Pátek 29. března 2024
Dnes je Velký pátek / Taťána, zítra Arnošt
Oblačno 18°C

Čtenářka Linda: Zamilovala jsem se, když jsem pracovala ve strip baru

3. října 2016 | 06:00

Každý z nás, kdo se nikdy neocitl ve finanční nouzi, může mluvit o velkém štěstí. Čtenářka Linda ho neměla. Když od ní odešel manžel za jinou ženou, zůstala se svým malým chlapečkem sama a musela si najít další práci, aby domácnost utáhla. Začala proto pracovat ve striptýzovém klubu.

Nikdy bych nevěřila, že se moje pohádka o šťastném manželství až na věky během jednoho dne zhroutí jako domeček z karet. Václav se vrátil z práce a suše mi oznámil, že se zamiloval do jiné, že už to trvá půl roku a že dnes večer odejde. Do té doby jsem se nikdy necítila hůř. To jsem ale netušila, že to nejhorší má teprve přijít.

Od výplaty k výplatě

Našemu synovi byly naštěstí už tři roky, takže mě Václav nezanechal jen s mateřskou. I tak jsem ale nebyla schopna zvládat nájem a ostatní výdaje jen s výplatou z kadeřnictví a alimentů. Na rodiče jsem se obrátit nemohla, protože sami vycházeli, jak se dalo, a tak jsem vycházela v podstatě od výplaty k výplatě.

Jednoho dne mi ale odešla lednička a já věděla, že bez ní to nezvládnu. Vzala jsem si půjčku a dostala se do kolotoče splátek a úroků. Nebylo zbytí. Musela jsem si najít další práci a jedinou podmínkou bylo, aby byla dobře placená. Skončila jsem jako víkendová tanečnice u tyče ve strip baru.

Nesahat, prosím

Ponížení, které jsem si sama před sebou jen těžko obhajovala, bylo velké. Uklidňovala jsem se ale tím, že mám na sobě vždy alespoň kalhotky a že sex se zákazníky není podmínkou mé brigády. I tak se mi ale nesmírně špatně smiřovalo se skutečností, že v druhé práci nejsem Linda – usměvavá a kamarádská máma od dítěte – ale Vanessa, kus masa.

Neustále jsem během tanců na klíně musela pánům vysvětlovat, že nejsem prostitutka a že doteky nejsou povoleny. Až do jedné osudné noci, která mým dosavadním životem otřásla v základech.

Prosím tě, obleč se

Rozlučka se svobodou nebyla v mém klubu nic mimořádného, takže když si mě a kolegyni objednali do uzavřeného salonku, abychom potěšily nastávajícího ženicha, šla jsem jako každý víkend. Tam ale seděl Saša, muž s těma nejupřímnějšíma očima na světě a s dětským úsměvem, který byl tak nějak omluvný. Když jsme se mu snažily zatančit na klíně, omluvil se, že se za týden žení a že svou snoubenku miluje a nechce, abychom se ho dotýkaly. A pak se s námi začal bavit o životě.

Ani jsem si nevšimla, kdy má kolegyně odešla, a přistihla jsem se v družném rozhovoru o dětech se Sašou, který mě mezitím poprosil, jestli bych si nemohla obléct aspoň tričko, že mi to musí být nepříjemné. Po hodině mě odvolali k dalšímu zákazníkovi a já šla pryč jako ve snách. Je možné takového gentlemana poznat ve strip baru?

Neber si ji, ale mě

Když se bar v pět ráno zavíral, mezi posledními odcházel i Saša s kamarády ze své rozlučky se svobodou. Dohnala jsem ho v chodbě na schodech a poprosila ho, jestli bych s ním ještě na pár minut mohla mluvit. Zatvářil se zmateně a řekl, že jistě. Popsala jsem mu, že to, co se mi stalo s ním, se mi ještě nikdy nestalo, a políbila ho. Chvíli polibek opětoval, ale pak se omluvil, že se opravdu za týden žení a že tohle dělat nemůže.

Dala jsem mu na sebe telefonní číslo s tím, že kdyby si cokoliv rozmyslel a chtěl se sejít, třeba jen na kávu, že budu čekat na jeho zprávu. On se ale nikdy neozval. A mně tak zbyla jen krásná vzpomínka na pár měsíců nelehké brigády ve striptýzovém klubu a naděje, že opravdoví gentlemani ještě stále chodí po světě. Jen doufám, že si Sašova žena uvědomuje, jaký v něm našla poklad.

Čtenářka Linda; foto ilustrační

Autor: red