Tvrdá hlava a odhodlání jsou dvě věci, které Ivana vytáhla jako zbraně v boji s depresí. "Nevím, zda je to mým divokým naturelem nebo počínajícím šílenstvím, které tahle nemoc způsobuje," říká s notnou dávkou sebeironie. "Ale já se rozhodla, že s tou divnou černou holkou, která přišla bez pozvání už před mnoha roky – myslím si, že v té době mi bylo asi pět let – budu aktivně bojovat." I když Ivanina diagnóza – endogenní deprese – znamená "deprese bez příčiny", v jejím životě by se našlo dost situací a stavů, které by se za příčinu považovat daly: rozvod, nutnost obstát jako matka samoživitelka, a ještě se věnovat synovi s Aspergerovým syndromem.

Energie z přírody

Ivana se ale znovu a znovu pokouší vyrovnat se s nemocí tak, aby podle svých slov mohla svět vidět stále v krásných barvách, kdy nebe je modré, tráva zelená. "Chci nasávat všudypřítomné vůně. Naslouchat libým a rozmanitým zvukům. Sledovat, jak naše matička Země cvrká v rytmu života, což ovšem nejde, pokud ona podivná dámička přes mne přehazuje svůj černý závoj."

Přesto Ivana dokáže hovořit o věcech, které má ráda. Ráda chodí do přírody a ráda vaří. "Už jen kvůli synovi, protože to má rád a je vidět, že si to vyloženě užívá." Velkou inspirací jsou jí také slova dalajlámy. "Nikdy jsme se nepotkali, a přesto oba víme něco, k čemu jsme postupem času dospěli životními zkušenostmi. Pravděpodobně každý po svém – já kvůli své nemoci," říká Ivana a přidává oblíbený citát: "Když se ptali dalajlámy, co ho na lidstvu nejvíc překvapuje, odpověděl: Lidé. Protože obětují zdraví, aby vydělali peníze. Pak obětují peníze, aby znovu získali zdraví. Pak se tak znepokojují budoucností, že nežijí v přítomnosti. Žijí tak, jako by neměli nikdy zemřít. Pak zemřou bez toho, že by předtím žili."

Každý má svou cestu

Ivana ví, že každý má svou cestu. Na depresi, stejně jako na život, neexistuje univerzální rada nebo léčba. Každý musí – byť společně s lékaři – hledat svou cestu sám. "Člověk se nesmí přizpůsobovat všemu, protože to ho někam stlačí. Vlastně i slovo deprese má základ ve stlačit dolů. A tak si člověk musí nasadit křídla a snažit se zase vzlétnout."

Ivana je tváří projektu Srdcerváči, který chce pomoci se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením a zároveň změnit pohled většinové společnosti na život osob se zdravotním postižením. "Mám doma totiž malého kluka, který má stejné oči jako já, a bohužel i kolem něj ta černá holka poletuje. Byla bych moc ráda, kdyby se na něj svět tvářil přátelsky, i když je tak trochu jiný, stejně jako jeho máma."

Více informací na www.srdcervaci.cz