10 otázek pro odborníka: Dítě je třeba chválit i za snahu

27. srpna 2014 | 10:05

Jak zvládnout se svým potomkem první školní den, rok a školní docházku vůbec? Školní psycholožka Kateřina Šmatláková působící na víceletém pražském gymnáziu Budějovická v rozhovoru radí: budujte v dítěti důvěru v sebe sama, pocit odpovědnosti, chvalte jej také za snahu, a to i přesto, že jejím výsledkem nejsou nejlepší známky.

Jak připravovat předškoláka na první školní den a vlastně celý rok?

Většina předškoláků se do školy těší. Není-li tomu tak, je třeba pátrat po příčinách a bez obav využít i služeb odborníků, kteří pomohou např. odbourat obavy ze selhání nebo odhalit sociální či emoční nezralost dítěte a doporučit další postup. Je důležité s dítětem mluvit o jeho pocitech, vést ho k tomu, aby si své pocity a projevy uvědomovalo a učilo se s nimi pracovat.

V jakém případě by měli rodiče uvažovat o odkladu školní docházky?

Vždy, pokud mají podezření na jakýkoliv aspekt školní nezralosti – v oblasti rozumové, emoční, sociální nebo pracovní. Je dobré sám pro sebe si zformulovat, jaké projevy mého dítěte ve mně toto podezření probudily, a s tím se obrátit na odborníky v pedagogicko-psychologických poradnách. Pokud je dílčí nezralost jen mírná, je velká naděje, že se dítě rychle „vyladí“ na nároky školního prostředí, pak není dobré ho zdržovat v celkovém vývoji a propást jeho „správný moment“ pro vstup do školy.

Stává se, že prvotní nadšení rychle vyprchá. Jak dítě motivovat?

Prvotní nadšení je trochu jako zamilovanost dvou lidí – ani jedno není dlouhodobě udržitelné, ale dá se vybudovat hezký vztah plný důvěry. Když se dítě ve škole cítí dobře a samo sebe vnímá pozitivně, je to dobrý základ, aby získalo hezký vztah k učení celkově. Pokud cítí ocenění a radost rodičů – nejen za konkrétní výkony, ale hlavně za snahu, zvládne i dílčí školní neúspěchy a rutinu. Oceňování snahy i přes to, že výsledek v podobě dobré známky nepřichází, považuji za velmi dobrý nástroj, jak v dítěti udržet chuť chodit do školy a učit se.

Má rodič pomáhat či dohlížet na plnění školních povinností?

Malému školákovi je dobré na začátku pomáhat při vytváření studijních návyků. To ale neznamená vytvořit je za něj a vnutit mu je. Je třeba respektovat individualitu dítěte a jeho potřeby. Některým vyhovuje vrhnout se na přípravu hned po návratu ze školy, jiné potřebují čas na hrovou aktivitu a teprve po takovém „občerstvení“ jsou schopné plnit povinnosti. Rodiče mohou určit hranice, ale náplň uvnitř těchto hranic si dítě může nastavit samo. Postupně si tak utváří pravidla vlastního fungování a rodiče mohou svou roli rozvolňovat a zpovzdálí kontrolovat, zda pravidla stále platí. Když pak oceňují, že se dítě pravidel drží, budují v něm dobrý pocit z vlastního výkonu a pokládají základy budoucí odpovědnosti.

Jaký je váš názor na domácí úkoly?

Domácí úkoly, zejména na prvním stupni základní školy, určitě ano. S jejich pomocí se dítě postupně učí hlídat si své povinnosti samo, úkoly jsou i pomocníkem právě k budování studijních návyků. Měly by být ale nastavené tak, aby je dítě zvládlo bez pomoci rodičů, a mělo by vědět, že je třeba je plnit kvůli sobě, a ne kvůli tomu, aby se vyhnulo trestu. Malý školák potřebuje ještě hodně času na relax, na volný nestrukturovaný program a neměl by být z úkolů unavený a dekoncentrovaný.

Nakolik by měl rodič omlouvat chování svého dítěte a kdy by se měl naopak přiklonit na stranu pedagogů?

Zásadní je vzájemná důvěra mezi dítětem a pedagogem i mezi rodiči a pedagogem a otevřenost tomu, že nejdříve si zjistím co nejvíce informací ze všech stran, a teprve potom zaujmu stanovisko. Verze dítěte je podstatná v tom, že obvykle dává jasnou informaci o tom, jaký má dítě z problému pocit, ale už méně, co se přesně stalo. Popis může být totiž ovlivněn prožíváním dítěte. Velmi doporučuji dořešit podobné záležitosti přímo s konkrétními účastníky a domluvit si pravidla dalšího fungování. A dbát na jejich dodržování z obou stran. Přikloním-li se na stranu dítěte, je dobré dát v klidu a jasně najevo, že si jako rodič nepřeji, aby se vůči mému dítěti tak či onak postupovalo. Pokud se přikloním na stranu pedagoga, je nutné dítěti vysvětlit, proč, a že to neznamená, že by bylo špatné celé, jen v jedné konkrétní situaci se nezachovalo dobře.

Jak řešit problém s pedagogy, jejichž postupy se rodičům nezamlouvají?

Není nic špatného dát najevo, že se mi jako rodiči něco nezdá, že určitému postupu pedagoga nerozumím, a žádat vysvětlení. Nutné je udělat to v klidu. V situacích, které se rodičů citlivě dotýkají, bych doporučila přizvat k řešení třetí stranu – školního psychologa, výchovného poradce, kteří budou filtrovat emoce a pomohou dosáhnout věcné dohody o dalším postupu.

Jaké signály ukazují na problémy ve škole, ať za nimi stojí pedagog, šikana atd.?

Rodiče by měli zpozornět, jakmile se dlouhodoběji změní každodenní chování dítěte. Ztratí zájem o věci, o které dříve zájem mělo, často jej něco bolí před odchodem do školy a ten odkládá na poslední možnou chvíli, špatně spí, bývá smutné až apatické, nebo naopak zlostné, agresivní např. k mladším sourozencům, více odmlouvá a celkově působí dojmem, že se snaží zbavit nějakého vnitřního napětí. Tehdy je nutné pokusit se s dítětem více mluvit a zjistit příčinu změny. U větších může pomoci školní psycholog, kterému – jakožto relativně cizí osobě – se někdy děti svěří snáz než rodičům.

Děti mívají strach, že se rodičovský zásah ve škole obrátí proti nim…

Vše je potřeba řešit společně s dítětem, nevynechat ho z volby dalšího postupu, udržet si jeho důvěru. Vysvětlit mu, že rozhodně má ve mně jako rodiči oporu, dále co chci udělat a ptát se, který krok mu nevyhovuje a proč – případně společně vymyslet, jak se k cíli dostat jinak. Ujistit ho, že udělám vše, aby se cítilo lépe a že je dobré problém řešit a žádat nápravu, nikoli od něj utíkat. Dítě by mělo chápat, že některé kroky jsou nezbytné i přesto, že jsou momentálně nepříjemné.

Jak řešit situace, kdy dítě ve škole bojuje s pozorností, kázní, plněním povinností – je zkrátka „problematické?

Pokud si rodiče přestávají vědět rady, ztrácejí nadhled a stávají se tak součástí problému, určitě doporučuji obrátit se na odborníka. Ten jako nezúčastněný prvek může poskytnout nový pohled, náhled na problém očima dítěte, pomoci při hledání příčin i řešení. Rodiče ale mívají tendenci vnímat obtíže dítěte jako vlastní selhání. Přimlouvala bych se, aby přemohli tyto pocity a nechali si od odborníků pomoci. Možnosti poradenství, výčet častých problémů a důležité odkazy lze najít na našich stránkách www.gybu.cz/spp. 

Autor: Kateřina Matoušová
DesktopMobile