Yvetto, na jaře jste mi říkala, že odjíždíte do Kanady. Jela jste tam čistě rekreačně, nebo to bylo pracovní?
Odjela jsem tam soukromě. Když potřebuji dobít baterky, tak prostě vypnu a dělám jen to, co cítím, že chci, a ne to, co musím. Odpočinula jsem si tam a potkala spoustu zajímavých lidí. Do Kanady se chci určitě ještě vrátit, je to nádherná země.

Nedávno jste byla i na výšlapu v Himálaji, je vám blízká tamější kultura?
Ano, Himálaje a Nepál jsou moje srdcovky. Je to jako vstupenka do světa klidu, pokory a poznání. Zažila jsem tam, když odmyslím zážitky s mou rodinou, nejkrásnější momenty svého života. To se snad ani nedá popsat slovy...

Prozraďte, co vás tam nejvíc překvapilo?
Asi to, že místní jsou velice ochotní pomáhat i v extrémních podmínkách a mají přirozenou úctu ke všemu, co život přináší. To je něco, co se jen tak nevidí. Taky nesmím zapomenout na tamější úctyhodnou, velmi starou historii.

Umíte si představit, že byste natrvalo žila někde jinde než v Čechách?
Ano, a určitě tu možnost nevylučuji. Půlku života jsem žila na Slovensku, teď zase v Čechách, kde je mi krásně, a část roku trávím i ve Španělsku. Mám už tolik domovů, že si k tomu všemu klidně přiberu další. Hlavní je, abych se cítila v pohodě.

Ráda zkoušíte nové věci?
Jasně, pořád. Je to pro mě inspirativní a dobrodružné. A aspoň se nenudím…

Tak to by mě zajímalo, co nejexotičtějšího jste už na svých cestách ochutnala?
Bylo toho hodně, mořské potvory všeho druhu, v Indonésii jsem jedla nějaké brouky nebo co to bylo, ale úplně nejvíc mi chutnala barakuda na Grenadinách v Karibiku. Lepší rybu jsem zatím nejedla. žraloky, protože nechci, oni sežrali mě.

Takže přísná vegetariánka nejste, prozraďte, čemu se ve svém jídelníčku vyhýbáte velkým obloukem?
Teplému mléku a tlustému masu. Obecně by se dalo říct, že maso jím málo, spíš dávám přednost lehkým jídlům, zelenině a ovoci. Nejsem ten typ, co se rád přecpává. Asi je to tím, že jsem odmala sportovala, tančila balet a s přeplněným žaludkem by to zkrátka nešlo. Ta střídmost v jídle už mi zůstala.

Takže klasická česká a slovenská kuchyně asi nebude vaším favoritem...
Chutnají mi obě a opravdu není nad to si někdy dát dobře propečené domácí škvarky nebo svíčkovou se šesti. Každý den bych to ale nezvládla.

Máte krásnou postavu. Musela jste o ni někdy bojovat?
Kdybych měla něco dodržovat, stejně bych to porušovala a se vší láskou. Moje jediná dieta je, že se neplním blbostma a jím to, co mi chutná.

Takže drastické diety nedržíte. Co ještě děláte pro své zdraví?
Všechno, co mě baví, a toho je naštěstí hodně. Jóga, cestování, kondiční tréninky, relax , hory a moře – to jsou moje léky na všechno. Nejsem dobrý pacient, takže se radši snažím být zdravá.

Už jste někdy bojovala s nějakou nepříjemnou nemocí?
Ano, měla jsem zánět ledvin. Tenkrát jsem hrála skoro každý den a nestíhala se léčit. Pak přišla ledvinová kolika a skolila mě na dva týdny. Ještě se mi to lehce vrátilo, když jsem byla v Himálaji, ale přepila jsem to pivem.

Když marodíte, dokážete vypnout a jen tak proležet celý den?
Pokud neležím skolená nemocí, tak pracuji, dokud to jde, stejně jako většina herců i zpěváků. Jedeme zkrátka nadoraz.


Máte nějaké zlozvyky?
Jasně, celou hromadu. Už jsem se ale smířila s tím, že patří ke mně, stejně jako motání pramínků vlasů kolem prstu.

Před časem jste dělala benefiční koncert pro onkologicky nemocné pacienty. Dbáte sama na preventivní prohlídky?
Mám kamarády lékaře, takže jednou za rok mě přinutí jít se nechat zkontrolovat, aby měli jistotu, že neskončím někde u nich. Na onkologii k dětem však chodím často, na přání. Pokaždé pak musím půl hodiny sedět v autě, než jsem vůbec schopná řídit.

Je něco, co je podle vás třeba změnit v českém zdravotnictví?
V Nepálu jsem jednou slyšela, že lékař by měl dostávat peníze za zdravé lidi, ne za nemocné, a že jsme to totálně obrátili naruby. Pokud by lékař měl zdravé lidi v obvodu, měl by být bohatý, pokud by je měl nemocné, o to by byl chudší. To by pak farmaceutický průmysl zkolaboval, ale můj doktor by byl v balíku.
Když se řekne Yvetta Blanarovičová, většině z nás se ihned vybaví roztomilý chlupatý čertík z Princezny ze mlejna. Vzpomínáte na tu roli ráda?
Moc. Byla to krásná práce s bezvadnými lidmi a na to se nezapomíná.

Přiznejte se, mluvíte někdy jako on?
Jen na přání. Nedávno jsem zpívala klasiku a pak po děkovačce lidé začali skandovat a žádat, abych něco řekla jako čert. Chvíli jsem s tím měla honičku, protože vedle stál pan dirigent a za mnou orchestr, který se k tomu nakonec nečekaně připojil. Čertík lidi vždy rozesměje, a to mě těší.

Nebylo vám při natačení v kostýmu horko?
To si ani neumíte představit. Byly dny, kdy jsem se smažila na slunci jako v opravdovém pekle a mohla se zbláznit z toho, jak mě lechtal kožich po celém těle. Naštěstí jsem měla kolem sebe dokonalý servis, tak se to dalo zvládnout.
Je nějaká scéna, která vás dodnes rozesměje?
Naposledy mě rozesmál sestřih nepovedených záběrů z natáčení. To nemělo chybu. Je velká škoda, že se toho neuchovalo víc. Podle mě je to mnohem zábavnější než samotný film.

Prozraďte, jste čertík i v osobním životě?
Něco z něj v sobě určitě mám. A aby taky ne, když jsem tuhle krásnou roli od Zdeňka Trošky dostala. Pravda je, že čerti se mnou šijou už odmalička.

Jste nádherná žena. Určitě dostáváte hodně nabídek na rande...
Lhala bych, kdybych říkala, že ne.

A jak to teď vlastně máte s muži?
Jedním slovem – krásně.

Znamená to, že jste pravě teď zamilovaná?
Baví mne žít naplno a neznám krásnější pocit.

 

Co možná nevíte: * bojí se žraloků, medůz a morény * nesnáší prolhané lidi a bouřku na moři * největší radost jí udělá dárek z lásky * jako malá chtěla být baletkou, pak veterinářkou v Africe * role jejích snů je Blanche v Tramvaji do stanice touha od Tennessee Williamse

Z vás by byl dobrý politik. Přece jenom, prozraďte, jestli už se u vás objevil někdo konkrétní...
Jsem šťastná za to, co mám, a děkuji všem, kteří byli v mém životě, jsou a budou.

Bývate žárlivá?
Když miluji, tak žárlím, ale myslím, že přiměřeně...

Stýkáte se ještě s bývalým partnerem, nebo už jste za vztahem udělala definitivní tlustou čáru?
Myslím, že rozchod bylo to nejlepší, co jsme pro sebe mohli udělat. Je to minulost, tak proč se k tomu vracet. Dívám se spíše dopředu, žiju jenom přítomností a těším se z toho.

Vypadáte velice spokojeně. Jaký je podle vás recept na štěstí?
Je to jednoduchý recept s jedinouingrediencí, láskou. Milujtea buďte milováni.