Ačkoli byla Joy Adamson vdaná dokonce třikrát, jednou prohlásila, že v životě milovala pouze dvě bytosti: svoji babičku a lvici Elsu. "Když tady sedím a Elsa je tu se mnou, cítím, jako bych byla na prahu ráje," napsala v Africe, kde trvale žila od roku 1938. A právě příběh o tom, jak v zajetí vychovala lvici Elsu a pak ji vrátila do přírody, z ní udělala legendu.
Život se s ní však nikdy příliš nemazlil. I přes svůj věhlas byla na sklonku svého života opuštěná, bez manžela či kontaktů se svou rodinou, obklopena jen pár přáteli a především svými zvířecími miláčky. S lidmi Joy nikdy příliš jednat neuměla, arogance a nedostatek taktu byl nejspíš i jednou z příčin její smrti.
Adamson zemřela násilnou smrtí v Keni 4. ledna 1980. Osudným se jí asi stalo právě její povýšenecké jednání. Ubodal jí její sluha Paul Ekai, který si na ní počíhal při jedné z jejích četných toulek rezervací Shaba. Joy ho propustila jen několik dní před svou smrtí kvůli tomu, že jí okradl. Před všemi ho však stále ponižovala a tím urazila jeho důstojnost, což je podle místních zvyklostí to nejhorší, co může Evropan Afričanovi udělat. Zostuzený sluha takovou potupu neunesl a ubodal jí k smrti.
Joy Adamson, vlastním jménem Friederike Victoria Gessnerová, se narodila 20. ledna 1910 v Opavě v středostavovské rodině sudetských Němců. Dětství ani mládí však příliš šťastné neměla. Matka, jí často psychicky týrala, jednou jí například přinutila sníst jejího domácího mazlíčka, králíka Hasi, kterého zabila a upekla. Ani u svého otce malá Friederike nenašla zastání. Ten se totiž nikdy nesmířil s tím, že se mu místo toužebně očekávaného syna narodila dcera. I když jí zbytek rodiny říkal Fifi, otec ji oblékal do chlapeckých šatů a volal na ni "Fritzi".
Veškerý svůj volný čas proto Friederike nejraději trávila v lůně přírody, především v hlubokých lesích na břehu řeky Moravice. K tomu, že je předurčena k ochraně zvířat, dospěla již ve svém mládí poté, co ji příbuzní přinutili zastřelit srnce. "Teprve pak jsem se roztřásla hrůzou. Nedovedla jsem pochopit, že jsem se mohla v jedné chvíli rozněžnit nad zvířetem, a vzápětí je zabít. Měla jsem pocit, že si nemůžu sama sebe vážit," napsala později.
Do rodného kraje, který velmi milovala, se vracela i poté, co se ve svých dvanácti letech po rozvodu svých rodičů odstěhovala s babičkou do Vídně, kde studovala hudbu, získala diplom v kurzu pro módní návrhářky, věnovala se sochařství a studovala medicínu.
A navazovala zde i nepříliš šťastné vztahy s muži. Přestože kvůli špatně provedenému potratu nemohla mít děti, vstoupila do svazku manželského celkem třikrát.
Prvním manželem byl bankovní úředník židovského původu, baron Viktor von Klarwill, za kterého se provdala ve svých pětadvaceti letech. Dva roky nato odjela na jeho popud poprvé do Keni, kde pro ně kvůli Hitlerově expanzi měla najít nový domov. Během dlouhé cesty lodí se ale bezhlavě zamilovala do švýcarského botanika Petera Ballyho. Bally, kterého si Joy vzala v roce 1938, ji zasvětil do krás africké přírody i malování a překřtil na Joy.
I manželství s Ballym skončilo v roce 1944 rozvodem, když se Joy znovu zamilovala. Tentokrát do George Adamsona, britského strážce zvěře v Keni. Přestože s ním žila až do své smrti, nebylo ani tohle manželství příliš šťastné a bylo poznamenané několika rozlukami.
Společně s Adamsonem se však Joy stala průkopnicí navracení divokých zvířat zpět do volné přírody. A právě díky Georgovi vstoupila v roce 1956 do jejího života lvice Elsa. Malé lvíče jí přinesl poté, co byl v sebeobraně nucen zastřelit rozzuřenou lvici - matku, která bránila svá mláďata. Joy se na Elsu velmi upnula, našla totiž konečně lásku, kterou celý život postrádala. Milovala ji a Elsa jí za to bezmezně důvěřovala.
O hlubokém přátelství pak Joy napsala knihu Příběh lvice Elsy (1960) doplněnou řadou autentických fotografií. Příběh plný přímé, čisté a hluboké lásky se okamžitě stal bestsellerem (byl přeložen do více než třiceti jazyků), po kterém následovalo ještě dalších šestnáct knih.
A byly to právě její knihy a filmy, které vekou měrou přispěly k tomu, že se do Afriky začalo jezdit na "lovy beze zbraní". Adamson totiž svým dílem dokázala doslova probudit civilizovaný svět k odpovědnosti za ničení divoké přírody nejen v Africe, ale i v dalších oblastech, které byly do té doby považovány za lovecké ráje.
Navzdory skutečnosti, že díky obrovskému úspěchu svých knih i filmů Joy zbohatla, vedla až do své smrti skromný život. Své veškeré příjmy věnovala nadacím a sponzorovala záchranu divokých zvířat po celém světě. V Keni například pomohla založit šest národních parků.
Přidat názor
