Úterý 19. března 2024
Svátek slaví Josef, zítra Světlana
Oblačno 8°C

Čtenářka Veronika: Táta mi do postele strkal chlapy

29. srpna 2016 | 06:00

Když jí bylo šestnáct, zažívala hrůzu, která by se hodila jako scéna do hodně depresivního filmu. Jenže v jejím případě nešlo o film, ale o realitu. O hodně drsnou realitu. 

 

Naši se rozvedli, když mi bylo sedm let, ale máma už tehdy měla nového přítele, který o nějakém jejím dítěti nechtěl ani slyšet, takže jsem zůstala na krku tátovi. Ale abych mamce nekřivdila, jednou za měsíc nebo dva si mě brala na jeden den na návštěvu.

Na dně flašky

Jenže ve chvíli, kdy máma tátu opustila, se začal hrozně měnit. Já to tak samozřejmě vidím až s odstupem let, ale je fakt, že začal hodně pít. Nevím, jak rychle to přišlo, ale když jsem byla v pubertě, stal se z něj jasný alkoholik. Každý den v hospodě vytáhl deset piv a sem tam panáka něčeho ostřejšího. Domů buď nechodil, nebo byl nalitý jako brok. Nevím, co bylo lepší. Já se totiž sama doma dost bála – bydleli jsme na kraji vesnice. Jenže když přišel, byl agresivní a nepříjemný. Sem tam jsem dostala pár facek, k jídlu jsme doma měli většinou jen pivo a někdy kousek chleba, ale to všechno se dalo vydržet.

Násoska v dětském pokoji

...
Autor: Shutterstock.com
Horší to bylo, když jsem dostala občanku. Nevím, jak táta uvažoval, ale běžně se mi stávalo, že mi v noci do pokoje posílal své staré smradlavé a nalité kamarády. Ani nespočítám, kolikrát jsem musela zdrhnout oknem a počkat do rána, než všichni vystřízliví a dají pokoj. Asi vám nebude připadat zvláštní, že jsem z domova odešla, jakmile to šlo. Na vlastní nohy jsem se postavila v šestnácti letech, kdy jsem se přestěhovala ke kamarádce, chodila na učňák a živila se z praxe a brigád. Dneska na to všechno jen vzpomínám s mírným znechucením, ale vlastně se na tátu nezlobím. Byl to prostě jen slaboch, který nezvládl, že mu odešla žena a nechala mu dítě na krku. Vídáme se spolu sice maximálně jednou za rok, ale už jsem mu odpustila.

Veronika, Benešovsko

Přečtěte si další příběhy ze života našich čtenářek

Autor: kamp