V rodině, ale bez rodičů

18. listopadu 2008 | 15:43

Postarala byste se o dítě svých sourozenců, kdyby v rodině nastala krizová situace? Takovou otázku jsme v anketě položili i našim čtenářkám.

Rozhodnutí říci ano bývá obvykle jednoznačné a v podstatě snadné. A následné roky?

Když do rodiny zasáhnou vážné problémy, příbuzní se obvykle zmobilizují, i když to pro ně není snadné. Někdy je zapotřebí pomoc finanční, jindy převzetí zodpovědnosti. Jeden z největších závazků, které na sebe může rodina vzít, je péče o další dítě. Následuje zkouška, která znamená zátěž pro všechny.

Když manželé kromě vlastních potomků vychovávají ještě neteře a synovce
Když manželé kromě vlastních potomků vychovávají ještě neteře a synovce
Autor: PROFIMEDIA.CZ

Důležitý je první den
Když se rodina rozhodne, že do svého středu přijme ještě jedno nebo více dalších dětí, zlomovým okamžikem bývá už první den s novým členem.
"První den, které dítě tráví v nové rodině, je hodně důležitý. Pokud je to možné – jestliže taková potřeba nenastane ze dne na den – měli bychom ostatní děti v rodině na tuto situaci připravit," říká psycholožka PhDr. Tamara Cenková.
"Úplně nejlepší je – nejen z těchto důvodů – neustále udržovat širší rodinu v pravidelném kontaktu, a říkat, že kdyby bylo potřeba, je tady vždy teta a strejda a nebo jiní příbuzní, kteří pomohou."

IVANA (54)

Moje kamarádka to zvládla
Příběh, který vám píšu, se odehrál před sedmi lety. Nestal se mně, ale mé nejlepší kamarádce Ivaně. Nesmírně se jí obdivuji, moc jí fandím a tento příběh píšu s jejím dovolením.
Ivana vyrůstala se svými dvěma bratry bez matky. Ta jim zemřela, když byli ještě malí. Vychovával je jejich otec sám. Na Ivaně leželo velké břemeno – byla nejstarší ze sourozenců a svým o hodně mladším bratrům suplovala matku. Díky tomu k sobě všichni sourozenci nesmírně přilnuli a jejich vztahy byly velmi pevné i v dospělosti.

Svobodný mládenec

Zatímco se Ivana šťastně vdala, její bratři vedli ještě hezkých pár let život svobodných mládenců. Ten starší se nakonec oženil a odstěhoval se do Španělska, kde našel práci. Mladší, Pepík, zapálený motorkář, si užíval svobody. O ženy neměl nouzi. Před deseti lety začal chodit s jednou mladinkou dívkou, říkejme jí Hana.
Jejich vztah trval velmi krátce. Nikdo jsme mu v podstatě nevěnovali pozornost. Asi půl roku po jejich rozchodu se Ivana dozvěděla šokující věc.

Autor: PROFIMEDIA.CZ, archiv Blesku - David Malík, Myrtin Hykl

Nedělní odpoledne
Jednou v neděli odpoledne jsem byla v Ivanině rodině na návštěvě. Zazvonil telefon – Ivana zvedla sluchátko a strnule poslouchala. Když položila sluchátko, zbledla a začala se třást: "Volala mi Hančina matka... Hana prý v pondělí porodila chlapečka a rozhodla se dát ho k adopci..."
Hana o porodu řekla jenom své matce, jinak nikomu – ani Pepíkovi, ani svým kamarádkám. Bylo jí teprve šestnáct let, v patnácti odešla z domova a matku navštěvovala jen zřídka. Hančina matka byla na pokraji zhroucení a prosila v telefonu o pomoc Ivanu, protože nevěřila, že Pepík by se o tom s ní chtěla bavit. Nechtěla dát dítě cizím lidem, ale sama se o ně starat nemohla; byla psychicky labilní a měla strach, že by to nezvládla.

Chlapec zůstane v rodině!
Ivana se bez váhání rozhodla: "Chlapeček musí zůstat v rodině!" Jenomže Pepík zmizel z domu a opil se. Hanu si vzít nechtěl a o dítě se bez potřebných zkušeností starat nemohl. Všechno zůstalo na Ivaně. Ta neváhala a jednala. Okamžitě jela do porodnice, kde zůstala tři týdny. Chlapeček se jmenoval Felix a trpěl mnoha potížemi. Mimo jiné zažíval traumatické abstinenční příznaky, protože jeho biologická matka kouřila celé těhotenství 20 cigaret denně, byl oslabený, nemocný... Kromě trápení kvůli chlapečkovu zdraví Ivana bojovala s neoblomnými úřady, ale nakonec si Felixe vymohla do péče.

Problematické miminko

Felix byl problematické miminko. Často nemocné, uplakané, neurotické. První dva roky se Ivanina rodina pořádně nevyspala. Navíc se všichni báli, aby biologická matka neprojevila o chlapce zájem, protože by to celou situaci velmi komplikovalo. Nic takového se ale nestalo. Hana se pár měsíců po porodu dostala do psychiatrické léčebny a její další osud nám není znám.
Felixovi je sedm let. Do školy šel o rok později, ale prospívá dobře, dokonce už není tak nemocný. Pro Ivanu byly poslední roky velmi těžké. Bylo jí skoro padesát, když si Felixe vzala do péče, a starost o miminko ji nesmírně vyčerpávala. Dokonce hrozilo nebezpečí, že takovou zátěž neunese ani její manželství. Ale naštěstí se rodině podařilo krizi překonat. Věřím, že Ivana zvládne i další výchovu malého Felixe, který se na ni nesmírně upnul. Držím jí palce!

CO NA TO PSYCHOLOG

PhDr. Tamara Cenková, Psychologická poradna Sluníčko

Psycholožka Tamara Cenková
Psycholožka Tamara Cenková
Autor: archiv

1. Jak nejlépe zvládnout počáteční období, kdy do rodiny vstoupí nový člen – dítě, o které je potřeba se postarat?
Hodně záleží na tom, jak to dítě je staré. Pokud je to dítě předškolní, celé rodině by se mělo vysvětlit, proč tady nový člen je, a nového malého člena doma přivítat.
U malých dětí je třeba zaměřit se hlavně na to, aby se v tuto chvíli dobře cítilo. Pokud jsou to už školáci a větší děti, rovněž je v rodině přivítáme a vysvětlíme pravidla, jak rodina funguje. Ani jednomu z dětí nestačí říci, tady je tvoje postel a tvůj stůl.

2. Jaká rizika hrozí v rodině, která se rozhodne vzít do dlouhodobé péče dítě z jiné (byť blízce příbuzné) rodiny?

Rizika jsou vždy tam, kde nastane nová situace. Hodně záleží na tom, jak rodina funguje běžně. Pokud jsou v ní nějaké hluboké problémy, s příchodem nového člena se většinou ještě prohloubí. Pokud je to rodina, kde každý člen zná svá práva, povinnosti a existuje tam vzájemná důvěra, žádné velké problémy nehrozí.

3. Jak dítěti (pokud se do rodiny dostane jako malé) později vysvětlit, že jeho biologičtí rodiče jsou jinde?

Všem dospělým radím, aby dětem vždy říkali pravdu, a to jazykem, jakým je dítě schopno chápat. Pokud jsou rodiče živi, stačí říci jednoduše: Oni neměli dostatek prostředků, aby se o tebe mohli starat. A pokud jsou mrtvi, tak vysvětlit, jak se celá situace stala, a opět – to zdůrazňuji – použít jazyk, kterému dítě určitého věku porozumí. Není nic horšího než dítěti lhát. Je dobré říkat mu pravdu adekvátně věku.

PETRA (27)

Bylo to peklo
Když mi bylo osm let, moje idylické dětství skončilo. Do té doby jsem měla šťastnou maminku a pohodového tatínka, byla jsem hýčkaný jedináček. Rodiče měli i hodně peněz, chovali mě jako v bavlnce, co jsem chtěla, to mi koupili.

Všechno se začalo rozpadat
Krátce poté, co jsem oslavila osmé narozeniny, se všechno začalo pomalu, ale jistě rozpadat. Což jsem jako dítě tušila jen velmi vzdáleně. Bylo krátce po revoluci, když tatínek začal podnikat. Byl v práci od rána do večera, skoro jsem ho přestala vídat, a když, tak jen v hádce s mamkou.

Život bez rodičů není idylická záležitost.
Život bez rodičů není idylická záležitost.
Autor: PROFIMEDIA.CZ

Máma začala pít
Maminka zůstávala se mnou doma – nepracovala. Zato začala pít a vše se ještě zhoršilo, když otcova firma zkrachovala. Přišli jsme o všechno a ještě měli dluhy, naše finanční situace se rapidně zhoršila. Táta se odstěhoval a máma to neunesla – pila stále víc, někdy mě bila ... Chodila jsem do školy zanedbaná a jednoho dne na nás přišla sociálka. Vzali mě mámě, která šla do protialkoholní léčebny.

Teta a strejda
Do péče si mě nakonec vzala teta se strejdou. Začaly mi galeje. Musela jsem dělat domácí práce, nesměla jsem chodit ven, žádné koníčky, skoro žádné hračky, brzy jsem se musela naučit vařit a prát. Oblečení jsem dědila po svých nevlastních sourozencích, teta se strejdou mi nikdy nekoupili nic nového. I k Vánocům jsem dostávala odložené hračky starších "sourozenců". Nezažila jsem mazlení, lásku, nic, to všechno měly jen moje nevlastní sestry a brácha. Celé noci jsem proplakala.

Mít rodinu je dar
Až když jsem dospěla, pochopila jsem, že matčina sestra byla vážně nemocná a celá rodina neměla peníze. Hned v osmnácti jsem se odstěhovala a s náhradními rodiči se už skoro nevídám. Můj otec je v zahraničí, léta jsem ho neviděla, maminka bohužel pořád pije ... Po tom, co jsem zažila, vím, že mít svou fungující rodinu je dar!

ANKETA

Postarala byste se o dítě svých sourozenců, kdyby v rodině nastala krizová situace?

Zuzana Klímová-Vaňková (30)
Postarala bych se o děti svých i manželových sourozenců určitě. Připadá mi to přirozené. Rodina by automaticky měla udělat pro děti to nejlepší. A pokud by těch dětí mělo být víc, asi by se starost rozdělila i do širší rodiny. Sama bych byla šťastná, kdyby se mých dětí ujala rodina, pokud bych se o ně nemohla starat.

Kateřina Švestková (28)
Určitě bych se dětí svých sourozenců ujala, i když vím, že by to pro mne znamenalo mnoho omezení. Čas, který mám sama pro sebe, by přestal existovat. A těžko říci, jestli bych si pak dokázala vůbec pořídit svoje vlastní děti. Určitě by se snížily i moje materiální jistoty, proto bych se stala závislou na příjmech partnera. Nejtěžší by asi bylo vynahradit dětem ztrátu rodiče.

Dagmar Lamačová (30)
Mám k dětem velmi dobrý vztah a mám už dvě vlastní. Dokonce bych byla ochotná osvojit si i děti z dětského domova, takže děti z vlastní rodiny bych pod svá křídla vzala bez problémů. Myslím, že by to nepřineslo problém ani do vztahu s mým partnerem, určitě bychom to společně zvládli.

Starají se o děti sourozenců

Jana Boušková a Václav Vydra
Jana Boušková a Václav Vydra
Autor: PROFIMEDIA.CZ, archiv Blesku - David Malík, Myrtin Hykl

Jana Boušková
Společně s manželem, hercem Václavem Vydrou, vychovával sympatický pár Janina syna a neteř. Oblíbenému hereckému páru, který se nechal oddat v roce 2006, se nepodařilo rozšířit rodinu o vlastního potomka.

David Neff
David Neff
Autor: archiv Blesku - David Malík, Martin Hykl

David Neff
Celou veřejností otřásla nedávná vražda Ireny Neffové – dcery spisovatele a novináře Ondřeje Neffa. Výchova její dcery Dominiky je teď v rukou jejího bratra, fotografa Davida Neffa. Bohužel nikdo neví, zda po propuštění Dominičina otce – vraha Roberta Neffa Nováka – nepřipadne Dominika do jeho péče.

NEPROPÁSNĚTE!

Soukromé pasti
Těšte se na další díl ze série Soukromé pasti, který uvede TV Nova ve středu 19. 11. ve 20.00 hod. V dílu Riskantní interview se novinářce Vilmě podaří získat kontroverzní rozhovor se známou herečkou Marcelou, která dala kariéře přednost před mateřstvím. Rozhovor vyjde bez autorizace. Až poté se Marcela dozví, že Vilma je její nevlastní sestra, která ji chtěla poznat a otestovat – Vilma je totiž nemocná a Marcela je jediným blízkým člověkem, který by se v nejhorším mohl postarat o Vilminu malou dceru Adélku. Jenže do příběhu vstupuje i Marcelina matka, která Vilmě kdysi ublížila, když se snažila zachránit vlastní rodinu. "Babička" si Adélku zamiluje, aniž by tušila souvislosti... a Vilma musí najít cestu ke své nevlastní sestře a pokusit se jí odpustit.

Autor: archiv TV NOVA

Autor: Olga Poucheová
Související články
DesktopMobile