Pepa Vojtek: Kabátu hrozilo, že se rozpadne!

9. října 2011 | 06:10

Rocker Pepa Vojtek (46) nerad mluví o svém soukromí. Kroutí se při tom jako had a chce se bavit jen o své největší lásce…Kabátu a muzice. Ještě že s ním do průhonické hospůdky U Slepiček přišla na kus řeči s Bleskem i jeho manželka Jovanka (33). Oba se rozpovídali o manželství, o miminku, o penězích i alkoholu.

Když jsme se spolu bavili naposledy, před rokem a půl, měli jste právě po svatbě, pořád ještě prožíváte líbánky?

PEPA: „Jak jinak! Rok a půl v lidském životě není až taková dlouhá doba! Jsme spolu už čtyři roky a stále Amor neopustil náš dům.“

JOVANKA: „Pro mě se nezměnilo vůbec nic. Pořád se cítím jako novomanželka! Jen to tak strašně letí a s hrůzou teď slyším, že už je to rok a půl… Je to pracovním nasazením a také tím, jak jsme měli ten začátek tak okořeněný…“

Kořením myslíte velký problém, který máte s Pepovou bývalou Libuší?

JOVANKA: „K tomuhle už se opravdu nechci vracet, užila jsem si to až až… Bylo to hodně zlé a padla spousta lží na moji hlavu…“

Ani čas to ještě nezhojil?

JOVANKA: „U mě je to pořád absolutně na bodu mrazu a nehodlám na tom nic měnit. Nemám důvod. Sebemenší. Teď už je klid na všech frontách. Nekomunikujeme sice, ale není to tak hrozné a nechutné, jak to bylo na začátku. Naštěstí to opustilo už i ty nejotrlejší jedince, kteří to pořád dokola rozpitvávali. No a na jevišti jde tohle všechno stranou, diváci by vycítili napětí a to by nešlo.“

PEPA: „Myslím, že všichni jsme profíci, od toho by se to mělo odvíjet, i když třeba někdo někoho nemusí… Tyhle vzájemné nesympatie se nesmějí na jevišti projevit.“

Jste takoví profíci i v zákulisí?

JOVANKA: „I tam se kolikrát podávají velké herecké výkony, ale tak to je asi všude …“ (směje se)

Proč ne, Pepovi koluje v žilách trochu slovenské a maďarské krve, Jovance zase makedonské, nemáte tím pádem doma trochu Itálii, tedy ve vašem případě Balkán?

JOVANKA: (směje se) „Jsme šťastní a funguje nám to, nemusíme všude vytrubovat, že se milujeme, tak to prostě je...“

PEPA: „Jak jsem řekl, pohodička.“

Ale přece jen ta horká krev, nebouchnou ve vás občas saze, jak se říká?

PEPA: „Jasně, někdy saze prostě bouchnou. Člověk by se měl umět postavit za svůj názor a nenechat si věci nechat přerůst přes hlavu (slušně řečeno). Ale snažím se radši řešit všechno v klidu, aby z toho nebyl malér.“

Nemohu se, Pepo, zbavit dojmu, že se nějak usazujete a zklidňujete, vlasy už nenosíte do půl zad...

PEPA: „Tak to nevím, jestli jsem už zklidněný a usazený... (směje se). Ale co se týče vlasů, tak dneska už je samozřejmě nemám tak hustý jako za mlada, kdy jsem přes dlouhou ofinu neviděl, a měl jsem tady (ukazuje na někdejší ofinu) tolik vlasů, co mám dnes na celý hlavě. A ono to vypadá směšně, když má člověk pět vlasů a má je půl metru dlouhý. Tak je lepší je ostříhat a aspoň trochu vypadat jako člověk.“

Takže jste s ubýváním vlasů smířený?

PEPA: „Já jsem vždycky tvrdil, že mám se svými vlasy demokracii. Když budou chtít odejít, tak je nechám!“

A co vaši fanoušci?

PEPA: „Vlasy jsou v rockové muzice takový doplněk a myslím si, že naši fanoušci nechodí na naše koncerty koukat na naše vlasy, ale poslouchat muziku, která je baví…“

Nebude vám vadit, až Pepa nebude mít žádné vlasy?

JOVANKA: „To opravdu ne, o vlasech to rozhodně není…“

PEPA: „Neboj se, někde jsem četl, že by se to už u mě projevilo mnohem dřív než v 46 letech, kdybych měl oplešatět. Tak mi snad ještě něco na hlavě zbude.“

Byla to ale parádička, ne, pohazovat si při koncertě dlouhým hárem...

PEPA: „Nechte si toho, jo... (směje se) Samozřejmě že to bylo parádní!“

Byl jste tzv. mánička odjakživa?

PEPA: „Kdepak, když jsem ještě jako kluk bydlel u rodičů a hrával fotbal, tak jsem nosil krátké vlasy. Na učňáku dlouhý háro taky nepřicházelo v úvahu a na vojně už tuplem ne. Až potom, když jsme začali hrát s kapelou, tak jsem si nechal narůst dlouhý vlasy.“

Čím jste se vyučil?

PEPA: „Jsem opravář telefonů, nadzemních sítí, rozhlasu po drátě.“

Kdybych za vámi přišel s rozbitým mobilem, poradil byste si s tím?

PEPA: „To byste měl dost smůlu, i kdyby se rozbil mobil mně, koupil bych si radši nový.“

Když jste se vyučil, snil jste už tehdy o tom, že se stanete slavným rockerem?

PEPA: „Já jsem tenkrát neměl pocit, že bych se jednou mohl živit muzikou. Hrál jsem fotbal, v patnácti jsem nastoupil ke Spojům, o budoucnosti moc nepřemýšlel a pak se to najednou zvrtlo. Najednou jsem zjistil, že mě muzika baví mnohem víc než nějaký rozhlas po drátě, nebo fotbal, kde vás »zrakví« a ve třiceti máte problémy se postavit na nohy.“

Pojďme ještě od Kabátů k vašemu manželství... Pepa už má z těch předchozích tři děti, neuvažujete o vašem vlastním potomkovi?

JOVANKA: Nechci být bezdětná, samozřejmě, ale kdy nebo jak to plánujeme, tak tomu necháváme volný průběh. Mou velkou zkušeností je, že člověk míní a život mění.“

Každopádně by to ukončilo vaši kariéru.

PEPA: „Možná by se pak ale rozběhla daleko hodnotnější a lepší kariéra, ne?!

Jasně. Když už jsme u těch stmelujících bodů vašeho manželství, Jovanka prý výborně vaří?

PEPA: „Jovanka je skvělá kuchařka! Její gulášek je nepřekonatelnej. Já jsem takovej českej odběratel, omáčky, knedlíky, řízky a bramborové saláty. Říká se, že co je zdravý, není dobrý. Tedy aspoň co se týče chuti. A dokud mě nic nebolí a nepíchá, tak žiji, tedy i jím podle svého gusta.“

Jovanka je štíhlá jako proutek, vy se asi necpete vepřovým a svíčkovou?

JOVANKA: „To určitě ne, musím jíst zdravěji, chlapi mají přece jen výhodu, že po klasických českých jídlech tak nepřibírají jako třeba já. Mně stačí se podívat na svíčkovou a mám kilo navíc. Tak se musím v jídle dost krotit.“

Kvůli vaší profesi tanečnice?

JOVANKA: „Nejenom. Nechci být vychrtlá, ale štíhlá určitě ano. Aby to bylo zkousnutelný jak na jevišti, tak i v ložnici…“ (směje se)

Vy byste nechtěl v ložnici baculku?

PEPA: „Bez komentáře…“

Za starých dobrých časů Kabátů v 80. letech jste žil hodně naplno, alkohol tekl proudem? Ubral jste plyn?

PEPA: Rozhodně už nejedu na doraz. Už jsem si to minulosti, jak říkáte, zkusil. A nebylo to vždycky lážoplážo růžový. Tak se snažím si užívat, ale ne jako by zítra měl být konec světa.“

46 let určitě není žádné stáří...

PEPA: „Doufám, že ještě nikde v dohledu není cedule »Cíl«, (směje se) kde by na mě čekala zubatá s kosou místo šachovnicového praporku.“

Rozumím, ale ve vaší branži je asi těžké najít nějakého abstinenta.

PEPA: „Tak pár jich znám, ale já k nim nepatřím. Nikdy ale nepiji před nebo během vystoupení, ať již v divadle nebo s Kabáty.“

Proč? Většina muzikantů nachází v alkoholu určitou inspiraci!

PEPA: „To já ne, musím mít čistou hlavu. Chci si to užít střízlivý a ne se pak ptát: Co jsem to tam vlastně říkal? Co jsem to tam zpíval za kraviny? Ne ne, už jsem se poučil. Na začátku Kabátů jsme bujaře oslavovali každý koncert už předtím, než začal. A když se člověk vidí zpětně třeba na videu, nestačí se divit, jak to bylo hrozný.“

Ale po práci si dáte, ne?

PEPA: „Jasně že si dám, vždyť říkám, že nejsem abstinent.“

A co Jovanka?

JOVANKA: „Také neabstinuji, každopádně v alkoholu mám klapku. A když jako dáma někam přijdu, tak chci také jako dáma odejít. Myslím si, že u chlapů je opilost přece jen »koukatelnější« než u žen. Tam je to nechutný a já nechci být nechutná.“

PEPA: (směje se) „To já mám tu klapku v jídle, nepřejídám se.“

Už jsme zmínili, že spolu hrajete v divadle, bydlíte spolu, nehrozí ponorková nemoc?

JOVANKA: „Ne, zatím si nelezeme na nervy, nevadí nám, že jsme spolu, naopak…“

PEPA: „Nejsme pořád spolu, Jovanka má k práci v divadle ještě svůj kosmetický salon, já také vystupuji s kapelou a ani v divadle se pořád nepotkáváme… A když se mají dva lidi rádi, ponorka nehrozí…“

Máte při vašem pracovním zatížení čas vyjet si na dovolenou?

PEPA: „Najdeme si čas, o prázdninách, když je divadelní pauza a zrovna nehrajeme s kapelou, vyrážíme do světa.“

Kde jste byli?

JOVANKA: „Já potřebuju k životu moře… pro mě je to nejlepší odpočinek a dobití baterek. Takže jsme byli na týden v Řecku a pak na Floridě. “

PEPA: (směje se) „Já moře nenávidím… tedy ne přímo moře, ale to vedro. My seveřani z Teplic, zvyklí na studený odchov, pro nás je horko a opalování noční můrou.“

Přesto jste s Jovankou k moři jel...

PEPA: „Ano, z lásky k ní. (směje se) Navíc se špatně opaluji a hned první den se po deseti minutách spálím, i když se mažu padesátkou. Vždycky zrudnu, pak se celou dovolenou schovávám pod slunečníkem. Po návratu domů se za týden kompletně sloupu a jsem stejně bílý jako před odjezdem. Jak říkám, my seveřani na opalování prostě nejsme. Já jsem prostě nejspokojenější, když je kolem 20 stupňů a prší.“

Pepo, nepovažujete muzikály, ve kterých hrajete, přece jen za trochu pokleslou kulturu?

PEPA: „Rozhodně ne, i když si to samozřejmě může kdokoliv myslet. Když máme v divadle vyprodaný představení a vidím, jak jdou lidi se smíchem a spokojení domů, pak čekají ještě půl hodiny před divadlem na autogram Pepy Vojtka nebo dalších kolegů, tak to za pokleslost určitě nepovažuji. To samé s Kabáty. Pokleslá kultura pivní kapely. …Kecy. Lidi to baví a o tom to je! Tak jsme asi všichni pokleslí.“

A nemají vám fandové Kabátů jako rockerovi za zlé, že hrajete v muzikálech?

PEPA: „Myslím si, že klidně můžou, ale to je moje věc. Názorem lidí se nenechávám ovlivňovat. To bych se mohl stejně tak ptát fandů na Facebooku, zda si mám vzít červený, nebo modrý trenky na koncert… Dělám to podle svého svědomí a vědomí, ne že mi do toho někdo bude kecat.“

Fanda Kabátů asi není v sedmém nebi, když vás vidí třeba v Katu Mydlářovi...

PEPA: „To asi není, ale to je jeho problém. Mě muzikály prostě baví. Baví mě být na dvě hodiny třeba Athosem ze Tří mušketýrů, Draculou, Magistrem Kelleym. Kdo o tom jako malý nesnil. A až někdo napíše muzikál Vinnetou, budu stát v první brázdě na konkurzu.“

Dokážete všechny muzikály, kde jste hrál, vyjmenovat?

PEPA: „Určitě. Začal jsem Krysařem, pak jsem skočil do Hamleta, pak Galileo, Tři mušketýři, Kleopatra, Golem, Angelika, Mona Lisa, Dracula, a Kat Mydlář. Takže deset.“

Máte to zapotřebí?

PEPA: „Jsem rád, že můžu dělat to, co mě opravdu baví. A pokud se tím ještě uživíte, jste šťastný člověk.“

JOVANKA: „V divadlech Broadway a Hybernia jsme léta a funguje to. „Znám hodně kolegů, co někomu spílali, že hraje v nějakém televizním pořadu… a pak do roka a do dne tam byli sami… takže někomu něco takového vyčítat je hodně dvojsečné.“

Uživilo by vás jen vystupování s Kabáty?

PEPA: „Není tajemstvím, kolik prodáváme desek, kolik stojí lístky na naše koncerty, to si každý může přibližně spočítat… Takhle se ale samozřejmě mám o trošku líp...“ (směje se)

U Kabátů je vás pět muzikantů, dělíte si příjmy rovným dílem, nebo máte vy jako největší hvězda vyšší podíl?

PEPA: „Všichni máme stejně, je to nepsaná dohoda a platí dodnes. Začínali jsme spolu od nuly, nikdy nepovažovali finance za prvořadý, chodili jsme do práce. Proto jsme později, když už se nám dařilo si muzikou vydělávat, z peněz nezblbli. A k těm 65 tisícům diváků předloni na Vypichu jsme se propracovávaly 22 let. A nebyly všechny růžový. Je to odměna za to, že jsme to vydrželi.“

Nikdy vám nehrozilo, že se rozpadnete?

PEPA: „Hrozilo, na začátku, když jsme na konci 80. let hrávali po zábavách. Dosáhli jsme podle mě tehdy vrcholu v zábavový éře, už nás nebavily ty dlouhý štace. Začali jsme v osm večer a ve dvě ráno jsem se motal někde v Rumburku ve Šluknovským výběžku… začali jsme uvažovat, že toho necháme. A pak se to najednou zlomilo. Začaly fungovat soukromý rockový kluby, lidi nás znali a začali chodit na naše koncerty. Po první desce v roce 1991 Má ji motorovou to začalo. Colorada se prodalo přes 100 tisíc…“

Co říkáte Pepovi jako rockerovi?

JOVANKA: „Obdivuju ho. Má tolik energie, kterou dokáže lidem poslat do hlediště, ať je to na koncertě nebo v divadle, má štěstí, talent, prostě mu bylo shůry dáno, nic vydřeného.“

PEPA: „Za těch 22 let jsem si to ale docela vydřel, ne? Taky jsme hrávali pro 20 lidí.“

JOVANKA: „Myslela jsem to tak, že nikdy nemusel docházet na hodiny zpěvu či kurzy herectví…

PEPA: „No jo, když tehdy ještě nebyly… »Talent«, ten se prostě musí projevit… a při vší skromnosti! Vždyť mám v sobě moravsko-slovenskou krev.“ (směje se)

Co říkáte muzice, co hraje Pepa s Kabáty?

JOVANKA: „Kdybych Pepu neznala osobně, tak je tak často neposlouchám, to přiznávám. Já jsem spíš na relaxační, klidnou muziku… ale je fakt, že když se zaposloucháte, tak ty texty mají hlavu a patu, žádné sprosťárny…“

Třeba jako Škwoři?

PEPA: „S chlapama z kapely se samozřejmě znám, což se nedá říct o jejich textech. Ale, jsou to mladý kluci a nějaký to drsnější slovo přece k životu patří. Milan Špalek (basák a textař Kabátu) má neuvěřitelnej dar. A tím jsou vtipný a trefný texty bez jedinýho sprostýho slova. Třeba až jejich vlas ozdobí stříbrná barva, na mužných tělech objeví se náznak rzi nebo na jejich koncert budou chodit jejich děti, taky změní slovník.“

Máte dojem, že Pepa reziví?

JOVANKA: „I kdybych si to i trochu myslela, tak to v životě nemůžu říct! (směje se) Pepovi se prostě nedá nic vytýkat, on je hrozně ješitný, jenom chvála… Nesnese od nikoho žádnou kritiku.“

PEPA: „To je asi pravda... ale kritiku beru. Když je samozřejmě oprávněná.“ (směje se)

ČTYŘI ŽENY, TŘI DĚTI

Pepa Vojtek proslul nejen jako úspěšný muzikant a drsný rocker, ale také jako velký milovník žen.

■ O své první manželce, kterou si bral, když mu bylo 22 let, nemluví. Má s ní dospělého syna Josefa.

■ Druhého potomka, dceru Valentýnku (9), má s herečkou Sabinou Laurinovou.

■ Vztah skončil krachem a Pepa našel pochopení v náruči tanečnice Libušky. Vzal si ji a má s ní syna Matyáše (4).

■ Manželství skončilo rozvodem. Pepa se zamiloval do Libuščiny bývalé kamarádky, tanečnice Jovanky Skrčeské. V lednu 2010 si ji vzal.

Autor: Václav Suchan, evakk
Diskuse ke článku
.
DesktopMobile