S Petrem jsme se seznámili na vysoké škole. Už od prvního ročníku jsme byli nerozlučná dvojka a s přátelství se velmi rychle vyklubala láska a vášeň. Už během studií jsme se k sobě nastěhovali a když po škole dostal Petr lukrativní nabídku nastoupit do prestižní firmy, neváhal ani vteřinu.

Život jako z reklamy

Vydělával tolik peněz, že jsme se mohli rozhodnout myslet na rodinu. Koupili jsme na hypotéku malý domeček na okraji Prahy a začali se snažit o miminko. Už za dva měsíce jsme mohla Petrovi s hrdostí ukázat dvě čárky na těhotenském testu a začali jsme zařizovat pokojíček a kupovat výbavičku.

Narodil se nám krásný chlapeček, kterého jsme pojmenovali po tatínkovi. Petr se v něm moc viděl a my byli šťastní. Když byly Petříkovi tři, narodila se nám Eliška a vypadalo to, že tato idylka nikdy neskončí.

Noční můra se stala skutečností

Rok nato mi ale v prsu našli bulku. Vyšetření dopadla strašně. Nádor byl zhoubný a muselo se okamžitě nastoupit léčení v podobě chemoterapie a následné operace.

Když jsem byla na léčbě, byl Petřík ve školce, Petr v práci a o Elišku se starala naše chůva. Z chemoterapií jsem byla strašně unavená, bylo mi špatně a propadala jsem depresím. Navíc Petr chodil z práce velmi unavený, ale i přesto se musel postarat o děti a o domácnost, protože já jsem neměla na nic sílu. O milostném životě nás dvou samozřejmě nebylo vůbec co říct.

Trvalo to tři měsíce, nádor se zmenšil a mohlo dojít k operaci, při které mi prso odstranili. Jestli jsem před tím neměla chuť na sex, teď už jsem si připadala vyloženě odporná. Ani Petr už nenaléhal, takže jsem si myslela, že mou situaci chápe.

Zrada od nejbližších

Myslela jsem, že se věci pomalu začínají vracet do starých kolejí, jenomže ten největší šok přišel až když jsem se jednoho dne vrátila domů z léčby o hodinu dřív. Už v předsíni mi bylo divné, že doma leží Petrovy boty. Eliška v tu dobu spávala, zamířila jsem tedy rovnou do patra, kde máme dětské pokojíčky a ložnici. To co jsem z ní slyšela, se nedalo s ničím jiným splést.

Moje obavy se bohužel potvrdily. Když jsem jako v mdlobách otevřela dveře od naší ložnice, našla jsem v posteli svého manžela, na kterém obkročmo seděla naše chůva a byli zrovna v nejlepším. Na ten pohled do smrti nezapomenu.

Chůvu jsem okamžitě propustila a doufala, že to s Petrem nějak vyřešíme. Přeci jen jsem se snažila pochopit, že je muž a má své potřeby, které já mu nemohla splnit. Ukázalo se ale, že nešlo jen o nezávazný sex. Do chůvy se prý zamiloval, čekají dítě a chce s ní žít. Jenom nevěděl, jak mi to má říct.

Ještě ten den Petr odešel. Nechal mi na krku hypotéku, psa a dvě děti. Mě, o které tvrdil, že jsem láska jeho života a která si poslední rok procházela léčbou rakoviny.

Dopadlo to dobře

Během následujících dvou let se mi podařilo dům prodat a koupit si byt. Petr měl naštěstí tolik soudnosti, že žádné peníze nechtěl. Naše dvě děti nevídá, prý jim nechce dělat v hlavě zmatek a jeho nová žena si to nepřeje. Takže na ně pouze platí alimenty a ani se mnou konverzaci neudržuje.

Všechno zlé je ale pro něco dobré. Společně s mužem mě totiž opustila také rakovina. Takže se pořád můžu radovat ze života a hlavně ze svých dvou malých dětí, které jsou pro mě vším. Jen si občas s hořkostí vzpomenu na naši svatbu, při které jsme si slibovali, že při sobě budeme stát v dobrém i zlém a v nemoci i ve zdraví.