Slávka Budínová: Lásku našla po padesátce. Když o ni přišla, začala pít

4. dubna 2018 | 06:00

Herečka, kterou proslavily role ve snímcích Noc na Karlštejně, Léto s kovbojem nebo Můj brácha má prima bráchu, byla nepřehlédnutelná. A to nejen kvůli své vizáži, ale i díky nespornému talentu. Přitom to na začátku její kariéry nevypadalo, že by z ní jednou mohla být hvězda.

Slávka se narodila jako Dobroslava v Ostravě v roce 1924. Tatínek z ní chtěl mít něco pořádného, ovšem maminka jako ochotnice dceři v herecké kariéře nebránila. Slávka chodila na hodiny k herečce ostravské činohry Marii Rýdlové a bylo jasné, že cestu za snem má otevřenou. Naivky jí nešly, charakterní role naopak ano. Ne nadarmo jí později v divadle říkali „carevna“.

Začínala v oblastních divadlech

Začínala v divadle v Pardubicích, ale moc úspěchů tady na ni nečekalo. Zřejmě kvůli tomu, že dostávala právě role naivek. Hihňací role pro ni však nebyly. Hned po první hře Talár v městečku tak následovaly zničující kritiky a Slávka dostala výpověď. Ovšem naštěstí existovali lidé, kteří v její talent věřili – a vyplatilo se jim to.

Další role ve hře Ze života hmyzu už úspěch byl a výpověď se nakonec nekonala. Poté přešla Slávka do Olomouce, i tam ji ovšem čekala role naivky. Nakonec v olomouckém divadle vydržela deset let. Potkala se tam s Josefem Bekem, s nímž vytvořila ideální herecký pár, který se stal miláčkem publika.

Malostranská hraběnka

V roce 1960 dostala nabídku do pražského Divadla E. F. Buriana, tam vydržela třicet let. Jako herečka neustále rostla, hrála v mnoha filmech, které dodnes stojí za to vidět. Kolegové jí říkali „malostranská hraběnka“, zřejmě pro její panovačnost a náladovost. Podle pamětníků mívala časté výstupy s kostymérkami a ve vzteku rozhazovala oblečení kolem sebe. Možná i proto neměla žádného partnera ani děti. Přesto prý těhotná byla – s tehdejším kolegou Karlem Högerem. Ten byl ale zadaný a ona podstoupila potrat. Jestli to ale byla pravda, to už se zřejmě nedozvíme.

V té době se Slávce podařilo získat domek na Malé Straně, ten pak dávala deset let dohromady. Přestěhovali se za ní oba rodiče, ale bohužel brzo zemřeli. Bylo jí už padesát let, když jí kamarádka dohodila režiséra Ivo Tomana. Svatba se konala v roce 1977 v Ulánbátaru během natáčení filmu Ve znamení Tyrkysové hory. Konečně přišla láska, po které celý život toužila. Navíc se zdálo, že Toman byl jejím osudovým partnerem, vyhovovali si ve všem. Sbírali starožitnosti a měli psy. Velmi rádi s nimi chodili po lese a sbírali houby.

Jediným společníkem byl alkohol

Když manžel zemřel, jako by něco zemřelo i ve Slávce. Začala pít a velmi často chodila do divadla nepřipravená. Zpočátku pila hlavně koňak a šampaňské, později nepohrdla ani levným vínem. Přestala dostávat filmové nabídky a její osamělost se prohlubovala.

Její dům na Malé Straně několikrát vykradli. K osamělosti a stáří se přidaly nemoci, Slávka podstoupila onkologickou operaci a měla nemocné i srdce. Tři dny před smrtí k ní do nemocnice přišel kněz a ona se nechala pokřtít. Prý jí spadl kámen ze srdce, hříchů prý měla dost. Zemřela poslední červencový den roku 2002.

Autor: aši
Diskuse ke článku
.
DesktopMobile