Příběh čtenářky Ivany: Dceru jsem porodila doma na chodbě

29. března 2017 | 06:00

Celý život inklinuju k alternativní medicíně. Ale co se porodu a péče o dítě týče, rozhodně bych nic neriskovala a svěřila bych se vždy jen do péče lékařů. Občas se ale příroda rozhodne všechno zařídit úplně jinak.

Porod svého druhého dítěte jsem měla do puntíku naplánovaný. Věděla jsem, jak dlouho trvá cesta do porodnice, měla jsem připravené oblečení, které si chci vzít s sebou, manžel byl po večerech doma a tak dále. Doktoři si byli jistí, že se Amálka narodí 10. března, překvapení ale přišlo o čtrnáct dní dříve.

Rodím dříve

Možná jsem měla být na nestandardní situaci připravená, protože můj první porod byl také dost rychlý. Silné kontrakce jsem měla už v taxíku, a když jsme se koukli na lísteček z parkoviště, kdy jsme do porodnice přijeli, tak ten čas od porodu Matyáše dělilo pouhých deset minut. Ve zkratce – okamžitě mě dali na vozíček, převezli na sál a mimčo bylo za chvíli na světě. Což by mi asi každá žena mohla závidět, ale ten letošní porod byl ještě větší extrém.

Přesně si pamatuji, jak to všechno probíhalo. Byl večer, seděla jsem na gauči, mlsala nějaké dobroty a sledovala svůj oblíbený seriál. Když vtom jsem ucítila, že se to blíží. Uklidňovala jsem se tím, že mám ještě čas, že to budou jen poslíčci, ale ono se to velmi rychle stupňovalo. Praskla mi voda a kontrakce byly čím dál častější, a tak jsem se oblékla a čekala na chodbě, než manžel dojde pro auto.

Už bylo pozdě

Najednou jsem věděla, že už není čas. Prostě jsem na chodbě našeho bytu začala rodit. Všechno šlo strašně rychle a přirozeně. Byl to neuvěřitelný zážitek. Byla jsem tam jen já – a na svět se deroucí Amálka, kterou jsem chytala do svých elasťáků. Teď zpětně se tomu směju, ale v tu chvíli jsem jen doufala, že všechno dobře dopadne. Za chvíli přiběhl manžel, že auto už je přichystané, a nestačil se divit. Ležela jsem v chodbě s plačícím miminkem a plakala dojetím.

Všichni tři jsme se objali, manžel přestřihl pupeční šňůru a dcerku jsme co nejvíc zabalili, aby jí bylo teplo. Zanedlouho přijela záchranka a postarali se o zbytek. Amálka byla sice trochu podchlazená, ale jinak naprosto v pořádku – stejně jako já. Lékaři celkem zírali a náš příběh prý budou vyprávět ještě hodně dlouho. Dnes už jsme všichni doma a naší historkou bavíme všechny naše známé. Nakonec jsem za tenhle zážitek vděčná, protože něco tak intimního a silného už asi nikdy v životě nezažiju.

Čtenářka Ivana, foto: ilustrační

Možná i vy právě čekáte dítě nebo už dávno maminkou jste, ale určitě vás bude zajímat, jak roste miminko v břiše. Podívejte se na video:

240p
Jak roste miminko v břiše během 9 měsíců těhotenství • VIDEO: 

Autor: zpracovala: nat
Diskuse ke článku
.
DesktopMobile