Vše se událo tak rychle, že snad jen lékař zachoval chladnou hlavu. „Ještě dva dny předtím jsem byla s přítelem na dovolené v Egyptě a skákala tam do vody. Pamatuji si, že na letišti při zpáteční cestě mi už bylo nějak těžko, ale nikdy by mne nenapadlo, že jsem v jiném stavu. Měla jsem menstruaci a skoro žádné břicho, žádné chutě nebo jiné průvodní jevy…“ vypráví Míša Stránská. Později jí lékař vysvětlil, že dítko se skrývalo v pánvi a nebylo tedy tak vidět, proto neměla těhotenské bříško.
Žádné dítě nechtěli
Míša netoužila po tom mít děti. Nic jí neříkaly. Když k ní přišla kamarádka s miminem, ani si ho nepochovala, protože se bála, aby mu něco neudělala. Žila s přítelem, který už z prvního manželství měl tři potomky, takže taky nijak netoužil po tom, aby se mu narodil další. Prostě měli takovou tichou domluvu, že budou žít sami dva. Navíc Míša měla docela fyzicky náročné zaměstnání. V horském hotelu dělala servírku a celé těhotenství tedy nosila těžké tácy s jídlem. Jak se pak dozvěděla, právě proto byl její porod rychlý a relativně lehký.
Na gynekologii jako doprovod
Maminka Míši si sice říkala, že dcera na dovolené nějak ztloustla, ale radši o tom nemluvila, aby ji nerozladila. Poprosila ji, jestli by s ní nešla k jejich známému gynekologovi, a když už tam byly, že by se taky mohla nechat vyšetřit. Nejdřív přišla na řadu paní Stránská a pak Míša. Byla už chvíli v ordinaci, když se najednou objevil ve dveřích lékař: „Pojď si k ní, bude rodit!“ Jak později vyprávěly, seběhlo se to všechno tak rychle, že z toho byly v šoku.
Paní Stránská to dnes komentuje: „Ráno se normálně probudíte, nic netušíte a za tři hodiny jste babička…“ Míše v ordinaci praskla plodová voda. A pak už mělo všechno rychlý průběh. Protože ze začátku nebylo jasné, jak staré dítě je, lékař zavolal i záchranku, aby mohlo být převezeno do inkubátoru. Jenže to nakonec nebylo zapotřebí. Chlapeček, který se ani ne za hodinu narodil, měl skoro tři kila a byl skoro donošený. Snad letadlo z Egypta vyprovokovalo porod o něco dříve.
Nechtěla jsem ho!
Míša nejenže netoužila po dítěti, ale navíc, protože si neprožila devět měsíců těhotenství, vlastně k malému Tomáškovi neměla žádný vztah. „Hned mě napadlo, že ho nechám k adopci. Naštěstí jsem v porodnici měla kamarádku, která pracuje u novorozenců. Přišla za mnou a povídá, pojď se na něj podívat. No a když jsem ho tam tak viděla, jak má na sobě dupačky s razítkem nemocnice, prostě jsem ho tam nemohla nechat. Navíc mne přemlouval i přítel, který, když se probral z šoku, nechtěl o adopci ani slyšet.“
Jak to šokovalo okolí
Přítel, kterému volala maminka Míši, prý málem dostal infarkt. „Říkala jsem mu – právě se ti narodil syn. On to zjevně nechápal a ptal se mě – a proč brečíš, chceš někam odvézt? Teprve pak mu to došlo a chvíli byl v šoku, takže vůbec nemluvil. Nakonec se ale k tomu postavil dobře. Za žádnou cenu by adopci nepodepsal…“
Také další lidé z jejich okolí nemohli pochopit, kde Míša vzala dítě. Tomáš se narodil v říjnu, takže by to v létě muselo být na ní vidět. Nakonec jí kamarádky, které byly souběžně těhotné, záviděly. „My se musely celou dobu tahat s břichem a pak těžce mnoho hodin rodit a ty nic nevíš a porodíš si klidně za hodinu!“ vyčetly jí.
Malý Tomášek je miláček rodiny
Malému Tomáškovi budou letos v říjnu tři roky. Je miláčkem rodiny a nikdo už si neumí představit, že by nebyl. „Snad tušil, jaký měl začátek, a chtěl, abych ho nevrátila, tak byl strašně hodné miminko. Vůbec nebrečel a pořád spal,“ vypráví Míša.
A její maminka Ilona, která si vnuka odrodila, dodává, že by se asi jinak babičkou nikdy nestala, protože ani bratr Míši nejeví nějaký zvláštní zájem o děti. A tak vše vzalo dobrý konec. A jediná mrzutost, která nečekané dítě provázela, bylo nakonec půlroční vyřizování mateřské. Úředníkům prostě nešlo do hlavy, jak žena může porodit, aniž by byla těhotná!
Přidat názor
