Čtvrtek 28. března 2024
Svátek slaví Soňa, zítra je Velký pátek / Taťána
Oblačno, déšť 14°C

Příběh čtenářky: Kvůli závislosti na nakupování mám půlmilionový dluh

Doma jsem většinu nových věcí samozřejmě schovávala, a protože by manžel časem poznal, kolik jsem utratila, začala jsem si brát půjčky.
15. září 2014 | 06:00

U Mirky to začalo úplně nenápadně. Po mateřské nastoupila do práce a chtěla se líbit, tak si nakoupila první várku nových oblečků. Jenže po pár letech se dopracovala ke slušné závislosti. A taky obrovským dluhům.

Odborně se to jmenuje oniománie, my říkáme shopaholismus a není to žádný výmysl. Lidí, kteří jsou nesmyslné závislí na nakupování za hranicemi možností peněženky, je spousta. Mirka patří mezi ně.

Kariéra postavená na šatníku

Svoji kariéru a sebevědomí jsem začala budovat i přes nový šatník. Oblečení, které jsem do té doby nosila, mi připadalo obnošené a nemoderní. V den mé první výplaty jsem zaútočila na obchod s módním oblečením. Zasloužila jsem si přece odměnu za svou práci. Domů jsem dorazila večer šťastná a ověšená nákupními taškami.

Hon na kabelkou

Problém byl, že tohle se manželovi moc nelíbilo. Šetříme totiž na nové auto a on nedokázal pochopit, že jsem utratila tolik peněz jen za hadry. Hádala jsem se s ním a hájila jsem se, že kdybych přemýšlela jako on, nikdy bych nic neměla a navíc jsem potřebovala udělat radost. Jenže to byla jen první vlaštovka. Od té doby jsem snad každý den během cesty z práce skočila do několika značkových obchodů a vracela se z nich se super úlovky.

Ani den bez nákupů

Doma jsem většinu nových věcí samozřejmě schovávala, a protože by manžel časem poznal, kolik jsem utratila, začala jsem si brát půjčky. Něco málo v bance, pak od podivných společností a samozřejmě i u kamarádek. Ptáte se proč? Nic mi nepřinášelo tak slastný pocit, jako nakupování. Byl to prostě požitek, a já se ho nechtěla vzdát. Na chvíli jsem zapomněla na kolotoč povinností doma a v práci a byla jsem dokonale šťastná. Den bez nákupů bych nepřežila.

… až se ucho utrhlo

Celé to prasklo, když manžel potkal mou kamarádku, od které jsem si čas od času půjčila peníze. Mezi řečí se ho zeptala, jestli máme ještě finanční těžkosti, protože by potřebovala půjčené peníze vrátit. Když se muž večer vrátil z práce, zuřil jako býk. O žádných půjčkách totiž nevěděl, a když zjistil, kolik jsem vlastně za oblečení roztočila, nejdřív se šel uklidnit do hospody a pak mi řekl, že mám dvě možnosti. Buď se půjdu okamžitě léčit, nebo nebo se se mnou rozvede. Zvolila jsem první možnost. Neříkám, že je to hračka, a že už mám vyhráno, ale snažím se to zvládnout. Dodnes totiž pracně splácíme moje dluhy, a o novém autě se nám zatím může jen zdát.