7°C
Záchvaty zuřivosti, hlasité projevy, napadání okolí. I takové mohou být projevy onemocnění zvaného Touretteův syndrom. Nemoc se nedá léčit, dají se jen tlumit příznaky. V mírnější fázi onemocnění jsou to tiky, které se dají ovládat vůlí. To ale v nemocném hromadí stres, který po nahromadění vyústí ve výbuch vzteku a zuřivosti.
Záchvaty zakouší doslova na vlastním těle také maminka desetiletého syna Malachiho Ralpha. Záchvaty se neodehrávají jen za zavřenými dveřmi jejich domu. Často se Malachiho zmocní i na veřejnosti. "Pak si vyslechnu spoustu řečí o nevychovaných a zlobivých dětem i o tom, jak jsem neschopný rodič," říká Marie. Spousta lidí má totiž názor hotový dříve, než zjistí, o co vlastně jde. Jeden muž dokonce Malachiho uhodil do tváře.
Reakce okolí ale nejsou to, co by Marii znepokojovalo, na to se dá zvyknout. Mnohem horší je to, že jak její syn roste, jeho záchvaty se stávají hůře zvladatelnými. "Je větší, je silnější a čím dál tím více se bojím, že mi opravdu ublíží."
Malachiho chování je postupem času intenzívnější a hůře zvladatelné. Do školy nechodí, protože nezvládal neútočit na spolužáky. Žije v izolaci 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Marie se časem kvůli Malachimu rozešla i se svým partnerem. Obětovala svému synovi vše, přesto i ona se stává terčem jeho útoků. Ví, že za všechno může nemoc. "Trápí mě to a trápí to i jeho. Když viděl modřiny, které mi způsobil, řekl mi, že si přeje, aby byl mrtvý."
Nemocí malého Malachiho trpí celá rodina - Marie musí hlídat i svého mladšího syna, aby mu bratr neublížil. Přesto neuvažuje o tom, že by ho dala někam do ústavu. Zatím to zvládá, i když jí to stojí spoustu sil. "Zatratila jsem partnera, ztratila jsem přátele. Ale je to můj syn a nikdy se ho nevzdám."
