Žena má dvojčata s Downovým syndromem, teď se jí narodilo třetí dítě

4. února 2016 | 06:00

Je šance jedna ku milionu, že se ženě narodí jednovaječná dvojčata s Downovým syndromem. Málokdo si dovede připustit, že by zrovna on mohl být jedním z milionu. To stejné si říkala i Emma Lowe. Nyní vychovává šest dětí, z toho tři s Downovým syndromem. 

"Jsem si jistá, že každý rodič si myslí, že jeho dítě je jedním z milionu. V našem případě je tomu ale skutečně tak," říká Emma Lowe, matka jednovaječných dvojčat s Downovým syndromem. Když bylo na ultrazvuku vidět, že místo jednoho miminka čeká žena dvě, lékař ji obeznámil s tím, že pravděpodobnost toho, že by měly děti Downův syndrom, je jedna ku milionu. "Dovedete si tedy představit ten šok, když se dvojčata narodila?" vzpomíná.

Nešťastná zkušenost

Ovšem to, že její dvojčata Arthur a Alfie nejsou úplně taková jako ostatní děti, si příliš neuvědomuje – nebo se o to alespoň snaží. Kdokoliv se s batolaty setká, komentuje to tím, že tak veselé a šťastné děti dlouho neviděl. 

Jedno z dvojčat.
Když Emma zjistila, že je těhotná, měla už se svým manželem tři děti a jednu nešťastnou zkušenost. V roce 2011 čekala holčičku Molly. Ve dvanáctém týdnu těhotenství jí gynekolog řekl, že se dítě narodí pravděpodobně s Downovým syndromem. Lékař jí doporučil ještě amniocentézu, tedy odběr plodové vody, z kterého lze s větší pravděpodobností zjistit, jestli bude mít dítě skutečně Downův syndrom.

Samovolný potrat

Jenže u Emmy vedla amniocentéza k samovolnému potratu. "Byla to neskutečná bolest. Měla jsem pocit, jako kdyby se nezastavilo srdíčko pouze jí, ale i mně," vypráví. Po této strašlivé události se rozhodla, že už nikdy nebude mít další děti. Jenže když o zhruba rok později znovu otěhotněla, všechny chmury byly okamžitě zapomenuty. Tím spíše, když Emma zjistila, že čeká dvojčata. 

Ve dvanáctém týdnu ji ale lékař opět upozornil na to, že je u plodu zvýšená pravděpodobnost Downova syndromu. Tentokrát ale test z odběru plodové vody vzhledem k předchozím zkušenostem razantně odmítla. Navíc jí doktor řekl, že možnost, že by dvojčata měla Downův syndrom, je zhruba jedna ku milionu. "Během chvíle jsem na tu možnost zapomněla a radovala se z nadcházejícího mateřství," vzpomíná žena.

Šťastná rodina chvíli před tím, než od nich otec odešel.

Na první pohled vše v pořádku

Když byla přijata do porodnice na císařský řez, myšlenku na Downův syndrom měla stále zastrčenou někde hluboko v mysli. Ve chvíli, kdy držela poprvé v ruce své nové miláčky, napadlo ji, že vůbec nevypadají, jako by měli nějakou poruchu. O to více byla šokována, když o tři dny později přišel lékař s tím, že všechny testy tuto genetickou poruchu potvrdily. "Nejen já jsem byla šokována. Doktor mi říkal, že za svou dvacet let dlouhou praxi ještě nic takového neviděl," říká. 

Tato skutečnost ale nezměnila nic na její mateřské lásce a nadšení, které společně s dvojčaty přišlo. Po pár dnech v porodnici se vrátili domů na farmu, kde je všichni přijali s otevřenou náručí. Během prvních měsíců nebylo vůbec znát, že by byla dvojčata něčím jiná než jiní novorozenci. Ale ve chvíli, kdy normální děti začínají chodit, dvojčata se teprve převalovala. I nyní, když jim jsou čtyři roky, musí jim věnovat mnohem více pozornosti než jiným dětem. 

Do třetice...?

Otec s jedním z dvojčat.

Jeden by řekl, že tímto osud jedné rodiny končí. Jenže Emma po dvojčatech otěhotněla znovu. Tentokrát čekala holčičku. Testy ve 12. týdnu neukázaly zvýšené riziko Downova syndromu. Jenže nyní je malé Elsie deset měsíců, a její vývojové schopnosti jsou na stejné úrovni, jako byly tenkrát u dvojčat. Na jednu rodinu trochu moc, ne? Také to otec dětí nerozdýchal a od rodiny odešel. "Není jednoduché být sama na šest dětí," posteskla si Emma.

Diskuse ke článku
.
DesktopMobile