Příběh čtenářky: Kvůli dítěti jsem si nemohla najít práci!

Daniela se potýkala s problémem, že si po mateřské nemohla najít práci. Proto se přihlásila do kurzu, který jí obrátil celý život úplně na ruby • Foto: Profimedia.cz
10. června 2012 | 06:00

Daniela strávila čtyři krásné roky se synem na mateřské dovolené. Nastal čas návratu do zaměstnání, kterého se ale trochu bála. A měla proč. Žádná firma ji nechtěla, kvůli jejímu dítěti, přijmout.

Absolvovala jsem několik pohovorů. Pokaždé, když se zeptali na děti a jejich věk, mé naděje na úspěch byly ty tam. Ujišťovala jsem vždy firmu, že máme spolehlivou chůvu, hlídá nám dokonce babička, ale bylo to marné.

Samozřejmě že jsem nemohla vzít každou práci, ale copak mít děti je nějaká nemoc? Připadala jsem si méněcenná a zoufalá. Na další pokusy shánět nějaké přijatelné místo jsem po čase rezignovala, a tak se ze mě na další rok a půl stala neplacená žena v domácnosti. Když jsem šla jednou na úřad práce, na nástěnce visela zajímavá nabídka: kurz s názvem „Mámo, táto, najdi si práci“.

Ten měl připravit rodiče k návratu do zaměstnání. Mohla jsem si zlepšit ovládání počítače, doučit se jazyky a trénovat pracovní pohovory s psychologem. To byla výzva, na kterou jsem čekala. Ihned jsem se přihlásila.

Školení trvalo půl roku a s mými „kolegyněmi“ jsme musely chodit třikrát týdně, což znamenalo návrat do studentských let. Pro mě i ostatní to bylo malé dobrodružství, psaly jsme doma úkoly jako za dob studií a po škole chodily na kafíčko.



Všechny jsme byly v přibližně stejném věku s podobnými starostmi, postupně se z nás stával prima kolektiv a užívaly jsme si spoustu legrace. Dozvěděly jsme se tu hodně nových informací a rad potřebných při hledání práce. Součástí bylo i několik hodin s vizážistkou, která nám vysvětlila, co o nás vzhled novému zaměstnavateli vypovídá, a poradila nám, jak se líčit či oblékat. Tato část bavila všechny nejvíce, připadaly jsme si jako princezny.

Také jsem se přestala bát počítače a moje angličtina se zlepšila. Půlrok utekl jako voda. Některé ženy z kurzu ještě před dokončením našly práci. Všechny jsme však věděly, že se nám bude stýskat, zrodila se tu nová přátelství, a co víc – objevily jsme v sobě ztracené sebevědomí a víru, že něco známe, umíme a máme co nabídnout, i když jsme „jen“ maminky po mateřské. Nejdůležitější je totiž nerezignovat.

Po několika měsících od skončení kurzu jsem i já po jednom přijímacím pohovoru konečně uslyšela: „Kdy můžete nastoupit?“. Pokud jste tedy v podobné situaci, jako jsem byla já, snad pro vás bude můj příběh tou správnou inspirací.

Čtenářka Daniela

Autor: archiv BPŽ
Diskuse ke článku
.
Související články
DesktopMobile