Od doby, kdy devatenáctiletý Issa skončil v první řadě české SuperStar na třetím místě, uplynulo sedm let a faktem je, že uměl šanci, kterou mu soutěž dala, využil. Rychle pochopil, že talent nestačí, pokud schází to, čemu se říká image. Lidi totiž chtějí ikony. A tak se v rámci možností a živelného naturelu nejspíš snažil správný koktejl muziky, odpovídajícího vzhledu a životního stylu poskytnout.

Jeho výhodou bylo, že je ohromně muzikální a všestranný. Zejména v intonaci a rytmu – alespoň to tvrdí hudební kritici. Taky je tanečně nadaný a má cit pro módní styling, což čeští zpěváci zhusta nemají. Na tuzemský rybník dost dobrý formát, chtělo by se říct. Přesto po sedmi letech veřejnost Issu spíše vnímá jako idol zlaté mládeže, který dokazuje, že sex, drogy a rock’n’roll jistí pohodu. Zdá se, že image převálcovala zpěváka. Nebo je to jinak?

Do šesti let jste žil v syrském Damašku, ovlivnil vás nějak do budoucna?
Určitě ano. Mám tam tři čtvrtiny příbuzenstva, táta je z dvanácti dětí, ti už mají svoje děti, zkrátka velká rodina. Do Damašku jezdíme pravidelně a musím říct, že miluju jeho řeč, barvy, zvuky. Muziku, která v sobě nese něco magicky pohádkového. Jedna z písní na mý autorský desce, která vyjde na vánočním trhu, se jmenuje Sýrie. Možná kdybych jako malý nevyrůstal v Damašku, nevnímal bych svět přes zvuky a barvy. Já to tak mám i s lidmi, zpěváky. Například Anastacia je pro mě zlatožlutá, Michael Jackson stříbřitě modrý...

Předpokládám, že váš otec je muslim. Nenutil vás k víře?
Ne. Nutil mě mluvit jeho rodnou řečí a za to jsem mu vděčný. Damašek je totiž hodně otevřený, tolerantní, v něm se muslimové a křesťané navzájem ctí. Žádný tlak arabského světa tam necítím. Já mám například křesťanský křížek. Kdybych věděl, že otce raní, nebudu ho nikdy mít.

Mám tomu rozumět tak, že v Damašku vaši matku bez výhrad přijali?
Ne, ze začátku to měla těžký. Ale nebylo to kvůli tomu, že je křesťanka. Oni pro tátu měli jinou nevěstu a maminka tam přijela těhotná, neznala jazyk, zvyklosti. Jenže to nevzdala. Je totiž hrozně pozitivní. V tomhle jsem myslím po ní. Nakonec si ji hodně zamilovali.

Myslíte, že jste šanci, kterou vám SuperStar dala, jaksepatří využil?
Tu jaksepatří využila Aneta Langerová, která by to bez SuperStar měla jako plachá introvertka asi hodně složitý. Já bych se do showbyznysu stejně nějakým způsobem dostal, cítím to tak. Muzika je pro mě odjakživa úplně nejvíc, beru ji jako poslání. Myslím na ni, když se vzbudím, když jdu spát. Můžu s ní lidi ovlivnit, něco pozitivního jim dát. Je to o přenosu energie, kterou jsem nabitý, Bohem obdarovaný. A ona se mi od lidí zase vrátí. Zpívat nebo tančit se můžete nějak naučit, ale to, o čem mluvím, buď máte nebo ne.

Na scéně jste sedm let. Stále to funguje, stále máte co rozdávat?
Troufám si tvrdit, že ano. I když jsou někdy těžký dny, kdy si tu energii musíte vůlí vytvořit. Asi to nejde donekonečna. Léty se opotřebujete, stanete se starým vyhořelým rutinérem, který zbytek energie soustředí na sebe, nevysílá jí k lidem. Proto bych v showbyznysu chtěl být do pětatřiceti a pak to zabalit.

A co potom?
Život jsem si naplánoval na tři etapy. Tu první žiju teď. Dělám muzikou lidem radost, dávám jim energii a když se mi to daří, tak ji zase od nich dostávám.. Je to super pocit, je to intenzivní, ale jsem mladý, mám na to. Po odchodu bych si chtěl otevřít dobrý hudební klub, kde by se jamovalo. Jam session je taky skvělá pozitivní věc, která člověka uvolní. A po čtyřicítce bych chtěl mít tolik peněz, abych se mohl věnovat další svý velký lásce, kterou jsou zvířata. Všem těm ohroženým druhům, všem živočichům, které nehumánně zabíjí…

Fotogalerie
1 fotografie

Tak tomu říkám idyla. Ať se vám ty sny splní. Já se vrátím na zem, k vaší první etapě. Tu jste spolu s Martinou Balogovou začal jako nafoukaný spratek, kterému patří celý svět. Já aspoň ten dojem mám.
Sláva SuperStar nás smetla, nebyli jsme na ni připravený. Najednou tu byl velký svět. Mně trvalo rok, než jsem se zorientoval. Dodnes si pamatuju, jak za mnou v jistém podniku, kde jsme s partou večeřeli, přišla holka a chtěla podpis. Já ji odbyl, ona mi to tvrdě nandala a já si uvědomil, že se chovám jak kretén. Že si musím zájmu vážit, být k popularitě pokorný.

Sámere, vy jako jeden z mála na české scéně image nepodceňujete. Máte dobrý look, pověst salónního rebela, který měl stovky žen. Prý si ve svém sexuálním deníčku jejich výkony známkujete jako ve škole.
Tak to je nesmysl. To bych musel být úplný debil. Sex k životu patří, ale tohle ne. Image samozřejmě nepodceňuju, rebelem myslím jsem, protože je lepší dráždit než nudit. Taky vím, že v rámci show musím lidem něco nabídnout. Jenže občas se stane, že si ta image žije vlastním virtuálním životem. Nic nezmůžu. Ale oproti světu je to furt slabý čajíček.

Zůstaňme u holek. Loni jste přijel na oslavu narozenin v černém hummeru se suitou kočiček a letos jste to zopakoval. Jen ten hummer byl bílý. Proč tohle divadlo? V rámci povinné show?
Tak nějak. Až budu mít ženu, s kočičkami nepřijedu, protože bych jí ublížil.

Vaše zásadní ex lásky Agáta Hanychová a Pavlína Dubná vám to dokázaly v  médiích hustě opepřit. Dubná vás dokonce označila za ztroskotance, nádobou plnou chemikálií, která nic neudýchá, ani neutancuje. Vaše narozeninová show její tvrzení sice vyvrátila a chápu, že zhrzený milenky jsou nebezpečně hysterický. Nicméně - i tohle je součást show?
Nevím, co na to mám říct. To, co dělám, mi logicky vzalo soukromí. Já se opravdu snažím k holkám chovat slušně. Být při jejich útocích nad věcí. Agáta mi to sice občas v médiích nandala, ale i když překročila mez, zachovala v tom jistý glanc, úroveň. Pavlína ne, ta cíleně kopla do rozkroku. Věděla, čím mě ranit, že jsem s drogami spojovaný od nešťastný příhody v Děčíně. Do bezvědomí můžu tvrdit, že mi z tý party, který jsem koupil láhev vodky, dal někdo něco do pití. Že vím, kam můžu jít. To, co Pavlína řekla, mě šokovalo, nikdy bych to od ní nečekal.

Vyříkali jste si to?
Ne. To nemá smysl. Bylo by to trapný. Mám se jí ptát, proč to udělala? Je pod vlivem svý sestry. Tady jsem bezmocný. Stalo se a vůbec bych se nedivil, kdyby ještě s nějakou další vymyšlenou story přišla. Že písničky na mý desce vlastně vymyslela ona. Raději jsem ji překopal, duety z ní vyndal.

Dobře, ale s drogami jste byl spojován i před Pavlínou. Právě v souvislosti s Děčínem, kde vás z diskotéky před třemi lety odvezli s podezřením na zástavu srdce vinou omamných látek. Nechci vás lynčovat, oba víme, že kokain šňupe půlka showbyznysu, včetně manažerů, právníků, některých politiků. A Petr Hapka celý život měl a možná stále má trávu, teda marihuanu, jako potravinový doplněk. Mě zajímá, jak se k tomuhle tématu vyhradíte vy?
Neříkám, že jsem kdysi nic nezkusil. To dělá spousta mladých lidí. Pak přijdete na to, že je to k ničemu. Dost kontraproduktivní. Z drog mám strach, před léty kvůli nim zemřela jedna moje známá. Co se děčínské kauzy týká, dělaly se policejní testy na drogy, byly negativní. Každý si to na policejním webu může přečíst dodnes, ale stejně se psalo a píše něco jiného. Trávu si rád dám - je to relax, uvolní. Jinak si vystačím se svými barvami, zvuky, hyperaktivitou, které mám i bez koksu.

Teď mě napadá: Co na to vaši rodiče? Jistě čtou noviny. Co na to váš islámský otec. I jeho tolerance má jistě své limity.
Moje pozitivní mamka se snaží být nad věcí. Před tátou mě brání a někdy se kvůli mně hodně hádají. Vánoce po vzpomínaným Děčínu, kdy jsem byl na titulu Blesku, byly nejhorší v mým životě. Úplně mě odepsal. Teď nevydýchal ani můj akt, i když byl cudný a říkal jsem mu, že jsem to udělal, abych se nechal vydražit pro charitu. Pro děti z dětského domova. Prodal se na mých narozeninách za dvě stě tisíc, já měl radost, ale už to neudělám. Kvůli tátovi.

Proč jste se rozhodl pracovat s ruským managementem? Váš producent i stylistka jsou Rusové. Na narozeninové show byla ruština stejně frekventovaným jazykem jako čeština...
To byla osudová náhoda, na které věřím. Při jedné z mých moskevských akcí v souvislosti s účastí na celosvětové soutěži mladých zpěváků NEW WAVE mě oslovil producent Yury Nikitin. Zkrátka na mě vsadil, nabídl skvělý servis a zázemí. V Praze koupil studio. Ta spolupráce trvá čtyři roky. Pak přišla Olga Rusaková, která stylisticky dotahuje mé představy. Je to skvělý, ale v mý company je i americký raper Hi Def, italský korepetitor Paolo, brazilská zpěvačka, která dodá šťávu živočišnosti. Tak trochu Babylon.

Kde jste tyhle lidi do svého Babylonu sehnal?
Ve svým polétavým období, kdy jsem obrážel malostranský bary, kde se jamuje. Ale spolupracuji i s českými stylisty, muzikanty a dlouhodobě se svými lidmi v manažerském týmu.

Sámere, jste šťastný?
Ano.

A jste zamilovaný?
Ano, jsem.

Co vás nejvíc na odvrácené straně popularity štve? To, že se image frajera, který motto sex, drogy, rock´n´roll pilně naplňuje, zvrtla? Že jste symbol pařiče, který se zástavou srdce nesnesitelnou lehkost bytí ustojí?
Ne, to je součást image, iluze. Rozjetý vlak, který jede samospádem a vy sama už ho neřídíte. Jistě, že asi někteří rodiče dětem řeknou: Tu desku feťáka ti nekoupím. Měli jsme tu sněhové královny, Issu a pak přijde někdo jiný. To je hra. Společenský Matrix. To, co mě štve, je povrchnost s pověstí salónního rebela spojená a spousta lží. Nejsem povrchní! Mám svý zvuky, barvy, zvířata, sny. Ctím rodinu. Nevím, jak to mám jinak říct. Ale povrchní rozhodně nejsem.