Vinařka Helena Bednaříková: Naše víno je na početí lepší než umělé oplodnění

Helena Bednaříková z Velkých Pavlovic na svoje vinařství nedá dopustit. Nikdy by neměnila, i když je to náročná práce. • Foto: archiv Heleny Bednaříkové
6. srpna 2017 | 06:00

Máma čtyř dětí z Velkých Pavlovic k vínu přičichla už jako malá holka. Vinařství měl už její dědeček a od něj taky poprvé ochutnala odrůdu André. Ženských mezi vinaři moc není, o to větší radost má, že její víno lidem chutná. Vinařství Helena už získalo spoustu ocenění a ona sama je držitelkou profesionálních degustátorských zkoušek. Aby se dokázala v oboru prosadit, chtělo to odvahu a pevné nervy.

Žena a víno – jak to jde dohromady? Obvykle mezi vinaři vidíme jen chlapy. Čím může žena obohatit vinařství?

Ženy pracovaly ve vinařství vždycky. Možná jich je méně, ale byly tam. A čím můžou vinařství obohatit? Vnáší do vína jemnou ženskou duši. Vždyť ženy jsou pro víno jako stvořené, mají jemný nos a vytříbenou chuť! Já sama mám motto: "Vína s ženským rukopisem."

Jak jste se k vínu dostala? Většinou to bývá tak, že řemeslo se předává z otce na syna. Vám lásku k vínu předal kdo?

Vínu se věnoval sice už můj dědeček a táta, ale dá se říct, že u mě to začalo trošku jinak, než že mi někdo předal žezlo. U mě vinaření začalo láskou k vínu a práci s ním a kolem něj jsem se musela naučit úplně sama.

Víno sama pěstujete, staráte se o něj na vinici, vyrábíte ho – vlastně děláte všechno. Dá se to vůbec skloubit s rodinou a čtyřmi dětmi? Pomáhá vám z nich někdo?

To je pravda, všechno dělám sama. Když jsem před lety zůstala po rozvodu sama se třemi dětmi, bylo to horší a bez pomoci blízkých bych se neobešla. Teď už mi pomáhá syn, má za sebou vinařskou školu, ten zastává všechnu mechanizaci. Takže se dá říct, že teď už je to lepší. Znova jsem se vdala a mám ještě čtvrté dítě, ale dá se to skloubit. Sice na sebe nemám moc času, ale nestěžuji si.

Prý jezdíte i na traktoru, mícháte beton při přestavbě sklepa. Představovala jste si takhle svůj život?

V začátcích jsem opravdu dělala i tohle. Mně ale žádná práce nevadí. Dnes už hodně zastane syn. Ale já život beru tak, jak je.

Chtělo to hodně odvahy, než jste se pustila do vinaření? Nebála jste se, že to nezvládnete?

Chtělo, ale mně bylo tenkrát třiadvacet, takže jsem to neřešila. Dnes bych už do toho tedy nešla (směje se).

Jakých největších úspěchů jste s vaším ženským vínem dosáhli?

Cen máme hodně, ale za největší úspěch považuji v dnešní uspěchané době narození dětí po návštěvě našeho vinařství a mé oblíbené odrůdy André.

Nechápu. Jak to myslíte?

Byli tady naši přátelé, kteří měli dvě děti po umělém oplodnění, protože přirozenou cestou to nešlo. No a popíjeli tady po celou dobu andré, odpočívali – a nakonec z toho byla dcera Lucinka. Přirozenou cestou. Díky vínu!

Jaké je podle vás tajemství dobrého vína? Na co by vinař neměl nikdy zapomínat?

Pro dobré víno platí kvalitní vyzrálé hrozny a šetrné zpracování, pokud jde o technologii. Od odstopkování po nakládání do beden nebo vaniček. Jinak to nejde.

Jaké víno pěstujete a které máte vy sama nejraději?

Čeká nás restrukturalizace vinic, teď máme staré odrůdy. Nejvíc pěstujeme odrůdy: Svatovavřinecké, Frankovku, André a Veltlínské zelené. Frankovku máme červené i rosé. A moje oblíbená odrůda? André! Mám ráda každé víno, ale když budou na stole odrůdy André a Veltlín, tak sáhnu po André.

Je pravda, že správný vinař musí víno znát, tudíž ho musí taky pořád koštovat?

Víno musíte zhodnotit i senzoricky, jinak to nejde. Hlavně při výrobě ho musíte koštovat. Laboratoř to sice nějak vyhodnotí, ale to nestačí. Při každé výrobě by měl víno každý vinař ochutnávat. Chuť si musí vinař řídit sám. Tu chuť dávám vínu já, ne laboratoř.

Už jste to sice naznačila, ale jaká je vaše filozofie dobrého vína?

Šetrné zpracování surovin a spokojený zákazník, který se rád vrací. Je to samozřejmě na každém z vinařů. Já se snažím dávat do vína to nejlepší.

Co vinař, to jiné víno. Existuje mezi vámi řevnivost? 

Každý vinař má svůj názor, to je jasné. A buď ten váš přijme, nebo nad ním mávne rukou. Já říkám o víně pravdu a klidně přijmu i kritiku. Vždyť i tu potřebuje vinař slyšet, aby se mohl zlepšit. Víno je živé, někdy se chová jinak, než byste si přáli, a když mi někdo řekne "máš tady víc hořčiny" nebo "mění se pH", je dobré to vyslechnout, neurazit se a zamyslet se nad tím.

 

K téhle práci patří určitě i spousta překážek, které musíte překonávat. Jaký to je pocit, když je třeba špatná úroda a vy už víte, že to bude bída, nebo vás někdo okrade?

Nejhorší a největší překážky jsem zažila na začátku v souvislosti s mechanizací na vinici. Malotraktor a stroje nebyly kvalitní jako dnes, to bylo úplně nejhorší. To, že chlapi moc nechápali, že ženská dělá víno, to ještě šlo, ale pro ženskou, která byla sama, byla i taková oprava stroje katastrofa. Pokud jde o to, že je špatná úroda kvůli suchu, s tím se nedá nic dělat. Příroda se nedá ovlivnit. Horší je, když vám někdo ukradne 9 tun hroznů, to je pak horší. Stalo se nám to v roce 2010 a 2016. Teď už máme bezpečnostní agenturu, která nám vinice hlídá.

Nikdy jste s tím nechtěla seknout? 

To nikdy, s vínem jsem nikdy nechtěla seknout. Spousta lidí mi pomáhala, mám skvělé tři tetičky důchodkyně, jedna z nich mě toho o vinařství hodně naučila. Pomáhala mi kamarádka, nejstarší děti si musely rozdělit starost o domácnost.

Jak jste to, prosím vás, s dětmi zvládala?

Pracovala jsem hlavně v noci. Uspala jsem je, zapnula chůvičky a šla makat.

Jak si podle vašeho jazýčku stojí naše vína v konkurenci těch španělských, italských a dalších?

Je to absolutně nesrovnatelné. Záleží na chuti a požadavku zákazníků. Já preferuji naše vína. Já například moc těžká vína nemusím, ale i z moravských hroznů se dají vyrábět těžká červená vína. A pokud jde o případnou konkurenci těm dotovaným vínům z dovozu, která se dají koupit v supermarketu za padesátikorunu, těm my nekonkurujeme. Ani se o to nesnažíme. Naše vína končí u koncového zákazníka.

 

Co si jako vinařka myslíte o nejrůznějších moderních metodách či vyšlechtěných odrůdách? Jste jejich zastánce, nebo odpůrce?

Já jsem pro pokrok, nové odrůdy jsou zajímavé, ale letos mi zmrzly. Uvidíme za rok. Ta vína z nových odrůd jsem pila a myslím, že svého zákazníka si najdou. Letos jsme zkusili taky odrůdu Frizzanté Rosé Klára a lidem se tohle víno moc líbilo.

Máte nějaký profesní sen, který byste si chtěla splnit?

Určitě mám, ale hlavní je zdraví a rodina. Pak se všechny sny plní samy. Když nebudete zdravá, k čemu vám bude úspěch?

  

 

Autor: aši
Diskuse ke článku
.
DesktopMobile