Pátek 29. března 2024
Dnes je Velký pátek / Taťána, zítra Arnošt
Oblačno, déšť 14°C

Nejošklivější žena světa: Nikdy jsem nevážila víc než 35 kilogramů

Video se připravuje ...
Nejošklivější žena učí ostatní, co je skutečná krása
VIDEO: Popsugar
31. října 2017 | 06:00

Osmadvacetiletá Lizzie Velásquez trpí chorobou zvanou progeria – neboli syndromem předčasného stárnutí. Vzácné genetické onemocnění způsobuje, že se některé části těla nevyvíjejí a nerostou tak, jak by měly. Navíc vypadá jako stařena. Kvůli této poruše si žena zažila už od dětství mnoho krušných chvilek. Lidská zloba a nenávist však změnily její život k lepšímu. 


Ve videu Lizzie popisuje, jaké to bylo, když se narodila, jak moc jí rodiče pomohli prožít krásné dětství a jak těžké pro ni bylo, když na základní škole zjistila, že je jiná než ostatní děti. Tím její trápení ale neskončilo, když jí bylo sedmnáct let, narazila na video s názvem Nejošklivější žena světa, v němž vystupovala ona sama. Mrzelo ji, že někdo něco takového vytvořil, aniž by o Lizzie něco věděl. "Tenkrát jsem to nesla opravdu špatně. Zasáhlo mě to jako blesk z čistého nebe," vzpomíná Lizzie. Rozhodla se tak o své genetické poruše veřejně promluvit. Na střední škole vystoupila před svými spolužáky a to ji motivovalo k tomu, aby se už déle neskrývala. 

Kvůli krušným chvilkám, které ji několikrát znepříjemnily život, se z Lizzie stala aktivní bojovnice proti šikaně. Pravidelně pořádá přednášky, kde se snaží motivovat druhé. Její YouTube kanál sleduje přes sedm set tisíc lidí, a stala se z ní dokonce spisovatelka. Na svém kontě má už dvě knihy. V roce 2015 natočila dokument A Brave Heart: The Lizzie Velásquez Story, ve kterém líčí svůj příběh. "Dřív jsem si myslela, že krása je to, co vidím na obálkách časopisů. Krása ale není nic, co by bylo popsané v nějakém slovníku. Krása je to, co je ve vás," vypráví Lizzie.

Zároveň se podílí na kampani #IAmMoreThan, která společnost informuje o on-line šikaně. "Vím totiž, že nevyprávím jen svůj příběh, ale i příběh všech, kteří nějakou šikanou trpí. Vím, jaké to je – být sražena na kolena a zase se zvednout," dodává Lizzie. Sama ale tvrdí, že je opravdu šťastná a spokojená. "Konečně cítím, že jsem našla své místo. Takhle jsem se necítila opravdu dlouho," dodává ve svém vyprávění.  



Autor: Aneta Pařízková