Ten zemřel při autonehodě. Jeho přání bylo, aby v případě smrti jeho orgány transplantovali. Dnes má i díky němu Vikky krásnou holčičku.
Když bylo Vikky čtrnáct let, lékaři jí diagnostikovali autoimunní hepatitidu (chronické onemocnění jater). Tehdy jí lékaři tvrdili, že nikdy nebude moci mít děti – její tělo by nápor těhotenství nevydrželo. „V té chvíli mi mnohem víc vadilo, že nemůžu dělat spoustu věcí, které moji přátelé mohou. Jak jsem ale dospívala, představa, že nebudu mít děti, byla horší a horší,“ přiznává dnes.
Radikální zhoršení
Přesto Vikky žila se svou chorobou dál, i když to podle jejích slov za moc nestálo. „Zatímco kamarádi překypovali energií a tančili v klubech, já jsem stále byla jako bez života, pořád jsem byla hrozně unavená,“ vzpomíná. V to, že bude jednou žít život normálního zdravého člověka, už pomalu přestávala i doufat. Před dvěma lety se její zdravotní stav dramaticky obrátil k horšímu. Játra jí začala kolabovat a tělo zadržovalo velké množství vody. Z konfekční velikosti 40 najednou měla 52. Tlak vody v těle byl navíc zdrcující pro plíce a Vikky začal mít problémy s dýcháním. Lékaři jí řekli, že pokud se ihned nenajde dárce jater, tak jí zbývá jen několik dní života. Vikky už pomalu přestávala věřit, že pro ni existuje nějaká záchrana. V tu chvíli jí lékaři oznámili, že se našel neznámý dárce jater, a že je tudíž možné provést transplantaci. Byla v tu chvíli nevýslovně šťastná. I když netušila, za jak tragických okolností jí neznámý dárce zachrání život…
Mattovým rodičům Gill a Andrewovi pomáhá fakt, že smrt jejich syna nebyla úplně zbytečná
1/2
Poslední přání
Matt Fergusson tragicky zemřel jen pár týdnů před osmnáctými narozeninami při automobilové nehodě. Jeho rodiče Gill a Andrew se na počest svého syna rozhodli splnit mu jeho přání: Darovat jeho orgány a zachránit tak život někomu jinému. Vikkyino tělo na transplantaci reagovalo nebývale dobře a začala se rychle uzdravovat. Jen několik měsíců po operaci své lékaře šokovala zprávou, že je těhotná.
Hrdá maminka dnes žije se svým partnerem Stevem (37) a jejich osmiměsíční dcerou Jessicou v New Yorku. „Hrozně jsem chtěla poděkovat rodině dárce za to, co pro mě udělali. Zákony ale lékařům neumožňují říct mi, od koho jsem darovaná játra vlastně dostala,“ vysvětluje Vikky. Shoda náhod ji při pátrání po jejím zachránci přivedla k rodině, s kterou se znali její matka s otcem.
Vikkyini a Mattovi rodiče se totiž potkali na birminghamské konferenci na podporu dárců orgánů a mezi rodinami vzniklo pouto. Mattovi rodiče jsou dnes rádi, že synovo přání splnili. Jeho játra zachránila život někomu jinému a Gill a Andrew věří, že koloběh života se tak naplnil. „Pro Matta byli ostatní vždy na prvním místě. Krátce předtím, než zemřel, byl v Keni, kde pomáhal budovat školu pro chudé děti,“ říká jeho otec Andrew.
„Skutečnost, že díky němu lékaři mohli zachránit Vikky, je báječná. A to, že se vlastně i díky němu narodilo dítě, je nádherné,“ dodává s dojetím v hlase Gill. Oba si totiž uvědomují, že to je přesně to, co by si jejich syn přál. Je totiž jen velmi vzácné, aby se příjemce i dárce orgánu, respektive jeho rodina, nakonec poznali. Aby pozůstalí viděli, že smrt jejich milované osoby někomu zachránila život a učinila ho šťastným. „Mattovi jsem za všechno hrozně vděčná. A moc děkuju i jeho rodičům, že našli sílu a přijeli se podívat na moji holčičku. Protože kdyby nebylo jejich syna, nikdy by se nenarodila a ani já už bych tu nebyla,“ uzavírá šťastně Vikky.
Přidat názor
Buďte první, kdo vyjádří k tématu svůj názor.
Přidat komentář