Když vaše dítě ubližuje ostatním: Mohou to způsobit rodiče?
- 5. června 2017 06:00
Víte, kde se bere dětská agrese? Psychologové mají jasno: ostatním ubližují děti, které rodiče milují a chrání příliš, nebo naopak moc málo. Jak zareagovat v situaci, kdy se škola ozve s tím, že náš potomek je agresor, který ubližuje slabším, když coby rodiče máme přirozenou tendenci vidět své děti v lepším světle?
Vážně se nic nestalo?
Autor: Shutterstock.comS kamarádkou jsme nedávno rozebíraly, že syn naší společné známé, který je v první třídě, se spojil se staršími spolužáky a začali šikanovat slabšího prvňáčka. Jak se k tomu postavila jeho matka? Nakonec ho hájila. Napadený chlapeček neměl ani modřiny, tak se přece nic tak hrozného nestalo, tvrdila.
Pozor! Tahle reakce je možná pochopitelná, ale absolutně špatná. Co byste měla v její situaci udělat lépe?
Seriál Prasátko Peppa je návykový. Způsobuje autismus?
Bing, bong, bing, Blikej, blikej, hvězdičko nebo Kolo se točí dokola, dokola, dokola. Pokud znáte tyto písničky, pravděpodobně vás a vaše děti také…celý článek
Pozvali si vás do školy, protože existuje podezření, že se vaše dítě vůči někomu chovalo hrubě? Co máte dělat? Dětská psycholožka Václava Masáková, ředitelka Pedagogicko-psychologické poradny pro Prahu 1, 2, 4, radí toto: „V první řadě se pokuste nechat si odstup od reakce jak směrem k dítěti, tak směrem ke škole. Je potřebné získat jasnější informaci – kdy, jak a kde se to děje. Dítěti zatím jen oznamte, pokud možno bez emocí, že se taková věc bude řešit, a hlavně se příliš nevyptávejte."
Nikdy nevolejte rodičům oběti
Autor: Shutterstock.comPodle ní je na místě si ve škole sjednat schůzku. Nejlépe s výchovným poradcem nebo metodikem prevence – a tam, kde působí školní psycholog nebo speciální pedagog, požádejte i jeho o přítomnost na schůzce.
Dětská psycholožka dále doporučuje, abyste v žádném případě nezvedali telefon a nechtěli si vyřídit účty s rodiči obětí. To platí i naopak – pokud máte pocit, že vašemu dítěti někdo ubližuje, nezačínejte vše řešit tím, že zavoláte rodičům domnělého útočníka.
Pozor, šikana má mnoho podob a ne vždy musí jít o rvačky a otevřenou agresi. Zvláště dívky jsou mistryněmi psychického týrání, které není na pohled tak vidět, ale dobrý učitel by ho měl zaznamenat.
Může za to vaše dítě?
Autor: Shutterstock.comProkáže se, že se váš potomek na šikaně opravdu podílel? Pokud se vám přizná, je to dobrý krok.
Nicméně ho dobře poučte i o tom, co mu hrozí. Že bude potrestaný podle školního řádu, případně se jeho chováním a vaší rodinou začne zabývat sociálka, případně dokonce policie.
Upozorněte ho, jaké to v budoucnu pro něj může mít důsledky, jak to negativně může ovlivnit jeho budoucí dráhu.
Podle psycholožky je většinou čas ke změně k lepšímu. „Vždycky jde podniknout nějaké kroky k nápravě. Obvykle to ale znamená víc úrovní – jedna ve škole, kde je fenoménem šikany zasažen celý třídní kolektiv, druhá by měla spočívat ve snaze rozkrýt příčiny takového chování dítěte – psychologickým, popřípadě speciálně pedagogickým vyšetřením ve školském poradenském zařízení či ve středisku výchovné péče. A také se nebraňte možné změně výchovy v rodině, popřípadě rodinné terapii, pokud je nutná a nabídnutá. Pouhým hlídáním se problém jen na čas utlumí, ale nezmizí.“
Může být náprava dítěte trvalá? Naštěstí ano, psycholožka tvrdí, že při dobře vedené a profesionální intervenci lze problém z velké části odstranit. "Dítě se nenapravuje, jen se vede k pohledu na své chování a podporuje se u něj změna takto patologického chování,“ vysvětluje odbornice na dětskou duši.
Od vařečky k neustálému rozvíjení: Jak se změnila výchova v Česku?
Ještě počátkem 90. let se tělesné tresty ve výchově dětí považovaly za vcelku normální, kdežto dneska se nad nimi čím dál více lidí pohoršuje. A je…celý článek
Co jsme udělali špatně?
Autor: Shutterstock.comExistují nějaké výchovné chyby, které v dítěti agresi a chuť ubližovat jiným nastartují? Můžu jako rodič nějak odhadnout, že mé dítě je zlé na ostatní?
Václava Masáková na to má tuto teorii: „Fenomén šikany se paradoxně objevuje obvykle u dětí až příliš milujících rodičů, kteří nepřipustí jakékoliv podezření, že by se jejich dítě chovalo ošklivě k okolí, chrání je, a dítě to ví."
Ale připouští, že se zároveň také objevuje u dětí, které mají pocit nepřijetí rodinou a nelásky ze strany rodičů. Někdy se na tom podílí i velký tlak rodičů na výkon dítěte jak ve škole, tak mimo ni, dítě nezvládá požadavky, selhává, a potvrzení své hodnoty tak hledá třeba i formou šikanujícího chování – získávání moci a převahy. To všechno hraje roli.
"Rodič by měl znát kvality a možnosti dítěte a měl by ho podporovat i v momentu, kdy z jeho pohledu selhává. Signály toho, že dítě má tendenci se vyvyšovat nad slabší, se objevují už v předškolním věku, a tam je možné se zamyslet i nad svým rodičovským postojem a možnostmi, jakou cestou lze ovlivnit další chování dítěte. Někdy to může být normální sociální neobratnost dítěte a snaha si takovým způsobem získat pozornost okolí,“ uzavírá psycholožka.