Čtvrtek 28. března 2024
Svátek slaví Soňa, zítra je Velký pátek / Taťána
Oblačno, déšť 14°C

Zpověď, ze které mrazí: Mít děti byl omyl, jsou jako parazité!

Isabella přiznává, že děti byly její velkou životní chybou, které dodnes lituje.
17. dubna 2013 | 06:00

Bezcitná "hyena", nebo jen žena, která se nebojí říct, co vlastně opravdu cítí? Otevřená zpověď Britky Isabelly Dutton (57) rozpoutala obrovskou vlnu diskuzí. Jedni ji odsuzují, druzí její upřímnost naopak oceňují.

"Mému synovi Stuartovi bylo pět dnů, když jsem si to naplno uvědomila. 'Porodit dítě byla největší chyba mého života,'uvědomila jsem si," prozradila sedmapadesátiletá žena deníku Daily Mail.

"Spal ve své postýlce. Byl čas kojení, ale on se ještě nevzbudil. Slyšela jsem ho oddychovat, dívala se na jeho kulatý obličejíček a necítila vůbec nic. Žádný příval mateřské lásky."

Tehdy dvaadvacetiletá Isabelle si byla naprosto jistá, že k novorozenému synovi necítí žádné pouto. Věděla, že už se to nezmění. "Nešlo o žádnou poporodní depresi nebo únavu. Odjakživa jsem představu mateřství nenáviděla a ani porod na tom nic nezměnil," říká.

Obětovala se pro lásku

Mladá žena se po několika letech manželství s Tonym (62) rozhodla splnit mu jeho přání. Právě kvůli němu se rozhodla mít děti, i když je nikdy nechtěla.

"Tony je má první a také jediná láska. Přišlo mi nefér připravit ho o to, po čem toužil nejvíc, tedy o děti," vysvětluje Isabella, která tak na jaře roku 1979 přivedla na svět syna Stuarta. O dva roky později pak dceru Jo.

I když je nemilovala, nestrádaly

Isabella tvrdí, že i když jí péče o děti nenaplňovala štěstím, investovala do ní svou veškerou energii. "Mateřství jsem pojala jako práci. I když mě to nebavilo, dělal jsem vše zodpovědně a jak nejlépe jsem dovedla," říká.

Vnímavé děti ale rychle vycítily, že jim u matky něco chybí. "Když si rozbily třeba koleno, utíkaly si pro útěchu k Tonymu. Miloval je až k zbláznění," vzpomíná.

Udělala by pro ně cokoliv

"Nesnášela jsem, jak na mně byly závislé. Pořád mě potřebovaly. Byly jako paraziti. Stále ode mě jen braly, ale nic mi nedávaly na oplátku," popisuje své vnitřní pocity Isabella.

Zároveň však tvrdí, že by pro své děti udělala cokoliv. Důkazem je prý i to, že denně pečuje o svou těžce nemocnou dceru Jo (31), která s nimi žije. "Před osmi lety jí diagnostikovali roztroušenou sklerózu. Je trvale upoutaná na lůžko. Ví, že kdyby to šlo, vzala bych její nemoc na sebe. Přesto stále trvám na tom, že život bez dětí by byl jednodušší, šťastnější a pořídit si je byla chyba," dodává.

Co si o tom myslíte vy? Diskutujte!