Otázkou je, co všechno bezesporu charismatickou Studenkovou nutí, vybírat si pouťově bombastické, kýčovitě frivolní modely. Je to pouze nedostatek vkusu, absence schopnosti rozeznávat tzv. glamour zdobnost od tzv. cirkusu? A nakolik její volbu ovlivňuje panika stárnoucí ženy, která se do podvědomí naší i slovenské veřejnosti na konci osmdesátých let zapsala jako anděl s ďáblem v těle (díky stejnojmenné Matějkově komedii, v níž ztvárnila nezapomenutelného nočního motýlka jménem Renata)...
Jenže andělovi s ďáblem v těle bude za chvilku šedesát. Musí s ženskou převahou a nutnou silou osobnosti ustát dlouholeté partnerství s o sedmnáct let mladším dirigentem Braněm Kostkou. Také image ženy, jež s přibývajícími lety sex-appeal neztrácí.
Studenková se tak trochu stává obětí své legendy - stejně jako nezapomenutelná Anita Ekberg koupající se ve fontáně Di Trevi ve Felliniho Sladkém životě. Bohužel způsob, jakým se s tímto statusem paní Zdena na bratislavských, snobsky prestižních plesech v Opeře a i na jiných společenských akcích zhusta vyrovnává, má k eleganci daleko.
Z ďábla se - obrazně řečeno - stává diblík, jenž nepochopil, že cukrkandlová zdobnost ženskost nejistí. Stejně jako nikdy nebude cukrová vata z pouti chutnat jako pralinka Mon Chérie.