Úterý 19. března 2024
Svátek slaví Josef, zítra Světlana
Polojasno 9°C

Koučka stylu Dagmar Gabulová: Češky nosí většinou tmavé barvy, výrazných doplňků se bojí

9. října 2016 | 06:00

Dagmar je první certifikovaná trenérka osobního stylu v České a Slovenské republice a díky své profesi proměnila tisíce obyčejných žen. Nezajímají ji slavné osobnosti, modelky ani herečky. Snaží se probudit zdravé sebevědomí v ženách, které chodí po ulici, pracují v kanceláři, fabrikách nebo se starají o děti. Jak říká, její práce se týká v první řadě lidí, až pak módy. „Je úžasné měnit nejen jejich vzhled, ale i jejich životy. A to mi dává obrovský smysl.“

Dášo, vy za sebou máte dost podobný příběh, jako hlavní hrdinka z filmu Ďábel nosí Pradu v podání herečky Anne Hathaway. Opustila jste rodnou Bratislavu a zamířila do Prahy do prestižního módního časopisu. Brzo jste ale ztratila iluze. V čem spočívalo to zklamání?

Měla jsem krátce před třicítkou a pocit, že jsem konečně našla práci svých snů. Od dětství mě fascinovala krása, móda a vše s tím spojené. Prostředí, ve kterém jsem vyrůstala, vnímalo krásu a péči o vzhled jako něco povrchního a nedůležitého. Tak jsem šla studovat marketing. Po několika pracovních zkušenostech a po poznávání světa jsem se ze Singapuru přestěhovala do Prahy. A už s jasným cílem – proniknout do světa módy. Avšak to, co nejdřív vypadalo tak lákavě, se najednou ukázalo v pravém světle.

Zákulisí módy vám přišlo falešné?

Vlastně ano. Zákulisí nejprodávanějšího módního časopisu na světě nemělo s jeho nablýskanými stránkami moc společného a já nemohla uvěřit, že lidi vytvářející a prodávající krásu se krásnými vůbec necítí být. V hlavě se mi neustále proháněly stejné otázky: „Jak to, že nežijí to, o čem píšou? Jak to, že se ve vlastních životech svými radami ostatním neřídí? Jak to, že nejsou reklamou svojí práce?“ Svět snů a iluzí mi zkrátka nedával smysl.

Komerční svět krásy vám k srdci tedy moc nepřirostl…

Můj pohled na krásu byl vždycky jiný než ten komerční, ale to jsem nevěděla do chvíle, než jsem v komerčním médiu začala pracovat. Já toužila ženám pomáhat, ne z nich dělat otroky trendů a značek. Přála jsem si ukázat jim jejich skutečnou krásu a říct jim, že všechno potřebné v sobě již mají. Potřebují se pouze naučit svou krásu vidět a správně s ní pracovat. To ale nešlo dohromady s módním médiem.

Takže jste šla vlastně sama proti sobě.

Přesně, prestiž, síla značky a touha být součásti jejího image byly tak nakažlivé, že jsem neváhala jít i sama proti sobě. Cítila jsem, že nejsem na správném místě. Dlouho jsem věděla, že nedělám to, v co jsem věřila, ale nechtěla jsem si to připustit. Hlava byla silnější než srdce, proto jsem pokračovala i přes veškeré signály, které mi moje intuice, tělo i zdraví dávaly. Já ale neposlouchala.

Nakonec jste se ale sílu odejít našla. Hrálo v tom svou roli i to, že jste začala mít problémy se zdravím i ve vztahu?

V módním časopise jsem si prošla klasickým vyhořením. Nebyla jsem tam šťastná a to se logicky projevilo v narušení harmonie ve vztahu i ve zdraví. Ztrácela jsem sílu. Potlačovala jsem to v sobě a chtěla dokázat, že to dám. Ale pak jsem pochopila, že to nemá smysl.

...
Autor: Osobní archiv Dagmar Gabulové
Tak jste si sbalila kufry a odjela do Anglie studovat školu stylu…

Touha dělat lidi krásnějšími byla nadále mou motivací, uvědomila jsem si jen, že prací pro módní a kosmetické domy ani média je šťastnějšími neudělám. Já chtěla životy žen měnit k lepšímu, a ne jenom řešit aktuální trendy a co se nosí. Měla jsem jasnou představu o tom, co chci i nechci dělat, věděla jsem, že takovou práci nikde nenajdu, už zbývalo jenom vymyslet název a pustit se do toho na vlastní pěst. K tomu jsem však chtěla mít i adekvátní vzdělání. A jelikož jsem náhodou natrefila na školu v Anglii, která ženskou krásu vnímá stejně jako já, nebylo nad čím přemýšlet.

Zaujalo mě, že ráda pracujete s obyčejnými, skutečnými ženami, ne s modelkami ani celebritami. Proč?

Stylistů celebrit máme tady hodně a určitě dělají záslužnou práci. Toto povolání mě však nikdy nelákalo. Toužila jsem jít více pod povrch, dále za oblečení a trendy, aby výsledná image byla nejen stylová, ale hlavně autentická a v souladu s osobností. Naučit ženy si z trendů vybírat pro sebe ty pravé barvy, střihy i styl oblečení. Ale především si vážit sebe sama, mít zdravé sebevědomí a pozitivní pohled na sebe, protože skutečná krása vychází z nitra každé z nás. A oblečení by ji mělo vhodně doplňovat.

Může být každá žena krásná?

Já věřím, že každá žena je krásná. Aby si ošklivé káčátko uvědomilo, že je ve skutečnosti labuť, je potřeba naučit se soustředit na svá pozitiva, ne si dokola vyčítat často imaginární negativa. To vám pomůže vidět se z nové perspektivy a ve zcela jiném světle. Každá jsme totiž originál a je to právě jedinečnost, která nás od sebe odlišuje. Naše jedinečnost je tím, co potřebujeme přijmout a naučit se využívat, nikoliv nenávidět a skrývat. Jelikož nás to nikdo neučí, rozhodla jsem se o tahle tajemství podělit v knize Styl – Cesta ke kráse, sebevědomí a charismatu, která je určena ženám, hledajícím svoji krásu i styl.

Chodí za vámi obyčejné ženy, leckdy skutečně vypadají jako šedé myšky. Jaký je to pocit, když se vám podaří z nich tu labuť vykouzlit?

Mou snahou je pomáhat ženám, aby propojily svou vnitřní krásu s vnější. Ráda sleduji, jak mi kvetou před očima a stávají se z nich dámy s jiskrou v očích, zářivým úsměvem a zdravým sebevědomím.

Myslíte, že k té proměně pomáhá i oblečení a líčení?

Ano. Jakmile se začnou ženy oblékat do správných barev, lichotivých střihů a přizpůsobí styl oblékání svému skutečnému já, začnou se na sebe postupně dívat jinýma očima. Jsou k sobě jaksi méně kritické a mají se více rády. Najednou je baví hezky se oblékat i o sebe více pečovat, protože najednou porozumí, jak na to. Září uvnitř i navenek a já jsem šťastná, když vidím, že jsou šťastné i ony.

Když se bavíme o stylu a oblékání, jak jsme na tom se vkusem my Češky? Dobře, nebo špatně? Co neumíme, ale třeba Francouzky umí…

Česká žena někdy působí, jako kdyby se bála vystoupit z davu. Je si jistější v tmavých nebo neutrálních barvách, a když si dá nějaký výraznější doplněk, třeba v červené, tak už není komfortní s tím, že všechny oči směřují na ní. Slovenská žena se naopak barev a odvážnějšího oblečení nebojí. Chce být vidět. Ale někdy je pak až příliš otrokem trendů. Na zahraničních ženách se mi líbí, že jsou někde „mezi“. Řídí se pravidlem „méně je více“, jejich vzhled je přesto ženský, elegantní a barevný.

Dá se styl naučit? Nebo to prostě musíme mít v genech?

Naučit se to určitě dá. A těší mě, že jakmile ženy získají správné nasměrování, dodá jim to větší odvahu zkoušet nové věci a posouvat se ve svém stylu dále. Zatím se mi nestalo, že by se jakákoli dáma, se kterou jsem pracovala, vrátila zpět do starých zaběhnutých kolejí šedé myšky.

Mimochodem, jak jste na tom se stylem vy. Uměla jste se oblékat, nebo jste byla již zmiňovanou šedou myškou?

Oblékání a nakupování mě bavilo vždycky, hledala jsem se však v barvách. Dlouhá léta jsem inklinovala k černé, tak jako mnoho jiných žen. Vyhovovala mi proto, že je elegantní, zeštíhlovala a dobře se kombinovala. Taky mi pomáhala schovat se a dávala jistotu, že nejsem vidět. Jednoduše jsem splynula s davem. Jakmile jsem poznala svět barev, zjistila jsem, že černá není barva pro mě. Protřídila jsem šatník a začala se oblékat barevně. Změnilo mi to život.

Říkáte, že se zaměřujete na skutečné ženy. Je těžké najít svůj styl, když máme nedokonalé tělo a deset kilo navíc?

To si někdy ženy myslí a říkají, že mě osloví, až zhubnou do vytoužené velikosti. Ono se však hubne mnohem rychleji a příjemněji, když se žena cítí atraktivní i s kily navíc. Barevně a střihem správné oblečení dokáže ledacos zamaskovat a opticky vytvořit zcela jinou figuru. Žena tak dostává na svůj vzhled komplimenty okamžitě, je spokojenější a celá září. Kilogramy jdou pak dolů samy.

...
Autor: Osobní archiv Dagmar Gabulové
Jde mít styl, i když nemám peníze?

Lidé si často myslí, že poradenství v oblasti stylu je pouze pro celebrity, bohaté nebo VIP. Nebo že když se do toho budou chtít pustit, budu je brát pouze na Pařížskou nebo do drahých butiků. Ale to není vůbec pravda. Možná to tak někteří stylisté dělají, ale já jsem zastáncem toho, že koupit si drahé oblečení v drahém butiku je jednoduché, na to nepotřebujete žádného poradce. Ale koupit si oblečení, které vám bude ještě i slušet a nebude stát majlant, tak v tom je pak ten fígl.

Vy jste vlastně svým způsobem i psycholog ženské duše. Učíte ženy, aby se nebály vyjádřit svoje já. Chodí za vámi se svými osobními příběhy a touží po změně. To je příjemný pocit, ne?

To je, mám radost, když se ženy ke mně vracejí a zůstávají v kontaktu. I malá věc, jako je změna šatníku, barev nebo pár věcí na povrchu, udělá v jejich životech obrovskou změnu. Mám ráda i příběhy, kdy změna klientce pomohla zachránit rozpadající vztah. Když o sebe žena začne pečovat, z unavené frustrované maminky začne být upravená dáma, která se stane hezkou i pro manžela nebo partnera.

Více o Dagmar Gabulové se dozvíte zde.

Přečtěte si naše další rozhovory! 

Autor: aši
Video se připravuje ...