Veronika Žilková: V tomhle věku jste ráda, že někoho máte a že se vrátí

7. března 2016 | 06:00

Kromě divadla a natáčení učí na soukromé konzervatoři, sedí v zastupitelstvu pražského Suchdola, vychovává nejmladší ze svých dětí, desetiletou Kordulu a někdy i ty dospělé, dělá babičku čtyřletému Kryšpínovi, pečuje o svou i manželovu maminku. A přitom se pořád usmívá a vypadá skvěle. 

Potkáte se vůbec s manželem?

Potkáme. Teď ale byl třeba tři noci někde v Olomouckém kraji, kde něco řešil. Nedovedu si představit, že bychom byli mladí manželé a on takhle zmizel. Ale v tomhle věku jste ráda, že někoho máte a víte, že se vrátí. Chce to ale velkou toleranci. Hlavně ode mě.

Veronika Žilková si toho naložila opravdu hodně. Jak to všechno zvládáte?

Je to hodně náročné. Například na konzervatoři vyučuju herectví jen ve čtvrtém ročníku, ale mám také na starosti všechny pedagogy. Když se fakturuje, musím všechno zkontrolovat, vyřizuju náhrady za nemocné kolegy… Jako vedoucí oddělení děláte strašně moc hodin navíc a zadarmo, protože vám to prostě nedá. A já tu práci, myslím tak pro dva lidi na plný úvazek, dělám sama. Do toho zkouším v divadle u Karla Heřmánka Mnoho povyku pro nic. Premiéra by měla být ještě do prázdnin a ten název hry momentálně dost vystihuje můj životní pocit.

720p 480p 360p 240p
Veronika Žilková o tom, jak dostala roli snů, když se rozhodla seknout s herectvím • VIDEO: 

Chápu. K tomu ještě politika… Nelitujete, že jste se na ni dala?

Měla jsem se na to vykašlat. Šla jsem do toho jen proto, aby u nás v obci vzniklo hnutí ANO. Napsali mě na poslední místo kandidátky, protože bylo málo lidí. Vlastně jsem do politiky vůbec nechtěla, jenže voliči mě vykroužkovali. Navíc speciálně v komunální politice je to opravdu mnoho povyku pro nic. Vždycky totiž existuje víc řešení a víc pohledů na věc. Teď třeba vedeme velký spor o to, jestli mají být sportovní plochy zastavěny. Já si myslím, že když máme atletický ovál, u kterého je z jedné strany sokolovna a z druhé škola a školka, měl by tam zůstat. Bohužel můj názor je menšinový. V příštím volebním období do toho už určitě nepůjdu.

Proč ne?

Bere mi to strašně moc energie. Jsem asi příliš senzitivní. Na politiku by se měli dávat lidé svým způsobem chladnokrevní. Jako můj muž. Posledně jsme se třeba pohádali u Člověče, nezlob se. Měl za to, že nadržuju Kryšpínovi, když ho nechci vyhodit. Jenže už bylo pozdě a synek musel jít spát, proto jsem ho chtěla nechat vyhrát. A tak je to i v té politice. Jsem pak vždycky smutná, když lidi nepochopí, jak to myslím.

Dokončení rozhovoru a ještě mnohem více můžete najít v novém vydání tištěného Blesku pro ženy.

Autor: Kateřina Štěpánová
Video
1080p 720p 360p
DesktopMobile