Čtvrtek 18. dubna 2024
Svátek slaví Valérie, zítra Rostislav
Oblačno, déšť 9°C

Za dva tisíce měsíčně dítě neuživíte, přestože to tvrdí Řepka!

29. března 2018 | 10:00

Aktuální spor o alimenty mezi bývalým fotbalistou Tomášem Řepkou a modelkou Vlaďkou Erbovou vlastně kopíruje tisíce, možná desetitisíce podobných sporů mezi neznámými páry. A bohužel, až příliš často v nich jde o to samé – jeden rodič platí směšně málo, druhému nezbude než zbytek zatáhnout ze svého. 

V případě rodičů malého Markuse už soud jednou rozhodl – Tomáš Řepka má na syna platit 15 tisíc korun měsíčně. To jsou slušné alimenty, ale soud bezpochyby vzal v potaz příjmy obou partnerů i to, jakou životní úroveň před rozvodem měli. Případně jakou mají teď. 

Tenhle týden se bývalí manželé u soudu sešli znovu, protože otec chce na dítě platit jen dva tisíce korun, vysvětlením má být jeho finanční situace. Matka Vlaďka Erbová navíc tvrdí, už teď Řepka platí jen občas a pošle třeba pětistovku.

Nechceme se tady vůbec zabývat vztahy mezi těmito celebritami či dumat, jakou roli ve sporu hraje nová partnerka Řepky Kateřina Kristelová. Fascinující je, jak je tenhle soud o výživné typický a podobný tolika bezejmenným. 

Matka dítě nějak uživit musí

I kdyby byla pravda, že Řepkovy příjmy šly strmě dolů, je to omluva? Protože to automaticky znamená, že druhý rodič si podobnou obhajobu dovolit nemůže a prostě to dítě, případně děti, nějak uživit musí. Pokud jde o dluhy či exekuce, není zase tak vzácná situace, že je mají oba rodiče.

Zatímco soud se běžně zabývá tím, že rodič, který má platit alimenty – a přiznejme si, že je to většinou otec – na výživné nemá, už rozhodně neřeší, kdo tedy bude dítě živit. A ten, kdo ho má v péči – a zde je to naopak většinou matka – to prostě nějak vyřešit musí. 

Zmíněné dva tisíce coby dostatečné alimenty na výživu dítěte nestačí, byť by šlo o poloviční náklady: kdo říká, že ano, říká nesmysly. Nejde jen o jídlo a oblečení, ale patří sem i náklady na bydlení, výdaje spojené se školou či školkou, kroužky nebo třeba peníze na to, aby neúplná rodina jela na výlet nebo šla do kina. Jistě, bez toho se dá žít, ale z dětí to dělá outsidery. 

Soudy s neplatiči se vlečou

Nehledě na to, že příliš mnoho rodičů, kteří dítě nemají v péči, platí tak jako pan Řepka. Občas. Nebo dokonce vůbec. Samozřejmě je možné dát neplatiče k soudu. Kdo to ale zkusil, řekne vám, že to k uspokojivému cíli většinou nevede. Rozhodně ne rychle.

Soudy se vlečou a výsledkem bývá v prvním kole většinou podmínka s dlouhou lhůtou na zaplacení. Jistější je vzít to přes exekutora, ale je to nepříjemné, taky zdlouhavé a ani to není stoprocentně jisté. Peníze, které v takovém boji odtečou na účty exekutorů, taky nejsou zrovna malé. A je jich škoda.

Každopádně rodič, který má dítě u sebe, celou tu dobu potomka živit musí a nikdo se nezajímá, zda na to má, kolik má exekucí a jiných dluhů. Neúplné rodiny jsou více než jiné ohroženy chudobou. Politiky, kteří by to mohli nějak účinně řešit, to zřejmě moc nepálí. Protože zákon zavádějící zálohové výživné, který vznikl v minulém vládním období, nakonec spadl pod stůl. Mimochodem – neplatiči alimentů dluží už skoro patnáct miliard korun. A bohužel se to nezmění, dokud nezájem o vlastní děti, do kterého spadá i neochota na ně platit, budeme považovat tak nějak za normální.