, ale na konci už jsem samozřejmě to všechno nenáviděl. Netušil jsem třeba, že člověka mohou bolet vlasy. Když máte na hlavě paruku a pod tím vlasy celý den stažené, tak po sundání to opravdu děsně bolí. Zjistil jsem díky tomuto natáčení spoustu nových věcí o svém těle.

Vy jste natáčeli asi během léta a být nabalený ve všech těch vrstvách asi není moc příjemné, že?
Pochopitelně, vedro paruce a čtyřvrstvému brokátovému kostýmu jistě nepřidá.

Zmínil jste, že jste si připadal jako v pohádce. Tady se mluvilo o Popelce – kolikrát jste ji viděl?
Nepočítaněkrát. Popelka samozřejmě neodmyslitelně patří k Vánocům a je to největší klasika. Když jsem ještě trávil Vánoce doma s rodiči, tak bez Popelky se to neobešlo. Moje máma je na ní úplně závislá. Stačí slyšet prvních pár tónů od Karla Svobody a už víme, že jsou Vánoce.

Podívejte se na video, kde Vojta mluví o natáčení kriminálního seriálu a soutěže Pevnost Boyard:

Vojta Kotek: Fyzická námaha je moje největší fóbie • VIDEO: 

Myslíte si, že ta závislost na Popelce je jen ženskou doménou?
Žen se to týká asi přece jen o něco víc. Nebo to alespoň snáz přiznají na rozdíl od chlapů, kteří jsou samozřejmě strašní tvrďáci, a tak je nějaká pohádka nemůže rozhodit. V téhle pohádce je úplně všechno, dobro zvítězí nad zlem, z ušmudlané Popelky se stane krásná princezna a šaty vyskakují z oříšků. Vůbec bych se nechtěl nikoho dotknout, ale dovedu si představit, co se na tom dámám líbí. To ovšem neznamená, že je to jen ženská záležitost, já jsem třeba měl vždycky velký vztah ke koním a představa toho, že jsem tím princem na koni, se mi taky líbí.

Třeba muži mají oblíbenou jinou pohádku, třeba s Čerty nejsou žerty nebo tak něco, nemyslíte?
Já nemohu mluvit za všechny muže, ale já osobně před Popelkou upřednostňuji, i když se to těžko říká, spíš ty Werichovy věci. Byl jednou jeden král nebo Císařův pekař, protože Werichův humor to pro mě posouvá mnohem dál.

Co byste chtěl mít ve svých třech oříšcích?
Já nevím, jestli by to, co bych chtěl, se do nich vešlo. Nechci být patetický, ale jak člověk stárne, tak vyrůstá z těch materiálních přání a já bych si tam přál pár věcí, které si nechám pro sebe.

Jak probíhají u vás doma Vánoce? Máte rozděleno, kdo dělá salát, kdo kapra?
Poslední dvoje nebo troje Vánoce jsme pojali jinak. Dřív jsme je vždycky trávili s prarodiči, ti už ale nejsou mezi námi, takže už jsme zbyli jen já, táta a máma. Rozhodli jsme se je trávit netradičně a nazval jsem to Kontránoce. Spočívá to v tom, že nemáme vánoční stromeček, ale zdobíme kontrabas, že nemáme kapra, ale dopřejeme si humra a snažíme se vybočit z tradice, abychom nezapadli do vánočního stereotypu. Bez vnoučat, která jsem zatím rodičům neposkytl, je to trochu o něčem jiném a paradoxně nám tohle netradiční pojetí pomáhá vykouzlit mnohem snáz vánočního ducha. Všechny tyhle nové prvky vzbuzují v lidech mnohem víc pozitivní energie, než jsem si původně myslel.

Dárky jste si nechali, nebo je vyměnili za něco jiného?
Nechali jsme si je, ale tím, že jsou to Kontránoce, tak jsem to na začátku otočil tak, že rodiče jsou děti a oni dostávají dárky. Dotáhl jsem to do detailu, kdy máma, když si přála novou kuchyň, dostala takovou tu dětskou plastovou a táta dostal dětské umělohmotné nářadí. Druhý rok už to chtěli raději vrátit zpátky.

Pro koho je pro vás nejtěžší nakupovat dárky?
Jelikož nechávám nakupování dárků vždycky na poslední chvíli, tak mám problém vlastně s každým. Letos mám výborný nápad, který jsem vymyslel už v létě, a jsem sám sebou dost překvapený. Nebude o tom, věci koupit, ale spíš zařídit a nechat udělat, takže se na to letos moc těším.

Diskuse ke článku
.
DesktopMobile