Zahrála si v seriálech Vyprávěj nebo Cirkus Bukowski, ve filmech Rytmus v patách nebo Lidice. V brzké době ji diváci uvidí ve filmech Jan Hus nebo Já, Olga Hepnarová. Přestože je Marika Šoposká jednou z nejobsazovanějších mladých hereček, nebojí se přerušit kariéru a stát se maminkou. Jak sama říká, nechce ve čtyřiceti zjistit, že jí sice funguje kariéra, ale děloha už ne. A tak je to s ní pořád, dělá věci srdcem a nebojí se udělat si sama ze sebe legraci. Hned první otázka na to, co zrovna dělá, ji moc rozesmála.

Mariko, co zrovna děláte?
Jsem těhotná.

Mluví se o vás jako o jedné z nejnadanějších mladých hereček. Nebojíte se přerušit takhle brzy kariéru kvůli mateřství?
Nebojím. Věřím, že věci přicházejí tak, jak mají, a ve správný čas. Kdybych o tom přemýšlela takhle, tak bych to odkládala do čtyřiceti a pak zjistila, že mi sice frčí kariéra, ale děloha už ne. A i kdyby mě to trochu zbrzdilo, tak si prostě holt dám pauzičku. Snad budu pro režiséry použitelná i s děťátkem.

Co vás vlastně přivedlo k herectví?
Od malička jsem navštěvovala uměleckou školu u nás v Havlíčkově Brodě. Hrála jsem na klavír, chodila na balet a do dramaťáku. Divadlo mě oslovilo nejvíc, tak jsem pak zkusila konzervatoř a ono to vyšlo.

Pamatujete na svou první roli?
To víte, že ano. Tehdy jsem si v baletu vydupala roli zajíce v pohádce Červená karkulka. Nedostala jsem totiž ani roli Karkulky, ani babičky a nechtěla jsem se smířit s hraním lesní květiny. Tak dlouho jsem paní učitelku otravovala, až mi vymyslela zajíce.

Později jste se dostala k rolím princezen. Byly vaším snem od dětství?
Na začátku jsem si je možná vysnila, ale v reálu mě pak dost překvapilo, že si mě jako princeznu opravdu umí někdo představit. Když jsem pak hrála už pátou, začala jsem přece jen toužit po jiných rolích. Co možná nejvzdálenějších od princezen. Naštěstí začaly přicházet dramaticky výraznější  a hlavně zajímavější role.

Podle čeho si vybíráte roli, kterou přijmete?
Zatím jsem vždycky dostala roli, která pro mě byla výzvou a přinesla mi nějakou novou zkušenost. Baví mě překonávat samu sebe a nenapadá mě snad žádná role, kterou bych si nechtěla zkusit.

Hrajete divadlo, natáčíte filmy i televizní seriály, baví vás v běžném životě se ještě dívat na filmy nebo chodit do divadla?
Baví mě všechno, v čem vidím kvalitu a talent těch, kteří na projektu pracovali. Je jedno, jestli se dívám na film nebo divadelní představení. Když mě něco zasáhne, tak klidně dvě hodiny mlčím a další dva dny si o tom chci povídat. A z toho můj muž doslova roste. Naposledy jsem tenhle stav měla u kanadského filmu Mami! Z něj jsem unesená dosud.

Narazila jste na svého muže a vzala si ho v dost mladém věku. Jak jste se seznámili?
Můj muž je filmový zvukař, takže jak jinak než při natáčení. A nemyslím si, že bych na vdávání byla mladá. Kdyby všechny ženy potkaly pravého muže brzy, vdávaly by se taky tak. Mě prostě potkalo štěstí a neměla jsem pocit, že musím na něco čekat. Můj muž je ten nejlepší chlap na světě, a to říkám i bez růžových brýlí, které po té prvotní zamilovanosti spadnou.

Stejně tak rychle, jako jste se vdávala, jste také zapracovali na miminku. V jednom rozhovoru jste se ale zmínila, že vás k němu manžel donutil. Co je na tom pravdy?

To byl vtip! Opravdu jsem to řekla, ale ze srandy. Tehdy se mě někdo ptal, co mě přimělo otěhotnět, a já na tuhle blbou otázku nemohla odpovědět jinak než taky blbě. Pak jsme si z toho doma dělali legraci, že mě Petr mořil hlady, až jsem tedy vyměkla a souhlasila s dítětem.

Vy máte tedy doma veselo...
Nenudíme se.

Nechali jste si sdělit pohlaví dítěte, nebo se necháte překvapit?
Nechala jsem si ho říct hned, jsem totiž hrozně zvědavá a z té nevědomosti by mě trefil šlak.

Jak u vás proběhl výběr jména, zapojila se i rodina?
Na rodinu jsem se v tomhle případě vůbec neohlížela, bylo to jen mezi mnou a manželem. A až mě překvapilo, jak to proběhlo hladce.

V těhotenství dostávají ženy nejrůznější rady, neštve vás to někdy?
Je fakt, že lidi mi radí hodně, ale zjišťuji, že jsem stejná. Mám teď čerstvě těhotnou kamarádku a taky bych jí pořád dávala instrukce co a jak. A to jsem ještě ani neporodila.

Přemýšlíte už o tom, jak a kdy se vrátíte do práce?
Zatím ne. Nechci si dávat žádná ultimáta a termíny, dokdy musím být zpět. Jen bych se tak stresovala. Až se objeví nějaká práce, o které si řeknu, že by za to stála, povolám armádu babiček a paní na hlídání a šanci využiji. Myslím, že za čas se mi od těch plínek bude chtít mezi lidi.

Třeba na natáčení seriálu První republika? Jak to vlastně vypadá s jeho pokračováním?
Moje postava v druhé sérii být neměla, nějakou novou dějovou linku mi tam sice scenáristé napsali, ale nic konkrétního bohužel nevím. I my herci čekáme, s čím producenti přijdou, zatím se ale natáčení odkládá. Ale věřím, že se ještě uskuteční, byla by to škoda. Minimálně kvůli mojí babičce, která má První republiku moc ráda.