Chodili spolu dva roky, pak nečekaně otěhotněla. Doma z toho byl trochu skandál, ale táta jim dal požehnání, svatba musí být. Konala se v kostele… Slib před bohem, družičky, hostina bohatá tak akorát, aby příbuzní a sousedé neměli důvod k pomluvám.
Rodinný kolotoč
Petr se snažil uživit rodinu, Šárka se starala o miminko. Z malého zázraku byla u vytržení, ale také tak unavená, že jí Petrův nezájem o sex vůbec nevadil. „Byli jsme partneři, rozuměli jsme si, nic mi na manželovi nevadilo.“ Po dvou letech Šárka čekala druhé dítě. Vzhledem k frekvenci jejich sexuálního života to byl zázrak číslo dvě. Manžel se projevil jako skvělý táta. Šárka nastoupila do práce a Petr ochotně přistoupil na dohodu, že na čas přeruší práci a bude se starat o děti.
Divný strýc
Šlo mu to na výbornou. Šárka se vracela do uklizeného bytu a na stole na ni čekala večeře.
Děti občas vyprávěly o strejdovi Kamilovi, který k nim chodil na návštěvy. „Vzpomínám si na okamžik, kdy mi to došlo. Kamil zůstal na večeři a já jsem si všimla, jak se podíval na mého muže. Ten pohled se vymykal mému chápání, ale přitom mi všechno prozradil. Nebo spíš potvrdil můj divný pocit. Už jsem nebyla naivní holka. Ještě ten večer jsem se Petra zeptala.
Nedokázal nic říct, jen se rozbrečel jako malý kluk, já jsem brečet nemohla, neměla jsem slzy a snad jsem nemohla ani dýchat.“ Šárka brzy pochopila, že si s tím sama neporadí. S pomocí psychologa se z těžké životní situace vzpamatovávala několik měsíců. „Můj otec se s tím nikdy nesmířil a o Petrovi mluví jako o úchylovi. To je důvod, proč moje děti nesmějí k mým rodičům. Ano, můj muž je homosexuál, ale je to dobrý táta a dnes po letech života ve lži vím, že právě kvůli lidem, jako je můj otec, se Petr přetvařoval,“ dodává Šárka, které se nakonec podařilo udržet rodinu pohromadě za cenu rezignace na sex.
Neodbytné otázky
Kateřinu i Šárku spojuje podobná životní zkušenost, ale i velká schopnost tolerance. Musely se podívat pravdě do očí a zaujmout stanovisko. Zejména kvůli dětem se nechtěly zatvrdit. Šárka vzhledem k tomu, že žije na malém městě, čelila nepochopení, údivu i úšklebkům. Ale nejtěžší podle ní bylo přijmout fakt, že se o manžela dělila s mužem. „Nevěru se ženou bych snad dokázala časem vstřebat, ale v našem případě je naděje na obnovení sexuálního vztahu nulová,“ vysvětluje Šárka. Podle Karla Humhala lze očekávat, že „průměrnou“ ženu zjištění, že žije několik let s homosexuálem, rozhodně znejistí, zejména pokud jde o její sebepojetí. Nutně si položí otázku, jak je možné, že byla atraktivním objektem pro muže s opačnou sexuální orientací, a jak vlastně sama působí na své okolí.
Nikdy je nepředěláte
Homosexuála na heterosexuála nepředěláte, prostě se tak narodí a nemůže jinak. Silvio stejně jako Petr se snažili maskovat svoji orientaci. Zašli tak daleko, že se oženili, zplodili děti. Tolik se báli mravního odsouzení za to, že jsou stvoření pro jiný druh lásky. Navzdory tomu, že společnost je mnohem tolerantnější, než tomu bylo před pár desítkami let, kdy byla homosexualita mravně i politicky nepřípustná. Za vše mluví osud strýce mé kamarádky. Byl homosexuál, ale na oko chodil s jednou učitelkou. Životní pocit outsidera ho nakonec přivedl k sebevraždě. Zbyl po něm dopis na rozloučenou a zdrcení příbuzní.
Přidat názor
Buďte první, kdo vyjádří k tématu svůj názor.
Přidat komentář