Taťána Kuchařová (20): 'Umím si poradit!'

20. listopadu 2008 | 15:46

Ačkoli je Taťáně Kuchařové teprve dvacet let, naivně jako některé její vrstevnice rozhodně nepůsobí. Miss World roku 2006 dobře ví, že jenom krása nestačí.

Možná i proto nepodlehla hvězdným výškám a pořád na sobě pracuje.

Díky soutěži Miss World jste se stala velmi žádanou modelkou. Pořád vás to baví?
Modeling mě baví. Práce mám opravdu hodně. Mám dnes možnost zakázky a nabídky pečlivě vybírat. Ať už je to spolupráce se značkami, jako je Dior, Max Mara, anebo jiné. Je to opravdu prestižní práce a moc si vážím toho, čeho jsem dosáhla. Měla jsem vždycky hodně štěstí.

Taťána Kuchařová
Taťána Kuchařová
Autor: archiv Taťány Kuchařové, archiv Blesku - Jiří Rubeš

To asi ano, ale štěstí se musí jít naproti…
Modeling je strašně tvrdá práce. Musíte se starat sama o sebe, udržovat si postavu, neustále sedíte v letadle. Já prakticky přelétávám z práce do práce. Cestujete po světě, přespáváte po hotelích, často jste úplně sama nebo s týmem cizích lidí. Je to náročná práce nejen fyzicky, ale především psychicky. Ale baví mě. Kariéru mám docela dobře rozběhnutou, tak s tím nechci švihnout. Pár let u toho ještě zůstanu, i když vím, že práce na celý život to není. A není to ani práce, která by mě stoprocentně naplňovala, proto mám další aktivity, jako je studium a nadace. Modelingu jsem ale, kromě trochy času, neobětovala vůbec nic.

Nevím, jestli to byla jen trocha času…
I při této práci se dá zvládnout spousta věcí. Dá se studovat, dá se dělat ledacos. Jde to. Je to fofr, ale jde to.

Vaše nadace funguje jen krátce. Čím se zabývá?
Nadace Krása pomoci je otevřená. Pomáháme lidem, kteří jsou na tom zdravotně, sociálně nebo materiálně špatně. Přijímáme žádosti od různých skupin lidí, jako jsou senioři, kojenecké ústavy, jedinci i další neziskové organizace nebo mentálně postižení lidé. Máme náruč doširoka otevřenou a snažíme se pomoci takřka všem.

Proč jste se rozhodla založit vlastní nadaci?
Díky své práci a díky tomu, čeho jsem dosáhla, mám moc pomáhat. Vždycky jsem měla štěstí a mám co vracet. Vím, že můžu, a jde mi to. Hrozně mě to naplňuje. Mám práci, která mě velice dobře živí a jsem v ní dobrá, ale není to práce, která by mě úplně uspokojovala, a to si právě kompenzuji nadační činností. To je mé poslání a cítím, že v něm mám setrvat. Hodně mě k tomu navedla funkce Miss World, během níž jsem se setkala s tím, s čím se setká jen málokdo. Ať už to byly dny strávené s dětmi nakaženými HIV, nebo návštěvy hospiců, kde lidé dožívají a podobně. Byly to otřesné zážitky. Ale nezažila jsem to jen tak a moc dobře si to uvědomuji. Vím, že to musím zúročit a snažím se o to.

Hodně známých tváří a modelek zakládá různé nadační organizace. Byl někdo vaším vzorem?
Určitě. Mým velkým vzorem je Angelina Jolie nebo Penelope Cruz, se kterou jsem se několikrát potkala osobně. Nebo osobnosti pro mě veliké, jako je třeba Helena Houdová, která touto činností naprosto žije. S Helenou jsme kamarádky. Hodně mě obohatila. Pomáháme si navzájem. Měla jsem mnohokrát čest pomoci její Slunečnici.

Stejně mě zajímá, jaké to je, když se najednou z "normální holky" vyšvihnete mezi světovou elitu.

Ono to není ze dne na den. Je to postupné. Stoupáte a poznáváte více a více nových lidí. Postupně vás zná více lidí jak z vaší branže, tak i z řad veřejnosti.

Autor: archiv Taťány Kuchařové, archiv Blesku - Jiří Rubeš

A nestyděla jste se někdy při setkání se světovými osobnostmi?
To víte, že ano. Před třemi lety nikdo o žádné Kuchařové nevěděl. Byla jsem obyčejná studentka a přivydělávala jsem si modelingem. Tenkrát pro mě bylo absolutně nepředstavitelné, že budu jednou mluvit v cizím jazyce před miliony lidí v televizi a že budu prezentovat sebe, Českou republiku, Miss World. Ale člověk si na to zvykne. Pro mě to není tréma, pro mě je to čest a vždycky jsem to brala velice zodpovědně. Na každé vystoupení a setkání jsem se připravila. Zjistila jsem si všechny důležité informace. Nemám ráda, když nejsem připravená. Štěstí přeje připraveným, tak to je!

Jaké byly vaše začátky v modelingu?
Sice jsem se naučila starat sama o sebe a byla jsem už v 17 letech samostatná, ale začátky byly hodně tvrdé. Někdy jsem 14 dní brečela, že se chci vrátit domů. Modeling mě naučil mít ostré lokty, být zdravě sebevědomá, protože bez toho to nejde. Moje práce znamená i hodně odříkání. Musela jsem obětovat víkendy s kamarádkami, víkendy s přítelem, typickou zábavu teenagerů. Kvůli práci a povinnostem jsem měla hodně zkrácenou pubertu. A i dnes ve dvaceti letech žiji život úplně jiných věkových kategorií. Nikoli svých vrstevníků. Občas to postrádám, ale své práce bych se vzdát nedokázala. Chybělo by mi to.

A co vaši rodiče? Podporovali vás od začátku?
Ano. Naši byli v tomhle vždycky super. Věděli, že jsou hranice, za které bych nikdy nešla. Měli ke mně důvěru, a to je strašně důležité. Proto mě v sedmnácti pustili na dva měsíce do Tokia. Bývala bych si tam mohla dělat, co chci. Byla jsem bez dozoru. Ale oni věděli, že tam jedu proto, že chci něčeho dosáhnout.

Jak moc o sebe musíte pečovat?
V rámci možností. Moji práci opravdu provázejí extrémy. Jsem často v letadlech, v klimatizovaných prostorách. Někdy vstávám kvůli práci hodně brzy ráno, ale přitom den předtím musím pracovat až do noci. A takhle to mívám dvakrát do týdne. V tomto koloběhu člověk na sebe moc času nemá. Většinou si udělám čas, když se vrátím do Čech. Mám pak pár dní, kdy se můžu regenerovat, vyspat se. A pak zase letím dál. Takže s sebou neustále tahám kondicionéry, masky a podobně. Protože v mé práci jsou vlasy a pleť hrozně namáhané. Používám pěsticí kosmetiku, občas si jdu zaplavat. A nejlepší jsou procházky v lese. Když je člověk odpočinutý a vyspalý, cítí se dobře. A když se dobře cítí, tak i dobře vypadá. Snažím se také pravidelně jíst. Ale moje práce je tak rychlá, že pravidelné stravování a spánek moc možný není. Pravidelně aspoň piji. Snažím se co nejvíc spát. Když jste nevyspalá, tak nikdy nic hezkého nenafotíte. Dá vám to velkou práci.

Taťána Kuchařová
Taťána Kuchařová
Autor: archiv Taťány Kuchařové, archiv Blesku - Jiří Rubeš

Můžete si vůbec někdy zahřešit v jídle?
Ale ano. Vždycky když jedu domů do Opočna. Je to sice čím dál tím méně často, ale občas se mi to podaří. Mám dvě úžasné babičky, a ty vaří poctivá česká jídla. Vždycky mají pocit, že jsem hrozně hubená, a snaží se mě vykrmit. Z Opočna se pravidelně vracím s kilem navrch. Pak mám co dělat, abych to v zahraničí shodila.

Utrácíte ráda za oblečení?
Problém je ten, že na nákupy nemám moc čas. Víte, kdy mám čas na nákupy? Většinou po přehlídce nebo po focení. Něco si vyzkousím, a když mi to sedí, koupím si to. Ale abych si jen tak vyšla někam do obchodů někde tady nebo v zahraničí, tak to je málokdy. Když mám čas, jdu se raději vyspat, nebo si zaplavat. Nebo jdu na masáž.

A co šperky? Potrpíte si na ně? Už druhým rokem jste tváří značky Klenoty Aurum…
Já osobně mám ráda decentní a elegantní šperky. Jsem moc ráda, že mi Klenoty Aurum umožnily pro příští rok navrhnout vlastní kolekci. S touto myšlenkou jsem koketovala už dříve. Příští rok se tak konečně objeví moje kolekce, která bude cenově dostupná pro všechny ženy. To byla jedna z mých podmínek. Chci také, aby se s mými šperky cítila žena dobře a mohla si je vzít na jakoukoli příležitost.

Nelze nezmínit váš vztah s radním Milanem Richterem. Nedávno se objevil váš porno komiks. Máte pocit, že vám nějak ublížil?
Pokud bylo záměrem, aby mi to ublížilo v osobním nebo pracovním životě, tak se to ani jedné části vůbec nedotklo. V osobním životě je to spíš naopak. Ještě více nás to spojilo. Dál bych to ani nechtěla komentovat. Je to věc, která je za mnou. Nejsem příznivec nějakých odvet. Každý ale osobně za své činy zodpovídá a boží mlýny melou. Věřím, že každá špatná myšlenka se člověku vrátí, a podle toho žiji.

Autor: archiv Taťány Kuchařové, archiv Blesku - Jiří Rubeš

Jak jste se vlastně s partnerem seznámili?
Minulý rok v létě jsme se potkali na jedné akci našeho společného kamaráda. Byli jsme vzájemně představeni a pocítili k sobě sympatie. Po třetím setkání jsme spolu začali chodit.

Nežárlí na vás někdy partner? Přece jen jste populární po celém světě?
Musím říct, že to zvládá dobře. Obdivuji ho za to a moc si ho za to vážím. Hlavně ta dálka, to, že se nevídáme, je pro nás velmi náročné. Nastolili jsme vzájemnou důvěru a zatím se nestalo nic, co by ji překazilo. Všechno jsme zvládli a doufám, že i zvládat budeme. Důvěra je opravdu velmi důležitá.

Nejkrásnější ženě světa určitě musí neustále nadbíhat muži?
Já zastávám názor, že vždycky záleží na ženě, kam až muže pustí. Oni to třeba zkusí, ale je už jen na nás, abychom daly najevo, že máme zájem, a naopak. V mém případě muži obvykle pocítí, že to zkoušet nemají. V naší branži se pohybují inteligentní lidé, kteří to pochopí poměrně rychle a nechají toho.

Takže vás to neobtěžuje….

Každou ženu zájem potěší. A já nejsem výjimkou. Ale pokud chce muž něco víc, tak to už je na nás. Chlapi to mají jinak než my. Klidně by brali každou.

Tři nej Taťány Kuchařové:

Nejzamilovanější parfém: Eclat od Lanvin

Nejpříjemnější relax: Masáž, procházka lesem, nebo doma s rodinou a přítelem

Nejoblíbenější kuchyně: Indická

Autor: Alena Dušková
Související články
DesktopMobile