Řídila jsem dopravu

6. října 2008 | 08:23

Před několika lety jsme si s manželem chtěli užít poslední záchvěvy léta, proto jsme se vydali autem na koupání do pískovny. Málem jsme k ní ale nedojeli...

Nápad vykoupat se v parném dni mělo bohužel i mnoho dalších lidí, takže vodní plocha byla přímo v obležení. K pískovně jsme ale málem nedojeli...

V polovině cesty jsme museli přejet most přes Labe, které je v tomto místě dost široké, a tím pádem je most poměrně dlouhý. Na most se však vešlo pouze jedno auto a dopravní situace byla řešena značkami. Z naší strany jsme měli přednost, ale řidiči z druhé strany na to vůbec nebrali ohled a pokaždé na most vjeli, přestože nám měli dát přednost.

Teplé počasí nám na náladě také příliš nepřidávalo a manžel začínal být nervózní. Na nic víc se nezmohl. Po několikátém marném pokusu vjet na most musel opět zacouvat nazpátek, protože se k němu blížilo auto z druhé strany. Tím pádem se za námi tvořila dlouhá kolona aut a manžel už byl tak rozladěný, že se chtěl vrátit domů. V tu chvíli jsem se rozhodla, že vezmu situaci pevně do svých rukou...

Vystoupila jsem rázně z auta a vydala se přes most pěšky. Manžel se rozjel za mnou a za ním i celá kolona aut. Tento náš "husí pochod" se mnou v čele se pomalu sunul přes most. Když chtěl vjet na most někdo z protější strany, rázným gestem jsem mu ukázala, aby se vrátil. Jejich protáhlé a kyselé obličeje mě vůbec nezajímaly. Přešla jsem most, nasedla zpět do auta k manželovi a pokračovali jsme v cestě. Auta za námi mi děkovně zatroubila.

Díky mým organizačním schopnostem jsme se mohli za chvíli koupat. Nevím, jak dlouho bychom na mostě ještě stáli.

Čtenářka Martina

 

Autor: zpracovala: jaš, mif
Související články
DesktopMobile