Sobota 20. dubna 2024
Svátek slaví Marcela, zítra Alexandra
Oblačno, déšť 8°C

Lékaři ji pohřbívali, ona bez žaludku žije už dva roky

Iveta je odhodlaná nedat rakovině žádnou šanci.
20. prosince 2011 | 11:21

Rakovině vyhlásila válku! Seznamte se se ženou, která by mohla sílu a odhodlání prodávat na kila. Dávali jí půl roku života, ale ona se drží již dva roky. A nehodlá to vzdát!

Iveta Škrabáková(47) z Cífera nikdy nebyla nemocná. Pravidelně chodívala na preventivní prohlídky a měla dobré výsledky. Před další z nich však náhle pocítila bolesti. "Začalo to v podstatě nenápadně. Když jsem něco snědla, bylo mi těžko. Řekla jsem si, že přejdu na chvíli na lehčí stravu a zase bude dobře." Udělala to tak, ale bolesti se stupňovaly. Zčistajasna zhubla z 50 kilogramů na 42. V té době jezdila se svým mužem kamionem. A to nejen jako spolujezdec, ale i jako druhý řidič. "Odešla jsem si tak splnit svůj sen rovnou od pultu na benzínce, kde jsem pracovala jako obsluha. Ale řeknu vám, dlouho mě to nebavilo. Je to velmi náročné." Tehdy ještě netušila, co všechno ji čeká.

Kolaps přišel v Německu1129157:gallery:true:true

"Právě na německých silnicích jsem pocítila strašně velké bolesti. Hned mi byla poskytnuta první pomoc, ale ani injekce, ani infuze nepomáhaly." Po rychlém návratu na Slovensko jí zjistili vřed na žaludku, který léčili téměř tři měsíce. "Jenže v břišní dutině se mi stále objevovala tekutina. Chtěli se na mě podívat komplexněji a zanedlouho byla jasná další diagnóza - nádor na vaječníku! Na řadu přišla operace a bohužel i další překvapení. Zjistili, že je to nádor z nádoru, čili sekundární nádor, ale zdroj byl někde jinde. Lékaři nevěděli, co mají léčit," vzpomíná se smutkem v hlase. Prošla dalšími nepříjemnými vyšetřeními. "Při pátém to konečně našli. Byla to rakovina žaludku a objevený vřed byl vlastně už jen konečným stádiem rakoviny. Všude jsem měla metastázy," potichu šeptá a rukama si přejede po celém hrudníku.

Rodině řekli, že se blíží konec

Manžela i dceru před dvěma lety připravovali na nejhorší. "Bylo právě
září a lékař jim řekl, že Vánoce ještě zvládnu, ale na Velikonoce už ..."
zašeptá a odmlčí se. Ona o tomto rozhovoru nic nevěděla, proto bylo pro její nejbližší velmi těžké nedat na sobě nic znát. "Teprve pak jsem se dozvěděla, že mi nasadili takzvanou paliativní léčbu." Pro paní Ivetu tehdy ještě neznámé slovíčko, které však v té době znamenalo jediné. Paliativní rovná se nevyléčitelné s časovým omezením. V konečném stádiu. "Šlo o léčení s přítomností morfia, protože konečné stadium tohoto druhu rakoviny probíhá se strašnými bolestmi," vysvětluje dále.

1129158:gallery:true:trueIntenzivních šest dní na "chemošce"

V Trnavské nemocnici měla štěstí, protože ošetřující lékař se jí stal téměř kamarádem. Pečoval o ni s obrovským nasazením. "Řekl mi: Já vím, že vy to dokážete! Dokonce i rodinu přesvědčil, že se může stát zázrak. Proto, že v nic jiného se ani věřit nedalo. A protože byl velmi přesvědčivý, nalil do mě hodně optimismu. Nepřipouštěla ​​jsem si svůj stav. I když jsem předtím, celkem pochopitelně, prošla obdobím kladení otázek: Proč? Proč právě já?" Paní Ivetka je v širokém okolí známá jako člověk, který každému pomůže. Nebylo proto překvapením, že zanedlouho po tom, jak se to v obci provalilo, nenašel se člověk, který by se o její zdravotní stav nezajímal. Dokonce se udělala i sbírka, protože léky, které musela brát, jsou velmi drahé. "Měla jsem krédo, že pokud mě rakovina nechá žít, bude se mít dobře i ona. Pokud zemřu, odejde se mnou. A ona se opravdu vyděsila. Protože tu ještě po dvou letech stále jsem," říká s dojetím v hlase a v očích se jí na vteřinu objeví strach i obrovské odhodlání překonat všechno, co na ni ještě čeká.

Odjezdy jsou strašně těžké

Manžel stále pracuje jako řidiči kamionů. Odjíždí na týden. Jinak to nejde, penízky je potřeba vydělat, protože léčba je velmi drahá a paní Iveta je v invalidním důchodu. "Když si vzpomenu, jak jsem po chemoterapiích trpěla, se vším, co k tomu patří, a on se na mě díval, usmíval se a dodával mi sílu ... Totéž i dcera a úžasná souseda Gabika, která někdy zaběhla a zeptala se s úsměvem: Tak co Ivi? Jak? Bylo to takové odzbrojující a silné zároveň, že jsem nemohla jinak, než bojovat a prohlásit rakovině válku!" Zvolá a na důkaz odhodlání si pěstí bouchne do dlaně.

Mám ráda lidi

"Chtěla jsem se vrátit do práce, ale lékaři mi to nedoporučují." A výsledky? "Prozatím jsou dobré a já doufám, že to tak zůstane. Vždyť jsem manželkou a mámou. A kolem mě je toho hodně. I na práci, i na pomoc. Mám velmi ráda lidi a nikomu z nich nepřeji takovou nemoc, jakou je rakovina."

Jak žije Iveta

✘ chemoterapii podstoupí jednou ročně
✘ samu sebe přesvědčila, že má pouze chřipku
✘ žije bez žaludku, který jí museli vyoperovat


Autor: Nový čas pre ženy, Klena
Diskuse ke článku
.
Související články