Emma Srncová se svěřila, jak jí život změnila rakovina

21. srpna 2017 | 06:00

Je stejně optimistická jako její obrazy. I když má za sebou operaci prsu a je na ní vidět únava, ani na chvíli nepřipustila, že by mohlo být zle. Jak Emmě Srncové změnila život rakovina? 

Neviděly jsme se rok. Co se za tu dobu nejvíc změnilo?

Začala jsem myslet víc na sebe. To je asi největší změna.

Co vás k tomu přimělo?

Rakovina prsu. Když jsem onemocněla, dala jsem sama sebe na první místo. Ale pořád ještě prožívám všechno, co se týká mých dětí a vnoučat. Jsem rodinný typ, nebo spíš taková slepice, která se snaží mít všechny pod svými ochrannými křídly. Včetně psa Pupiny, která je můj parťák. Je až neuvěřitelné, jak se o mne zvlášť ten poslední rok starala.

Jak se projevuje, že jste dala sama sebe na první místo?

Třeba si kupuji dobré věci. Jsem šetřivka a koukám, kolik co stojí, a když už jsem dřív
koupila drahé ovoce, bylo to vždycky jen pro děti. Dneska ho klidně zbaštím sama. A bez výčitek. Prostě se mám víc ráda a říkám si, že si to zasloužím.

Změnila nemoc váš pohled na život?

Vlastně ani ne. Měla jsem známou, bylo jí přes osmdesát, která vypadala trochu jako skřítek, ale vždycky nosila nabarvené, upravené vlasy, byla nalíčená a ráda koketovala. A ta říkala: Připadám jako mladá holka ve starý kastli. A také, že stáří není pro sraby. V tom s ní souhlasím. Ani já uvnitř sebe necítím stáří. Jasně že mě štve, že se mi podlomí kolena nebo zakopnu, ale na druhou stranu – co bych v pětasedmdesáti letech chtěla. Vždyť já snad nikdy nebyla pořádně nemocná.

Nepřipadají vám některé věci nedůležité? Třeba když za vámi někdo přijde, že se pohádal s manželem kvůli neumytému nádobí…

To mi přijde nepodstatné už hodně dlouho. Mám hodně blízkou kamarádku, kterou jsem kdysi, asi před pětapadesáti lety, dala dohromady s jejím manželem. Teď mu je osmdesát, a sice ne schválně, ale přesto dělá věci, které mou kamarádku rozčilují. Pro mne jsou to veselé historky, ale chápu, že ji manžel vytáčí. Třeba si koupila brýle proti slunci, on si je půjčil a roztáhl nožičky, takže jí pak padaly z nosu, nebo si vzal drahý opalovací krém a namazal si lýtka… Kdybych si někdy připadala sama, stačí k nim nebo k jiným mým vrstevníkům zajít na návštěvu a pak jsem hned šťastná, že jsem vdova se psem.

Fakt jste sama šťastná?

Já nejsem sama, u mne v přízemí bydlí vnučka Bára s manželem a psem a dcera Barbora vedle v domě s manželem Petrem a dcerou Emmou. Takže v patře jsem sice jen s Pupinou, ale mám přehled. Navíc umím být sama. Ale to je asi profesí. Při malování je člověk ve svém vlastním světě a nepotřebuje k tomu nikoho jiného. Já vlastně chlapy už dlouho nemusím mít doma. Ale ne že bych je neměla ráda!

Celý rozhovor s Emmou Srncovou najdete v tištěnem Blesku pro ženy: 

obálka blesk pro ženy

Autor: Majka Dvořáková
Klíčová slova: rozhovory, nemoc, emma srncová, zdraví
Diskuse ke článku
.
DesktopMobile