Příběh čtenářky Moniky: Muž už dvacet let vyžaduje sex každý den!

• Foto: Shutterstock
19. června 2017 | 06:00

Sváťovu náruživost objevila Monika vlastně až po svatbě. Předtím by to do něj nikdy neřekla, a jak tvrdí, ani žádný z jeho kamarádů by tomu v životě nevěřil. Taková sexuální náruživost je možná zajímavá v prvních měsících, ale po dvaceti letech? Monika ví své!

Zevnějšek, který klame

Sváťa je totiž dost drobný. Měří sto šedesát pět a váží pouhých 55 kilo. No a jeho „výbava“ tak nějak odpovídá jeho ostatním rozměrům. Při dobré vůli se dá říct, že je spíše podprůměrná. Když jsme se seznámili (seznámil nás náš společný kamarád), nezavadila jsem o Sváťu ani pohledem. Je to hrozné, že to tak musím napsat, ale je to pravda.

Vůbec jsem o něm neuvažovala jako o potenciálním nápadníkovi. Až postupně, jak jsme se začali poznávat, zjistila jsem, že je to super mužský, který má mnoho co nabídnout. Je ohromně sečtělý, má přehled, co se politické i kulturní scény týče, vystudoval dvě vysoké školy a neustále na sobě pracuje a vzdělává se. Tohle mně na mužích vždycky imponovalo, a to dokonce víc než jejich vzhled či objem svalové hmoty.

Sex byl ze začátku normální

Když jsme spolu začali chodit, měli jsme samozřejmě sex často, ale určitě ne každý den. Měla jsem předtím dva dlouhodobé vztahy a frekvence sexu se Sváťou (i způsob provedení) se nevymykala těm předešlým. O to větší bylo moje překvapení, když během svatební noci Sváťa najednou trval na tom, že vystřídáme asi deset pozic, a jeho náruživost se nezmenšovala ani v dalších dnech.

První týden po svatbě mi to přišlo roztomilé a já si říkala, že se chce asi předvést, ukázat se, jaký je pozorný manžel. Druhý týden už mi to začínalo být divné a třetí týden jsem dostala menstruaci. Uuuuf, tak konečně pár dní klidu, vydechla jsem si. Jenže chyba lávky. Sváťa trval na sexu i v téhle době! To byla pro mě velká novinka a upřímně bylo by pro mě přijatelnější dát si sex ve třech nebo zkusit nějakou jinou perverznost než tohle. Jenže bohužel.

Dokazoval si své mužství

Ne že by mi byla nepříjemná jeho technika (popravdě, leckdy ho v sobě sotva cítím), spíš mě brzy začala obtěžovat ta povinnost. Každý večer. Každý. A někdy i ráno! Ze začátku mi bylo hloupé o tom mluvit a později mi přišlo hloupé o tom začínat. Došlo mi, že Sváťa si tak posiluje sebevědomí. Dokazuje si, že je muž. Nehledě na to, že je menší a lehčí než já. Nehledě na to, že veškeré opravy a práce, kde je nutné použití síly, u nás zastávám já. Sváťa mě každý večer dostane, každý večer jsem mu po vůli. Vedle jistě příjemného tělesného prožitku jde spíš o psychologickou záležitost.

Zvykla jsem si, ale...

Jak už jsem zmínila, pro mě to není žádný extra zážitek, ale Sváťu miluju a po všech těch letech jsem si už docela zvykla. Pochopila jsem, že tohle je jeho způsob, jak se vyrovnat se svým zevnějškem a komplexy, které z toho vyvěrají, a není pro mě zatěžko mu tímhle způsobem pomoci. Vrací mi to dnes a denně. Je to ten nejpozornější a nejhodnější manžel, jakého jsem si mohla přát, a to i po dvaceti letech manželství. Ovšem kdyby trošku ubral, byla bych nejšťastnější na světě! Možná mi jiné ženy závidí, ale popravdě – není co.

Čtenářka Monika (41 let), foto: ilustrační

 

Autor: red
Diskuse ke článku
.
DesktopMobile