Roman Šmucler: Denně ujdu 10 kilometrů, jsem na tom zdravotně lépe než před 20 lety

31. ledna 2016 | 06:00

Slavný zubař a trendsetter na poli medicínského vývoje má před sebou novou životní etapu – podruhé se oženil a těší se na narození druhého dítěte. Kromě toho sportuje, rozvíjí své podnikání a znovu se vrací na televizní obrazovky.

Pokud byste čekali suchara v bílém plášti, zklamal by vás. Je totiž přesně takový, jak ho známe z televize – zábavný, energický a charizmatický. Nemá problém mluvit o čemkoli. Třeba o tom, jak se změnil za dvacet let od doby, kdy založil úspěšnou kliniku Asklepion, co radí studentkám a proč už nechce do politiky.

Zvládáte najednou několik různorodých profesí – lékař, moderátor, scenárista, šéf úspěšné firmy. Nejste tak trochu workoholik?

Workoholismus už je nemoc a já určitě nejsem workoholik. To je někdo, pro koho je úplnou slastí stále pracovat a nemůže bez toho být. To není můj případ, já odpočívám docela rád. Spíš bych to nazval tak, že jsem ochutnal několik různých světů a nedokážu se žádného z nich vzdát, protože každý je zajímavý. Baví mě dělat víc věcí a propojovat specialisty. Slyšel jsem teď v jednom filmu krásnou definici: Je spousta muzikantů a já jsem dirigent. Musím pochopit od každého trošku, abych mohl ten celek dirigovat.

Nevyčerpává vás to?

Připadám si, jako bych běžel maraton. Rád totiž běhám dlouhé běhy a vím, že není důležité na chvíli zrychlit, ale dlouho běžet. Abych to mohl dělat, musím svému tělu něco vracet, například spánkem.

Vás taky strhl současný běhací trend?

Když jsem začal učit v Americe, tak mi studenti navrhli, že bychom se večer mohli jít proběhnout, třeba jen nějakých pět kilometrů. V tu chvíli jsem se k smrti vyděsil, protože do té doby jsem nejvíc uběhl tři ve škole při tělocviku a to jsem byl na pokraji smrti. A tihle studenti mi nasadili pulsmetr, naučili mě, jak se jogguje, a já vyběhl. Od té doby už si nedokážu představit život bez sportu. Jsem posedlý třeba i chozením. Co jsem se přestěhoval do centra Prahy, tak si hlídám, abych každý den ušel nebo uběhl aspoň deset kilometrů. Z pohledu biochemických pochodů v těle jsem na tom teď lépe než před dvaceti lety. Je až neuvěřitelné, co může dokázat obyčejná chůze.

Vrátil jste se taky zpátky do televize s druhou řadou pořadu Nejchytřejší Čech.

To mě zase trochu polilo živou vodou. První řada byla velice úspěšná, takže jsme se vrhli do druhé a trochu ji upravili. Zjistili jsme, že diváci se sebou chtějí něco dělat. Ještě před pár lety jsme vůbec nevěděli, že se mozek dá rozvíjet do vysokého věku. Člověk, který v sedmdesáti cvičí mozek, učí se jazyky a každý den chodí, podle amerického výzkumu poráží průměrného čtyřicátníka. Mentální život se dá prodloužit až o desítky let. Proto jsme přidali spoustu cviků. Naše soutěž rozděluje národ, máme hodně fanoušků, kterým už první řada změnila život, a pak je ta druhá část, kteří třeba nedokážou pochopit důležitost a význam sociální inteligence. Důkazem, že ten pořad super zafungoval, je výherce první řady. Tento student získal jedno z nejlépe placených míst, jaká vůbec Čech kdy měl, dělá analytika pro jednu nadnárodní společnost.

Celý rozhovor a další zajímavé rozhovory a články najdete v čísle časopisu OK! Magazine, které je právě nyní na stáncích.

Diskuse ke článku
.
Video
1080p 720p 360p
DesktopMobile