Související články
Snědená protéza
Asi před dvaceti lety k nám na Stomatologickou kliniku přišel pacient, který tvrdil, že spolkl horní zubní protézu. Vysvětlovali jsme mu, že to není možné, protože něco tak velkého se ani spolknout nedá. On ale trval na svém. Prý se tak rozkřikl na manželku, že to prostě dokázal. Zrentgenovali jsme mu tedy žaludek, ale nic jsme nenašli. Pacient si však nedal říct a nadále tvrdil, že protézu spolkl. Tak jsme zrentgenovali i střeva a opravdu tam byla. Nešťastného pacienta jsme si tedy prozatím nechali v nemocnici. Najednou běžel na toalety, hrozně zakřičel a něco cinklo. Pak bylo slyšet tekoucí vodu a ve dveřích se objevil pacient s protézou už zase v ústech. Rozčileně řekl: „A teď tu svoji starou zabiju!"
MUDr. Jan Cimický - psychiatr
Kdysi dávno, zamlada, jsem sloužil „kolečko“ na chirurgii. Měl jsem noční službu a přivezli paní s bolestivou žlučníkovou kolikou. Bohužel nebylo ani jedno volné lůžko, a tak jsem jí dal injekci a poslal domů, aby přišla ráno, že pro ni určitě nějaké místo najdeme. Ráno převzala službu v přijímací kanceláři kolegyně a jako první se objevila nešťastná paní s kolikou, která už čekala v čekárně. „Určitě Vás přijmeme, jenom místo musíme najít", ujistila ji vstřícně. V tom okamžiku se do kanceláře bez zaklepání vřítili dva "havrani" a hulákali: „Tak kde máte to tělo, paninko". Kolegyně o žádném úmrtí nic netušila, a tak je poslala na oddělení za mnou. V noci skutečně jeden pacient zemřel. A já v zápětí s radostnou tváří seběhl do přijímací kanceláře a hlásil jsem optimisticky: „Tak už pro vás máme to volné místo!" Nebohá žlučníková kolika vstala, zbledla a vykoktala : „To snad .... to kvůli mně ... to jste neměli... proboha..... ." A utekla na chodbu. Vrátila se až druhý den, když šok strávila a kolika se opět přihlásila. Šla rovnou na sál.
Matyas 2616 
