Čtenářka Anna: Chtěla jsem i s dítětem vyskočit z okna, zachránil nás manžel!

• Foto: istock.com
22. března 2017 | 06:00

Otěhotněla jsem po dvou letech manželství. Plánovaně, chtěně a takříkajíc „v nejlepším věku“. Bylo mi osmadvacet, manžel o dva roky starší, měli jsme kde bydlet, nějaké úspory, oporu v rodičích – prostě nikde ani mráček. Jenže…

Těhotenství probíhalo úplně bez potíží. Miminko utěšeně rostlo a sílilo, mně až na pár týdnů těhotenských nevolností také nic nechybělo a manžel se mohl pominout radostí, že budeme mít holčičku. Měla se jmenovat Anabela, protože já jsem Anna a můj muž tvrdil, že bude určitě krásná po mně. Radostně jsem nakupovala výbavičku, vybírala oblečky, zařizovala pokoj.

Špatné znamení

Jednou manžel přišel s tím, že má pro mě překvapení, a dovezl do bytu překrásný kočárek, nad kterým jsem se už několik týdnů rozplývala na internetu. Chtěl mi udělat radost a vůbec nechápal, proč jsem začala vyvádět jako pominutá. Už s opravdu velkým břichem jsem běhala po bytě a jančila, že když se přiveze do domácnosti kočárek dřív, než se děťátko narodí, nosí to smůlu. A že se určitě něco pokazí. Manžel nade mnou jen kroutil hlavou a nejspíš si myslel něco o hysterkách a splašených hormonech.

Tak jako celé těhotenství, i porod byl bez komplikací. Radost z Anabely jsme měli obrovskou, holčička byla kouzelná. Jenže pak se to zvrtlo. Začala hned hezky papat, ale já se na ni prostě nedokázala ani podívat. Nedokázala jsem ji pochovat, dokonce ani vzít do náručí. Pořád jsem pochybovala, jestli to zvládnu, jestli ji neupustím, představa, že bych ji měla sama vykoupat, ve mně vyvolávala záchvaty strašné paniky. A z toho samozřejmě ihned vyplynulo přesvědčení, že jsem nejhorší matka pod sluncem. A pořád se to zhoršovalo. Nenáviděla jsem sebe a pomalu i Anabelku a všeho jsem se strašně bála. Dostala jsem se do stavu, kdy jsem si říkala, že bude lepší to skončit a vyskočit i s ní z okna.

Zachránil mě manžel

Můj muž naštěstí viděl, že je něco velmi v nepořádku, a svěřil se své sestře, lékařce. Ta mu řekla, ať mě okamžitě naloží do auta a odveze zpátky do nemocnice. Tam mi pak diagnostikovali poporodní psychózu. Přestala jsem ihned kojit a dostala jsem léky, které mou psychiku stabilizovaly. Dnes je Anabele půl roku a já už jsem v pořádku – až na občasné pocity úzkosti, které ale prý má každá milující máma. Nikdy mi nikdo nic nevyčetl. Muž se ke mně choval ohleduplně a byl mi velkou oporou. Ale peklo, kterým jsem si prošla, se dá jen těžko vylíčit. Nebojte se říct si o pomoc, není to žádná ostuda. Jinak to může dopadnout opravdu velmi špatně.

Čtenářka Anna, foto: ilustrační



Názor primáře MUDr. Jana Pokorného:

Mnoho žen by se chtělo naplno věnovat miminku, manželovi, návštěvám, být vždy upravené, mít stále uklizeno a navařeno. Na to ale zapomeňte. Pro miminko je nejdůležitější mít spokojenou a odpočatou maminku. Návštěvy odvolejte, do domácích prací zapojte manžela, maminku nebo dobrou kamarádku a vy si nerušeně užívejte první – ty nejdůležitější – chvíle se svým miminkem. Tyto dny se již nikdy nevrátí, tak se ujistěte, že na ně budete vzpomínat jako na ty nejkrásnější momenty.

Pokud vás zajímají odborné názory týkající se mateřství, podívejte se na video, kde gynekoložka radí, v kolika letech je nejlepší otěhotnět.

480p 360p 240p
Gynekoložka Blanka Vavřinková odpovídá na otázku, kdy je nejvhodnější věk pro otěhotnění. • VIDEO: 

Autor: zpracovala: hana vítková
Diskuse ke článku
.
DesktopMobile