Pátek 29. března 2024
Dnes je Velký pátek / Taťána, zítra Arnošt
Oblačno 18°C

7 vět, které by rodiče někdy rádi od plic řekli svým dětem

  • Málokdo dokáže dospělého člověka vytočit víc než vlastní děti.
    9. března 2015 | 06:00

    Něco podobného zná asi každý rodič. Dítě čas od času matku nebo otce vytočí natolik, že by ho člověk... dobře, nezabil, ale alespoň přetrhl jako hada. Je jedno, jak starý je váš potomek. I toho nejmírnějšího rodiče čas od času napadnou věty, které by potomkům s chutí a od plic řekl, ale prostě to nejde. Pokud nechce, aby mu to vzápětí bylo líto nebo aby na něj přišla sociálka – s trochou nadsázky, samozřejmě. 

  • Víš co? Tak se vztekej a já jdu na panáka

    ...
    Autor: Shutterstock.com

    Ideální bojovný pokřik pro následující scénu. Jen si ji představte. Už zase bojujete s dítětem o tablet, protože se mu vyhrazená půlhodina zdá málo a nehodlá se své záliby vzdát tak snadno. Pozdě můžete litovat, že jste mu tuhle elektroniku vůbec ukazovali – teď nezbývá než každodenní scény vydržet. Ale je nakonec jedno, oč se bojuje, batole je ochotno k hysterii kvůli tabletu stejně jako kvůli tomu, že dostalo modrý talířek místo zeleného, či kvůli tomu, že mu po xté spadla věž z kostek. 

  • Ok, odcházím. A budu dělat, že tě neznám!

    ...
    Autor: Shutterstock.com
    Když se batole vzteká doma, je těžké se k němu nepřidat a taky nezačít mlátit hlavou o zeď. Ale když ho přeperete, snadno se dá vyšoupnout za dveře, nevšímat si ho a doufat, že ho to přejde. Když ho podobná nálada chytí třeba v MHD, kde ulehá na zem za napjatých pohledů spolucestujících, je to mnohem těžší. Zvláště pokud vás dítě začne ještě posílat někam pryč. Tipuju si, že si nejen rodič představí, že jeho výzvu uposlechne a triumfálně odejde středem. Ať si to vyřeší ostatní. 

  • Tak se tady třeba umlaťte

    ...
    Autor: Shutterstock.com
    Jak by asi vaši potomci, kteří jdou ze šarvátky do šarvátky, koukali, kdybyste projednou přestali řešit, kdo si začal, a rovnou je vyzvali, ať si své pěstní souboje vyřeší sami? 

  • Už spi broučku, nebo...

    ...
    Autor: Shutterstock.com
    Jedna moje kamarádka kdysi vzbudila na setkání přátel pohoršení, když přiznala, že měla během týdnů po narození svého prvorozeného chuť s ním klepnout o futra. Samozřejmě, nikdy to ani náznakem neudělala, ale tvrdila, že už jen ta představa ji uklidňovala. A že to nejspíše nepochopí nikdo, jehož malé dítě spalo, a nadto půl dne neprobrečelo. 

  • Jsi stejně nesnesitelná jako tvůj otec!

    ...
    Autor: Shutterstock.com

    Obzvláště těžké rodičovské chvíle. Zjistíte, že potomek zdědil ty nejhorší vlastnosti po druhém rodiči. Obzvláště k pláči je to tehdy, když jste se s ním už před několika lety rozešli a teď zjišťujete, že máte doma jeho kopii, která se stejně směje a dělá úplně ty samé hloupé vtípky. A vy byste tak rádi něco pronesli, ale vlastně nemůžete, protože i tak máte své dítě rádi. 

  • Všechny hračky, které sis neuklidil, jsme vyhodili

    ...
    Autor: Shutterstock.com

    Pravda, větu o tom, že pokud si potomek hned teď neuklidí hračky, zabalíte je a odnesete pryč, asi nejeden rodič skutečně pronesl. Ale jen opravdové kádry mezi nimi by to skutečně udělaly a druhý den to dítěti v klidu oznámily. Naštěstí pro naše děti – výhrůžky nakonec zaberou, nebo my do druhého dne každopádně vychladneme. 

  • Kde bych já bez tebe mohla být!

    ...
    Autor: Shutterstock.com
    Většinou nás nic podobného nenapadá. Ale někdy jsou děti nesnesitelné, nevděčné (protože spolužák Tomáš má lepší mobil a mnohem větší kapesné) a my si připadáme tak unavení a staří z neustálého opečovávání. Zatímco bezdětní sousedé se už zase vrátili vysmátí z Thajska a kolegyně, které dítě věčně věků hlídá její matka, studuje nebo paří jako zamlada. Ale jelikož jsme přes to všechno příčetní, nahlas jim to neřekneme. 

Diskuse ke článku
.